ANO

Rada Evropy (RE) je mezinárodní celoevropská organizace, která funguje nezávisle na Evropské unii. Vznikla roku 1949 uzavřením tzv. Londýnské dohody a sídlí ve Štrasburku. Jedná se o společenství, jež zaštiťuje spolupráci členských zemí především v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských práv. „Misí a cílem Rady Evropy je vytvoření společného demokratického a právního prostoru, který zaručuje dodržování lidských práv, demokracii a respektování zákonů,“ upřesňuje český web věnovaný této organizaci. Doplňme, že k 1. lednu 2022 se Rada Evropy skládala z celkem 47 členských států, mezi které patří i Česká republika.

Základním rozhodovacím orgánem RE je tzv. Výbor ministrů, který tvoří ministři zahraničních věcí jednotlivých zemí. Právě Výbor ministrů již den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, tedy 25. února, rozhodl o pozastavení členství Ruské federace v tomto společenství. Podle italského ministra zahraničí Luigiho di Maia byl tento krok nezbytný, neboť Rusko svou agresí vůči Ukrajině porušuje mezinárodní právo. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba zároveň vyzval členské země k úplnému vyloučení Ruska z Rady.

Upřesněme, že pozastavení členství pro daný stát znamená, že se jeho diplomaté nesmějí účastnit aktivit Rady a jeho zákonodárci nemají možnost zasedat v Parlamentním shromáždění RE. Země s pozastaveným členstvím se nicméně stále může podílet na chodu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten se tak např. nadále může zabývat podněty, které z této země vzešly. Pro zajímavost doplňme, že podle agentury AFP se uvedený soud nejčastěji zabývá právě kauzami Ruské federace.

Ruská tisková agentura TASS 10. března informovala o tom, že se Rusko dál nehodlá účastnit jednání Rady Evropy. Oficiálně o záměru Ruska vystoupit z RE informoval 15. března šéf ruské delegace při Parlamentním shromáždění Rady Evropy Pjotr Tolstoj. „Rozhodnutí o vystoupení (z RE) bylo učiněno v souvislosti s protiruskou debatou v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, jejímž výsledkem může být lživá rusofobní rezoluce, založená na smyšlenkách, které nemají žádný vztah k realitě,“ dodal. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento záměr oznámil v dopise adresovaném generální tajemnici RE Marije Pejčinovićové Burićové.

Zmíněné Parlamentní shromáždění RE se mezitím mimořádně sešlo ve dnech 14. až 15. března, aby projednalo právě otázku členství Ruské federace. Na jeho výzvu poté Výbor ministrů rozhodl o definitivním vyloučení Ruska z Rady. Členství mu bylo definitivně ukončeno k 16. březnu.

Doplňme, že odchod Ruska z Rady Evropy znamená zároveň ukončení jeho účasti ve všech mechanismech tohoto společenství, tzn. i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rusko tak nadále nebude vázáno například Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (.pdf).

Výbor ministrů tedy skutečně Rusko den před konáním rozhovoru s Ditou Charanzovou s okamžitou platností vyloučil z Rady Evropy. Učinil tak na základě výzvy, na níž se 15. března dohodlo Parlamentní shromáždění RE. Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve dejme výrok do kontextu. Rada pro lidská práva patří mezi orgány Organizace spojených národů (OSN) a má 47 členů, kteří jsou voleni Valným shromážděním OSN. Jak už název napovídá, zabývá se dodržováním lidských práv. Každý člen zasedá v radě tři roky a není možné vykonávat více než dvě funkční období za sebou. Jednotlivá křesla jsou rozdělena podle regionů, například východní Evropě je tak přiřazeno 6 míst. Předsednictvo rady se skládá z jednoho předsedy a čtyř místopředsedů a každý rok se obměňuje. 

