Piráti

Ze srpnového průzkumu společnosti PAQ Research, která zpracovala report s názvem Motivace a bariéry vakcinace (.pdf), vychází, že faktorem, který nejvíce lidi motivuje k očkování, je možnost výběru vakcíny. Až 30 % lidí, kteří s očkováním proti onemocnění covid-19 váhají nebo jej odmítají, by možnost výběru konkrétní vakcíny k očkování motivovala (pdf, str. 22).

To nicméně ještě neznamená, že by skutečně naočkovat nechali. Jak uvádí autoři průzkumu, „důvodem je to, že efekt intervencí je často pouze posun z tvrdého do měkčího odmítání či váhání (určitě ne → spíše nevím)“. Kolik procent váhajících a odmítajících by se díky motivaci možností výběru vakcíny opravdu nechalo naočkovat, zobrazuje následující graf (.pdf, str. 23).

Dotazováni byli jak očkovaní, tak neočkovaní lidé, přičemž z nich již očkovaných bylo 64 %. Dalších 6 % (nyní nenaočkovaných) by bylo ochotno se nechat očkovat i bez dodatečných motivací, tedy i bez možnosti výběru vakcíny. Pokud by taková možnost byla, nechalo by se jen díky tomu naočkovat dalších 5 % všech respondentů, respektive 14 % nenaočkovaných.

Možnost výběru vakcíny tedy do jisté míry k očkování motivuje 30 % nenaočkovaných, ale jen cca 14 % by se skutečně díky této možnosti nechalo naočkovat. Autoři výzkumu poukazují na to, že v kontextu populace by posun o 5 procentních bodů znamenal doočkování 400 tisíc lidí navíc, což podle nich může být z hlediska šíření nemoci zásadní.

Hlavní hygienička Pavla Svrčinová v pořadu Interview ČT24 18. srpna 2021 uvedla (video, čas 4:28), že je v České republice „zhruba 400 až 450 tisíc osob v té seniorní kategorii, kteří nejsou očkováni, neprodělali onemocnění“ covid-19. Doplňme, že rozhovor byl odvysílán přesně čtrnáct dní před námi ověřovanou předvolební debatou, jak uvádí Ivan Bartoš.

Dle dat Ministerstva zdravotnictví k 17. srpnu 2021, tedy dat aktuálních v den vyjádření Pavly Svrčinové, bylo z celkového počtu 2,158 milionu lidí nad 65 let alespoň jednou dávkou naočkováno cca 1,786 milionu lidí. Plně očkovaných poté bylo v této věkové skupině celkem 1,739 milionu osob. Z těchto čísel tedy vyplývá, že k 17. srpnu nedostalo ani jednu dávku vakcíny přibližně 372 tisíc lidí nad 65 let. Plně očkovaných pak v této věkové kategorii stále nebylo více než 419 tisíc lidí. 

Číslo, které ve výroku zmiňuje předseda Pirátů Bartoš, tak není zcela přesné, ale pohybuje se v rámci naší 10% tolerance. A to jak v případě, pokud bychom za osoby „bez vakcíny“ považovali seniory, kteří nedostali ani jednu dávku očkování, tak v případě seniorů, kteří očkováni prozatím nebyli nebo čekali na druhou dávku.

Na závěr upřesněme, že dle aktuálnějších dat k 31. srpnu 2021 se počet lidí nad 65 let, kteří nedostali ani jednu dávku vakcíny, snížil na přibližně 363 tisíc. V případě seniorů 65+, kteří nejsou plně očkováni, poté toto číslo kleslo na cca 394 tisíc.

Valorizace důchodů je stanovena zákonem o důchodovém pojištění, a ke zvyšování důchodů tak zpravidla dochází automaticky. Upřesněme, že pomocí valorizace, jak jsme již zmiňovali v jednom z našich minulých odůvodnění, stát každoročně kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se pak vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd (.pdf).

K navyšování důchodů nad rámec zmíněné zákonné valorizace došlo v uplynulém volebním období třikrát. Poprvé v roce 2018, kdy se pro následující rok průměrný starobní důchod zvýšil nad rámec valorizace o 300 Kč, podruhé v roce 2019, kdy se jednalo o navýšení o dodatečnou částku 151 Kč, a následně potřetí v roce 2021. V tomto případě byl schválen návrh, podle něhož má v roce 2022 dojít k růstu důchodů nad rámec daný valorizačním mechanismem o 300 Kč.

