ANO

Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Igor Matovič podepsali 16. února tohoto roku memorandum (.pdf) se společností Slovak Power Holding (SPH). Ta je majoritním akcionářem (66 %) společnosti Slovenské elektrárny (SE), která je největším slovenským producentem elektrické energie a v roce 2021 vyrobila téměř dvě třetiny veškeré elektřiny vyrobené na Slovensku. Doplňme, že zbývající 34% podíl akcií v SE vlastní přímo Slovenská republika.

Memorandum obsahuje (.pdf, str. 3) ustanovení, podle něhož tento dokument není právně „závaznou dohodou“ a jeho výstup není soudně vymahatelný.

Dle memoranda by měly Slovenské elektrárny v letech 2023 a 2024 (.pdf, str. 2) prodávat elektrickou energii, která je určená pro domácnosti, za ceny výrazně nižší, než byly únorové ceny na trhu. Konkrétně by měla velkoobchodní cena silové elektřiny v případě Slovenských elektráren odpovídat 61 eurům (cca 1500 Kč) za MWh. Za tuto cenu by měly SE dodat elektřinu o objemu 6,15 TWh ročně, což by podle vyjádření slovenského Ministerstva financí mělo pokrýt spotřebu domácností na Slovensku.

Doplňme, že zmíněná cena silové elektřiny (tj. cena za vlastní odebranou elektřinu) na Slovensku tvoří zhruba 47 % z koncové ceny elektřiny, zbytek pak představuje mj. cena za distribuci. Právě velkoobchodní ceny elektřiny nicméně v roce 2021 a 2022 výrazně narostly a slovenská vláda se tak memorandem snažila tyto ceny stabilizovat. 

Výměnou za toto dohodnuté zafixování cen silové elektřiny slovenská vláda v memorandu (.pdf, str. 3) ustoupila od dřívějšího plánu zdanit zisky z prodeje elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách, který schválila 9. února 2022.

Pro úplnost uveďme, že slovenská vláda návrh zákona, který by měl umožnit zastropování cen elektřiny, schválila 21. září 2022. Slovenský parlament návrh zákona odsouhlasil 27. září, tedy až poté, co proběhla námi ověřovaná debata. Prezidentka Čaputová ho podepsala 4. října. Slovenská vláda tak má nyní možnost vyhlásit tzv. nouzový stav v energetice a v jeho rámci určovat ceny elektřiny a plynu vládním nařízením. Doplňme ještě, že generální ředitel Slovenských elektráren v souvislosti s tímto zákonem uvedl, že nová právní úprava ohrožuje fungování celého podniku. Podle slovenského zpravodajského serveru Trend.sk firmě v krajním případě hrozí konkurz, čímž by bylo ohroženo i výše zmiňované memorandum.

Slovenská ministerstva zahraničí a hospodářství tedy skutečně podepsala memorandum týkající se zastropování cen elektřiny. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o právně nezávazný dokument, hodnotíme výrok jako nepravdivý. 

Tomáš Macura ve svém vyjádření zřejmě odkazuje na období let 2012–2013, kdy se zadluženost Ostravy vyšplhala z 5,8 mld. Kč v prosinci 2012 až na 6,7 mld. Kč o rok později. V současné době se podle údajů Ministerstva financí z prosince 2021 zadluženost města pohybuje kolem 2,7 mld. Kč, což je skutečně méně než polovina dluhu z let 2012–2013.

Na konci roku 2014, kdy se Tomáš Macura (ANO 2011) stal poprvé primátorem Ostravy, činil dluh města 3,8 miliardy korun. Ten k 31. prosinci loňského roku dle dat Monitoru státní pokladny, který provozuje Ministerstvo financí, klesl přibližně o miliardu na 2,8 mld. Kč.

Stav financí na běžných účtech města v tomto období naopak rostl, z 2,8 mld. Kč na konci roku 2014 až na 5,2 mld. Kč v roce 2021. Jak dluh, tak stav na účtech zobrazuje následující graf.

Pokud bychom do hospodaření města zahrnuli také městské příspěvkové organizace, vypadal by vývoj sledovaných ukazatelů následovně:

Z porovnání obou grafů vyplývá, že příspěvkové organizace Ostravy mají konstantně nízké zadlužení a ani výše jejich prostředků na běžných účtech se v posledních několika letech příliš neměnila.