Europoslankyně Charanzová pak v rozhovoru vyjadřuje kritiku vůči OSN. Kuba je totiž dlouhodobě považována za nedemokratickou zemi porušující lidská práva (.pdf, str. 186–193). Například nezisková organizace Člověk v tísni uvádí, že z hlediska dodržování Všeobecné deklarace lidských práv OSN, což je dokument (.pdf, str. 3) OSN přijatý v roce 1948, zůstává Kuba na nejhorší příčce v celé Latinské Americe. Pojďme se tedy podívat na to, zda Kuba a případně i jiné země porušující lidská práva předsedaly Radě pro lidská práva OSN.

Kuba je, s výjimkou let 2013 a 2020, řadovým členem rady od roku 2006, kdy tento orgán OSN vznikl. Co se týče zastoupení Kuby v předsednictvu Rady pro lidská práva, v červnu 2010 se na jeden rok stal místopředsedou kubánský představitel Rodolfo Reyes Rodríguez. Nikdy jindy se žádný další Kubánec v čele rady neobjevil, a to ani přímo na předsednickém postu.

Uveďme, že v roce 2010 se Kuba mezi nedemokratické země řadila například podle analýzy (.pdf, str. 177) americké nevládní organizace Freedom House. Ta už od roku 1972 monitoruje stav politických práv a občanských svobod v jednotlivých zemích světa a na základě těchto dat pak pravidelně sestavuje tzv. index svobody ve světě. Freedom House rozděluje státy do tří kategorií – svobodné, částečně svobodné a nesvobodné. Například Česká republika se v současnosti řadí do první kategorie, tedy ke svobodným zemím, zmiňovaná Kuba pak mezi nesvobodné země.

Abychom posoudili, jestli se v předsednictvu Rady pro lidská práva OSN vyskytly i další státy, které jsou kritizovány za porušování lidských práv a svobod, využijeme v rámci našeho hodnocení právě index sestavovaný organizací Freedom House.

Seznam států, které měly své zastoupení v předsednictvu Rady a které v té době společnost Freedom House označila jako nesvobodné (.xlsx), vyjmenovává následující přehled:

• 2008/2009 – Ázerbájdžán (.pdf, str. 56);
• 2009/2010 – Egypt (.pdf, str. 231);
• 2010/2011 – Kuba (.pdf, str. 177) a Angola (.pdf, str. 31);
• 2011/2012 – Kamerun (.pdf, str. 127);
• 2013 – Mauritánie (.pdf, str. 452);
• 2014 – Gabon (.pdf, str. 265);
• 2015 – Kazachstán (.pdf, str. 350);
• 2016 – Etiopie (.pdf, str. 231);
• 2017 – Egypt (.pdf, str. 152), Irák (.pdf, str. 251);
• 2018 – Rwanda (.pdf, str. 816);
• 2020 – Afghánistán (.pdf, str. 31);
• 2021 – Súdán (.pdf, str. 1108), Somálsko (.pdf, str. 1049);
• 2022 – Libye (.pdf, str. 667) a Uzbekistán (.pdf, str. 1278).

Zastupitel za Gabon dokonce zastával pozici předsedy Rady pro lidská práva, všichni ostatní zástupci ze zemí, které jsme zmínili, se stali pouze místopředsedy. Pro úplnost ještě dodejme, že v případě Iráku, Afghánistánu, Somálska a Libye bylo jejich zařazení na seznam ovlivněno probíhajícími válkami a konflikty uvnitř země. 

Jak lze vyčíst z přehledu výše, od roku 2006 nezískaly státy hodnocené jako nesvobodné post v předsednictvu rady pouze ve třech funkčních obdobích – v letech 2006/2007, 2007/2008 a 2019. Lze tedy říci, že země, které jsou podobně nesvobodné a nedemokratické jako Kuba, skutečně mají dlouhodobě své zastoupení ve vedení Rady pro lidská práva OSN. Vzhledem k těmto skutečnostem hodnotíme výrok Dity Charanzové jako pravdivý. 

Švédsko a Finsko dlouhodobě patří k neutrálním státům, nejsou tedy ani členy Severoatlantické aliance. V roce 1994 se přidaly k programu Partnerství pro mír, v jehož rámci s NATO spolupracují. Následně v roce 1995 spolu s Rakouskem, další neutrální zemí, vstoupily do EU. Podle Dity Charanzové se však nálada v těchto státech mění ve prospěch možného připojení k NATO.

