Exministryně financí Alena Schillerová v debatě narážela na potenciální vyšší věk odchodu do důchodu. Naznačuje, že pro takový návrh musí vláda znát posouzení doby dožití, která se podle ní posuzuje každých pět let. Domnívá se, že současná vláda jej získá zhruba za dva až tři roky. V takovém případě by podle Schillerové ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) neměl navrhovat prodloužení důchodového věku.

Alena Schillerová zjevně hovoří o naději dožití, kterou sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Naděje dožití, nebo také střední délka života, „udává průměrný počet let, který má před sebou jedinec v určitém věku, pokud by zůstaly zachovány úmrtnostní poměry, které jsou ve sledovaném období“. Ukazatel se může počítat od jakéhokoli věku, nejčastěji se však vypočítává naděje dožití při narození, „tedy kolika let se ‚dožije‘ osoba právě narozená“.

V zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení stojí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) „předkládá vládě do 30. června kalendářního roku, který končí číslicí 4 nebo 9, Zprávu o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj.“ Ve starobním důchodu by měl pak každý strávit průměrně čtvrtinu svého života.

Tato zpráva je tedy připravována každých pět let a pojednává o tom, jak by měl být důchodový věk stanoven. Dokument vychází z informací, které ČSÚ zpracovává pro účel samotné zprávy, a to rovněž jednou za pět let. Úřad Zprávu o očekáváném vývoji úmrtnosti, plodnosti a migrace v České republice naposledy vydal v prosinci roku 2018 (.pdf). Andrej Babiš byl přitom předsedou vlády od prosince 2017 do prosince 2021. Alena Schillerová pak ministryní financí byla po celou dobu.

ČSÚ v roce 2018 očekával, že naděje dožití do roku 2050 vzroste u mužů o 6,1 roku na 82,1 let a u žen o 4,9 na 86,7 let v porovnání s rokem 2017 (.pdf, str. 2 a 4). Zpráva tento předpoklad následně spojuje s věkem odchodu do důchodu (str. 5–6), čímž se liší od pravidelných ročních publikací ČSÚ o vývoji obyvatelstva ČR (.pdf, str. 56–58). Aby lidé narození v roce 1965 strávili v penzi zmíněnou čtvrtinu života, mají dle dokumentu odejít do důchodu v 64,63 letech. U generace narozené v roce 1994 by se pak mělo jednat o 67,18 let (.pdf, str. 6).

MPSV pak Zprávu o stavu důchodového systému vydalo v roce 2019 (.pdf). Průměrná doba strávená v důchodu podle zprávy mírně poklesne (str. 6). Důchodový systém a úpravy důchodového věku pak také dokument rozebírá v mezinárodním srovnání (str. 35–43).

Český statistický úřad tedy naději dožití v souvislosti s dobou strávenou ve starobním důchodu posuzuje každých pět let. Očekávaný vývoj, který úřad odhaduje, je poté základem pro zprávu Ministerstva práce a sociálních věcí o stavu důchodového systému v ČR, která je taktéž publikovaná každých pět let. ČSÚ svou zprávu vydal ke konci roku 2018, tedy po prvním roce vládnutí Andreje Babiše. Ze slov Aleny Schillerové však vyplývá, že si přesným časem není jistá a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Komise pro spravedlivé důchody (KSD) vznikla v lednu 2019 s cílem zajistit udržitelný důchodový systém, který by zaručoval „důstojné a spravedlivé důchody“. Její složení představila tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v tiskové zprávě ze 30. ledna 2019 (.pdf). Komise poprvé zasedala 22. února 2019 (.pdf), poté následovalo dalších jedenáct jednání, poslední z nich se uskutečnilo 27. listopadu 2020.

Hned na druhém jednání v březnu 2019 (.pdf) Martin Holub z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (.pdf, str. 3) uvedl, že by se nemělo zrychlovat tempo zvyšování důchodového věku žen (.pdf, str. 3). Tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Maláčová na jednání komise v říjnu 2019 ovšem řekla, že podle tehdejšího premiéra Andreje Babiše „žádná debata o zvyšování důchodového věku nebyla otevřena, (…) a důchodový věk se nemá zvyšovat, takže není správné tuto otázku otvírat ze strany KSD“ (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Robert Jahoda z Masarykovy univerzity (.pdf, str. 3) se na stejné schůzi přiklonil ke znovuotevření otázky zvýšení důchodového věku (.pdf, str. 6). Podobně se vyjádřil i na jednání v lednu 2020 (.pdf, str. 6).

Předsedkyně KSD, tehdejší rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, nicméně při debatě v komisi v únoru 2020 „konstatovala, že není tajemstvím určitý nesoulad mezi ní a ministryní v otázce zvyšování důchodového věku, nicméně pokud vláda rozhodla o zachování stávající úpravy důchodového věku, bylo by expertně nekorektní prodloužení věku kalkulovat“ (.pdf, str. 4).

Komise na schůzi v listopadu 2020 projednávala zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o budoucnosti důchodů v České republice (.pdf). OECD pro zlepšení finanční udržitelnosti českého důchodového systému navrhla, aby byl od roku 2030 zvyšován důchodový věk za hranici 65 let (.pdf, str. 2). Někdejší ministryně práce a sociálních věcí Maláčová tehdy nicméně zdůrazňovala, že se „aktuálně (…) zvýšení důchodového věku neplánuje“ (.pdf, str. 3). Předsedkyně KSD Danuše Nerudová také upozornila, že případné úpravy věku odchodu do důchodu se budou posuzovat v rámci další zprávy o důchodovém systému, která se zpracovává každých pět let (.pdf, str. 3).

V rámci Komise pro spravedlivé důchody tedy probíhala diskuse o úpravě věku odchodu do důchodu, a to zejména na poslední schůzi, která proběhla v listopadu 2020. Výrok Miloše Vystrčila proto hodnotíme jako pravdivý.

Alena Schillerová zde reaguje na výrok Miloše Vystrčila o výši schodku důchodového účtu na konci roku 2023. Podle Miloše Vystrčila bude tento schodek přes 60 mld. Kč.

Podle zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2023 by příjmy důchodového systému roku 2023 měly tvořit 615,8 mld. Kč (.pdf, str. 6, 187 z 516). Výdaje měly podle návrhu rozpočtu činit 671,7 mld. Kč (.pdf, str. 197 z 516), Ministerstvo financí ve své zprávě o plnění státního rozpočtu uvádí částku 671,1 mld. Kč (.xlsx, list Výdaje SR). Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činí necelých 56 mld. Kč. V tom ještě ale nejsou zahrnuty výdaje na správu důchodového systému, které např. v roce 2022 odpovídaly 6,9 mld. Kč. V návrhu rozpočtu tak Ministerstvo financí předpokládalo, že celkový deficit důchodového účtu za rok 2023 dosáhne 62,5 mld. Kč (.pdf, str. 120 z 516).

Jak ale na konci roku 2022 upozornila Národní rozpočtová rada (NRR), která je nezávislým odborným orgánem v oblasti rozpočtové politiky, aktuální verze státního rozpočtu nepočítá (.pdf, str. 2–3) s mimořádnou valorizací důchodů v červnu 2023. K navýšení penzí v mimořádném termínu přitom podle zákona o důchodovém pojištění musí dojít pět měsíců poté, kdy index spotřebitelských cen dosáhne alespoň 5 %. „Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen (od data relevantního pro stanovení výše řádné valorizace) dojde v lednu 2023, což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 mld. Kč,“ uvedla k tomu NRR (.pdf, str. 2–3) v prosinci minulého roku.

Na základě informací NRR v lednu ČT24 informovala o tom, že schodek důchodového účtu v roce 2023 dosáhne 83 mld. Kč (video, čas 2:31). I sám ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v lednu 2023 zmiňoval, že vláda počítá s tím, že na mimořádnou valorizaci penzí vynaloží přibližně 20 miliard korun. Pro ČT 18. ledna například řekl, že podle odhadů se bude jednat o 15 až 22 mld. Kč v závislosti na tom, kdy přesně index spotřebitelských cen pětiprocentní hranici překročí. Pro zajímavost je dobré zmínit, že Český statistický úřad údaje o inflaci za leden zveřejnil 10. února a meziměsíční inflace dle něj dosáhla 6 %.

