ANO

Podle poslance Juchelky se v minulém volebním období vždy před každou schůzí hlasovalo o pokračování stavu legislativní nouze. Připomeňme, že tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny byl jeho kolega z hnutí ANO Radek Vondráček.

Pro kontext uveďme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu má pak vždy před projednáváním návrhu programu schůze Sněmovna posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze trval. Podobně pak má dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu, že poslanec Juchelka hovořil pouze o hlasování na začátku schůze, nebudeme se v naší analýze zabývat potvrzením o stavu legislativní nouze před projednáváním návrhů zákona.

V minulém volebním období, tedy mezi lety 2017 až 2021, předseda Sněmovny vyhlásil stav legislativní nouze několikrát:

• poprvé nastal (.pdf) 19. března 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19 a trval (.pdf) až do konce nouzového stavu, tedy do 17. května;
• mezi 26. květnem a 30. červnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 23. června);
• mezi 18. a 25. srpnem 2020 (.pdf);
• mezi 25. zářím a 31. říjnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 30. září);
• mezi 9. říjnem a 30. listopadem 2020 (.pdf);
• mezi 1. a 18. prosincem 2020 (.pdf);
• v roce 2021 došlo k vyhlášení od 6. ledna do 31. března (.pdf);
• dále od 1. do 30. dubna 2021 (.pdf);
• od 1. do 31. května 2021 (.pdf);
• od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 25. května);
• znovu od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 9. června);
• od 14. června do 16. července 2021 (.pdf), přičemž se prodloužil (.pdf) až do 31. července.

Sněmovna v minulém volebním období hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na začátku 42., 44., 45., 48., 49., 52., 57., 60., 62., 72., 73., 74., 76., 77., 79., 83., 86., 87., 88.,104.,109. a 111. schůze. S výjimkou 52., 60., 104. a 109. schůze poslanci vždy legislativní nouzi schválili. Dále k hlasování došlo i v průběhu 98. schůze, kdy po jejím začátku vláda předložila v dolní komoře jednu ze svých novel se žádostí o zkrácené projednání. Na začátku ostatních schůzí v daném období se nestalo, že by se o pokračování legislativní nouze nehlasovalo, když se v tomto režimu následně projednával návrh zákona nebo když návrh pořadu schůze obsahoval návrh zákona v legislativní nouzi. 

Na závěr tedy shrňme, že v minulém volebním období, kdy stál v čele Sněmovny Juchelkův kolega z hnutí ANO Radek Vondráček, proběhlo vždy hlasování o trvání stavu legislativní nouze, když v jejím režimu následně došlo k projednávání návrhu zákona. Výrok Aleše Juchelky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o situaci, která nastala v úterý 15. února na 9. schůzi Poslanecké Sněmovny, jejímž hlavním bodem bylo projednávání novely pandemického zákona. Poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. 

Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval projednání novely pandemického zákona až do osmé hodiny večer. Tehdy jeho proslov přerušil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, který vyhlásil 10minutovou přestávku, protože v jednacím sále nebyl přítomný ani jeden ministr. Podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) totiž na schůzi alespoň jeden člen vlády přítomný být musí. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost doplňme, že po přestávce byl načten písemný procedurální návrh o prodloužení jednání po 21. i 24. hodině. Standardní jednací den Sněmovny přitom trvá do 21. hodiny. Poslanci tento návrh odsouhlasili a schůze pokračovala. A to i přesto, že jednací řád Sněmovny říká, že hlasování o změně doby jednání musí proběhnout nejpozději v sedm hodin večer.

Uveďme také, že Tomio Okamura už poté ve svém projevu pokračovat nemohl, protože v rozporu s obvyklou praxí nedostal zpět slovo, což silně kritizoval. Nesouhlasil také s hlasováním o prodloužení jednacího dne. Hnutí SPD následně uvedlo, že na postup vládní koalice hodlá podat žalobu.