Nejprve se zaměřme na Finsko. Z průzkumu agentury Kantar TNS vyplývá, že současná podpora finských obyvatel vstupu do NATO je nejvyšší za dvacet let, kdy agentura postoj Finů k této otázce zjišťuje. Se vstupem země do Severoatlantické aliance souhlasilo na přelomu února a března 2022 celkově 48 % Finů, 26 % nevědělo a 27 % bylo proti. Ještě v lednu letošního roku, tedy před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, vypadaly výsledky značně odlišně. Vstup do Aliance totiž tehdy podporovalo pouze 28 % Finů. Mezi lety 2002 a 2019 se podpora pro členství pohybovala v rozmezí 15 až 27 %.

Podle dalšího průzkumu veřejného mínění, který publikovalo finské veřejnoprávní vysílání Yle, podporovalo v březnu letošního roku členství v NATO 63 % obyvatel, 16 % bylo proti a zbývající nevěděli. Stejný průzkum, který probíhal od 23. do 25. února, ukázal 53% podporu připojení Finska k Alianci. Toto bylo vůbec poprvé v historii, kdy více než polovina Finů souhlasila se vstupem do NATO.

Finský prezident Sauli Niinistö i premiérka Sanna Marinová letos ve svých novoročních projevech zdůraznili právo Finska kdykoliv požádat o vstup do Severoatlantické aliance. Finský ministr zahraničí nicméně 14. ledna dodal, že v současnosti jeho země vstup neplánuje. Po ruském útoku na Ukrajinu se pak premiérka Marinová vyjádřila pro členství v NATO, pouze pokud bude ohrožena finská národní bezpečnost.

Co se týče Švédska, v březnu letošního roku švédský list Aftonbladet zveřejnil průzkum, který ukázal, že poprvé v historii by většina obyvatel se členstvím v NATO souhlasila. Celkem 51 % obyvatel se vyslovilo pro a 27 % proti. Ještě v lednu uvedlo souhlasné stanovisko 42 % respondentů, nesouhlasné potom 37 %. 

Rekordní podporu pro vstup do NATO potvrdily i průzkumy švédské veřejnoprávní televize SVT. Podle dřívějšího šetření z konce února pro hlasovalo 41 % dotázaných, na začátku března poté vstup do Severoatlantické aliance podpořilo až 49 % oslovených.

Hlavní představitel největší švédské opoziční strany Ulf Kristersson podporuje začlenění Švédska do struktur NATO. Švédská premiérka Magdalena Anderssonová ale odmítla výzvy opozice, aby země podala přihlášku do Severoatlantické aliance, protože by to podle premiérky vedlo k nárůstu napětí a destabilizaci severní Evropy.

Dodejme ještě, že se Finsko i Švédsko účastnily summitu NATO, který se konal 25. února v reakci na ruský vpád na Ukrajinu.

Na závěr shrňme, že finská vládnoucí politická reprezentace vstup do Aliance nevylučuje, pokud by byla země ohrožena. Švédská vláda připojení v tuto chvíli odmítá, ačkoliv je mu opozice nakloněna. Pro naše hodnocení je nicméně nejpodstatnější, že průzkumy veřejného mínění v obou severských zemích skutečně ukazují rekordní, nadpoloviční, podporu obyvatel pro vstup do NATO. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na pohonné hmoty se vztahuje daň z přidané hodnoty, která momentálně činí 21 %. Vedle DPH ovšem pohonné hmoty podléhají také spotřební dani. Spotřební daň z (bezolovnatého) benzínu je podle zákona 12 840 Kč/1000 litrů, z nafty 9 950 Kč/1000 litrů a z LPG 3 933 Kč/t.

Ke dni 13. března 2022 průměrná cena za litr benzínu v ČR byla 46,82 Kč a za litr nafty 49,90 Kč. Pokud tedy sečteme DPH a spotřební daň za litr benzínu, dostaneme 20,97 Kč, což odpovídá 44,8 % celkové ceny. V případě nafty se pak jedná o 37,3 %. U LPG je to při ceně 19,60 Kč za litr zhruba 30 %.

