Fiala ve svém výroku hovoří o dvou věcech. Globální pakt o migraci je dle něj vágní dokument a přestává rozlišovat mezi legální a nelegální migrací. Jako druhou skutečnost uvádí, že stejné námitky proti tomuto dokumentu zaznívají z jiných evropských zemí. Slovní obrat o „většině evropských zemích“ nebereme doslovně, ale pouze ověřujeme, zda se tyto názory objevují ve větším počtu zemí.
V Globálním paktu se píše, že tento dokument je právně nezávazný (str. 2, bod 7). Jedná se tedy o deklaraci, která neobsahuje žádné sankce, a takový typ dokumentu spíše obsahuje obecné principy než konkrétní závazky.
Pokud jde o rozlišování mezi legální a nelegální migrací, Pakt jej státům umožňuje. „Státy mohou rozlišovat mezi statusem legální a nelegální migrace (...)“ (bod 15, str. 4). Je však faktem, že v některých bodech dokumentu se mezi těmito statusy již nerozlišuje. Nejlépe je ukázat si to na příkladu. Signatáři dohody v ní například prohlašují (bod 13 h, str. 21), že chtějí „chránit a respektovat práva a nejlepší zájmy dítěte vždy bez ohledu na jejich migrační status, a to tak, že zajistí dostupnost životaschopných alternativ k zadržení v detenčních zařízeních. Upřednostní péči založenou na komunitě, zajistí přístup ke vzdělání a zdravotní péči a respektují právo dětí na rodinný život a jednotu rodiny (...)“. Podle tohoto bodu by pro státy nemělo být důležité to, zda se dítě dostalo do země legálně nebo nelegálně. Důležitý je zájem dítěte a státy by se tak k oběma typům dětských migrantů měly chovat stejně.
Nyní k samotnému jádru našeho hodnocení, tedy k otázce, zda podobné námitky, jako má šéf ODS, zaznívají i z jiných evropských zemí.
Podíváme-li se například do sousedního Rakouska, rakouský kancléř Kurz oznámil, že se jeho země ke Globálnímu paktu nepřipojí. Jako důvod uvedl, že Globální pakt nepomáhá řešit migrační otázky, ohrožuje rakouskou suverenitu ve věcech migrační politiky a stírá rozdíly mezi legální a nelegální migrací. Z Rakouska též zaznívaly pochybnosti o výkladu některých pasáží, například zda lze pakt vykládat jako ustanovení migrace jako lidského práva.
Úmysl nepřipojit se ke Globálnímu paktu ohlásilo i Polsko. Polský ministr vnitra Brudzinski jako důvody pro tento krok uvedl, že „návrh dohody podle nás nezaručuje Polsku bezpečnost. Může navíc posílit nelegální migraci“.
O dokumentu se diskutuje i v Německu. Proti jeho přijetí vystupuje například opoziční strana AfD, kritické hlasy však zaznívají i z vládní CDU/CSU. Poslanci Wendtovi například vadí chybějící rozlišení uprchlictví a pracovní migrace, jeho kolega Mitsch se zase obává, že Globální pakt „okleští suverenitu Německa v migračních otázkách“.
Pochybnosti o interpretaci zazněly i z Estonska, kde z některých politických stran zaznívaly vůči vládě požadavky na ujasnění politického postoje země, tedy zamezení zneužití nejednoznačného paktu. Ze slovenské diskuze je pak patrná nejistota jednotlivých stran a politiků ohledně toho, jak lze Pakt chápat a jaké závazky signatářům přináší.