Ve dnech od 15. do 18. února projednávala poslanecká Sněmovna novelu pandemického zákona, kterou ve čtvrtek 10. února zamítl Senát. Pro kontext uveďme, že celé jednání se neslo v duchu obstrukcí opozičního hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura hovořil celých 6 hodin. Poslancům tak jen schválení programu schůze trvalo 31 hodin, dalších 6 hodin se projednávala samotná novela zákona. 18. února pak poslanci senátní veto po 37 hodinách přehlasovali.

Za hnutí ANO se k novele pandemického zákona vyjádřilo (1, 2, 3) celkem 8 poslanců, jednalo se o Alenu Schillerovou, Davida Kasala, Jiřího Maška, Patrika Nachera, Julia Špičáka, Ivanu Mádlovou, Marka Nováka a Janu Mračkovou Vildumetzovou.

Julius Špičák a David Kasal jsou vystudování lékaři. Julius Špičák se mimo jiné věnuje především gastroenterologii, v roce 2007 získal profesorský titul v oblasti vnitřního lékařství. David Kasal je primářem Dětského a novorozeneckého oddělení nemocnice v Chrudimi. Oba zmiňovaní jsou navíc členy sněmovního výboru pro zdravotnictví. Lze tedy oba poslance označit za odborníky, byť se ani jeden z nich v rámci lékařství nezabývá epidemiologií či virologií.

Ve zdravotnictví pracují také Ivana Mádlová a Jiří Mašek a jsou rovněž členy výboru pro zdravotnictví. Ivana Mádlová vykonávala (.pdf, str. 44–48) profesi zdravotní sestry a nyní je ředitelkou pražského alzheimer centra. Jiří Mašek je vystudovaný lékař a působil jako ředitel záchranné služby Královéhradeckého kraje.

Zbývající čtyři poslanci, kteří se k návrhu novely pandemického zákona za hnutí ANO vyjádřili, lékařskou ani jinou formální odbornost týkající se zdravotní problematiky, či přímo epidemie covidu-19, nemají. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová má právní vzdělání a je členkou ústavně-právního výboru. Marek Novák je členem výboru hospodářského a také několika podvýborů (např. pro ICT, telekomunikace a digitální ekonomiku, pro vězeňství, pro dopravu). Před vstupem do politiky působil např. jako manažer prodeje nebo šéf zákaznického centra. Patrik Nacher je uváděn mezi členy stínové vlády ANO jako zmocněnec pro ochranu spotřebitelů, v Poslanecké sněmovně je členem hospodářského a rozpočtového výboru. A místopředsedkyně Sněmovny a bývalá hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová je ve stínové vládě ANO uváděna jako stínová ministryně vnitra.

Aleš Juchelka hovoří ve svém výroku o tom, že při projednávání pandemického zákona vystupovali za hnutí ANO v rozpravě odborníci, lékaři a profesoři. Za lékaře či odborníky na zdravotnickou problematiku mohou být považováni 4 z 8 vystoupivších poslanců. Profesorem je pouze 1 z 8 vystupujících. Pandemii lze nepochybně považovat za celospolečenský problém a lze k ní odborně přistupovat i z nelékařského hlediska. Zaměříme-li se však na obsah vystoupení zbývajících 4 poslanců, je nutno dodat, že po významnou většinu jejich projevů nekritizovali pandemický zákon z hlediska své odbornosti. Například Alena Schillerová ve svém vystoupení nejdříve citovala předsedu Senátu Miloše Vystrčila, poté napadla vládu, že údajně ignoruje diskusi a snaží se zákony protlačit silou. Následně hovořila o údajném rozporu mezi slovy a činy vlády a kritizovala koalici za schválený program schůze Sněmovny. Výhrady legislativního či ekonomického typu ve svém vystoupení uvedla jen zcela okrajově.