Státní rozpočet tedy počítá s deficitem důchodového účtu ve výši přibližně 60 miliard korun. Národní rozpočtová rada i ministr financí nicméně uváděli, že se výdaje na důchody kvůli mimořádné valorizaci penzí oproti předchozím předpokladům zvýší o cca 20 miliard korun. Celkový schodek důchodového účtu by tak podle těchto odhadů skutečně činil zhruba 80 miliard korun. Z těchto důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr je vhodno doplnit, že 11. února, tedy den před námi ověřovanou debatou, Česká televize upozornila, že nový plán Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) počítá s úpravou zákonného valorizačního mechanismu tak, aby penze rostly pomaleji. Tři dny poté, co proběhla debata Miloše Vystrčila a Aleny Schillerové, MPSV v tiskové zprávě napsalo (.pdf, str. 1), že vláda na úpravě valorizačních pravidel „našla shodu”. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka k tomu dodal, že pokud by vláda k těmto úpravám nepřistoupila, „přinesla by červnová valorizace dalších až 34 miliard dluhu do státního rozpočtu. Takto nárůst bude plynulejší a nepřesáhne v součtu 15 miliard korun“.

Podle zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2023 by příjmy důchodového systému roku 2023 měly tvořit 615,8 mld. Kč (.pdf, str. 6, 187 z 516). Výdaje měly podle návrhu rozpočtu činit 671,7 mld. Kč (.pdf, str. 197 z 516), Ministerstvo financí pak ve své zprávě o plnění státního rozpočtu uvádí částku 671,1 mld. Kč (.xlsx, list Výdaje SR). Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činí necelých 56 mld. Kč. V tom ještě ale nejsou zahrnuty výdaje na správu důchodového systému, které např. v roce 2022 odpovídaly 6,9 mld. Kč. V návrhu rozpočtu tak Ministerstvo financí předpokládalo, že celkový deficit důchodového účtu za rok 2023 dosáhne 62,5 mld. Kč (.pdf, str. 120 z 516).

Jak ale na konci roku 2022 upozornila Národní rozpočtová rada (NRR), která je nezávislým odborným orgánem v oblasti rozpočtové politiky, aktuální verze státního rozpočtu nepočítá (.pdf, str. 2–3) s mimořádnou valorizací důchodů v červnu 2023. K navýšení penzí v mimořádném termínu přitom podle zákona o důchodovém pojištění musí dojít pět měsíců poté, kdy index spotřebitelských cen (tedy inflace) dosáhne alespoň 5 %. „Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen (od data relevantního pro stanovení výše řádné valorizace) dojde v lednu 2023, což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 mld. Kč,“ uvedla k tomu NRR (.pdf, str. 2–3) v prosinci minulého roku.

Na základě informací NRR v lednu ČT24 informovala o tom, že schodek důchodového účtu v roce 2023 dosáhne 83 mld. Kč (video, čas 2:31). I sám ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v lednu 2023 zmiňoval, že vláda počítá s tím, že na mimořádnou valorizaci penzí vynaloží přibližně 20 miliard korun. Pro ČT 18. ledna například řekl, že podle odhadů se bude jednat o 15 až 22 mld. Kč v závislosti na tom, kdy přesně index spotřebitelských cen pětiprocentní hranici překročí. Pro zajímavost je dobré zmínit, že Český statistický úřad údaje o inflaci za leden zveřejnil 10. února, meziměsíční inflace dle nich dosáhla 6 %.

Státní rozpočet tedy počítá s deficitem důchodového účtu ve výši přibližně 60 miliard korun. Národní rozpočtová rada i ministr financí však uváděli, že se výdaje na důchody kvůli mimořádné valorizaci penzí oproti předchozím předpokladům zvýší o cca 20 miliard korun, a celkový schodek důchodového účtu by tak podle těchto odhadů vzrostl na zhruba 80 miliard korun. Jelikož tedy Miloš Vystrčil ve výroku uváděl nepřesné, nižší číslo vycházející z tehdy již neaktuálních odhadů, hodnotíme výrok jako nepravdivý. 

Pro úplnost je ještě třeba dodat, že na Vystrčilova slova o 60 miliardách Kč v debatě reagovala Alena Schillerová. Upozorňovala na to, že deficit důchodového účtu bude vyšší, a to „80 miliard“, což po její poznámce uznal i sám Vystrčil (video, čas 20:42).

11. února, tedy den před námi ověřovanou debatou, Česká televize upozornila, že nový plán Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) počítá s úpravou zákonného valorizačního mechanismu tak, aby penze rostly pomaleji. Tři dny poté, co proběhla debata Miloše Vystrčila a Aleny Schillerové, MPSV v tiskové zprávě napsalo (.pdf, str. 1), že vláda na úpravě valorizačních pravidel „našla shodu”. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka k tomu dodal, že pokud by vláda k těmto úpravám nepřistoupila, „přinesla by červnová valorizace dalších až 34 miliard dluhu do státního rozpočtu. Takto nárůst bude plynulejší a nepřesáhne v součtu 15 miliard korun“.

Co do počtu vytvořených pracovních míst je Tchaj‑wan v Česku skutečně označován za většího investora, než je Čína. Markéta Pekarová Adamová zjevně vychází z čísel státní agentury CzechInvest, která vede statistiky k zahraničním investicím od roku 1993.

Jak v roce 2021 informoval např. server iRozhlas.cz, podle dostupných dat CzechInvestu tato agentura do roku 2020 zprostředkovala celkem 32 investic z Tchaj‑wanu za přibližně 18,8 miliardy korun, díky kterým vzniklo přibližně 24 tisíc pracovních pozic. Investic z Číny se jí ve stejném období podařilo dojednat 26 za přibližně 12 miliard korun. Pracovních míst díky nim mělo vzniknout cca 4 200. Je nicméně potřeba zmínit, že CzechInvest sleduje pouze investice ve zpracovatelském průmyslu, technologických centrech, centrech strategických služeb a centrech vědy a výzkumu, přičemž investice v obchodu či jiných odvětvích pomíjí. 

V českých zdrojích se nám přesné statistiky o souhrnném počtu pracovních míst, která celkově vznikla díky investicím Číny a Tchaj‑wanu, dohledat nepodařilo. V únoru 2020 nicméně server Taiwan News zveřejnil vyjádření tchajwanského ministerstva zahraničí, které uvedlo, že „tchajwanské firmy v České republice vytvořily přibližně 23 000 pracovních míst.” Dne 31. prosince 2019, tedy o necelé dva měsíce dříve, naopak čínské velvyslanectví v ČR v jednom ze svých prohlášení zmínilo, že Čína díky svým investicím v Česku „vytvořila více než 6 000 pracovních míst.”

Markéta Pekarová Adamová tak ve svém výroku správně poukazuje na rozdíl v počtu pracovních míst, která v České republice vznikla díky tchajwanským a čínským investicím. Jelikož o tom, že v Česku vzniklo ve spojitosti s investicemi z Tchaj‑wanu přibližně 23 tisíc pracovních míst, zatímco ve spojitosti s těmi čínskými jen zhruba 6 tisíc míst, mluvili i přímo zástupci těchto zemí, hodnotíme výrok Markéty Pekarové Adamové jako pravdivý. Je však třeba zmínit i to, že celkový objem čínských investic do Česka v posledních letech převyšoval výši investic z Tchaj-wanu.

Poslanec Radim Fiala (SPD) debatoval s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09) mj. o její plánované cestě na Tchaj-wan. Z kontextu výroku vyplývá, že Fiala hovoří o oficiální návštěvě německých politických představitelů.

Poslanci německého parlamentu nicméně navštívili v posledních letech Tchaj-wan hned několikrát. V roce 2019 na ostrov vycestovala oficiální delegace parlamentní skupiny Freundeskreis Berlin-Taipei (Přátelé Berlín-Taipei) v čele s Klaus-Peterem Willschem (CDU/CSU). Spolu s ním se návštěvy účastnili např. také poslanci z FDP a z uskupení Spojenectví 90/Zelení. Účelem této cesty bylo posílení vzájemných vztahů mezi parlamenty obou zemí.

Na Taiwan v roce 2019 vycestovala také Daniela Kluckert ze Svobodné demokratické strany (FDP) spolu s jejími spolustraníky. V roce 2022 pak Tchaj-wan navštívila delegace vedená Peterem Heidtem, který je členem stejné strany. Dodejme, že FDP je od roku 2021 součástí vládní koalice kancléře Olafa Scholze.

V roce 2022 cestu na Tchaj-wan podnikli i členové zmíněné parlamentní skupiny. Delegaci, kterou vyslal německý parlament, opět vedl Klaus-Peter Willsch z CDU/CSU. Kromě něj ostrov navštívili i politici ze Sociálnědemokratické strany (SPD), Alternativy pro Německo (AfD) nebo (Die Linke).

Doplňme, že německá delegace parlamentních členů z FDP pak zemi navštívila i na začátku letošního roku. Politici, včetně místopředsedy FDP Johannese Vogela, se při této příležitosti setkali také s prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Radim Fiala poukazuje na to, že cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nevedla k plánu na vybudování čipové továrny tchajwanskou firmou v ČR. Vyjadřuje se tak v souvislosti s plánovanou cestou předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarové Adamové na Tchaj-wan. Ta při oznámení plánu mluvila o možném navázání vzájemné spolupráce právě v oblasti výroby čipů. Pracovní cesta, která je plánovaná již od minulého roku a má se uskutečnit v březnu, má za cíl především rozvoj vzájemných ekonomických vztahů.

Předseda Senátu Vystrčil navštívil Tchaj-wan už na konci roku 2020. Pro kontext se hodí zmínit, že stejnou cestu plánoval již jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který však v lednu 2020 náhle zemřel. Cestu tedy vykonal až Miloš Vystrčil, který svou cestu zdůvodňoval mimo jiné tím, že jejím cílem bylo pomoci „podnikatelským kontaktům, rozvoji našeho hospodářství“.

Německý kancléř Olaf Scholz navštívil v listopadu 2022 Čínu, kde jednal s prezidentem Si Ťin-pchingem. Společně s německým kancléřem do Číny letěli i šéfové velkých německých koncernů jako Volkswagen nebo Bosch. Na rozdíl od Miloše Vystrčila Scholz Tchaj-wan pracovně nenavštívil. Pro úplnost ale doplňme, že Tchaj-wan v roce 2019 a 2022 oficiálně navštívili členové německého parlamentu, včetně zástupců vládních stran.

V roce 2021 tchajwanská společnost TSMC, největší světová firma na výrobu čipů, uvedla, že v Německu zvažuje postavit svou první továrnu v Evropě. V únoru 2022 server Taiwan News napsal, že se objevily spekulace, že TSMC místo Německa uvažuje o České republice. Společnost to ale tehdy nepotvrdila, ani nevyvrátila. V červnu 2022 následně zástupci TSMC řekli, že ve spojitosti s výstavbou v Evropě společnost nemá žádné konkrétní plány. K žádnému výraznému pokroku s německou stranou tehdy nedošlo.

V prosinci 2022 poté zahraniční média informovala, že TSMC vede jednání o stavbě závodu v Drážďanech. TSMC tehdy na tyto zprávy reagovala prohlášením, že žádnou možnost nevylučuje, v tuto chvíli ovšem nemá „žádný konkrétní plán“. To, že výstavbu v Evropě TSMC zvažuje, zopakovali zástupci této společnosti i v lednu 2023, k oznámení konečného rozhodnutí prozatím ale nedošlo.

Pro úplnost doplňme, že v únoru 2023 média informovala o záměru tchajwanské vlády vytvořit v Česku centrum pro vývoj čipů. Jednalo by se tak o další potenciální projekt, nikoliv o změnu možného plánu TSMC na vybudování továrny na čipy.

Závěrem shrňme, že Markéta Adamová Pekarová skutečně cestu na Tchaj-wan plánuje, v čemž by navázala na předsedu horní komory Miloše Vystrčila, který zemi navštívil v roce 2020. Je také pravda, že německý kancléř v minulém roce navštívil Čínu.

V případě vybudování továrny na čipy je ovšem situace složitější. Největší výrobce čipů na světě, tchajwanská společnost TSMC, vede jednání o postavení továrny v německých Drážďanech. O této možnosti se poprvé zmínila již v roce 2021, přičemž německý kancléř navštívil Čínu až v roce 2022. Spojování těchto skutečností je tedy poměrně zavádějící. Dodejme, že Tchaj-wan v minulých letech oficiálně navštívili zástupci německého parlamentu. TSMC se navíc také vyslovila, že žádný konkrétní plán pro budování továren na čipy v Evropě (tedy včetně Drážďan) nemá a situace je pouze ve stavu jednání. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

V českém mediálním prostoru bylo v minulosti několikrát opakováno tvrzení ekonoma Lukáše Kovandy o Tchaj-wanu jako o 14krát významnějším investorovi v ČR oproti Číně – vždy však s upřesněním, že se jedná o investice v českém zpracovatelském průmyslu. Dodejme, že například server HlídacíPes.org poněkud nešťastně zvolil zjednodušující titulek: „Tchaj-wan: v ČR 14krát větší investor než Čína“. I v tomto textu se nicméně psalo o tom, že se jedná o stav „přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu“.

Nejednalo se tedy o data vztahující se k celkovým investicím Číny a Tchaj-wanu v ČR. Popisovaná čísla byla také navíc uváděna pouze za období, které končilo 31. prosincem 2017.

O tom, že Tchaj-wan u nás investoval výrazně více než Čína, mluvil v září roku 2020 i ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň: „Tchaj-wan, ač je nesrovnatelně menší, u nás investuje nesrovnatelně více než Čína. Tchaj-wan je třetí největší asijský investor u nás – po Japonsku a Jižní Koreji, a v posledních letech investoval více než desetkrát více než Čína.“

Je nicméně otázkou, z jakých dat přesně Petr Bartoň vycházel a k jakým odvětvím se vztahovala. Z informací o stavu „přímých zahraničních investic v ČR podle zemí“, které lze nalézt na stránkách České národní banky (ČNB) za roky 2014 až 2020, totiž naopak vyplývá, že situace byla spíše opačná. Tedy že celkový stav přímých investic do ČR byl vyšší u Číny než u Tchaj-wanu. Jediným rokem, ve kterém Tchaj-wan investoval v České republice více než Čína, byl dle těchto dat rok 2020. Ani tehdy to ovšem nebylo na úrovni desetinásobku, ale jen 1,2násobku. Data za roky 2021 a 2022 zatím k dispozici nejsou.

Podle metodiky ČNB se výpočet přímých zahraničních investic stanovuje jako součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu (.pdf, str. 2–3).

Doplňme, že podle dat ČNB o přímých investicích za zpracovatelský průmysl po konci roku 2017, ke kterému se vztahovalo vyjádření Lukáše Kovandy o Tchaj-wanu jako „14krát významnějším investorovi“, se situace významně změnila. V letech 2018 a 2019 byly čínské investice ve zpracovatelském průmyslu vyšší než ty tchajwanské. V roce 2020 (nejnovější data ČNB) dosahovaly čínské investice ve zpracovatelském průmyslu 1,4 miliardy korun, zatímco investice tchajwanské 4,7 miliardy korun, v daném roce byly tedy pouze cca třikrát vyšší.

Porovnávání čínských a tchajwanských investic u nás je nicméně problematické. Zpravodajský server Deník.cz, který se tématem rovněž zabýval, ve svém článku uvedl, že „vyznat se v číslech, která vycházejí z různých databází a často hovoří protichůdně, je složité i pro ekonomy. Navíc je velmi ošidná struktura těchto investic. Platí to především pro ty čínské, které často nejsou investicemi v pravém smyslu, ale spíše skupováním majetku a různými akvizicemi (například pražské Slavie).“

Na závěr shrňme, že podle dostupných dat České národní banky za roky 2014 až 2020, která popisují celkovou výši přímých investic, byla v posledních letech v Česku větším investorem Čína, nikoli Tchaj-wan. Ve sledovaném období Tchaj-wan Čínu v objemu investic předstihl jen v roce 2020, i tehdy se ale v porovnání s Čínou jednalo jen přibližně o 1,2násobek. Výrok Markéty Pekarové Adamové tak z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Markéta Pekarová Adamová mluví o ekonomickém významu její plánované cesty na Tchaj-wan. Tvrdí, že díky stipendiím, která Tchaj-wan vypisuje pro české studenty, budeme schopni do České republiky přenést „know-how“ výroby mikročipů.

Tchaj-wan stipendijní program v oblasti výroby čipů pro české studenty skutečně nabízí. Program s názvem Taiwan Semiconductor Scholarship Program je určen pro studenty magisterských a doktorských oborů z České republiky, Polska, Slovenska a Litvy. Podílí se na něm pět tchajwanských univerzit a magisterští studenti mohou získat stipendium až ve výši 27 tisíc eur. Doktorandi pak mohou obdržet až 74 tisíc eur.