Pirátská strana zvyšování důchodů podpořila opakovaně. Při hlasování v Poslanecké sněmovně tak Piráti podpořili vládní návrh na růst důchodů v roce 2018, kdy pro přijetí hlasovaly všechny sněmovní strany. Stejně tomu bylo i v roce 2019, kdy znovu na přijetí vládního návrhu panovala shoda napříč politickým spektrem.

Při hlasování o návrhu z května 2021 nicméně Pirátská strana vládu nepodpořila. Ve třetím čtení 30. července 2021 bylo celkem 10 pirátských poslanců ze schůze omluveno, 8 se zdrželo hlasovaní, 1 nebyl přihlášen a celkem 3 poslanci hlasovali proti přijetí. 

Zmiňme, že při projednávání tohoto návrhu pirátský poslanec Tomáš Martínek například uvedl, že by měl být valorizační mechanismus upraven tak, aby byl spravedlivý a zajišťoval důstojné zvyšování důchodů, které by nebylo možné zneužít politiky v průběhu kampaně. Pirátská strana také předložila několik pozměňovacích návrhů, kterými například chtěla rozšířit (.pdf) tzv. vyloučenou dobu (tedy dobu, která se nezahrnuje do výpočtu vyměřovacího základu důchodu) pro rodiče pečující o dítě do 7 let. Tento pozměňovací návrh (.pdf, str. 2) Pirátů, stejně jako další (.pdf, str. 2), pak obsahoval stejná ustanovení o navýšení důchodů o 300 Kč nad zákonnou valorizaci, kterou navrhovala vláda (.pdf, str. 1–2) a která je součástí nyní již schváleného znění novely zákona o důchodovém pojištění.

Pirátská strana tedy sice nepodpořila vládu při konečném hlasování o návrhu na navyšování důchodů nad rámec zákonné valorizace v roce 2021, pozměňovací návrhy jejích poslanců však zahrnují stejné navýšení. V letech 2018 a 2019 Piráti vládní návrhy zvyšující důchody opakovaně podpořili. Piráti se v minulosti vyjadřovali proti jednorázovým příspěvkům důchodcům, jako bylo například tzv. rouškovné, nikoli však proti navyšování důchodů nad rámec zákonné valorizace.

Podle ověření Deníku N byly tzv. migrační kvóty, tedy systém přerozdělování žadatelů o azyl, schváleny v září 2015 na jednání Rady ministrů. Proti návrhu se vyslovili Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni. Finové se zdrželi. Za Česko tehdy zavedení kvót odmítl někdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Podle platných unijních pravidel došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny.

V rozhodnutí Rady 2015/1601 z 22. září 2015, které kvóty zavádělo, se v článku 13 uvádí, že se toto rozhodnutí „použije do 26. září 2017“, a bylo tedy dočasné. V říjnu 2017 (.pdf) následně předsedové vlád zemí EU v rámci jednání Evropské rady, na níž Českou republiku zastupoval tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, vyzvali k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Uprchlické kvóty tak již neměly být povinné. „Povinné kvóty tak de facto padly již před nástupem Babiše do pozice premiéra,“ uvádí k tomu Deník N.

Na zmíněném summitu v říjnu 2017 se také země EU dohodly, že nové uprchlické kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Změny migrační politiky Unie tak od té doby nemělo být možné schválit bez souhlasu České republiky. Upřesněme, že českým premiérem se Andrej Babiš stal až 6. prosince 2017, a změnu způsobu rozhodování o migračních kvótách tak spoludojednal ještě předchozí předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Pro úplnost doplňme, že na výlučně dobrovolném přebírání migrantů se následně lídři EU dohodli na summitu na konci června 2018 (.pdf, str. 2, bod 6), kdy již funkci českého premiéra zastával Andrej Babiš.

Pirátská strana své stanovisko k přijímání uprchlíků a řešení migrační krize zveřejnila například 22. října 2015. Odmítla v něm povinné kvóty s tím, že je nepovažuje za řešení. Apelovala však „na evropskou solidaritu s přetíženými státy a na společný evropský postup“.

„Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne,“ řekl dle serveru iROZHLAS Andrej Babiš v září 2015 po jednání ministrů financí zemí Evropské unie v Lucembursku. Slova Andreje Babiše byla dle iROZHLASU mířena na uprchlíky ze Sýrie a dalších zemí, přičemž běženci by v Česku podle Babiše mohli obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem.

Již na konci roku 2015 ale Andrej Babiš svůj postoj k migrantům otočil a začal razantně vystupovat proti přijímání uprchlíků. Jeho dalším vyjádřením jsme se věnovali v srpnu 2016.

Předně uveďme, že zde Ivan Bartoš reaguje na tvrzení Andreje Babiše (video, čas 16:03), podle kterého se měl předseda Pirátské strany o muslimské Evropě vyjádřit uvedeným způsobem „v roce 2009“. Doplňme, že premiér Babiš na slova Ivana Bartoše o tomto tématu poukazoval také týden před námi ověřovaným rozhovorem v příspěvku na Facebooku, ve kterém uvedl citaci z pirátského internetového fóra ze září 2009. V rámci našeho ověření se proto zaměříme právě na Bartošova vyjádření na tomto fóru.

Na zmíněném fóru Ivan Bartoš, ještě jako člen strany, předsedou se stal až v říjnu téhož roku, reagoval na dotazy jedné z tazatelek ohledně členství v EU, postupů NATO v někdejší Jugoslávii, ale také výše daně z příjmů nebo reformy důchodového systému. Klíčovým dotazem je zde však názor strany na „imigraci barevných přistěhovalců“ (bod 6).

Ve své odpovědi Ivan Bartoš doslova uvádí: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic, podobně jak snad ještě chvíli bude Internet. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do 10–15 let muslimská, nemám s tím problém. Spíš bych se zeptal Vás. A nebarevní přistěhovalci Vám nevadí?“ 

Pro úplnost doplňme, že vyjádření Ivana Bartoše by mohlo být interpretováno jako „přání, aby byla Evropa muslimská“, pouze pokud by byla část jeho citace „má být Evropa do 10–15 let muslimská“ zcela vytržena z kontextu. 

V květnu letošního roku se Ivan Bartoš v rozhovoru pro CNN Prima News ke svým odpovědím z fóra vracel. Zmiňoval, že si za uplynulých dvanáct let prošel vývojem a nyní by se o migraci vyjádřil jinak: „Byla to podrážděná reakce na fóru v nějakém dobovém kontextu. Teroristické útoky jednoznačně odsuzuji, po muslimské Evropě jsem skutečně nikdy netoužil. Dlouhodobě držíme jasné migrační stanovisko, s kterým plně souzním a v souladu s ním i jednáme.“ 

Podobnou změnu v přístupu zmiňuje také u další velmi diskutované odpovědi z roku 2009, v níž řekl, že v referendu o vstupu České republiky do EU hlasoval proti. Dnes je však jeho názor opačný a uvádí, že nyní by hlasoval pro.

Na závěr uveďme, že vyjádření předsedy Pirátů Bartoše, v němž by uváděl, že si „přeje muslimskou Evropu“, se nám nepodařilo dohledat ani v jiných veřejně dostupných zdrojích. Jelikož se námi ověřovaný výrok vztahuje ke slovům Ivana Bartoše na stranickém fóru ze září 2009, hodnotíme jej jako pravdivý.

Donald Trump již v průběhu předvolební kampaně v roce 2016 volal po tom, aby Spojené státy ukončily svou vojenskou přítomnost na Blízkém východě.

V únoru 2020, tedy za vlády Donalda Trumpa, Spojené státy a Taliban podepsaly mírovou dohodu (.pdf), na základě které se z Afghánistánu mají stáhnout americká armáda a také vojska NATO. Dohoda stanovila, že vojenské jednotky zemi plně opustí do 14 měsíců (pdf, str. 1). K podpisu dohody došlo v katarském hlavním městě Dauhá (str. 4), přičemž americkou delegaci vedl tehdejší ministr zahraničních věcí Mike Pompeo.