Aleš Juchelka během rozhovoru argumentuje tím, že poslanci za hnutí ANO se během rozpravy vyjadřovali k pandemickému zákonu z odborného hlediska a že tedy svými vystoupeními Sněmovnu nezdržovali. Významnou část těchto vyjádření ale jako odbornou považovat nelze. Největší část vystoupení zejména 4 poslanců, kteří nejsou členy zdravotnického výboru, tvořila obecná kritika vlády, upozorňování na údajnou aroganci vlády, na údajnou nedůvěryhodnost ministra zdravotnictví, na údajný rozpor mezi slovy a činy vlády a podobně. Daný výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš (ANO) tento výrok směřuje k současnému ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS). Reaguje tak například na kritiku (video, 25:10) Zbyňka Stanjury vůči bývalé ministryni financí Schillerové (ANO) kvůli růstu státního dluhu. Babiš také vzkazuje ministru financí Stanjurovi, že má „dost peněz“ a ať „neškrtí“ ekonomiku. Zjevně tedy poukazuje na to, že snaha nynější vlády snížit deficit letošního státního rozpočtu podle něj není opodstatněná. V následujících odstavcích se proto podíváme na dva makroekonomické ukazatele, které zachycují „kvalitu“ veřejných financí ve vztahu k rozpočtovému deficitu, respektive dluhu.

Níže uvedený graf, který vychází z posledních dostupných dat (.pdf) Eurostatu, ukazuje výši vládního dluhu vyjádřenou v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) v rámci všech členských zemí Evropské unie. Z něj je patrné, že český vládní dluh byl (.pdf, str. 2) ve 3. čtvrtletí roku 2021 6. nejnižší v EU a odpovídal 40,5 % HDP.

Ministr financí Stanjura, kterého zde Andrej Babiš kritizuje, však vyjádřil obavu z růstu dluhu, nikoli z jeho výše. Musíme tedy sledovat i tempo zadlužování ČR, tedy vývoj poměru vládního dluhu k HDP. Česká republika si v této statistice vede dobře v posledním mezičtvrtletním srovnání: za 3. čtvrtletí roku 2021 poklesl vládní dluh ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 2,2 p. b. (.pdf, str. 4), což je 6. nejlepší hodnota mezi zeměmi EU. Mezičtvrtletní srovnání je však výrazně ovlivněno krátkodobými sezónními výkyvy ve vývoji dluhu. Pro posouzení vývoje dluhu v delším časovém období je tak vhodnější meziroční srovnání, které zobrazuje následující graf.

Poslední dostupná data ukazují, že Česká republika v meziročním srovnání zvýšila svůj dluh ku HDP. Ve 3. čtvrtletí 2021 navýšila (.pdf) dluh o 2,4 p. b., a Česko se tak zařadilo v uvedeném srovnání na druhý konec žebříčku – je 6. nejrychleji se zadlužující zemí. V předchozích čtvrtletích však tempo českého zadlužování bylo v evropském srovnání spíše průměrné a v druhé polovině roku 2020 se ČR zadlužovala jedním z nejpomalejších temp v EU.

Srovnání meziročních nárůstů dluhu vůči HDP je v čase poměrně proměnlivé a pochopitelně souvisí i s vývojem opatření v době pandemie covidu-19. Evropské státy tak sledují stejný trend, zejména v posledním roce však došlo i k výrazným změnám v žebříčku tempa zadlužování unijních zemí. ČR se přitom neumisťuje na vysokých příčkách a data za poslední dostupné čtvrtletí u Česka dokonce ukazují 6. nerychlejší růst.

Vraťme se tedy k výroku Andreje Babiše. Jelikož si jej vykládáme jako odkaz na výši českého vládního dluhu, sledujeme, zda je dluh v evropském srovnání skutečně jeden z nejnižších. V tom má bývalý premiér pravdu. Zároveň ale v rámci kritiky současných kroků Fialovy vlády (a ministra financí, který je znepokojený aktuálním růstem státního dluhu) opomíjí nynější tempo zadlužování Česka ve srovnání s ostatními unijními státy. Byť je ukazatel tempa zadlužování poměrně kolísavý, dle nejnovějších dostupných dat Eurostatu patří Česko mezi nejrychleji se zadlužující státy a ani v předchozích čtvrtletích nepatřilo Česko v tomto aspektu mezi státy s „nejlepšími financemi“. Andrej Babiš tedy správně popisuje stav zadlužení Česka ve srovnání se zeměmi EU, opomíjí ale nynější trend zadlužování, ve kterém Česko mezi nejlepší nepatří. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako zavádějící.

Pro kontext uveďme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:13) nabádá ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby přistoupil k odpuštění daně z přidané hodnoty u elektřiny a plynu na rok 2022, jak navrhovala bývalá vláda. Zároveň totiž poukazuje na současnou situaci v Polsku, kde v rámci boje proti inflaci došlo ke snížení DPH u pohonných hmot a elektřiny a k odpuštění DPH u většiny druhů potravin. Polsko tento svůj záměr zveřejnilo 25. listopadu 2021. Poslanec Babiš také poukazuje na to, že této situace využívají k nákupům v Polsku také Češi.

Zároveň vyzdvihuje, že ministryně financí Alena Schillerová rozhodla o mimořádném prominutí DPH za dodání elektřiny a plynu za listopad a prosinec 2021 již 20. října 2021. 

Doplňme, že tento krok v říjnu 2021 označovali experti za problematický a uváděli, že by dokonce mohl hrozit postih ze strany EU. Ministerstvo financí tak odeslalo dopis (.pdf) eurokomisaři Paolo Gentilonimu, kde vysvětluje své kroky a doufá v pochopení Evropské komise. V prosinci pak tehdejší ministryně financí Schillerová uvedla, že za dočasné zrušení DPH u těchto položek nedojde k sankcionování ČR. O dalším prodloužení prominutí DPH u energií se však nová vláda rozhodla nejednat.

Ke snížení DPH u elektřiny (z 21 na 6 %) přistoupila například Belgie. Na svém twitterovém účtu to 1. února 2022 oznámil belgický premiér Alexander De Croo. Na prudký nárůst cen energií reagovalo v polovině října 2021 schválením snížení energetických daní pro rok 2022 také Nizozemí.

Španělsko pak schválilo snížení DPH u elektřiny z 21 na 10 %. Plošné snížení se týká pouze ohrožených skupin obyvatel, ostatním budou daňové úlevy uznávány podle nasmlouvaného výkonu a měsíčních poplatků za elektřinu. Rozhodnutí vlády se v médiích objevilo již 21. června 2021.

Na závěr tedy shrňme, že k odpuštění DPH za energie skutečně jako první v Evropě přistoupila Česká republika. Španělsko svůj záměr sice schválilo již o několik měsíců dříve, v jeho případě nicméně nedošlo k odpuštění DPH, pouze k jejímu neplošnému snížení. Nizozemí a Belgie pak daně také pouze snížily, navíc s pozdější platností než ČR. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu mluví o vyjádřeních Jozefa Síkely v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. Český ministr průmyslu a obchodu zde opravdu zmínil vypínání elektřiny, konkrétně 6. února 2022 prohlásil (video, čas 34:40): „Nelze těm lidem, kteří si nebudou moct ty energie dovolit, tu energii vypínat, to není možné v 21. století v Evropě (…).“

V případě druhé citace o speciálních tarifech je už situace trochu složitější. Jozef Síkela v nedělní debatě mluvil o speciálním tarifu jako o jedné z možností, kterou vláda zvažuje. „Samozřejmě těch cest je více, vy můžete mít speciální tarify pro ty postižené domácnosti. Je to cesta, kterou některé státy šly. Je to taky model, na který se musíme podívat,“ uvedl tehdy Síkela (video, čas 35:06). Neřekl tedy, že chce speciální tarif přímo zavést, ale pouze ho zmínil jako jedno z potenciálních řešení. Výrok Andreje Babiše z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro úplnost doplňme, že například server Seznam Zprávy o Síkelových vyjádřeních v České televizi informoval v článku s titulkem „Nemůžeme chudým vypnout elektřinu, říká Síkela. Chce pro ně speciální tarif“. Právě z článku Seznam Zpráv tedy Andrej Babiš ve videu nejspíš citoval. Podobnou zkratku v titulku pak použil i web Echo24.cz. 

Na závěr dodejme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:37) odsuzuje možnost speciálních tarifů pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou se slovy: „Trošku mimo pane ministře, vůbec tomu nerozumíte, jak byste ho chtěl udělat.“ Určitá forma speciálních tarifů pro chudší domácnosti v některých evropských zemích nicméně již delší dobu existuje. V Belgii funguje takzvaný „sociální tarif“, který dovoluje rodinám s nižšími příjmy využívat zvýhodněných cen energií. Podobný druh sociálního tarifu mají také v Řecku.

Česká pirátská strana 4. února 2022 informovala, že odeslala na Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh (.pdf) na zavedení bonusu na energie. Příspěvek by měl být podle Pirátů určen všem bez výjimky. Podle návrhu by měl každý občan nárok na bonus 200 až 400 korun měsíčně. V případě čtyřčlenné domácnosti by se tedy jednalo o 9 600 až 19 200 korun za rok. Konkrétní částka by přitom závisela na výši výnosů z dražeb emisních povolenek, ze kterých by se celý projekt primárně financoval. Celkově Piráti počítají s 25- až 50miliardovou zátěží státního rozpočtu (str. 4).

O způsobu vyplácení tohoto bonusu se podle Pirátů bude teprve jednat. Jednou z možností je, že by stávající dodavatelé energií svým odběratelům snížili faktury za energie a dostali by za to náhradu od státu (.pdf, str. 4). Druhou možností by pak bylo vyplácet bonus skrze běžné součásti dávkového a daňového systému.

Co se týče návrhů vlády Andreje Babiše, mluvil bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve druhé polovině září 2021 o plánu zavést tzv. energetické šeky. Ty měly pomoci kompenzovat vysoké ceny energií především nízkopříjmovým rodinám, tedy asi 800 tisícům domácností. V říjnu poté někdejší kabinet svůj plán pozměnil a jako jednodušší řešení představil záměr odpustit všem domácnostem poplatky za obnovitelné zdroje energie (OZE), které tvoří část výsledné ceny energií. „Nakonec to bude pro všechny domácnosti, aby to bylo spravedlivé. Bude to do částky 495 korun za megawatthodinu, nicméně bude to pouze do průměrné spotřeby domácnosti. Když to přepočteme na finance, půjde o necelých 1 500 korun na domácnost za rok,” řekl k návrhu Havlíček na tiskové konferenci 13. října.

18. října následně tento plán na svém jednání probírala vláda. O dva dny později pak Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu předložil vládě novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která by měla odpuštění poplatků umožnit. 2. prosince 2021 byl návrh novely (.pdf) předložen ve Sněmovně, která ho měla projednávat 15. prosince. K tomu nicméně nakonec nedošlo, protože Sněmovna v novém složení odmítla schválit program schůze. Uveďme, že poslanci tehdy měli probírat i další hojně diskutovaný návrh z pera Babišova kabinetu, a to zrušení DPH za energie.

Bývalá vláda plánovala v rozpočtu vyčlenit na odpuštění poplatků za OZE maximálně 8 miliard korun. Zároveň v té době schválila návrh na převedení části peněz z výnosů z aukcí emisních povolenek do státního rozpočtu. Tyto zdroje chtěla použít „na zmírnění sociálních dopadů rostoucích cen energií pro domácnosti“. 

Doplňme také, že Česká pirátská strana se ve svém návrhu vymezuje (.pdf, str. 4–5) vůči systému odpouštění DPH u energií, který byl v platnosti v listopadu a prosinci 2021 a jehož prodloužení na rok 2022 navrhovala minulá vláda. Podle Pirátů totiž „zvýhodňovalo vysokopříjmové domácnosti, které mají v průměru vyšší spotřebu energie a díky zrušení DPH by od státu získaly více peněz než středněpříjmové a nízkopříjmové domácnosti“ (.pdf, str. 4). Tento argument zmiňujeme z důvodu, že říjnový návrh bývalé vlády funguje na podobném principu. Částka měla být vypočítávána podle spotřeby domácnosti. „Protože každá megawatthodina se rovná 495 korunám, tak tato částka bude odpuštěna. (…) Pokud někdo bude mít nižší spotřebu, například dvě megawatthodiny, tak to bude 1000 korun podpory,“ upřesnil Havlíček. Je však nutné dodat, že návrh počítal se zastropováním kompenzace na průměrné spotřebě domácnosti, která by představovala příspěvek ve výši 1 500 Kč ročně.

Na závěr tedy shrňme, že oba návrhy hovoří o rozdílných kompenzačních částkách, tudíž i rozdílných dopadech na státní rozpočet. Návrh Pirátů také, na rozdíl od návrhu bývalé vlády, která částku plánovala vypočítávat ze spotřeby, počítá se stejnou částkou pro všechny. Částka by se následně upravovala pouze podle příjmů z prodeje emisních povolenek. Princip kompenzací je nicméně velmi podobný: V obou případech se jedná o plošné bonusy, které mají domácnostem pomoci vypořádat se se zdražováním energií, a jejich financování mají – alespoň zčásti – pokrýt výnosy z prodejů emisních povolenek. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Historie moderních Ozbrojených sil Ukrajiny (Збройні сили України) započala rozpadem Sovětského svazu v roce 1991. Ukrajinská armáda tehdy „zdědila“ velké počty vojáků a výzbroje, díky čemuž byla ve své době největší armádou Evropy.

Při reformování této „zděděné“ armády byla zásadním krokem ratifikace Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (.pdf), která značně omezila množství vojáků a techniky.

Do roku 2014 si podle Foreign Policy Research Institute ukrajinské Ministerstvo obrany vytyčilo 3 cíle, a to přípravu na obranu proti hrozbám terorismu, účast na mezinárodních humanitárních misích a mírových operacích a zajištění obranyschopnosti vlastního státu. Ukrajina plnila úlohu kooperace v rámci misí NATO (2004, 2008, 2012, 2014) nebo se například účastnila mírové operace OSN v Demokratické republice Kongo. Kvůli nedostatku peněz však ukrajinská technika postupně ztrácela využitelnost a nemohla být obměňována.

Dle serveru armadninoviny.cz disponovala v roce 2014 ukrajinská armáda 134 300 vojáky, více než 3 580 tanky (z toho 700 v provozu), bezmála 3 500 bojovými vozidly, 388 letadly (z toho 168 v provozu), 1 fregatou a 7 korvetami.

Boje na východě Ukrajiny, které začaly v roce 2014, poslaly vývoj ukrajinské armády novým směrem. Ukrajinská armáda se proměnila díky válečné zkušenosti i obrovskému impulsu od dobrovolníků, jak uvádí v rozhovoru pro ČT ukrajinský bezpečnostní analytik a ředitel iniciativy New Geopolitics Research Network Mychajlo Samus.

Podle serveru globalfirepower.com (způsob sběru dat zde), který se specializuje na srovnávání indexu síly armád, disponuje nyní v roce 2022 Ukrajina 200 000 vojáky (dalších 250 000 má v záloze), 2 596 tanky, 12 303 bojovými vozidly, 318 letadly a 38 loděmi. Doplňme, že globalfirepower.com neuvádí, jestli do své databáze započítává jen bojeschopné kusy techniky, nebo i ty ve skladech. I tak však můžeme pozorovat nárůst stavů ukrajinského vojska a některých segmentů armádní techniky.

