ODS

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Kauza Dozimetr propukla v letošním červnu a týká se ovlivňování veřejných zakázek a chodu městských firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Mezi obviněnými je třeba bývalý náměstek současného primátora Petr Hlubuček, lobbista Michal Redl či bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín. Poslední zmíněný je právě ten, na kterého lídr koalice Spolu Bohuslav Svoboda naráží.

Adam Scheinherr je od roku 2018 předsedou dozorčí rady pražského dopravního podniku a zároveň zastává pozici náměstka primátora za uskupení Praha sobě.

Bohuslav Svoboda tedy v námi ověřovaném výroku tvrdí, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, kterého už v té době měl podezřívat z nekalých praktik. Než se zaměříme na odůvodnění tohoto tvrzení, je potřeba si popsat, jak k celé volbě Augustína došlo.

Matej Augustín v DPP

Slovenský podnikatel Matej Augustín doplnil (.pdf, str. 79) neobsazené členské místo v představenstvu Dopravního podniku hlavního města Prahy v prosinci 2019. Na tuto pozici ho prosazoval tehdejší náměstek primátora Petr Hlubuček. Členy představenstva přitom volí právě dozorčí rada dopravního podniku.

Z veřejně dostupných zdrojů se nicméně nelze dozvědět, jak probíhalo jednání dozorčí rady, které zvolilo Mateje Augustína do vedení DPP. Žádné záznamy jednání ani hlasování totiž nejsou veřejně dostupné. K dispozici je pouze strohé usnesení (.pdf) o jeho zvolení ve Sbírce listin.

I přesto se však v médiích objevily zmínky o tom, jak mělo zhruba hlasování probíhat. Podle serveru Seznam Zprávy se pro volbu Augustína vyslovilo osm z patnácti členů rady. Do čela dopravního podniku se měl dostat díky hlasům za Spojené síly pro Prahu (TOP 09 a hnutí STAN) a hlasům zástupců z řad odborů DPP.

Web Zdopravy.cz informoval, že Matej Augustín prošel při hlasování pouze o jeden hlas a pro byl nakonec i Adam Scheinherr z Prahy sobě. Před chystanou volbou přitom náměstek Scheinherr uváděl, že Augustína nepodpoří. Na konci letošního června pak v rozhovoru pro Respekt nepřímo připustil, že pro Augustína hlasoval.

Scheinherrovo trestní oznámení

„Podezření“, o kterém mluví Bohuslav Svoboda, je zjevná narážka na trestní oznámení, které Adam Scheinherr podal. Stalo se tak 27. dubna 2020, což kromě samotného náměstka Scheinherra potvrzuje i policejní materiál, který se objevil v mediálním prostoru.

Důvodem k podání trestního oznámení bylo, že se Adam Scheinherr dozvěděl o jedné žádosti o úplatek, která se týkala dopravního podniku v Praze. Zároveň podle svého vyjádření podepsal na policii mlčenlivost, a proto o této věci nemohl veřejně mluvit.

Důležité každopádně je, že k podání trestního oznámení došlo několik měsíců poté, co dozorčí rada zvolila Mateje Augustína do představenstva. Podle policejního materiálu, který získala média, měla žádost o úplatek proběhnout pouze několik dnů před tím, než šel Adam Scheinherr na policii. Scheinherrovo trestní oznámení následně vedlo k policejnímu vyšetřování, které vyústilo v celou kauzu Dozimetr.

Předseda dozorčí rady Scheinherr rovněž v rozhovorech pro různá média uváděl, že byl sice vůči Mateji Augustínovi v době jeho volby do vrcholné funkce v DPP (tedy v prosinci 2019) kritický, ale ne proto, že by ho z něčeho konkrétního podezříval. Vadila mu prý jeho minulá kariéra, která je spojená se slovenským expremiérem Robertem Ficem a působením ve značně ztrátové společnosti.

Závěr

Předseda dozorčí rady DPP nemá žádné formální pravomoce určovat, kdo může být navržen do představenstva. Ve stanovách dopravního podniku, které jsou dostupné ve Sbírce listin (.pdf, čl. 19 odst. 3), se přitom píše: „Návrh na volbu nebo odvolání člena představenstva je oprávněn podat akcionář, popř. člen dozorčí rady. Dozorčí rada volí a odvolává členy představenstva nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.“

Slova Bohuslava Svobody o tom, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, ale můžeme chápat i jinak než z hlediska jeho pravomocí. Konkrétně tak, že volbě Mateje Augustína mohl zabránit např. tím, že by veřejně řekl, z čeho jej „podezřívá“.

Ve veřejně dostupných zdrojích se ale nevyskytují žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že Adam Scheinherr podezříval Mateje Augustína z něčeho konkrétního už v prosinci roku 2019, kdy ho dozorčí rada DPP zvolila do představenstva. Trestní oznámení (na které Bohuslav Svoboda zjevně naráží) podezření, že mělo v dopravním podniku dojít k žádosti o úplatek, podal Adam Scheinherr prokazatelně až na jaře 2020. K samotné žádosti o úplatek přitom došlo pár dní před tím. Bohuslav Svoboda tak svým výrokem vytváří nepravdivý dojem, že Adam Scheinherr věděl o podezření z úplatku už ve chvíli, kdy byl Augustín zvolen do vedení DPP. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Brněnská předvolební koalice ODS a TOP 09 vyjadřuje ve svém programu, v sekci „Bydlení a rozvoj města”, na prvním místě podporu družstevního bydlení, které považuje za „nejlepší a nejlevnější formu bydlení, především pro mladé rodiny s dětmi”.

Hned jako druhý bod je skutečně zmíněna spolupráce se soukromými developery, která by měla fungovat na základě Zásad (.pdf) pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury. Ve spolupráci s developery plánuje koalice například investice do brownfieldů.

Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) hovoří o dokumentu „Zásady spolupráce s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna“ (.pdf), který brněnští zastupitelé schválili v březnu 2021 (.pdf, str. 13–14). Zásady nabyly účinnosti v dubnu téhož roku.

Dokument nastavuje transparentní pravidla pro spolupráci města a soukromých investorů na výstavbě a financování veřejné infrastruktury. Brno mj. vyzvalo investory, aby o svých plánech město informovali již ve fázi přípravy (.pdf, str. 6). Investoři budou městu platit investiční příspěvek ve výši 800 korun za metr čtvereční čisté podlahové plochy. Doplňme, že postup dle Zásad je pro město Brno závazný, pro soukromé investory a městské části je ovšem pouze doporučený.

Markéta Vaňková je brněnskou primátorkou od roku 2018. Zastupitelé města tedy dokument schválili v době, kdy stála v čele magistrátu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) mluví o smlouvách uzavřených mezi investory a městem Brnem na základě dokumentu „Zásady pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna“ (.pdf). Ten brněnští zastupitelé schválili v březnu 2021 (.pdf, str. 13–14). Zásady následně nabyly účinnosti 1. dubna téhož roku, tedy před necelým rokem a půl.

Podle informací z června 2022 Brno za rok fungování zásad uzavřelo s investory pětatřicet smluv o spolupráci. Na jejich základě měli do Fondu developerských projektů odvést 280 milionů korun, reálně do něj do června vložili přibližně 40 milionů korun. Vedoucí investičního odboru magistrátu města Brna Tomáš Pivec pro Demagog.cz uvedl, že ke dni 19. září je na základě těchto zásad „uzavřeno 48 smluv“. Výrok Markéty Vaňkové proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že v Registru smluv, v němž podle zákona musí město zveřejňovat smlouvy s plněním nad 50 tisíc korun, se nachází celkem 36 záznamů smluv, k jejichž uzavření došlo mezi Brnem a investory právě na základě zmíněných zásad. Jedná se konkrétně o smlouvy o spolupráci při výstavbě veřejné infrastruktury a smlouvy o poskytnutí investičního příspěvku ze strany investorů městu. Brno se naopak ve smlouvách zavazuje developerům poskytovat součinnost při schvalovacím procesu investičních záměrů (.pdf, str. 15).

Některé smlouvy ve spojitosti s těmito zásadami uzavřelo město s developery ještě dříve, než samotný dokument zásad vstoupil v platnost. První z těchto smluv se společností Západní brána Brno (.pdf, str. 26) např. říká, že se firma s městem dohodla na budoucí úpravě podle daných zásad, pokud je Brno schválí. Ve dvou případech poté podepsalo (.pdf) s developery memoranda o spolupráci (.pdf), která mají podobný charakter jako smlouvy uzavírané později, již přímo na základě zásad.

Na začátku září 2022 poté brněnské zastupitelstvo schválilo dalších 8 návrhů těchto smluv. V Registru smluv nicméně k datu 19. září ještě uvedeny nejsou.

Předně uveďme, že zde primátorka Brna Markéta Vaňková mluví o smlouvách uzavřených ve spojitosti se „Zásadami pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna“, které brněnské zastupitelstvo schválilo v březnu 2021 (.pdf, str. 13–14).

Na základě tohoto dokumentu mohou developeři s městem podepsat smlouvu, v níž se zavazují městu poskytnout investiční příspěvek (.pdf, str. 6) ve výši 800 korun za metr čtvereční podlahové plochy do Fondu developerských projektů. Výdaje z něj jsou pak podle města Brna určené na konkrétní projekty v oblasti budování veřejné infrastruktury. Město se ve smlouvách naopak zavazuje poskytnout investorům součinnost při schvalovacím procesu pro jejich investiční záměry (.pdf, str. 3), například právě záměrů výstavby bytových komplexů apod.

Kromě finančního investičního příspěvku se developeři mohou s městem dohodnout na tzv. nepeněžním plnění (.pdf, str. 2–3), v rámci něhož se investoři zavazují veřejnou infrastrukturu sami vybudovat. Sem spadá technická infrastruktura (tedy zasíťování, dostatečná kapacita komunikací a parkovišť atd.) či objekty občanské vybavenosti, například zmiňované základní a mateřské školy (.pdf, str. 2–3).

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám souhrnné počty míst ve školách, které se developeři zavázali podle smluv postavit, nepodařilo dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili na investiční odbor města Brna. Vedoucí odboru Tomáš Pivec pro Demagog.cz uvedl, že „v rámci uzavřených smluv bude nově zřízeno 1000 míst pro děti v mateřských školkách“. Podle jeho slov se také developeři zavázali vystavět „5 200 bytů“. Na základě vyjádření Tomáše Pivce tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Primátorka města Brna Markéta Vaňková (ODS) mluví o smlouvách uzavřených mezi investory a městem Brnem na základě dokumentu „Zásady pro spolupráci s investory na rozvoji veřejné infrastruktury statutárního města Brna“ (.pdf). Ten brněnští zastupitelé schválili v březnu 2021 (.pdf, str. 13–14). Zásady následně nabyly účinnosti 1. dubna téhož roku, tedy před necelým rokem a půl.

Dokument nastavuje transparentní pravidla pro spolupráci města a soukromých investorů při výstavbě a financování veřejné infrastruktury. Pokud investoři na zásady přistoupí, mohou s městem uzavřít smlouvu, na jejímž základě poskytnou městu investiční příspěvek (.pdf, str. 6) do Fondu developerských projektů ve výši 800 korun za metr čtvereční podlahové plochy. Výdaje z něj jsou pak podle města Brna určené na konkrétní projekty v oblasti budování veřejné infrastruktury. Město se pak ve smlouvách naopak zavazuje poskytnout investorům součinnost při schvalovacím procesu pro jejich investiční záměry (.pdf, str. 3).

Doplňme, že kromě finančního investičního příspěvku se developeři mohou s městem dohodnout na tzv. nepeněžním plnění (.pdf, str. 2–3), v jehož rámci se investoři zavazují veřejnou infrastrukturu sami vybudovat či připravit projektovou dokumentaci. O hodnotu tohoto nepeněžního plnění se jim poté snižuje výše finančního investičního příspěvku.

Podle informací z června 2022 Brno za rok fungování zásad uzavřelo s investory pětatřicet smluv o spolupráci. Na jejich základě měli do Fondu developerských projektů postupně odvést 280 milionů korun. Reálně do něj nicméně do konce června vložili jen 40 milionů korun (.pdf, str. 67).

Znění smluv, které investoři s Brnem uzavřeli, lze nalézt v Registru smluv. V něm totiž podle zákona musí město zveřejňovat smlouvy s plněním nad 50 tisíc korun. U některých z těchto smluv nicméně není přesná výše investičního příspěvku, který se odvíjí od rozlohy podlahové plochy, uvedena. Pokud bychom sečetli alespoň k 18. září zveřejněné smlouvy, u kterých je výše investičního příspěvku uvedena, dostaneme se na 258 milionů Kč.