V listopadu 2020 tehdejší ministr obrany Christopher Miller oznámil, že Trumpova administrativa sníží počet vojáků v Afghánistánu již do 15. ledna 2021. Podle něj mělo ze země odejít na 2000 amerických vojáků. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček k tomuto snížení pro server iRozhlas uvedl, že stažení „je (…) jeho (Trumpův, pozn. Demagog.cz) dlouhodobý osobní záměr – ne jeho poradců a rozhodně ne armády nebo stratégů, pro které to je samozřejmě unáhlený krok“.

K 15. lednu 2021 se počet amerických vojáků v Afghánistánu skutečně snížil. Uveďme, že o pět dní později se konala inaugurace Joea Bidena, který se tak oficiálně stal americkým prezidentem. Biden v dubnu 2021 řekl, že se vojenské jednotky z Afghánistánu stáhnou do 11. září 2021. Později byl termín odchodu stanoven na 31. srpna. Tento termín Biden v posledních dnech potvrdil.

Stažení amerických vojáků a vojsk NATO tedy zahájila administrativa Donalda Trumpa podpisem dohody s Talibanem v únoru 2020. Snížení počtu vojáků v Afghánistánu navíc započalo již za Trumpovy vlády. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Dle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, je ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) odpovědný vládě, která má rovněž pravomoc jej odvolat. Vláda také ředitele Bezpečnostní informační služby „jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti“.

Naposledy byl ředitel BIS jmenován roku 2016. Tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka nejprve 14. července 2016 (.pdf, str. 1–2) oficiálně představil kandidáta na tuto funkci Michala Koudelku sněmovnímu výboru pro bezpečnost. Ten následně tento návrh projednal a jednomyslně přijal. Poté, 27. července 2016, jmenování nového ředitele BIS schválila přímo vláda. Vedení civilní kontrarozvědky se pak Michal Koudelka ujal 15. srpna 2016.

Podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) jmenuje vláda po projednání v bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny. Funkční období je přitom zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, stanoveno na pět let. Současný ředitel BIS Michal Koudelka do své funkce nastoupil 15. srpna 2016, a mandát mu tedy vyprší v polovině srpna 2021.

Zmíněné dva zákony ani zákon o BIS nicméně ustanovení, že by po uplynutí funkčního období ředitele převzal dočasně vedení BIS jeho zástupce, neobsahují. Že platná legislativa tuto možnost nepředpokládá, uvádí například také zpravodajský server Aktuálně.cz, který dodává, že by se vláda „tímto případným řešením dostala na nejisté pole. Na běžnou činnost služby by tento krok vliv neměl, ale znamenal by nejistotu z dlouhodobějšího hlediska“.

K postupu, který by následoval, pokud by vláda do poloviny srpna nového ředitele skutečně nejmenovala, se vyjádřil i mluvčí BIS Ladislav Šticha: „Pravděpodobně by pak v rámci interních mechanismů převzal pravomoci ředitele pověřený náměstek tak, jako když je třeba na dovolené či pracovní cestě. Ale standardní to rozhodně není.“ Serveru Lidovky.cz Šticha potvrdil, že se právním výkladem zákona o sobě samé BIS zabývá. „Problém je v tom, že litera zákona hovoří jasně o řediteli, nikoliv jeho zástupci. Takže i kdyby řízení instituce převzal Koudelkův náměstek, šlo by jeho rozhodnutí napadnout jako neoprávněná. BIS by se tak dostala do „velitelské“ paralýzy,“ uvádí Lidovky.

Doplňme, že podle § 39 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, může příslušník bezpečnostních sborů zastupovat jiného člena BIS „na jiném služebním místě, pro které je stanovena stejná nebo vyšší služební hodnost“, nejdéle však po dobu nepřítomnosti zastupovaného, nebo po dobu, po kterou probíhá výběrové řízení na dané místo. Ředitel BIS je nicméně do funkce jmenován bez výběrového řízení, a zmíněný paragraf tak s uváděnou situací nelze přímo spojovat.

Na závěr uveďme, že nynějším zástupcem ředitele BIS je skutečně náměstek Jan Pavlíček. Zda vykonává konkrétně funkci náměstka pro operativní činnost, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.