Tomáš Macura tedy správně popisuje trend, ke kterému v Ostravě došlo. Od roku 2014 se daří snižovat dluh a zvyšovat objem financí na běžných účtech. Téměř přesně uvádí i některé částky: v roce 2014 činil dluh Ostravy 3,8 mld. Kč, tedy téměř ve výroku zmiňovaných 3,9 mld. Kč. Dle nejnovějších dostupných dat z konce minulého roku měla Ostrava na účtech 5,2 mld. Kč, a i v tomto případě je tak odchylka od Tomášem Macurou uváděných 5,5 mld. Kč minimální.

Od skutečného stavu na účtech v roce 2014 se ale Tomáš Macura odchýlil více. Na konci roku 2014 totiž měla Ostrava 2,8 mld. Kč, nikoliv 2 mld. Zadlužení na konci roku 2021 pak nedosahovalo 3,2 mld. Kč, ale jen 2,8 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že vždy pracujeme s údaji platnými ke konci roku a nikoli s přesnými údaji pro danou část roku a Tomáš Macura zároveň správně popisuje trend, viditelný i v meziročním vývoji, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tomáš Macura se stal primátorem Ostravy na konci roku 2014, pozici primátora obhájil i v roce 2018. Hodnocení výroku jsme tedy posuzovali na datech z let 2014–2021. Pro úplnost dodejme, že Macura se stal primátorem až v listopadu roku 2014 a na přispívání do fondů v tomto roce měli vliv převážně jeho předchůdci. 

Tomáš Macura mluví o odkládání v „časech dobrých“. To je poměrně neurčité označení, pokud se ale podíváme na ekonomický výkon Česka optikou růstu HDP, tak za „dobré“ roky lze označit celé období od roku 2014 s výjimkou roku 2020.

Abychom zjistili, kolik si město Ostrava odkládá do „fondů a do různých dalších rezerv“, musíme se podívat do výkazů účetní závěrky města za jednotlivé roky, respektive do jejich příloh. Tam můžeme pod písmenem F a označením „Doplňující informace k fondům účetní jednotky“ nalézt přehled toho, jaký byl stav městských fondů na začátku a na konci roku, a kolik město z fondu vyčerpalo a kolik do něj vložilo. Stejná data pak nabízí také Monitor státní pokladny, aplikace Ministerstva financí.

Následující graf zachycuje nárůsty či poklesy stavu na městských fondech v jednotlivých letech. Můžeme vidět, že kromě roků 2014 a 2015 docházelo každoročně k nárůstu uložených prostředků. Nejvíce se fondy zvětšily v letech 2017 a 2021.

Naopak výrazný pokles proběhl v roce 2014, to bylo způsobené vyplacením peněz z tzv. umořovacího fondu v celkové výši 2,5 mld. Kč, kterými město splatilo dluhopisy vydané v roce 2004. Pokles pokračoval i v roce 2015, tentokrát ale již jen o 27 milionů oproti roku 2014. To bylo způsobeno ukončením příspěvků do umořovacího fondu. V roce 2017, kdy došlo k nejvyššímu nárůstu, pak došlo mj. k navýšení Fondu pro rozvoj Městské nemocnice Ostrava o 420 mil. Kč. Město si také v posledních letech ukládá peníze do Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu.

Město Ostrava si tedy v letech, kdy byl primátorem Tomáš Macura, skutečně ukládalo peníze do různých fondů a zároveň se mu dařilo celkový objem prostředků ve fondech navyšovat, a to včetně ekonomicky „nedobrého“ roku 2020. Doplňme, že městu se ve stejném období také dařilo snižovat celkový dluh – navyšování fondů tedy nebylo na úkor zadlužování Ostravy.

Gabriela Pokorná, tisková mluvčí Magistrátu města Ostravy, sdělila v červnu 2022 serveru Podnikatel.cz, že statutární město Ostrava podpořilo v uplynulých dvou letech malé a střední podnikatele postižené důsledky proticovidových opatření souhrnnou částkou přes 130 milionů korun. Město Ostrava ze svého rozpočtu částku uvolnilo v několika vlnách, a to různými formami, včetně slev a odpuštění nájmů, odpuštění místních poplatků nebo finančními dary.

Ostrava zároveň loni skutečně zajistila finanční pomoc stánkařům z vánočních trhů. Rada města Ostravy v loňském roce schválila poskytnutí finančního daru ve výši 20 000 korun třiceti stánkařům, kteří měli uzavřenou smlouvu s organizátorem Ostravských Vánoc. Primátor Tomáš Macura tehdy dar komentoval jako „poskytnutí co nejrychlejší pomoci postiženým prodejcům“, prý ale nešlo o kompenzaci ztráty jejich předpokládaných výdělků.

