ODS

Ústava ani zákon o státním zastupitelství nestanovují jakoukoli odpovědnost vlády za činnost státního zastupitelství. Vláda ČR má však zodpovědnost za své jednání, kam patří podle paragrafu 9 a 10 zákona o státním zastupitelsví i jmenování, případně odvolání nejvyššího státního zástupce na návrh ministra spravedlnosti. V kompetenci ministra spravedlnosti je i jmenování vrchních, krajských a okresních státních zástupců.

Státní zastupitelství jako takové odpovědnost vůči sněmovně nemá, vláda má odpovědnost politickou, vycházející z pravomocí jmenovat či odvolat státní zástupce.

Např. dle zpravodajských serverů Novinky.cz či wikiIdnes.cz, byl Ivo Rittig jak v době policejního zásahu, tak v době vysílání pořadu OVM 23.6. 2013, skutečně v zahraničí. Na základě těchto zdrojů hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.

Z povodňového plánu (.doc) městské části Praha 7 z roku 2005 vyplývá, že s částí ZOO je skutečně počítáno jako se záplavovou oblastí. V dokumentu je vymezen úsek Zoologická zahrada - most Barikádníků. Dále se pak píše, že "v úseku ZOO je vybudována protipovodňová hráz na 25letou vodu".

Při stoleté vodě je pak jako záplavová oblast vymezena "část ulice Povltavské u ulice Pod lisem, proti objektu Trojská 69, dosahuje hranici komunikace Trojská, zámeckou zahradu mimo zámek a část ZOO".

Z územního plánu hlavního města Prahy pak vyplývá, že je o Záplavové území průtočné, kde se podle definicenesmí umisťovat stavby ani dočasné s výjimkou (…) nezbytných doplňkových staveb pro zajištění provozu sportovišť, rekreačních ploch, ZOO (…).

Městská část Praha 7 pak ve své tiskové zprávě ke zmíněnému povodňovému plánu uvádí, že „povodňový plán byl konzultován se správci vodních toků, spolupracujícími městskými částmi a organizacemi v záplavovém území (…)“. Nynější ředitel ZOO k tomu však říká: „Je veliká škoda, že zoologická zahrada – a není to její rozhodnutí – není adekvátně chráněna proti takovýmto povodním.“

Na základě těchto rozporných tvrzení hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok lze s ohledem na znění zákona 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství hodnotit jako pravdivý. Dle § 15 tohoto zákona "o použití sledování osob a věcí a o jeho dokumentaci rozhoduje na žádost ředitele Vojenského zpravodajství ministr obrany." (.pdf, str. 8)

Výrok Martina Kuby je na základě dohledaných informací hodnocen jako pravdivý. Na úvod je třeba uvést, že ač Kuba využívá tuto konkrétní situaci ke kritice ČSSD, sám byl jedním z architektů tohoto stavu, neboť byl jedním z lidí, kteří za ODS dojednávali koalici se sociálními demokraty (.pdf) a měl tak vliv i na obsazení pozice předsedy kontrolního výboru.

Luboš Dvořák, o němž Martin Kuba hovoří, skutečně kandidoval ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2008 za KSČM jako „nezaměstnaný“ právník (kandidátní listina ze serveru volby.cz zde) a po sestavení vlády v jihočeském kraji stranami ODS a ČSSD, o níž přinesl informace například server iDnes.cz, je z usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje (.pdf) také zřejmé, že byl zvolen 1. předsedou kontrolního výboru. Bližší informace o Luboši Dvořákovi jsou dostupné například na stránkách nasipolitici.cz nebo na stránkách kscm.cz.

Co se týče zmiňované výše platu, na základě údajů z nařízení vlády č. 37/2003 o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev a údajů ze serveru mesec.cz, Luboš Dvořák, jako uvolněný zastupitel zvolený za kraj s více než 600 000 obyvateli, měl plat pohybující se kolem 50 000 Kč.

