Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze na základě veřejně dostupných zdrojů zjistit, zda skutečně přestalo na ministerstvech pracovat právě 30 lidí, prokázat spojení s Věcmi Veřejnými a následně i to, že za tuto spojitost obdrželi výpověď.

Určité zprávy sice naznačují to, co Radek John tvrdí. Jedná se však o veřejně zachycené jednotlivé případy. Např. týdeník Euro přinesl zprávu o odvolání šéfa Správy železniční dopravní cesty Pavla Habarty. Deník iHned přinesl zprávu o možném odvolání šéfa Ředitelství silnic a dálnic René Poruby. Na druhou stranu ten samý deník také napsal, že mnozí další spojovaní s VV na svých místech zůstávají.

Ve vládě Petra Nečase se na ministerských postech od počátku jejího fungování vyměnilo již 8 ministrů. Pavel Drobil, Vít Bárta, Martin Kocourek a Jiří Besser odešli, podle slov Jiřího Dolejše, na základě "sporné finanční transakce". Radek John na základě "problematických personálních vazeb". Ministrů, kteří spadají do těchto kategorií je tedy pět, výrok přesto hodnotíme jako pravdivý. Zbylí tři ministři - Radek Šmerda, Ivan Fuksa a Josef Dobeš - ukončili výkon funkce z jiných důvodů, než které Jiří Dolejš zmiňuje.

Pavel Drobil odešel z funkce ministra životního prostředí 21. prosince 2010 kvůli podezření z korupčního jednání na Státním fondu životního prostředí.

Dalšími ministry, kteří odešli z vlády, byli Radek John a Vít Bárta, kteří ukončili své působení v rezortu ke dni 21. dubna 2011. Radek John byl odvolán z funkce ministra vnitra na návrh premiéra Petra Nečase, Vít Bárta podal rezignaci na post ministra dopravy osobně. Premiér své rozhodnutí zdůvodnil takto: "situace, která vznikla v posledních hodinách a dnech, otvírá znovu naprosto legitimně diskusi o tom, zda je možné nadále tolerovat propojení firmy ABL a dalších soukromých bezpečnostních agentur se státní správou nebo dokonce s ústavními funkcemi a že zrovna tak naprosto legitimně znovu otevírá diskusi, zda je možné, aby představitel Věcí veřejných nesl odpovědnost za chod resortu ministerstva vnitra." Vít Bárta je navíc spojen s korupční kauzou (.pdf) podplácení v poslaneckém klubu Věci Veřejných.

Po Vítu Bártovi se stal ministerm dopravy Radek Šmerda. Ten však nebyl členem strany Věci Veřejné, které měly právo jmenovat do funkce člověka ze svých řad, proto byl nucen výkon funkce k 1. červenci 2011 ukončit.

4. října 2011 opustil post ministra zemědělství Ivan Fuksa. Návrh na jeho odvolání podal premiér Petr Nečas z důvodu dlouhodobé nespokojenosti s jeho prací.

Dalším ministrem, který odešel z Nečasovy vlády, byl Martin Kocourek, jehož demise na post ministra průmyslu byla premiérem přijata 14. listopadu 2011. Kocourek takto jednal kvůli podezření z korupčního jednání - "odklonění" milionů své matce Jindřišce Kocourkové.

Jiří Besser složil mandát ministra kultury 16. prosince 2011. Rezignoval po zveřejnění informace o zamlčení vlastnictví luxusního bytu na Floridě v majetkovém přiznání.

Posledním ministrem, který doposud ve vládě Petra Nečase skončil ve funkci, je Josef Dobeš. Dobešova demise, kterou podal na základě vlastního rozhodnutí a z důvodu rozsáhlé kritiky, byla přijata 30. března 2012.

Karolína Peake připomíná některé vládní kauzy z minulosti, které k dobrému jménu vlády rozhodně nepřispěly. Je pravda, že velká část vládních afér, jako např. neúčast TOP09 na jednání vlády, se točila kolem Věcí veřejných. Avšak mezi ministry ostatních stran nalezneme rovněž mnoho diskreditujících událostí.

Připomeňme např. kauzu Promopro ohledně financování služeb spojených s českým předsednictvím Radě EU, která vrazila klín mezi ODS a TOP09, konkrétně mezi ministry Vondru a Kalouska.