Doplňme, že ještě v průběhu března podíl daní na ceně pohonných hmot dosahoval i více než 50 %. To je dáno tím, že ceny paliv byly dříve nižší, ale zároveň byla výše spotřební daně stejná jako nyní, při vyšších cenách, protože je určena zákonem. V případě benzínu tak např. zdanění přesahovalo 50 % celkové ceny 4. března, kdy průměrná cena za litr benzínu činila 39,04 Kč.

Nejprve uveďme výrok do kontextu debaty. Poslankyně Schillerová hovořila o odpuštění DPH na pohonné hmoty a zastropování jejich cen. V naší analýze se podíváme na veškeré země, které předsedkyně klubu ANO vyjmenovala, abychom zjistili, zda tamní vlády snížily daň z benzínu a nafty, případně zastropovaly jejich ceny, které po ruské invazi na Ukrajinu Evropě významně vzrostly.

Nejprve se zaměřme na státy, kde skutečně došlo ke státním zásahům do cen pohonných hmot. Již na konci roku 2021 zastropovaly jejich ceny Chorvatsko a Maďarsko, v únoru tohoto roku Polsko snížilo DPH na pohonné hmoty. Důsledkem toho se polské čerpací stanice staly atraktivní i pro české řidiče. Po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu snížily daňové zatížení benzínu a nafty také Irsko, Portugalsko, Kypr a Nizozemsko.

S jistou formou podpory občanům přišla i Francie. Den před výrokem Aleny Schillerové oznámil premiér Castex, že stát přispěje občanům 15 centy na každý litr paliva. V Belgii dlouhodobě razí politiku zafixovaných cen pohonných hmot, jejichž maximální výše se určuje každý pracovní den. Kořeny tohoto opatření sahají až do roku 1974 a jsou reakcí na první světový ropný šok, ke kterému došlo o rok dříve. V důsledku této politiky si nedávno čerpací stanice dokonce stěžovaly, že musí prodávat paliva pod cenou, a tudíž se ztrátou.

Španělsko 10. března oznámilo, že pokud se Evropská unie nedohodne na snížení cen energií, kam spadá i ropa, přijme země vlastní opatření. O 3 dny později, tedy v den, kdy Alena Schillerová pronesla námi ověřovaný výrok, oznámil španělský premiér balíček daňových úlev na zmírnění dopadů války na Ukrajině. Nedodal však, čeho přesně by se mělo daňové zvýhodnění týkat.

Německý ministr financí Christian Lindner odmítá snížení daňové zátěže na pohonné hmoty, jak navrhuje opozice. V neděli 13. března, tedy v den debaty, které se účastnila i Alena Schillerová, přišel deník Bild s informací, že ministr Lindner plánuje představit určitá opatření na levnější palivo pro řidiče. Návrh ministra financí se však ještě musí probrat s vládními koaličními partnery.

Bývalá ministryně financí Schillerová zmiňovala i další země, které ale v souvislosti s nedávným růstem cen benzínu a nafty žádná opatření nepřijaly. Podle zprávy bulharské národní zpravodajské agentury (BTA), která vyšla 8. března, nechystá tamní politická reprezentace opatření proti zvyšování cen pohonných hmot. V žádných bulharských médiích jsme nenašli, že by se od té doby na tomto postoji něco měnilo. Pro kontext však dodejme, že Bulharsko mělo již před současným růstem cen jedno z nejnižších zdanění pohonných hmot v celé Evropské unii.

Ani italská vláda zatím nepředstavila plán, ve kterém by chtěla ovlivnit ceny benzínu a nafty. 

Litevská předsedkyně vlády minulý týden odmítla snížení spotřební daně na pohonné hmoty. Své stanovisko zdůvodnila tím, že cena paliva v Litvě je složena především z ceny samotné ropy, která minulý týden stále stoupala.

