KDU-ČSL

Poslanec Marek Výborný (KDU‑ČSL) svým výrokem obhajuje nutnost provedení důchodové reformy, kterou vláda Petra Fialy zveřejnila 11. května (tedy až po námi ověřované debatě). Poslanci Aleši Juchelkovi (ANO) vyčítá, že vláda hnutí ANO za dobu svého působení žádnou takovou reformu nepředstavila.

Pokusy o důchodovou reformu během vlád Andreje Babiše

První (2017–2018) i druhá (2018–2021) vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že budou usilovat o důchodovou reformu. V programových prohlášeních obou vlád je konkrétně uvedeno: „Chceme důchodovou reformu. (…) Podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem.“

Babišova vláda důchodovou reformu ovšem nevypracovala. Tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v prosinci 2020 pouze představila (video) návrh tzv. důchodové reformy, což byl soubor sedmi změn, které měly přispět ke „spravedlivým, srozumitelným a udržitelným“ penzím.

Tento návrh vycházel ze závěrů Komise pro spravedlivé důchody, která vznikla v lednu 2019. Vytvořena byla právě s cílem zajistit udržitelný důchodový systém, který by zaručoval „důstojné a spravedlivé důchody“. Reforma byla rozdělena do dvou pilířů (.pdf, str. 1) a jednou z plánovaných změn bylo např. zavedení základního důchodu ve výši 10 tisíc korun (.pptx, str. 6), první pilíř – zásluhová část – pak měla zůstat nezměněna. Odborníci se nicméně neshodli, jestli se návrh dá označit za skutečnou důchodovou reformu.

Z činnosti a výstupů důchodové komise se však zrealizovalo pouze výchovné, tedy příspěvek 500 Kč za každé vychované dítě, které poslanci schválili v létě 2021. Důchodovoureformu se Janě Maláčové tedy již schválit nepodařilo. Nepočítala (video, čas 3:54:11) s ní ani tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, a to vzhledem k tomu, že se blížil konec funkčního období Babišovy vlády.

Doplňme, že zmíněný návrh změn vyvolal množství kritiky ze strany opozice i vládního hnutí ANO, a sama ministryně Schillerová tehdy přiznala, že soubor opatření nebyl projednán ani v rámci tehdejší vládní koalice. Alena Schillerová také v březnu 2021 např. uvedla: „Návrh z dílny MPSV je spíše souhrn parametrických změn, které tuto podmínku zdaleka nesplňují. Naopak představuje další zhoršení udržitelnosti systému a zvýšení jeho závislosti na zdrojích státního rozpočtu.“

Závěr

Komplexní důchodovou reformu tedy vláda Andreje Babiše skutečně nepřipravila. Tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová pouze představila návrh několika změn, které měly zajistit spravedlivé důchody. Výrok poslance Výborného proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) ve svém výroku uvádí, že pokud by vláda Petra Fialy neudělala důchodovou reformu, a valorizace důchodů by zůstala beze změn, dnešním čtyřicátníkům bude vyplácen důchod v hodnotě dnešních 12 000 Kč. Zmiňuje, že se jedná o informace z analýzy společnosti Cyrrus.

Investiční společnost Cyrrus v březnu tohoto roku vydala analýzu s názvem „Tahle země není pro mladý“ (.pdf), která komentuje stávající český důchodový systém. Zmiňme, že společnost ve své analýze pracovala (.pdf, str. 2) s vlastními prognózami a materiály, daty Národní rozpočtové rady, Evropské komise, Českého statistického úřadu, České národní banky a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Analýza předpokládá, že se důchody upraví pouze tak, aby se snížil podíl průměrné penze k průměrné mzdě, který dle společnosti v letošním roce činí 48 % (.pdf, str. 2). Minima pak má dosáhnout v roce 2059 (tedy v době, kdy budou dnešní čtyřicátníci, ale také třicátníci v důchodovém věku), kdy průměrný důchod podle analýzy dosáhne 27,2 % průměrné mzdy, což by dnes odpovídalo 12 000 Kč (.pdf, str. 2).

Společnost Cyrrus ve své analýze zároveň předpokládá, že k úpravám parametrů důchodového systému dojde až v roce 2032 (.pdf, str. 6), kdy se dle jejího odhadu zadlužení České republiky přiblíží zákonem stanovené dluhové brzdě ve výši 55 % HDP (.pdf, str. 2). Aby poté Česko tento dluhový strop dodrželo, pracuje analýza s tím, že stát bude deficit systému důchodového pojištění řešit snížením důchodů.