O poskytnutí peněžité pomoci rada rozhodla 7. prosince 2021 (.pdf, str. 45) a vedoucímu odboru financí a rozpočtu uložila (str. 46), aby stánkařům částku zaslal do 14. prosince, tedy do týdne.

Doplňme, že vláda vyhlásila 25. listopadu 2021 nouzový stav, v rámci jehož protiepidemických opatření byl zaveden i zákaz konání vánočních trhů s platností od 18:00 následujícího dne – tedy v den, kdy měly vánoční trhy oficiálně začínat.

Město Ostrava podle tiskové mluvčí Pokorné podpořilo malé a střední podnikatele částkou přesahující 130 milionů korun. Podnikatelé skutečně získali od města finanční dar i během zrušených vánočních trhů. Tomáš Macura svým výrokem poukazuje na rychlost výplaty této pomoci, přičemž rada skutečně rozhodla o zaslání peněžité pomoci do týdne od schválení částky. Výrok Tomáše Macury proto hodnotíme jako pravdivý.

V současné době činí průměrný nájem v Ostravě 205 Kč za metr čtvereční. V případě městských bytů se částky liší podle lokalit. Například v části Ostrava-Jih činilo průměrné nájemné za obecní byty 65 Kč/m², po letošním zvýšení pak kolem 70 Kč/m². Městská část Ostrava-Poruba pak k pronájmu nabízí byty v rozmezí 80–90 Kč/m².

V případě nájmů za městské byty se nám bohužel nepodařilo dohledat souhrnný průměr. Tomáš Macura nicméně téměř přesně vyčíslil průměrný nájem v Ostravě a zároveň poukazuje na výrazně nižší nájmy u městských bytů.

Tomáš Macura mluví o způsobu financování investic do vodohospodářské infrastruktury. Poukazuje na to, že město tyto investice fakticky nic nestojí, protože je pokrývá z peněz, které získává od akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). Společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě a město jí tuto infrastrukturu pronajímá (.pdf, str. 28). Město Ostrava navíc ve společnosti OVAK vlastní 40,6% podíl, a tak každoročně získává i dividendy ze zisku OVAKu.

V posledních třech letech šly do vodohospodářské infrastruktury investice ve výši stovek milionů ročně. V následujících odstavcích se zaměříme na to, z jakých zdrojů tyto finance pocházely. Část peněz každoročně dává přímo OVAK – v posledních třech letech se tato částka pohybovala kolem 100 milionů Kč. Větší část pak do infrastruktury dává město Ostrava: v letech 2019 a 2020 přibližně 330 milionů Kč, v loňském roce přes 658 milionů Kč. 

V letech 2019 a 2020 platilo, že z příspěvku města „téměř 300 milionů korun pochází z nájemného, vyplaceného společností OVAK vlastníku infrastruktury, statutárnímu městu Ostrava, které jej vkládá zpět do obnovy veřejných vodovodů a kanalizací“ a zbytek z dividend vyplácených městu jakožto akcionáři. Město Ostrava tedy investice do vodohospodářské infrastruktury skutečně dokázalo zajistit z těchto dvou zdrojů, jak uvádí Tomáš Macura.

Zdroje k tabulce: investice z rozpočtu OVAKu: 2019 (.pdf, str. 17), 2020 (.pdf, str. 8), 2021 (.pdf, str. 6); nájem: 2019, 2020, 2021 (.pdf, str. 28); dividendy (.pdf, str. 25); podíl města v OVAKu; platba z rozpočtu města v roce 2021.

Pro rok 2021 nicméně město oznámilo navýšení investic do vodohospodářské infrastruktury na cca 777 milionů korun (.pdf, str. 16), podobné částky Ostrava plánuje investovat i v dalších letech. Web města Ostravy k tomu v červnu 2021 uvedl, že „přes 300 milionů korun pochází z nájemného, které platí OVAK městu Ostrava za pronájem infrastruktury. Nejméně stejně tak velkou finanční částku město Ostrava vynakládá na rozvoj infrastruktury i z vlastního rozpočtu“. V roce 2020 popisovala náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová plán městského financování investic takto: „Budeme využívat částečně fond (s prostředky z nájmu od OVAKu, pozn. Demagog.cz), částečně budeme dokrývat finance z přebytku hospodaření, pravděpodobně využijeme i nějaké úvěrové zdroje.“

V roce 2021 tedy již neplatilo, že by Ostrava do infrastrukturních investic ve vodohospodářství nedávala žádné další vlastní prostředky. Jelikož Tomáš Macura mluví o současnosti a v posledním roce, za který jsou dostupná data, Ostrava kromě peněz z dividend a nájemného používala na investice do vodohospodářské infrastruktury také další vlastní prostředky, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Připomeňme, že město Ostrava plánovalo na tyto investice přispívat z vlastních zdrojů i po roce 2021.