Ministerstvo vnitra zveřejnilo na svých webových stránkách tiskovou zprávu ze zasedání Ústředního krizového štábu a Ústřední povodňové komise z 8. června letošního roku, ve které je mimo jiné řečeno :

"ÚPK a ÚKŠ zároveň ve svém usnesení vyhlásila 2. stupeň povodňové aktivity na území Jihočeského, Plzeňského, Středočeského, Karlovarského, Královéhradeckého, Ústeckého, Libereckého kraje a hlavního města Prahy s tím, že vyhlášené vyšší stupně tímto nejsou dotčeny."
(Vyšší stupeň povodňové aktivity byl vyhlášen pro Prahu a pro kraj Jihočeský, Středočeský a Ústecký.) 2. stupeň povodňové aktivity nebyl vyhlášen v kraji Vysočina, který je svou polohou specifický. ( Prochází jím hranice mezi Moravou a Čechami.)

Vodním zákonem jsou ustanoveny 3 stupně povodňové aktivity. 2. stupeň je definován takto :

"vyhlašuje příslušný povodňový orgán, přerůstá-li nebezpečí přirozené povodně v povodeň

vyhlašuje se také při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti a skutečností z hlediska bezpečnosti díla nebo při zjištění mimořádných okolností, jenž by mohly vést ke vzniku zvláštní povodně

aktivují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi, uvádějí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce, provádějí se opatření ke zmírnění průběhu povodně podle povodňového plánu".

Ve výše uvedené definici 3. stupně povodňové aktivity se výslovně o monitoringu menších toků nehovoří, nicméně z věty " aktivují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi" vyplývá zvýšená ostražitost nad vodními toky.

I přes dvě výše uvedené poznámky hodnotíme výrok premiéra Nečase jako pravdivý.

Vodní dílo Vltavská kaskáda bylo dokončeno v roce 1962 a jeho primárním účelem byla akumulace dostatečně velkých zásob vody pro hospodářské využití a zlepšení splavnosti řeky a vodohospodářských poměrů na Vltavě a dolním Labi. Nádrže byly budovány za účelem zadržení dostatečného množství vody, aby se předešlo jejímu nedostatku. Vltavská kaskáda tedy primárně nebyla vybudována jako protipovodňové dílo, ačkoliv každá přehrada disponuje retenčním prostorem pro zadržení povodně, nýbrž jako stavba zabraňující suchu.

Výrok premiéra Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý.

Na základě dostupných informací hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Mgr. Petr Pokorný, PhD., člen centra pro teoretická studia UK zabývající se kvartérní paleoekologií, sice zmiňuje ve své knize Neklidné časy větší výskyt povodní v 19. století:

Industrializace a nárůst populace v devatenáctém století vedly k výraznému snížení plochy lesů. To znamenalo pokles retenční schopnosti krajiny a povodně z této doby jsou v české historii nejextrémnější a nejčastější. Avšak nelze zároveň jednoznačně říct, že by se u nás ve 20. století povodně v nějakém větším měřítku nevyskytovaly, jak ukazuje i následující přehled největších povodní v 19. a 20. století.

Největší povodně v 19. století (.pdf, str. 49-61):

Březen 1830 Září 1831 Březen 1845 Srpen 1854 Červen 1879 Srpen 1880 Březen 1888 Červenec/srpen 1897

Největší povodně ve 20. století (.pdf, str. 65-89):

Červenec 1903 Srpen/září 1938 Březen 1941 Březen 1947 Červenec 1997

Podle serveru lidovky.cz, článku z 8.6., je obětí 11 a 4 pohřešovaní. Příčiny úmrtí jsou různé, od nehod a nešťastných náhod po utonutí, ke kterému přispěl alkohol nebo vstup do zakázaných prostor. U lidských osudů se těžko počítá, kolik je velká část a několika smrtím jistě mohlo být zabráněno větší obezřetností. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, jen se smutnou úpravou, že obětí bylo k nedělnímu poledni ještě o jednu víc.

Územní plány a konkrétní vytyčení katastru obcí jsou skutečně v rukou samosprávných orgánů. Vysvětlení postupu při tvorbě územního plánu najdete v příručce Ekologického právního servisu (.pdf).

Ústava České republiky (1/1993 Sb.) čl. 99: "Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky."

Pouze a jedině zastupitelstvu obce je vyhrazeno (mimo jiné):

• navrhovat změny katastrálních území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí
• plnit úkoly stanovené zvláštním právním předpisem (např. zadávat a vydávat územní a regulační plány)

(viz str. 69-70 in BALÍK, Stanislav. Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 250 s. ISBN 9788024729084.)

Zákony, které souvisí s územním plánováním:

• Zákon č. 183/2006 Sb o územním plánování a stavebním řádu (.pdf)
• Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (.pdf)