Dále Cyrrus uvádí, že jak mladá generace, tak dnešní padesátníci, si budou muset na penzi spořit. Analýza dodává, že v nejhorší situaci jsou lidé narozeni kolem roku 1985, kteří „budou muset v penzi vyžít průměrně s 28 % soudobé mzdy,“ pakliže by se zajištěním penzí spoléhali jen na stát (.pdf, str. 6).

Analýza investiční společnosti Cyrrus tedy předpokládá, že se důchodový systém změní pouze snížením podílu průměrného důchodu k průměrné mzdě. Pokud by nastala pouze taková změna, průměrná penze by v roce 2059, kdy zmiňovaní čtyřicátníci, ale také třicátníci budou v důchodovém věku, odpovídala pouze dnešním 12 000 Kč. Výrok Marka Výborného proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec a předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný v kontextu výroku uvádí, že ceny v současné ekonomice pouze nestoupají, ale některé i klesají. Podle něj se jedná např. o ceny energií, které měly klesnout až na úroveň roku 2021. V našem odůvodnění tedy porovnáme vývoj cen plynu a elektřiny na burze.

Cena elektřiny

Jak lze vidět na následujícím grafu, cena elektřiny na burze PXE na začátku letošního května dosáhla 147,44 eur za megawatthodinu (MWh), a byla tedy na podobné úrovni jako na začátku prosince 2021, kdy činila 145,11 eur za MWh. Nejvyšší ceny pak dosáhla v 26. srpna loňského roku, kdy se na burze 1 MWh elektřiny prodávala za 984 eur.

Cena plynu

Vývoj ceny plynu na téže burze ukazuje následující graf. Na začátku května 2023 cena plynu za 1 MWh dosáhla 59,58 eur, a byla tak na podobné úrovni jako na začátku října či prosince 2021. Na své cenové maximum se plyn dostal rovněž 26. srpna 2022, kdy cena za 1 MWh činila 317,5 eur.

Ceny elektřiny a plynu tedy od září loňského roku klesají. Na začátku letošního května se pak dostaly na podobnou úroveň jako na konci roku 2021. Výrok poslance Výborného proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) v kontextu výroku odkazuje na klesající ceny energií a potravin. Dále zmiňuje, že se ceny za vybrané potraviny jako např. máslo a cukr snižují mj. díky zásahům a dozoru ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) nad potravinovými řetězci. V našem odůvodnění se zaměříme na to, zda ceny másla a cukru opravdu klesají.

Cena másla

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se ceny některých potravin v letošním roce snižují. Je tomu tak například v případě eidamu, slepičích vajec, nebo právě másla a cukru. Jak je vidět na následujícím grafu, cena za 1 kilogram másla v lednu 2023 dosáhla výše 205,11 Kč, zatímco v dubnu už cena klesla na 166,19 korun. Zmiňme, že cena másla klesá dokonce již od prosince loňského roku.

Zdroje dat: 2022, 2023

Cena cukru

Cena cukru krystal se jak meziměsíčně, tak oproti lednu 2023 rovněž snížila. Mírný nárůst zaznamenala jen mezi únorem a březnem.

U moučkového cukru došlo v únoru a březnu k poklesu (o 2,18 Kč), v dubnu se pak cena meziměsíčně mírně zvýšila (o 0,53 Kč). Dubnová cena moučkového cukru je nicméně ve srovnání s lednem 2023 pořád nižší.

Zdroje dat: 2022, 2023

Dodejme, že ČSÚ ceny potravin zmíněných v uváděných datech zjišťuje od 1. do 20. dne v měsíci (.pdf, str. 6), přičemž výsledně jsou „počítány průměrné ceny a jejich čistý cenový vývoj pomocí indexů“ (.pdf, str. 7). Zdrojem těchto dat jsou i tzv. scanner data, tedy údaje získané z pokladních systémů obchodů.

ČSÚ pak zveřejňuje i ceny 14 potravin, které zjišťuje jednorázově během přímých návštěv ve druhém týdnu v měsíci (.pdf, str. 6, 17). Tyto údaje se tedy na rozdíl od dat zmíněných v grafech netýkají cen v celém měsíci, ale váží se pouze k jednotlivému týdnu. Podle této metodiky v dubnu oproti začátku letošního roku zlevnilo máslo, cukr krystal pak mírně zdražil z 35,16 Kč na 35,34 Kč.

Aktivity ministra zemědělství

Zmiňme, že Zdeněk Nekula v únoru kvůli zdražení cukru, ke kterému došlo na podzim loňského roku, podal podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kvůli slevovým akcím při prodeji cukru se navíc obrátil i na Českou obchodní inspekci (ČOI), jelikož se domníval, že se řetězce dopustily klamání spotřebitele.

V dubnu pak ministr Nekula oznámil, že výsledky kontrol potravin České obchodní inspekce (ČOI) a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, které se zaměřovaly na ceny potravin, jsou horší, než se očekávalo. Kontroly podle ČOI např. zjistily porušování pravidel u slevových akcí, kdy obchodní řetězce porušovaly povinnost uvádět nejnižší cenu za posledních třicet dnů.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula pak tyto inspekce vidí jako jeden z důvodů, proč začaly ceny některých potravin klesat. Prezident Svazu průmyslu a obchodu Tomáš Prouza naopak uvedl, že tlak ze strany resortu ceny nemůže ovlivnit, jelikož dle něj výše cen závisí na existenci konkurence v daném segmentu a jako příklad zmínil právě případ másla, které zlevnilo, jak ukazuje náš graf.

Závěr

Průměrná cena másla a cukru se tedy v dubnu oproti začátku letošního roku skutečně snížila. Kilogram másla stál v lednu 205,11 korun, v dubnu už se pak prodával za 166,19 Kč. Cukr krystal zlevnil z 30,46 Kč na 28,29 Kč. Cena cukru moučka se v dubnu meziměsíčně mírně zvýšila, v porovnání s lednem i únorem je nicméně pořád nižší. Výrok poslance Výborného z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Úvodem dodejme, že Aleš Michl byl externím poradcem bývalého ministra financí a později předsedy vlády Andreje Babiše, a to v letech 2014 až 2018. Bývalý prezident Miloš Zeman jmenoval Michla v roce 2018 členem rady České národní banky (ČNB).

Marek Výborný odkazuje na komentář, který Aleš Michl v září 2021 napsal pro server iDNES.cz. Mimo jiné v něm tehdy uvedl: „Nesmysl 1.: Za současnou inflaci může vláda. Pravda: Pečovat o cenovou stabilitu je úkolem ČNB. Vláda za to fakt nemůže.“ Na článek poté Michl odkazoval např. i na svých sociálních sítích. Upřesněme, že článek vyšel 13. září 2021, tedy ještě v době vlády Andreje Babiše, která trvala až do 17. prosince 2021.

V roce 2022 následně Miloš Zeman Michla jmenoval guvernérem ČNB. Jedním z důvodů podle vyjádření tehdejšího prezidenta byl i fakt, že se Michl stavěl kriticky ke zvyšování úrokových sazeb. Zastával tedy podobný názor jako samotný Miloš Zeman, který jejich navyšování nepovažoval za efektivní nástroj v boji proti inflaci.

V květnu 2023, tj. v době vlády Petra Fialy, na tiskové konferenci Michl uvedl (video, čas 2:53): „Cesta k nižší inflaci vede přes snižování deficitu státního rozpočtu, podtrhuji: snižování deficitu státního rozpočtu. Fiskální zodpovědnost je pro nás teď strašně důležité téma.“

Později jako reakci na dotaz novinářů zmínil (video, čas 10:57): „Největší proinflační faktor současnosti je rozpočtová politika. (…) Pokud nebude oznámen nějaký dlouhodobě kredibilní konsolidační balíček, tak to prostě vytváří proinflační tlaky do budoucna. A my zřejmě budeme muset zvyšovat úrokové sazby a bojovat proti tomu impulzu, který dává ekonomice vláda, proti tomu proinflačnímu impulzu.“

Těmito vyjádřeními se pak dostal do sporu s premiérem Petrem Fialou, který reagoval, že vláda má jen „některé nástroje“ a ke zvládání inflace jsou zřízeny nezávislé centrální banky.

Aleš Michl se tedy skutečně v dobách, kdy byl premiérem Andrej Babiš, vyjádřil, že cenovou stabilitu má na starost ČNB, nikoli vláda. Na začátku letošního května se nicméně vyjádřil, že největším proinflačním faktorem je rozpočtová politika státu, kterou má na starost vláda. Výrok Marka Výborného tedy hodnotíme jako pravdivý.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na vývoj vztahu mezi NATO a Ruskem a uvedeme příklady, jak se ruští představitelé vyjadřovali k expanzi NATO na východ. Počátky vztahu mezi NATO a Ruskou federací (.pdf) se datují do roku 1991, kdy federace po rozpadu Sovětského svazu vznikla. Ačkoli se na začátku tento vztah tvořil ještě s vyhlídkami na spolupráci a s vidinou míru, od roku 2023 Aliance otevřeně považuje Rusko za hrozbu euroatlantické bezpečnosti, Ruská federace zase naopak za hrozbu své národní bezpečnosti označuje NATO.

Znepokojení nad rozšiřováním východní hranice NATO proklamoval ve svém projevu prezident Vladimir Putin již v roce 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde například zmínil (video, čas 18:39), že v Bulharsku a Rumunsku existují lehké předsunuté americké základny. „Jinými slovy, NATO posouvá svoji přední linii k našim státním hranicím,“ řekl. Dále uvedl (video, čas 19:04), „že proces rozšiřování NATO nijak nesouvisí s modernizací samotné Aliance ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to podstatný provokační faktor snižující úroveň vzájemné důvěry. Máme právo (tj. Rusko, pozn. Demagog.cz) položit otevřenou otázku: Proti komu je namířeno toto rozšiřování?“

Na jaře roku 2008 tehdejší prezident Spojených států George W. Bush na summitu NATO v Bukurešti řekl, že podporuje vstup Ukrajiny a Gruzie do Aliance. Na summitu se tehdy totiž jednalo o tom, zda těmto dvěma dřívějším sovětským republikám bude nabídnut vstup do tzv. Akčního plánu členství, který uchazečské země připravuje na možné budoucí členství v Alianci. O podpoře vstupu Gruzie do Akčního plánu mluvil George W. Bush také těsně před samotným summitem na setkání s gruzínským prezidentem Saakašvilim. 

Na tyto plány reagoval tehdy do úřadu nastupující ruský prezident Dmitrij Medveděv. „Domníváme se, že je to extrémně problematické pro stávající strukturu evropské bezpečnosti. Žádný stát nemůže být rád, že se zástupci vojenského bloku, ke kterému nepatří, přibližují k jeho hranicím,“ řekl tehdy.

Tendence Gruzie vstoupit do NATO byly podle Ruska jednou z příčin války mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008. Dmitrij Medveděv později argumentoval tím, že Rusko vojenským zásahem zamezilo právě expanzi NATO na východ. Kdyby podle něj nebylo zmíněné války, geopolitická situace by dnes byla jiná. Tehdejší ruský prezident také v roce 2010 podepsal novou „vojenskou doktrínu Ruské federace“, ve které byl růst NATO uvedený jako jedna z největších vojenských hrozeb pro zemi.

Na konci roku 2015 Ruská federace podpisem již prezidenta Vladimira Putina přijala novou Národní bezpečnostní strategii (.pdf). V ní se např. zmiňuje, že rozšiřování Severoatlantické aliance a posouvání její vojenské infrastruktury do blízkosti Ruské federace, vytváří hrozbu pro národní bezpečnost (.pdf, str. 4).

V listopadu 2016 Vladimir Putin podepsal dokument Koncept zahraniční politiky Ruské federace, který mj. říká: „Ruská federace se i nadále staví negativně k rozšiřování NATO, přibližování vojenské infrastruktury Aliance k ruským hranicím a k její rostoucí vojenské aktivitě v regionech sousedících s Ruskem, považuje je za porušení zásady rovné a nedělitelné bezpečnosti, které vede k prohlubování starých a vzniku nových dělících linií v Evropě.“ (bod 70) Dále dokument uvádí (bod 61), že NATO spolu s EU usilují o „geopolitickou expanzi“, a v této souvislosti mluví i o „vážné krizi ve vztazích mezi Ruskem a západními státy“.