Na začátek uveďme, že Tomáš Macura mluví o podílu francouzské společnosti SUEZ v akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). V té SUEZ vlastní majoritní podíl akcií (50,13 %), další velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Doplňme, že společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě.

Upřesněme, že na začátku roku 2020 město vlastnilo pouze 28,55 % akcií, v březnu téhož roku zastupitelstvo rozhodlo o koupi 12,05 % akcií od fyzické osoby. Původní vlastník akcií požadoval přes 100 milionů korun, nakonec se s ním město dohodlo na částce téměř 88 milionů korun.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě Ostravských vodáren a kanalizací z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla tato společnost majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Není však jasné, na jakou částku si cení svůj majetkový podíl samotná společnost SUEZ, jelikož se na jejích webových stránkách pro ČR nenachází žádné dokumenty o financích firmy. Na webových stránkách celé skupiny SUEZ lze najít dokumenty o finanční situaci, žádný z nich se ovšem o společnosti OVAK nezmiňuje. Obrátili jsme se proto na Tomáše Macuru s dotazem na zdroj jím zmíněné částky 1,2 mld. Kč. Ten nám odpověděl, že „informace zazněla v rámci interních jednání s bývalým vedením SUEZu,“ v současnosti ji prý ale nedokáže ničím podložit. Výrok proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Nadační fond Pravda o vodě na základě výročních zpráv a webů jednotlivých vodáren vypracoval přehled o cenách vody v letošním roce ve více než 300 městech. Do konečné ceny vody se započítává cena vodného a stočného.

Z krajských měst je voda nejlevnější v Českých Budějovicích (87,02 Kč/m³). Druhá nejlevnější cena vody je v Brně (87,11 Kč/m³) a třetí v Ostravě (88,46 Kč/m³).

Společnost Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK), která v Ostravě zajišťuje provoz vodohospodářské infrastruktury, má ohledně ztráty vody data k dispozici od roku 1996. V tiskové zprávě firmy stojí, že v roce 1996 úroveň ztráty vody dosáhla výše 36 %, což odpovídalo 16 milionům m³. Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) ztráty vody v Ostravě loni dosáhla 1,246 milionu m³, tedy 7,4 procent, což činí historické minimum. 

Nízká cena vody v Ostravě také částečně souvisí právě s nízkou ztrátovostí vody. Jak totiž uvádí například Deník veřejné správy, mezi faktory ovlivňující cenu vodného a stočného patří i ztráty vody v potrubní síti.

Nejlevnější vodu z krajských měst mají České Budějovice, následované Brnem. Ostrava se nachází na třetím místě. Na ceně vody v Ostravě se projevila také nízká ztrátovost vody, která je výrazně pod českým průměrem. Tomáš Macura z výčtu měst s nejlevnější vodou opomenul České Budějovice, ostatní údaje ovšem uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z výroku, který je úryvkem tweetu Aleny Schillerové, není jasné, kdo přesně se podle ní stavěl proti zákazu aut se spalovacími motory. Jelikož zbytek výroku pojednává o stranách TOP 09, Piráti a STAN, v odůvodnění ověříme, zda se takto vyjadřovaly právě tyto strany. Zároveň se zaměříme na to, jak členové zmiňovaných stran hlasovali v Evropském parlamentu.

Předvolební postoje

Názory na to, zda podpořit návrh Evropské komise, aby byl v EU od roku 2035 zakázán prodej nových aut s klasickým spalovacím motorem, se před říjnovými sněmovními volbami lišily i v rámci jednotlivých politických subjektů.