První člen vlády, který rezignoval na svou funkci, byl Pavel Drobil (ODS). Během svého působení na Ministerstvu životního prostředí byl nařčen z manipulací se zakázkami Státního fondu životního prostředí.

Další spor mezi ministry ODS a TOP09 přineslo odvolání ministra zemědělství Fuksy. Ten byl odvolán premiérem pro nedostatek odbornosti. Ministr Kalousek však uvedl, že pravým důvodem odvolání by stranický boj uvnitř ODS.

Mezi další skandály patří aféra bývalého ministra Kocourka (ODS), který rezignoval poté, co vyšlo na povrch, že své ženě při rozvodovém řízení zatajil 16 mil Kč.

Veřejnost nelibě nesla i fakt, že bývalý ministr kultury Besser (TOP09) zatajil některé skutečnosti ve svém majetkovém přiznání. Ministr Besser rovněž rezignoval na svou funkci.

Výrok Karolíny Peake hodnotíme na základě mediálních zpráv a podmínek výběrového řízení na daný post jako pravdivý.

Po odchodu Jana Komárka v září 2010 byl Pavel Habart pověřen tehdejším ministrem dopravy Vítem Bártou řízením Správy železniční a dopravní cesty (SŽDC). Post generálního ředitele však nemohl obsadit, neboť neměl dostatečnou praxi v železniční dopravě. Důležité je, že tedy byl pouze jmenován správcem.

Teprve v únoru 2012 bylo vypsáno nové výběrové řízení (.pdf) na pozici generálního ředitele. Mimo jiné musel mít uchazeč ukončené vysokoškolské vzdělání ekonomického, dopravního, technického či právního zaměření, praxi při řízení provozu drah, minimálně pětileté manažerské zkušenosti a také zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek.

Stejně jako nemohl být Pavel Habart jmenován generálním ředitelem v roce 2010, nesplňoval taktéž podmínky patřičného vzdělání a praxe při tomto výběrovém řízení. Post nakonec obsadil Jiří Kolář, který dosud působil v představenstvu Českých drah.

Nemáme k dispozici soudní dokumentaci, která by to dokazovala.

Bárta dodává, že součástí soudního spisu je odkládací dokument policie, který podle Bárty zmiňuje, že "jakékoli tyto věci" byly policejně odloženy. Tento dokument je neveřejný a nemůžeme tak podle něj výrok posoudit. Z dostupné dokumentace, zejména z protokolu o hl. líčení z 5.března a z 9.března, nelze určit, zda byl "vstup ABL do politických her" u soudu vyloučen.

Kromě obžalovaných se k věci vyjadřuje svědek Pavel Pertlíček, podle kterého (9. března, str. 42) " Sledování samozřejmě na Praze 1 probíhalo." Pertlíček ale netvrdí, že šlo o sledování politků. Svědek Tomáš Jánský, který o spolupráci s ABL hovořit nechtěl (za což byl soudem pokutován), řekl u soudu Škárkovi: " Psal jste nějaký článek do Pražanu a sbírali jsme na to materiály. Byli jsme tam u nějakého domu a pak jsme byli u starosty. " (str. 34).

V protokolu z 5.března čteme (str. 63), že podle Škárky soudní dokumentace obsahuje korespondenci a zápisy z porad, týkající se nátlaku na zastupitele Prahy 1 Jiřího Vladyku. Předseda soudního senátu na to odpověděl, že spisy procházel a takovýchto materiálů si nepovšiml.

Není tedy k dispozici dokument, který by hovořil o absenci důkazního materiálu o sledování politků na Praze 1 ze strany ABL, ale ani o existenci takových důkazů. Nemůžeme tedy výrok ověřit.

Ministr školství mládeže a tělovýchovy Pavel Dobeš oznámil svou rezignaci dne 22. března 2012 po jednání vlády ohledně škrtů v jednotlivých resortech. Svůj odchod zdůvodnil plánovanými škrty ve svém resortu, které by se dotkly platů učitelů.

Ministr podal svou rezignaci 23. března a premiér Nečas ji doručil prezidentu České republiky Václavu Klausovi dne 30.března. Prezident rezignaci přijal. Výkon funkce ministra Dobeše skončil 31. března.

Výrok označujeme za neověřitelný, neboť otázka, zda byla Benešová odvolána bezdůvodně, je značně subjektivní povahy a v jakkoli objektivní rovině zůstává předmětem sporu.