Výrok Lukáše Koláříka hodnotíme jako nepravdivý, a to kvůli tomu, že vedení BIS ze zákona nepřechází na náměstka skončivšího ředitele. Zákon situaci, která by vznikla nejmenováním nového ředitele BIS, nepředpokládá. Náměstek může být obecně v nepřítomnosti ředitele BIS pověřen plněním některých pravomocí ředitele, nicméně situace, kdy ředitel vůbec není ve funkci a nemůže plněním pravomocí někoho pověřit, není zákonem nijak upravena.

Poslanec Kolářík svým výrokem reaguje na kritiku Radka Kotena (SPD), podle kterého mají opoziční poslanci rozdílný přístup k volbě členů Rady České televize a k výběru nového ředitele Bezpečností informační služby (BIS). Koten poukazuje na to, že se opozice vyhýbá obsazení volných křesel v Radě ČT, ale že zároveň požaduje, aby jmenování nového ředitele BIS premiér Babiš neoddaloval.

Lukáš Kolářík pak namítá, že volba radních ČT v minulosti probíhala proti vůli opozice, a tak v Radě ČT nemají Piráti i přes své výrazné zastoupení ve Sněmovně žádného zástupce.

Podívejme se tedy na způsob, jakým jsou jmenováni a voleni radní ČT, a také na tvrzení, že Piráti nemají žádného „svého“ radního. Rada ČT je kontrolním orgánem České televize, který je upraven zákonem č. 483/1991 Sb. o České televizi. Členy Rady volí Poslanecká sněmovna, kandidáty však nominují „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. Reálně tak může kandidáta navrhnout de facto jakákoliv organizace, respektive spolek. Na jaře 2021 například kandidáty do Rady ČT navrhly také spolky Pétanque club Brněnští Draci či Klub přátel Divadla Jesličky.

O navržených kandidátech poté jedná Volební výbor Poslanecké sněmovny. Po veřejných slyšeních kandidátů vybere Výbor tajnou (.pdf) volbou ze všech kandidátů trojnásobek počtu křesel, která mají být v Radě obsazena. O výběru z těchto kandidátů poté rozhodují všichni poslanci, opět zpravidla tajnou volbou.

Kandidáti jsou tedy navrženi organizacemi a spolky, nikoli politickými stranami. Při projednávání ve Sněmovně se poté hlasuje tajně, a ani zde tak není možné určit, že by nějaký kandidát byl více či méně přiznaným zástupcem určitého politického subjektu. Pokud by pirátští členové Volebního výboru a posléze jejich poslanci hlasovali pro určitého kandidáta do Rady ČT, zvolený radní by nebyl jejich zástupcem v pravém slova smyslu.

Výběr nových radních je nicméně ovlivněn rozložením sil ve Sněmovně. Poslanci těch stran, které mají ve Volebním výboru většinu, do druhého kola volby zpravidla (pochopitelně) posílají ty nominované, kteří jsou jim nějakým způsobem blízcí a které považují za vhodné kandidáty do Rady ČT. Stejně tak při hlasování všech poslanců se do Rady dostanou ti kandidáti, které podpoří většina poslanců, zpravidla vládní většina.

Nově zvolení radní jsou tedy voleni z vůle sněmovní většiny a jejich výběr nemusí odpovídat proporcionálně rozložení sil ve Sněmovně. Lze tedy s jistou mírou nejistoty tvrdit, že radní, kteří byli zvoleni v tomto volebním období, jsou nějakým způsobem blízcí poslancům vládních či vládu podporujících stran, a naopak to nejsou lidé reprezentující představy opozice.

Jelikož je však volba ve Výboru a následně i ve Sněmovně tajná a politici do Rady ČT kandidáty nenominují, nedokážeme s jistotou určit, který radní byl podpořen poslanci které strany. Výrok Lukáše Koláříka proto hodnotíme jako neověřitelný.

Doplňme, že odlišný postup nominací funguje u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), tzv. Velké vysílací rady. Ta je upravena zákonem č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, přičemž členy RRTV jmenuje předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Sněmovna nové radní vybírá z nominací předložených samotnými poslaneckými kluby a obecně se zde uplatňuje princip proporcionality. Například Piráti tak mají v nynější 13členné RRTV jednu „svoji“ členku, Martu Smolíkovou.