V září 2021 v rozhovoru pro Echo24.cz poslankyně Olga Richterová – v té době ještě jako místopředsedkyně Pirátů – prezentovala přístup své strany k tomuto tématu jako středový. Návrhy, které směrují k uhlíkové neutralitě, označila Richterová za příležitost, zároveň nicméně uznala i jejich potenciální sociální dopady. O postoji Pirátské strany uvedla: „My jsme pro soutěž inovací, takže nejsme pro zákaz aut se spalovacím motorem.“ Podobně se v červenci 2021 vyjadřoval předseda Pirátů Ivan Bartoš, který uvedl, že Pirátská strana chce lidi spíš pozitivně motivovat než je k něčemu nutit zákazy: „Například u automobilů rozhodně nejsme pro zákaz spalovacích motorů, Češi musí mít nadále možnost volby.“ 

Zároveň však doplňme, že ve stejné době o zákazu prodeje aut se spalovacími motory mluvil např. pirátský europoslanec Mikuláš Peksa jako o příležitosti investovat do dalšího rozvoje. „Takže já bych to určitě nezatracoval. Myslím si, že je to opravdu příležitost, ale skutečně pro ty, kteří dokážou myslet dopředu a ne pro ty zpátečnické,“ uvedl (video, 13:26) tehdy. Podobně jako Mikuláš Peksa se o zákazu spíše pozitivně vyjadřovala například tehdejší pirátská poslankyně Dana Balcarová, která zmiňovala, že „čím dřív se změnami začneme, tím líp.“

Co se týče hnutí Starostů a nezávislých, před volbami se proti návrhu Evropské komise postavil místopředseda hnutí STAN Jan Farský. V rozhovoru pro e15.cz v září 2021 zmínil, že „není možné jít formou restrikcí a zákazů. Čeští občané mají mít možnost volby, zda si chtějí pořídit elektromobil či vůz na spalovací pohon.“

Nedohledali jsme nicméně žádné předvolební zmínky ze strany TOP 09 o tom, že by se její zástupci k této otázce přímo vyjadřovali. Ve facebookovém příspěvku z května 2019 strana TOP 09 například jen obecně zmiňovala, že „škodlivé emise, které produkují spalovací motory, musíme postupně omezit na minimum. Přechod na elektromobily by navíc výrazně pomohl českým firmám.“ Návrh na zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem nicméně Evropská komise představila až v červenci 2021. Uveďme také, že koalice SPOLU, jíž je TOP 09 součástí, se k zákazu před volbami stavěla negativně.

Europoslanci a jejich hlasování

V lednu 2022 se k zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035 ve svém článku kladně vyjádřil europoslanec za TOP 09 a STAN Luděk Niedermayer. Při hlasování v Europarlamentu, které proběhlo 8. června, následně hlasoval pro návrh (.pdf, str. 656). Jiří Pospíšil, který v Evropském parlamentu také reprezentuje TOP 09 a STAN, se tehdy hlasování neúčastnil (viz tabulka níže). Stanislav Polčák ze STANu se poté hlasování zdržel.

Co se týče europoslanců za Pirátskou stranu, k návrhu se na konci roku 2021 vyjádřila (video, 19:37) také Markéta Gregorová. V debatě pro CNN Prima News připustila, že „je nutné být ambiciózní“ a počítat s tím, že situace, kdy dieselové motory budou zakázány, nastane. V Evropském parlamentu hlasovala pro zákaz, stejně jako Marcel Kolaja.

Další z pirátských europoslanců, Mikuláš Peksa, který se k zákazu před volbami vyjadřoval spíše kladně, v roce 2022 na svém webu uváděl, že jsou Piráti „dost proti plošným zákazům“, a proto s regulací omezení prodeje aut na spalovací pohon Piráti nejsou „v pohodě“. Při hlasování v Europarlamentu nicméně hlasoval pro návrh.

Na závěr tedy shrňme, že ačkoliv se někteří členové Pirátské strany k zákazu prodeje aut se spalovacími motory v předvolebním období stavěli spíše kladně, čelní představitelé Pirátské strany uváděli, že tento zákaz nepodporují. O návrhu Evropské komise se negativně vyjadřoval i místopředseda hnutí STAN Jan Farský. TOP 09 se poté k návrhu nevyjadřovala přímo, koalice SPOLU, do níž patří, se však k zákazu také stavěla kriticky. Při hlasování v Europarlamentu pak Piráti skutečně hlasovali pro návrh na zákaz od roku 2035. To samé lze říci i o zástupcích TOP 09 (kteří se hlasování zúčastnili). Stanislav Polčák, který je v Europarlamentu samostatným zástupcem hnutí STAN, se hlasování skutečně zdržel, jak uvádí Alena Schillerová. Její tvrzení z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivé.