...vláda sice odmítla náš návrh na obnovení slevy pro pracující důchodce, ale že to současně zase navrhuje v rámci svých návrhů.
Vládní koalice skutečně odmítla návrh novely zákona, který by obnovil slevy na dani pro pracující důchodce a jehož tvůrcem byla ODS. Daný návrh zákona byl podle vyjádření vlády (pdf.) pouze dílčí změnou a strany vládní koalice připravily vlastní novelu (pdf.), která by měla jít 15. července tohoto roku do poslanecké sněmovny k prvnímu čtení a jež by v rámci fiskální politiky tyto výdaje státu měla někde nahradit. Tato novela by měla platit od 1. ledna příštího roku. Zmiňovaný výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Bohuslav SOBOTKA: Vždyť to byla koaliční vláda ODS a TOP 09, vaší politické strany a TOP 09, která těm pracujícím důchodcům tu slevu nejprve zavedla, pak jim ji sebrala. Vy jste jim ji sebrali, tu slevu na dani. Petr FIALA: Na tři roky v období ekonomických obtíží.
Plánovaná doba trvání tohoto opatření byla v době jeho schvalování skutečně (pdf.str.48) tři roky.
My jsme měli nižší deficit (než 100 mld. - pozn. Demagog.cz) A vlastně v tuto chvíli ekonomika roste a opakuje se tady scénář z první poloviny minulého decénia, když jste byl vy ministrem financí, kdy v době, kdy ekonomika rostla, tak se zvyšovalo zadlužení našeho státu.
Jak lze vidět z následující tabulky, v roce 2013 byl deficit skutečně menší než 100 miliard.
Saldo státního rozpočtu:
2010-156,4 mld. Kč
2011-142,8 mld. Kč
2012-101,0 mld. Kč
2013-81,3 mld. Kč
Petr Fiala také pravdivě uvedl, že v době, kdy byl Bohuslav Sobotka ministrem financí (tedy v letech 2002-2006), se státní dluh zvyšoval. Je také pravdou, že v této době ekonomika rostla.
Všichni stojíme před situací, kdy pan premiér dovolil, aby tyto podniky (ČEPRO, MERO - pozn. Demagog.cz), ropné společnosti byly ovládnuty lidmi, které tam dosadil ministr financí. Přitom je majitelem Agrofertu, který uzavírá s těmito podniky obchody.
Je pravdou, že do jmenovaných státních podniků, tedy ČEPRO a MERO, dosadilo členy dozorčích rad ministerstvo financí, jež je vykonavatelem akcionářských práv ČR u těchto podniků. Do jaké míry ovšem tyto kroky projednal Andrej Babiš s dalšími členy vlády, respektive ostatními představiteli vládní koalice, a zdali bral na jejich nominace ohled, nelze jednoznačně určit. V dalších dnech by na toto téma mělo proběhnout vyjádření představitelů KDU-ČSL a ČSSD, dle kterých tento výrok případně upravíme.
Co se týká druhé části tvrzení, můžeme konstatovat, že do koncernu Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, patří tři firmy, a to konkrétně Preol, Primagra a Ethanol Energy. Všechny tři jsou zcela závislé na obchodní spolupráci s firmou ČEPRO. Obavy opozice z konfliktu zájmů jsou tak v tomto případě zcela na místě.
Podrobně se střetem zájmů Andreje Babiše (jeho firem) zabýval také pořad Reportéři ČT (video − čas 12:30 a dále), který zmapoval všechny možné průniky zájmů Babiše politika a Babiše podnikatele.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Prezentovaný konflikt zájmů je sice zřejmý, nicméně je nutné doplnit, zdali daní jedinci jsou z větší části lidé nominovaní Andrejem Babišem, nebo koaličními partnery.
Nebyli jsme, nebyli jsme nikým osloveni a v minulosti přitom byla tradice, že třeba pan Kohout, co sice byl v různých vládách, ale předpokládám, že to je člen sociální demokracie, byl v dozorčí radě ČEZu.
Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.
Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.
V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.
Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.
Jako nebudeme privatizovat, říkám jako premiér, ministr financí říká budeme privatizovat. Dělá kroky, které k tomu vedou a které jsou zdůvodňovány tou, tou privatizací.
Ministr financí Andrej Babiš uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 29. 6. 2014, že Český Aeroholding a.s. by měl vstoupit na burzu. Myšlenkou je prodat 40% podíl a obdržet každoroční dividendu. Babiš chce rovněž navrhnout, aby se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva Českého Aeroholdingu a.s. Václav Řehoř a nahradil v souvislosti s privatizací ČSA do rukou Korean Air v pozici stávajícího Miroslava Dvořáka. Privatizace letiště Praha-Ruzyně, jak sám Babiš uvádí, není ze zákona (Zákon č.69/2010 Sb. o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně) možná. Právě Řehoř by měl jako nový generální ředitel Českého Aeroholdingu připravit společnost pro vstup na burzu. Sám Babiš ve výše uvedených OVM uvádí, že s ním koaliční partneři v této záležitosti nesouhlasí.
Vláda, když nastoupila, tak říkala, jak bude vystupovat v evropských otázkách jednotně, jak se nebude opakovat žádná nejasnost v evropské politice. A co teď vidíme? Přetahování se o tučnou kořist, která leží v Bruselu, a to je křeslo eurokomisaře. Slyšíme tady různá jména. Teď nově paní Jourovou, mezi tím jsme slyšeli pět dalších, ale na žádném se vláda neshodla, vláda žádné neprosazuje.
Ve svém programovém prohlášení se současná vláda " zavazuje, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění priorit ". Mezi ně patří i aktivní členství v Evropské unii.
Je pravdou, že v posledních dnech vrcholí přetahovaná o post evropského komisaře. Zejména ČSSD a ANO stále pevně stojí za svými nominanty. Od voleb do Evropského parlamentu již byli mimo Věru Jourovou prezentováni celkem čtyři kandidáti. ČSSD navrhovala Pavla Mertlíka, ANO Pavla Teličku, KDU-ČSL Zuzanu Roithovou a Petra Blížkovského. Mezi neoficiální kanidáty, o nichž se pouze spekuluje či spekulovalo, patří například Štefan Füle, Martin Povejšil či Radek Špicar.
Bohuslav SOBOTKA: Jenom chci připomenout, že to byla vaše politická strana, která na potraviny a léky zvýšila DPH z pěti na patnáct procent. A když jste to zvedali z těch pět procent, tak to ještě žádný druhý pilíř nebyl. Vy jste zvýšili DPH z pěti na patnáct procent a teď mi tady budete říkat, že máme snížit DPH, když vy jste ho zvýšili... Petr FIALA: Protože ekonomika roste a my jsme čelili extrémní ekonomické krizi. Bohuslav SOBOTKA: Ale vy jste ho zvýšili i v době, kdy ekonomika rostla. To bylo přece ještě předtím, než přišla hospodářská krize.
K prvnímu navýšení DPH Nečasovou vládou došlo ještě před krizí.
K prvnímu navýšení spodní sazby DPH z 5 na 9 % došlo v roce 2008 v rámci reformy veřejných financí tehdejší vládní koalice, jejímž členem byla i ODS (viz zákon č. 261/2007 Sb., část čtvrtá, čl. VIII). Ke schválení tohoto navýšení přitom došlo v roce 2007, kdy ekonomika skutečně rostla − krize se v České republice projevila až na konci roku 2008.
K dalšímu navýšení spodní sazby došlo v roce 2010, a to z 9 na 10 %. Tato změna byla schválena za úřednické vlády Jana Fischera (viz zákon č. 362/2009 Sb., část pátá, čl. VII).
Spodní sazba DPH se od té doby změnila ještě dvakrát − v roce 2012 byla zvýšena na 14 % (viz zákon č. 370/2011 Sb., část první, čl. I) a o rok později porostla o další procento (viz zákon č. 500/2012 Sb., část druhá, čl. III).
Jak ukazuje následující tabulka, s krizí se Česká republika potýkala až o rok později, než došlo k prvnímu navýšení DPH (ekonomický vývoj podle statistik Eurostatu):
Růst spodní sazby DPHRůst/pokles DPH
1993-20075 %
---
Od 1.1.2008
9 %
+3,1; -4,5Od 1.1.2010
10 %
+2,5; 1,8Od 1.1.2012
14 %
-1,0Od 1.1.2013
15 %
-0,9
(...) společná zahraniční politika (EU), která stejně neexistuje.
Vzhledem k existenci instituce společné zahraniční politiky a jejím občasným projevům, hodnotíme výrok jako zavádějící i přes přetrvávající dominanci role členských států v této oblasti.
Není pravda, že by neexistovala žádná společná zahraniční politika Evropské unie. Společná zahraniční a bezpečnostní politika je součástí primárního práva EU již od dob Maastrichtské smlouvy 1993. Jak píše portál Euroskop, "její zřízení ovšem neznamenalo ani počátek spolupráce členských zemí v těchto oblastech, ani převzetí pravomocí v otázkách bezpečnosti a vztazích členských států se třetími zeměmi evropskou úrovní." V rámci společné zahraniční a bezpečností politiky existují také instituce a nástroje, které může Evropská unie využít. Všechny relevantní informace jsou k nalezení na portálu Evropské unie. V současné době stojí v čele této politiky Vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová.
Existují také konkrétní příklady, kdy je uskutečněn akt společné zahraniční politiky. Jako aktuální příklad jmenujme společné sankce v souvislosti s anexí Krymu. Tyto sankce byly dokonce schváleny ve formě evropské legislativy, jako Nařízení Rady EU (.pdf).
Zahraniční politika sice jistě nepatří mezi oblasti, které by byly v rámci EU zcela integrované. Jednotlivé členské státy jsou stále hlavními aktéry. Nicméně tvrzení, že společná zahraniční politika neexistuje vůbec, je zavádějící.
V evropském rozpočtu jsou na zahraniční politiku poměrně skromné prostředky.
Evropský rozpočet pro rok 2014 počítá s výdaji (strana 10) v kapitole Bezpečnost a občanství ve výši 1 677 039 976 EUR z celkových 135 miliard, tedy přibližně jedno procento z unijního rozpočtu.
Detail kapitoly Nástroje zahraniční politiky najdeme v Hlavě 19 (strana 809), kde Unie plánuje vyplatit 463 169 988 EUR.
Dá se tedy říci, že vzhledem k celkovému rozpočtu EU jsou tyto prostředky skutečně skromné.