Že je pro Moskvu podstatné, aby se Aliance držela co nejdále od hranic Ruska a jeho sousedů na východě Evropy dále dokládají i požadavky Kremlu z konce roku 2021. Tehdy Ruská federace uváděla, že pokud Evropa nechce napjaté vztahy, je potřeba závazně slíbit, že Aliance nebude expandovat na východ a nebude se zajímat o Ukrajinu. Podle tehdejších slov Vladimira Putina by přítomnost aliančních sil a vybavení na Ukrajině bylo „překročení červené linie“ a Rusko by bylo přinuceno jednat. Doplňme, že ruská invaze na Ukrajinu začala v únoru 2022, ačkoli Ukrajina v té době nedostala např. ani pozvánku do Akčního plánu členství v NATO.

Z výše uvedených vyjádření a dokumentů je patrné, že Rusko východní expanzi NATO vidí již dlouhodobě jako bezpečnostní strategickou hrozbu, vůči které se vymezuje. Výrok Jiřího Horáka tak hodnotíme jako pravdivý. 

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) hovoří o tom, že v důsledku vstupu Finska do NATO, ke kterému došlo 4. dubna 2023, se prodloužily hranice Severoatlantické aliance s Ruskou federací.

Před vstupem Finska čítala délka hranice členských států NATO s Ruskem přibližně 1 210 kilometrů. Z toho téměř dvousetkilometrovou hranici sdílí Norsko s ruským Kolským poloostrovem a více než 600 kilometrů pak dohromady tvoří hranice Estonska a Lotyšska. S Kaliningradskou oblastí pak sousedí Litva (hranice necelých 300 km) a Polsko (hranice přes 200 km).

Finsko-ruská hranice pak měří více než 1 300 kilometrů, tedy o něco více než hranice NATO a Ruské federace před vstupem Finska do Aliance. 4. dubna tedy skutečně došlo k více než zdvojnásobení délky těchto hranic, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) zmiňuje finský rozpočet na obranu v souvislosti se vstupem Finska do Severoatlantické aliance (NATO), jejímž členem se tato severská země stala 4. dubna 2023. Horák uvádí, že Finsko na rozdíl od většiny států NATO již vyčleňuje více než 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu, a poukazuje na to, že tento stát pro Alianci představuje značnou posilu.

Zmiňme, že Finsko podalo přihlášku do NATO společně se Švédskem v květnu 2022. Po započítání výdajů na vojenské důchody, na pohraniční stráž a výdajů ministerstva zahraničí na mezinárodní krizové řízení přitom Finsko na hranici 2 % HDP dosáhlo už v roce 2021 (.pdf, str. 54). Bez těchto položek se jednalo o 1,85 % HDP a v roce 2022 o 1,96 % HDP (.pdf). Plánovaný rozpočet na obranu by se v letošním roce měl zvýšit na 2,25 % HDP, tedy přibližně na 6,1 miliard eur.

Členské státy Severoatlantické aliance se v roce 2006 zavázaly vynakládat na obranu alespoň 2 % ze svého hrubého domácího produktu. Na summitu ve Walesu v roce 2014 pak byl tento závazek potvrzen. Většina členských států, včetně České republiky, však tento závazek neplní (.pdf, str. 3). Podle výroční zprávy NATO za rok 2022 závazek splnilo pouze Řecko, USA, Litva, Polsko, Velká Británie, Estonsko a Lotyšsko (.pdf, str. 52). Oproti předešlému roku je to o jeden stát méně (.pdf, str. 44).

Dodejme, že Česko zmíněnému závazku naposledy dostálo v roce 2005. Vláda Petra Fialy se nicméně ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 zavázala k navyšování výdajů na obranu tak, aby dosáhly 2 % HDP v rozpočtu na rok 2025. Premiér Fiala však v loňském květnu po jednání s expertním týmem prezidenta Miloše Zemana oznámil, že tohoto cíle chce jeho kabinet dosáhnout již v roce 2024.

Finsko tedy v loňském roce (kdy ještě nebylo členem NATO) alokovalo přes 2 % svého HDP na obranný rozpočet. Závazek poskytovat 2 % HDP na obranu přitom dle odhadů NATO v roce 2022 splnilo jen 7 z tehdejších 30 členských států (.pdf, str. 9, 50), a většina jej tedy nedodržela. Výrok Jiřího Horáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) se vyjádřil ke složení finské armády v souvislosti se vstupem Finska do Severoatlantické aliance (NATO). Poukazuje na to, že Finsko bude významnou posilou, která výrazně přispěje k bezpečnosti celé Evropy.