Vláda Jiřího Paroubka odvolala nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou na žádost tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce, o čemž rozhodla usnesením (doc.) Vlády České republiky, a to ke dni 29. září 2005. Jako důvod jejího odvolání uvedl premiér Jiří Paroubek zachování tehdejší křehké vládní koalice.

V médiích jsou pak za primární důvody jejího odvolání považovány neshody Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti v otázkách souvisejících s návštěvou katarského prince, a na ní podaná žaloba související s jejími výroky v médiích ohledně kauzy Čunek, o čemž informovaly například internetové portály BBC, Českého rozhlasu, nebo Hospodářských novin.

Na základě platné legislativy a informací ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsme označili výrok za nepravdivý.

V zákonu o Státní zemědělské a potravinářské inspekci ani v zákonu o potravinách a tabákových výrobcích není zmíněna povinnost nahlášení kontroly předem.

V zákonu o státní kontrole se sice o nahlášení kontroly píše, ale spíše okrajově. V ustanovení § 12 citovaného zákona se uvádí, že jsou kontrolní pracovníci povinni "oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly".

I přesto, že slova poslance Kováčika potvrdil také ministr zemědělství Bendl, který se s ním v dané relaci shodl, že je třeba zjednodušit proces kontroly například tak, aby nemusely být nahlášeny dopředu, oba politici neříkají pravdu.

Ing. Romana Kadaňková z oddělení komunikace ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce v emailové komunikaci uvedla následující: "Standardně prováděná úřední kontrola typu inspekce se hlásit dopředu nemusí, vlastně ani nesmí, aby měla vůbec význam. Pokud je prováděn typ úřední kontroly, který se jmenuje audit, tak pak je ohlášení dopředu nutné. Naprostá většina úředních kontrol prováděných SZPI je charakteru inspekce, tudíž kontrolu dopředu nenahlašujeme."

Podle Českého statistického úřadu byla v září 2011 průměrná spotřebitelská cena hovězího zadního masa bez kosti 144,65 Kč za kilogram. V prosinci téhož roku činila potom cena této komodity 178,13 Kč, což znamená, že se podle těchto údajů (pdf.) jedná o nárůst přesně o 5,0974%. Podle téhož zdroje byly pak ceny hovězího zadního masa bez kosti u průmyslových výrobců v září 144,65 Kč za kg a v prosinci 145,95 Kč za kg. Vzrostly tedy pouze o 0,89 %. Data, která uvedl ministr Kováčik, je proto možné považovat přinejmenším za přibližná.

Oficiální ceny této komodity pro leden 2012 budou však Českým statistickým úřadem zveřejněny až 30.4.2012,a výrok lze proto tedy na základě informací z veřejně přístupných zdrojů považovat za neověřitelný, i přes to, že existují předběžné orientační informace o těchto cenách. Například Finanční Noviny zveřejnily informaci o orientačních cenách hovězího zadního masa bez kosti v únoru 2012 (7. týden roku).

Nikde se nedá dohledat, že by KSČM navrhovala takový zákon sama. Zcela jistě se KSČM podílela na jednom návrhu v roce 2001. Na nejdůležitějším zákoně o významné tržní síle se KSČM nepodílela vůbec. Výrok proto hodnotíme jako záádějící.

Je pravda, že skupina poslanců ve složení Skopal (ČSSD), Palas (ČSSD) a Kováčik (KSČM) v roce 2001 předložila poslanecké sněmovně novelizaci zákona o ochraně hospodářské soutěže, který řešil problematiku zneužívání dominantního postavení a ekonomické závislosti (projednávání návrhu bylo přerušeno a odročeno hospodářským výborem poslanecké sněmovny). V roce 2007 byla PS PČR opět předložena novelizace zákona o ochraně hospodářské soutěže. Předkladatelé návrhu zákona byli Ladislav Skopal (ČSSD), Michal Hašek (ČSSD), Petr Rafaj (ČSSD) a další. Z návrhu zákona není patrné, zda mezi zmíněnými "dalšími" figurovali i členové KSČM. V dostupných záznamech také není možno dohledat, že by KSČM někdy předkládala zmiňovaný zákon sama.

Zákon, který řeší tuto problematiku komplexně, předložila v r. 2008 skupina sociálně demokratických poslanců (zákon byl schválen v roce 2009).