V Rumunsku tamní vláda plánovala snížit spotřební daň na pohonné hmoty, ovšem od tohoto návrhu nakonec ustoupila. Pro zajímavost dodejme, že v Rumunsku minulý týden došlo v otázce pohonných hmot k vyhrocené situaci, kterou způsobily spekulace na sociálních sítích. Tyto spekulace předpovídaly, že brzy v Rumunsku dojde ke skokovému nárůstu cen paliv. Situaci museli uklidnit představitelé vlády, kteří obyvatele ujistili o dostatečných rumunských zásobách paliv. Zároveň oznámili, že rumunská vláda nebude tolerovat žádné snahy o spekulaci s pohonnými hmotami.

Estonská vláda o snížení spotřební daně z pohonných hmot diskutovala v pondělí 14. března, dosud ale k žádnému závěru nedošla a ceny nijak neupravila. Ceny benzínu a nafty nicméně v Estonsku tento týden již poklesly, v souvislosti s klesající cenou ropy.

Z výše uvedených informací k jednotlivým státům vyplývá, že zdaleka ne všechny jmenované přistoupily na určitou formu umělého snížení cen. Na snížení cen nepřistoupilo Estonsko, Rumunsko, Litva, Itálie, Bulharsko a zatím ani Německo. Alena Schillerová tedy do výčtu patnácti států zařadila šest, které k žádným opatřením nepřistoupily. Z důvodu této vysoké nepřesnosti výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Alena Schillerová společně s dalšími třemi poslanci z hnutí ANO skutečně podala poslanecký návrh na osvobození pohonných hmot od DPH. Konkrétně se jedná o sněmovní tisk 184 ze dne 10. března 2022 (.pdf). V ten samý den také zasedala (video, čas 0:23) stínová vláda hnutí ANO.

Poslanci nutnost změny zákona o dani z přidané hodnoty (.pdf, str. 5) odůvodňují dynamickým nárůstem cen pohonných hmot, který v důsledku znamená „zdražování spotřebitelských cen pohonných hmot“. Proto členové hnutí ANO navrhli úpravu, podle které by se měla daň z přidané hodnoty uvalená na pohonné hmoty (motorová nafta, benzín) změnit tak, že namísto základní sazby daně bude „uplatněno osvobození od daně s nárokem na odpočet daně“. Toto osvobození od DPH je pak někdy nazýváno právě jako „nulové DPH“.

Doplňme, že podle návrhu touto změnou dojde ke zmírnění (.pdf, str. 5) nastalé situace, která „nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti, malé a střední podnikatele a snižuje mobilitu obyvatelstva. Zvyšování prodejních cen pohonných hmot zároveň může vést k nárůstu inflace v důsledku dynamického růstu cen logistických služeb“.

Nutno podotknout, že „zastropování“ cen pohonných hmot a snížení DPH jsou dvě rozdílné věci. Vzhledem k předloženému sněmovnímu tisku nicméně hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž poslanci ve dnech 16. až 18. února projednávali novelu pandemického zákona v režimu tzv. legislativní nouze.

Upřesněme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-90#p99-1">vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu pak má Sněmovna vždy před projednáváním návrhu programu schůze posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze nadále trval. Podobně má pak dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání.

V tomto volebním období vyhlásila (.pdf) předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová stav legislativní nouze od 25. listopadu 2021 do 7. ledna 2022. Později postupně došlo (.pdf) k jeho prodloužení až do 18. února (.pdf).

Současná Poslanecká sněmovna hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na své 3., 6. a 8. schůzi. Na 9. schůzi, která začala 15. února, se projednával pandemický zákon. Ten již dříve zamítl Senát. O pandemickém zákonu se hlasovalo v legislativní nouzi, na začátku schůze ale poslanci nehlasovali o pokračování stavu legislativní nouze. Během druhého jednacího dne pak vystoupil bývalý předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) s kritikou, že Sněmovna vůbec nerozhodla o trvání stavu legislativní nouze. Zároveň navrhl jeho zrušení.

Po konci Vondráčkova projevu následovala krátká diskuze s Janem Skopečkem (ODS), který v danou chvíli řídil schůzi, o tom, jak se s Vondráčkovým návrhem procedurálně vypořádat. Místopředseda Sněmovny Skopeček ho chtěl zařadit jako první bod programu, zatímco Vondráček tvrdil, že by se o něm mělo hlasovat ještě před projednáváním programu schůze. Jan Skopeček na závěr řekl, že před hlasováním o programu schůze vyhlásí přestávku, aby se o tom se svými kolegy poradil.

Když se pak tentýž den začalo hlasovat o pořadu schůze, označil řídící schůze Jan Bartošek (KDU-ČSL) návrh poslance Vondráčka za nehlasovatelný. Své počínání zdůvodnil diskuzí v rámci grémia a stanoviskem legislativního odboru. Dodejme, že předsedkyně klubu ANO Alena Schillerová podala proti postupu předsedajícího námitku, ale poslanci ji při hlasování zamítli. Z uvedených důvodů proto výrok Aleše Juchelky hodnotíme jako pravdivý.

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) byla, co se týče velmi dlouhých až obstrukčních vystoupení, v 90. letech sněmovních velmi aktivní. Poslanec Juchelka však naráží přímo na situaci z února 1997. Tehdy v rámci druhého čtení návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění vystoupil poslanec SPR-RSČ Jan Vik a začal (následován svými spolustraníky Jaroslavem Novákem a Milanem Loukotou) předčítat seznam léků.

Deník Právo tehdejší republikánské obstrukce popsal (8. února 1997) takto: „Z plánovaných 88 bodů se podařilo za uplynulé čtyři dny projednat jen necelou čtvrtinu. Vinou republikánských obstrukcí, které provázejí schůzi od úterý, ztrácí mnoho poslanců a členů vlády nervy. Zvažují proto novelu zákona o jednacím řádu. Sněmovní šílenství vyvrcholilo v pátek, když pět hodin tři republikáni předčítali prázdnému sálu seznam stovek léků.“

Poslanci SPR-RSČ předčítali léky z pozměňovacího návrhu, který předložil poslanec ODS Zvěřina. Jan Vik svůj monolog začal slovy: „Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si reagovat na slova pana předsedy Špidly a opravdu vidíme jako nezbytně nutné, aby pozměňovací návrhy zazněly na mikrofon, a proto si dovolím je přečíst.“

Dalším příkladem velmi dlouhých monologů poslanců této strany je například vystoupení Josefa Krejsy jen o několik dní později, přesněji 15. února 1997. Poslanec Krejsa četl dlouhý seznam pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o odpadech. 

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože republikánští poslanci v rámci obstrukcí ve Sněmovně mj. skutečně předčítali seznam léků.

Jednání o novele pandemického zákona, kterou Senát vrátil poslancům, začalo v úterý 15. února a skončilo v pátek 18. února schválením dané novely, kdy pro návrh hlasovalo 104 poslanců vládnoucí koalice.

Poslankyně Alena Schillerová (ANO) během prvního dne tohoto jednání zažádala o svolání tzv. grémia (.pdf, str. 40), tedy neformálního jednání vedení Poslanecké sněmovny a poslaneckých klubů. Žádosti bylo vyhověno, porada však nedospěla ke konsenzu.

Následující den Alena Schillerová opět navrhla svolání grémia. S předsedy poslaneckých klubů chtěla jednat o přednostním projednání státního rozpočtu na rok 2022 v rámci programu schůze. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka (ANO) zde mluví o vystoupeních poslanců na 9. schůzi Sněmovny, která začala 15. února. Již před tímto datem bylo avizováno, že hlavním bodem schůze bude především projednávání návrhu novely tzv. pandemického zákona. Aby samotné jednání o novele mohlo začít, musela Sněmovna nejdříve schválit program schůze. Tomu se však obstrukcemi snažilo zabránit hnutí SPD, které s návrhem na změnu zákona dlouhodobě nesouhlasí. Předseda SPD Tomio Okamura měl například ve Sněmovně téměř šestihodinový projev.

Upřesněme, že Aleš Juchelka pronesl námi ověřovaný výrok v rámci své odpovědi (video, 12:13) na otázku, zda by vláda a opozice mohly jednat o změně jednacího řádu Sněmovny, aby už k obstrukcím nedocházelo. Ve své odpovědi pak Juchelka mluvil o jednání ve dnech 15. a 16. února či o dvou svoláních tzv. grémia (.pdf, str. 40), k nimž došlo během projednávání pořadu schůze. V našem odůvodnění se proto zaměříme jak na dobu jednání o novele pandemického zákona, tak na schvalování programu schůze, které tomuto projednávání předcházelo.

Samotné schvalování programu schůze poslancům zabralo přibližně 31 hodin, konkrétně probíhalo od 14:00 15. února do zhruba 20:40 následujícího dne. Poté již začalo přímo projednávání novely pandemického zákona. V době námi ověřované debaty byla schůze přerušena, a to až do 12:45 18. února. V tento den odpoledne pak celé jednání také skončilo, poté co poslanci přehlasovali senátní veto. K přijetí novely zákona došlo po dlouhých 37 hodinách rokování.

Co týče projevů poslanců hnutí ANO, během projednávání pořadu schůze 15. února vystoupila dvakrát u řečnického pultu Alena Schillerová s krátkými několikaminutovými vyjádřeními k dění a hlasování na schůzi. V rámci toho prvního například požádala o vyhlášení dvouhodinové přestávky v jednání.

16. února pak vystoupilo se svými připomínkami a návrhy k programu schůze celkem 21 poslanců hnutí ANO. Konkrétně to byli poslanci Peštová, Pastuchová, Brabec, Pražák, Schillerová, Fialová, Ožanová, Janulík, Brázdil, Petrtýl, Farhan, Kubíček, Kolovratník, Brož, Dostálová, Kott, Králíček, Nacher, Rais, Vondráček a Adámková. Jak lze vyčíst i z následující tabulky, která zobrazuje délku jednotlivých vystoupení, některé projevy poslanců byly krátké a stručné. Jako příklad lze uvést poslance Lubomíra Brože, Roberta Králíčka či Kláru Dostálovou. Jiní však již mluvili o poznání déle – například Richard Brabec, Martin Kolovratník nebo Radek Vondráček.

Přímo při jednání o návrhu novely pandemického zákona se pak u řečnického pultu vystřídalo 8 poslanců z hnutí ANO, jmenovitě poslanci Schillerová, Mračková Vildumetzová, Kasal (4x), Mašek (2x), Nacher, Špičák, Mádlová a Novák. Nejdelší projev měl tehdy Patrik Nacher. Pro úplnost doplňme, že v té době bylo už vystoupení poslanců, kteří nedisponují přednostním právem, omezeno na maximálně 10 minut.

Vraťme se tedy k výroku Aleše Juchelky. Při projednávání novely pandemického zákona v Poslanecké sněmovně vystoupilo celkem 8 poslanců hnutí ANO s dohromady 12 vystoupeními. Juchelkových „10 vystoupení“ je tedy se zaokrouhlením přibližně správná hodnota.

Celkem se ale při jednání, jenž vedlo k přijetí pandemického zákona, u řečnického pultu vystřídalo nejméně 27 poslanců za hnutí ANO. Někteří z nich na plénu mluvili víckrát – dohromady se tak jednalo o minimálně 33 vystoupení. Většina z těchto poslanců hovořila ještě v době schvalování programu schůze, jejich vystoupení však schválení zákona oddalovala úplně stejně jako projevy přímo při jednání o novele.

Zda lze postup hnutí ANO vykládat za obstrukční, je subjektivní otázka. Aktivitu poslanců hnutí ANO ve Sněmovně za obstrukce označila například některá média, projevy těchto řečníků byly nicméně stručnější než projevy SPD. Připomeňme, že jeden z proslovů Tomia Okamury měl téměř 6 hodin. Poslanci hnutí ANO tedy bezpochyby neobstruovali stejně jako zástupci SPD a při samotném schvalování novely jich vystoupilo méně než deset. Aleš Juchelka zde nicméně zavádí tím, že pomíjí vystoupení svých kolegů během předcházjícího jednání o pořadu schůze.