Podle washingtonského Wilson Center je finské dělostřelectvo nejsilnější v západní Evropě, zahrnuje asi 700 houfnic, 700 minometů a přibližně 100 raketometů. Na území Finska se také nachází největší dělostřelecký výcvikový prostor v západní Evropě Rovajärvi. 

Česká televize uvádí, že pozemní finské síly disponují 239 tanky. Finská armáda na svých stránkách informuje, že má ve výbavě 200 hlavních bitevních tanků, z nichž sto kusů jsou německé tanky Leopard 2A6 a dalších sto kusů pak Leopard 2A4.

Finsko po studené válce nezrušilo povinnou vojenskou službu. Ženy mohou sloužit dobrovolně, muži ve věku 18–28 let musí na vojně strávit buď šest, devět, nebo dvanáct měsíců. Armádní výcvik si však mohou nahradit civilní službou. Finové ročně v osmi armádních jednotkách vycvičí kolem 20 tisíc branců, kteří se následně stanou součástí vojenských záloh. Podle tamního ministerstva obrany záložní síly čítají přibližně 900 tisíc občanů ve vojenské záloze. Server Aktuálně.cz v květnu 2022 uvedl, že vojenský výcvik má 700 tisíc obyvatel Finska.

Finsko tedy skutečně disponuje stovkami kusů dělostřelecké techniky, jak uvádí poslanec Horák. Ve své výbavě má také více než 200 tanků. Občanů připravených k boji, kteří prošli vojenským výcvikem, je pak přibližně 900 tisíc. Údaj zmíněný Jiřím Horákem se tedy nevejde do naší 10 % odchylky. Horák nicméně poukazuje na to, že je finská armáda početná, využívá údaj z Aktuálně.cz a v dalších číslech se nemýlí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Čeští vojáci se aktuálně účastní misí NATO v Pobaltí, a to konkrétně v Litvě a Lotyšsku. Obě nasazení probíhají v rámci tzv. Alianční předsunuté přítomnosti eFP (anglicky Enhanced Forward Presence), která se soustředí na posílení vojenského křídla NATO v Pobaltí a která vznikla na základě dohody zástupců Aliance na Varšavském summitu v červenci 2016. První jednotky poslala Česká republika na misi eFP do Lotyšska a Litvy už v roce 2018.

Mise v Litvě

V současnosti se mise v Litvě účastní vojáci 1. úkolového uskupení chemické ochrany, kteří v lednu 2023 vystřídali protiletadlový pluk ze Strakonic, jenž zde působil od července 2021.

Většinu zmíněného uskupení tvoří příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany. Ti jsou doplněni několika specialisty z dalších armádních útvarů. Cvičení jsou mezinárodního charakteru a čeští vojáci se jich tak účastní po boku ostatních vojáků z několika dalších států Aliance.

Mezi hlavní cvičení, kterých se čeští vojáci účastní, či teprve účastnit budou, patří dubnové cvičení Rising Bull a květnové cvičení Iron Wolf. Cílem těchto akcí je natrénovat postupy při ochraně proti zbraním hromadného ničení. V rámci cvičení Rising Bull tak vojáci trénovali dekontaminační proces po detekci přítomnosti nervově paralytické látky sarin. V březnu také např. proběhlo cvičení MED CHALLENGE, které se zaměřovalo na zdravotnickou pomoc.

Mise v Lotyšsku

Probíhající mise v Lotyšsku se od ledna 2023 účastní uskupení, které je složené ze 62 vojáků a jehož jádro tvoří příslušníci 153. ženijního praporu z Olomouce. Hlavní zbraní tohoto uskupení jsou minové vrhače MV-3, které slouží k vytváření výbušných zátarasů, přesněji řečeno k minování na dálku. Dané jednotky v Lotyšsku vystřídaly kolegy ze ženijního praporu, kteří v zemi cvičili od července 2022.

První společné cvičení současné posádky s dalšími vojenskými jednotkami NATO v rámci této mise proběhlo v únoru 2023 pod názvem Wolverine Forge. Mezi hlavní cíle cvičení patřilo natrénování koordinace systémů velení a řízení.

Závěr

V Litvě i Lotyšsku tedy aktuálně působí čeští vojáci, kteří se účastní tamních mezinárodních vojenských cvičení v rámci NATO. Výrok poslance Horáka proto hodnotíme jako pravdivý.