Doplňme, že na začátku září 2022 brněnské zastupitelstvo schválilo dalších 8 návrhů těchto smluv obsahujících závazky investičních příspěvků v souhrnné výši téměř 30 milionů Kč. Podle Registru smluv nicméně ke dni 18. září k jejich podepsání ještě nedošlo.

Vzhledem k chybějící výši investičního příspěvku v některých smlouvách jsme se obrátili na investiční odbor města Brna. Vedoucí odboru Tomáš Pivec pro Demagog.cz uvedl, že podle smluv „celková výše příspěvků činí 370 mil. Kč“. Ve Fondu developerských projektů je pak podle něj v současnosti „cca 45 mil. Kč“. Na základě vyjádření investičního odboru proto výrok Markéty Vaňkové hodnotíme jako pravdivý.

Vláda v tomto roce rozhodla o prodloužení těžby v OKD minimálně do konce roku 2023, původně ale mělo dojít k ukončení těžby již v prvním pololetí letošního roku.

Uveďme, že společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice, které se těží na Karvinsku. Stoprocentním vlastníkem těžařské firmy je od dubna 2018 stát prostřednictvím Ministerstva financí (konkrétně přes společnost Prisko). Ministrem resortu je právě zmiňovaný Zbyněk Stanjura.

Mezi důvody prodloužení těžby podle ministerstva patří zajištění dostatku uhlí pro následující topné sezóny a snaha vlády pokrýt zvýšenou poptávku po uhlí ze strany českých zákazníků, „kterou vyvolaly výpadky dodávek černého uhlí z východu kvůli ruské agresi na Ukrajině”.

Největším odběratelem uhlí OKD je společnost ČEZ, uhlí ale odebírá také společnost Veolia, kterou Jan Dohnal v této souvislosti zmiňuje. Ta zajišťuje dodávky tepla pro více než 325 tisíc domácností v Moravskoslezském, Olomouckém, Středočeském a Karlovarském kraji a v Praze.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl.

Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně 3 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022 ministr průmyslu a obchodu oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na 5 let od září 2022 do září 2027. Daniel Beneš také uvedl, že první loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazí z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Zároveň doplnil, že do konce roku připluje celkem 8 lodí s plynem a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Kontrakt pokrývající zhruba třetinu české roční spotřeby podle nizozemského velvyslance v ČR významně sníží naši závislost na ruském plynu. Později pak na Twitteru psal o úzké česko-nizozemské spolupráci při dojednání kapacity v terminálu.

Doplňme, že Jan Dohnal poněkud nepřesně mluví o „plynu v holandských terminálech“, přičemž v současné době má Česko zajištěnou pouze kapacitu, nikoli plyn samotný. Dále však dodává, že plyn máme pouze „vyjednaný“, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo ke 12. září 2022 ve svých zásobnících uloženo 26,8 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,6 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 31,5 TWh zemního plynu, tedy o 85,4 % celkové kapacity zásobníků.

Jan Dohnal dále mluví o vyjednané solidaritě s Německem. Tento pojem se v české veřejné debatě o řešení energetické krize používá v souvislosti s připravovanou bilaterální dohodou mezi Českem a Německem. V červenci Česká republika a Německo totiž podepsaly dohodu o energetické bezpečnosti, podle níž si země v případě výpadku dodávek zemního plynu navzájem pomohou. Přesněji se v jejím rámci státy zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o solidárních opatřeních (.pdf), která by měla zajistit bezpečnost dodávek plynu mezi oběma zeměmi „před začátkem nadcházející zimní sezóny“.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck tehdy uvedl, že Česko a Německo budou dále pracovat na konkrétních krocích spolupráce. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak zmiňoval, že konkrétní kroky jsou připravené, blíže je ale nespecifikoval. Doplňme, že na konci srpna premiér Fiala uvedl, že jednání o konkrétní podobě česko-německé smlouvy o solidaritě v dodávkách plynu stále probíhají. Tento projev solidarity tedy nelze zatím označit za „vyjednaný“.

Za solidaritu nicméně lze nicméně označit také celounijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity.“

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tento mechanismus je již od roku 2017 v platnosti, lze tedy říct, že tato podoba evropské (mj. i česko-německé) solidarity je již zajištěná.

Jan Dohnal tedy správně popisuje stav plynu v českých zásobnících. Správně také poukazuje na skutečnost, že existuje závazek vzájemné solidarity mezi Českem a Německem. Ta nicméně nevychází z bilaterálních dohod, ale z unijního nařízení.