Především však došlo od roku 2014 ke zvýšení bojeschopnosti ukrajinských ozbrojených sil. Došlo k reformě systému řízení a kontroly, modernizaci (.pdf, str. 1) a nákupu výzbroje podle standardů NATO a také k profesionalizaci armády. Výrok Jaroslava Bžocha proto hodnotíme jako pravdivý.

Kanada na Ukrajinu vyslala vojenskou jednotku složenou z vojáků speciálních sil zhruba v polovině ledna. Úkolem této jednotky má být mimo jiné zajištění evakuačního plánu pro kanadské diplomaty v případě, že by vypukl konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. 

Zároveň na Ukrajině již od roku 2015 působí 200 kanadských vojáků jako součást výcvikové mise. Kanadská vláda v lednu tohoto roku schválila navýšení jejich počtu o dalších 60 vojáků.

Velká Británie Ukrajině pomáhá především prostřednictvím dodávek lehkých protitankových zbraní. Britská vláda zároveň vyslala na Ukrajinu skupinu 30 vojáků, která má ukrajinské vojáky vycvičit v jejich používání. Britové zvažují také zvýšení počtu vojenských jednotek ve východní Evropě, především v Pobaltí a Polsku.

V podobném duchu se vyjádřil také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který uvedl, že NATO je připraveno posílit vojenské jednotky ve východní Evropě. Vyslání dalších dvou tisíc vojáků do východní Evropy schválil také americký prezident Biden. Podle slovenského ministra zahraničí Ivana Korčoka by Slovensko mohlo být jednou ze zemí, kde budou v brzké době alianční vojáci rozmístěni. 

Obě Jaroslavem Bžochem zmíněné země, tedy Kanada a Velká Británie, skutečně vyslaly na pomoc Ukrajině několik desítek svých vojáků, jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Jaroslav Bžoch tímto výrokem poukazuje na to, že je podle něj nutné Ukrajinu ve sporu s Ruskem podporovat i přesto, že by případné protiruské sankce měly dopad i na Česko, respektive EU. Argumentuje právě tím, že je Ukrajina naším spojencem. Podívejme se tedy, jaké má Ukrajina v současnosti platné dohody se Severoatlantickou aliancí (NATO), s Českou republikou a případně s Evropskou unií (EU).

Ukrajina již v minulosti dala najevo svůj zájem vstoupit do NATO a EU, zatím se ale členem ani jednoho společenství nestala.

Dne 12. června 2020 Ukrajina získala status aliančního partnera dodatečných příležitostí, nejvyšší partnerský status NATO. „Udělením statusu Ukrajina získá nové příležitosti spolupráce s Aliancí. Jedná se například o účast na cvičeních NATO, posílené sdílení informací či intenzivnější politický dialog,“ stojí ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřeno mnoho mezinárodních smluv v různých oblastech – týká se to kultury, ekonomiky a průmyslu, až po spolupráce jednotlivých ministerstev a další různé partnerské dohody. Mezi ně patří např. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ukrajinou, Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci nebo také Dohoda o spolupráci v oblasti obranného průmyslu. Dodejme, že česká diplomacie dlouhodobě podporuje ukrajinskou nezávislost, suverenitu a teritoriální integritu (.doc, str. 82).

Dne 11. července 2017 také Ukrajina uzavřela tzv. Dohodu o přidružení s Evropskou unií. Tuto dohodu mají s EU kromě Ukrajiny také Moldavská republika a Gruzie a její součástí je také Dohoda o volném obchodu.

Jaroslav Bžoch mluví o možném rozšiřování NATO, ne pouze o vztazích uvnitř aliance, a používá tak širší definici „spojence“, která by více odpovídala pojmu „strategický partner“. Z výše uvedených informací pak vyplývá, že i přes to, že Ukrajina není členem NATO ani EU, tak je jejich partnerem, stejně jako je partnerem České republiky. Proto výrok Jaroslava Bžocha hodnotíme jako pravdivý.