Pro doplnění kontextu je vhodné zmínit, že Tchaj-wan je domovskou zemí TSMC, největšího výrobce mikročipů na světě. Přibližně 65 % světové produkce mikročipů pochází právě z Tchaj-wanu. Dodejme také, že jak Evropská unie, tak Spojené státy americké (.pdf) se snaží o navýšení vlastních výrobních kapacit.

Podle dokumentů, dostupných na webu Poslanecké sněmovny, první česká poslanecká delegace navštívila (.pdf, str. 4) Tchaj-wan v červnu 1999. Této cesty (.pdf, str. 4) se účastnil poslanec Miloslav Kučera st., který navštívil Tchaj-wan na základě pozvání náměstka ministra kultury Tchajwanské republiky.

Podle záznamů Senátu nicméně již rok předtím, v červenci 1998, navštívila Tchaj-wan i první senátní delegace. Pozvání tchajwanského ministra zahraničí tehdy přijal předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Michael Žantovský.

Od té doby se oficiálních cest zástupců českého Parlamentu uskutečnilo hned několik:

Sněmovní delegace

Co se týče zástupců poslanecké sněmovny, v roce 2007 navštívila Tchaj-wan skupina šesti poslanců (.pdf, .pdf, vše str. 4) na základě pozvání místopředsedy tchajwanského národního shromáždění. Cílem cesty, které se zúčastnil např. i tehdejší místopředseda Sněmovny Jan Kasal, byla mj. účast poslanců na otevření Českého kulturního střediska (.pdf, str. 4).

V březnu roku 2008 se následně česká delegace účastnila místních prezidentských voleb jako pozorovatel na pozvání tchajwanské strany (.pdf, str. 4). O rok později se vydala na návštěvu (.pdf, str. 4) Tchaj-wanu skupina čtyř poslanců.

V listopadu 2011 se další delegace (.pdf, str. 4) účastnila pracovní návštěvy v Tchaj-peji na pozvání Ministerstva zahraničních věcí Čínské lidové republiky (ČLR) na Tchaj-wanu. Ve skupině poslanců tehdy byla např. i místopředsedkyně Sněmovny Vlasta Parkanová.

Senátní delegace

Senátoři oficiální cesty podnikali častěji než zástupci Sněmovny. Kromě cesty Michaela Žantovského z roku 1998, navštívili senátoři Tchaj-wan v letech 2005 a 2007, dále v roce2009, 2011 či 2013. O dva roky později se členové Senátu, v čele s místopředsedou horní komory Přemyslem Sobotkou, také setkali s nejvyššími představiteli Tchaj-wanu na pozvání místopředsedy místního parlamentu. Další návštěva proběhla i na přelomu května a června 2018.

Jako poslední se uskutečnila cesta předsedy senátu Miloše Vystrčila, který na Tchaj-wan vycestoval na přelomu sprna a září 2020. Uskutečnil tak plán dřívějšího předsedy senátu Jaroslava Kubery, který náhle zemřel v lednu stejného roku. Čínská strana na cestu Vystrčila reagovala velmi negativně. Čínský ministr zahraničí tehdy uvedl, že Vystrčil za návštěvu „zaplatí vysokou cenu, protože si znepřátelil miliardu a čtyři sta milionů Číňanů“. Miloš Vystrčil však cestu komentoval takto: „Jsem tady proto, abych pomohl podnikatelským kontaktům, rozvoji našeho hospodářství, abychom narovnali záda a chovali se jako suverénní země a abychom podpořili jinou demokracii, se kterou sdílíme společné hodnoty.“

Závěr

První cesta zástupců českého Parlamentu na Tchaj-wan se uskutečnila už v roce 1998, a Markéta Pekarová Adamová tak rok ve výroku neuvádí zcela přesně. V roce 1999 následně proběhla první poslanecká cesta na Tchaj-wan. Další návštěvy členů Sněmovny i Senátu následovaly po roce 2005. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Pro úplnost však doplňme, že před cestou Miloše Vystrčila z roku 2020 se delegací na Tchaj-wan účastnili jen místopředsedové dolní a horní komory Parlamentu, ne přímo jejich předsedové.