Tzv. kroužkováním se označuje preferenční hlasování, které voličům umožňuje upravovat pořadí kandidátů na kandidátní listině. Každý volič má ve sněmovních volbách k www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-247#p39-1">dispozici maximálně 4 přednostní hlasy, které lze využít u jedné kandidátní listiny. V případě, že počet preferenčních hlasů pro některého z kandidátů odpovídá nejméně 5 % z celkového počtu hlasů danému politickému uskupení v daném volebním kraji, posouvá se tento kandidát na čelní místo kandidátky. Pokud je takových kandidátů více, www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-247#p50-7">seřadí se dle počtu získaných preferenčních hlasů.

Ivan Bartoš hovoří o výsledcích koalice Pirátů a Starostů a nezávislých ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, kdy tato koalice obdržela téměř 840 tisíc hlasů. V rámci preferenčního hlasování kandidáti za Piráty dostali celkem přes 400 tisíc hlasů, kandidáti za STAN pak přes 800 tisíc. Přestože tedy Piráti uvnitř koalice obdrželi třetinu preferenčních hlasů, připadly jim pouze 4 mandáty, tj. necelá desetina z celkových 37 křesel, které koalice PirSTAN ve volbách získala.

Jak jsme zmínili výše, každý volič může udělit až 4 preferenční hlasy. Čísla o celkových počtech těchto hlasů však nevyjadřují množství voličů, kteří někoho zakroužkovali, nebo naopak nikomu svůj preferenční hlas nedali, o čemž ve výroku mluví Ivan Bartoš.

Uveďme, že podle výzkumníka z Oxfordské univerzity Jana Kulveita patřil mezi hlavní důvody nepoměru preferenčních hlasů ku mandátům fakt, že Pirátů bylo na kandidátních listinách více a jejich preferenční hlasy se rozmělnily mezi více lidí, než u hnutí STAN. Kulveit dále zmiňuje, že voliči Pirátů byli s podobou kandidátních listin spokojení – např. ze 14 krajských lídrů bylo 10 za Piráty, zbylí 4 za STAN (.pdf, příloha č. 3) – a proto se rozhodli nevyužít preferenční hlasování v takové míře. 

To pak dokládá také analýza volebního chování od agentury STEM, podle které kroužkovalo pouze 29 % příznivců Pirátů oproti 58 % příznivcům hnutí STAN. Agentura dále uvádí, že dle jejího průzkumu se preferenční hlasování rozhodlo využít celkem 40 % voličů koalice Pirátů a Starostů. Důležité je také zmínit, že z voličů této koalice se 61 % respondentů považovalo za voliče Pirátů a 39 % za voliče hnutí STAN.

Pokud bychom vycházeli z toho, že koalici PirSTAN hodilo svůj hlas 840 tisíc voličů, a vypočítali z toho 40 % (což je procento voličů, kteří se podle agentury STEM rozhodli kroužkovat), dostaneme se zhruba na 340 tisíc voličů. Zbylých cca 500 tisíc voličů naopak nikomu svůj preferenční hlas nedalo. Ivan Bartoš se tedy ve svém výroku minul o cca 100 tisíc voličů.

Dále se podívejme na preferenční hlasy voličů hnutí STAN. Když vezmeme v úvahu, že se podle výzkumu agentury STEM 39 % voličů koalice považovalo za voliče hnutí STAN a 58 % z nich využilo možnosti kroužkování, vyjde nám okolo 190 tisíc voličů, nikoli 250 tisíc, které uvádí Ivan Bartoš. Zároveň dodejme, že ministr Bartoš hovoří o voličích, kteří cíleně kroužkovali kandidáty hnutí STAN. Z našeho výpočtu však neplyne, zda se tito účastníci voleb rozhodli udělit svůj preferenční hlas i nějakému kandidátovi za Piráty, či nikoliv.

Vzhledem k tomu, že se naše čísla liší od slov Ivana Bartoše, obrátili jsme se na jeho asistentku Annu Urbanovou. Dle jejího vyjádření pro Demagog.cz zaměnil předseda Pirátů absolutní čísla za procenta, respektive vycházel ze stejné analýzy agentury STEM, ze které vyplývá, že 60 % voličů koalice nevyužilo preferenční hlasování a cca 25 % voličů kroužkovalo hnutí STAN. Těmito 25 % je zřejmě myšleno 23 % kroužkujících voličů hnutí STAN, o kterých jsme psali v předchozím odstavci.

Na závěr shrňme, že na základě volebních výsledků a analýzy agentury STEM vyplývá, že zhruba 500 tisíc voličů koalice Pirátů a hnutí STAN nikoho nekroužkovalo. Zbylých cca 340 tisíc naopak možnost podpořit svého favorita využilo, přičemž u hnutí STAN se jednalo o 190 tisíc voličů. Tato čísla tedy neodpovídají těm, o kterých ve výroku mluvil Ivan Bartoš. Jeho tým pro Demagog.cz navíc potvrdil, že předseda Pirátů také vycházel z výše citované analýzy agentury STEM, ale nepřesně interpretoval čísla. Nevycházel tedy např. z interních dat Pirátské strany, která by byla pro veřejnost nepřístupná. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výsledky loňských voleb do Poslanecké sněmovny byly vyhlášeny 9. října 2021. Ještě týž den podepsaly koalice SPOLU a PirSTAN memorandum o vzájemné spolupráci. V něm se zavázaly, že nebudou jednat o vládě s dalšími stranami, a zároveň vyzvaly hlavu státu Miloše Zemana, aby pověřil lídra vítězné koalice SPOLU Petra Fialu sestavením vlády.

2. listopadu 2021 poté Petr Fiala oznámil, že se všech pět politických subjektů dohodlo na programu vlády a rozdělení ministerstev. O šest dní později předsedové těchto uskupení koaliční smlouvu (.pdf) podepsali.

Uveďme, že Pirátská strana obsadila – hlavně vlivem preferenčních hlasů (tzv. kroužkováním) – pouze čtyři poslanecká křesla, oproti 33 poslancům, které získalo hnutí STAN. Tento volební výsledek Pirátů vedl k nespokojenosti některých členů strany. 1. listopadu pak server Neovlivní.cz přinesl informaci o interní analýze Pirátů, podle které nízký počet mandátů zapříčinilo porušení koaliční smlouvy ze strany hnutí STAN. To, dle Pirátů, například ze společných prostředků na kampaň přednostně podporovalo své kandidáty, ačkoliv Piráti do kampaně vložili více peněz než Starostové a nezávislí. Dále Pirátská strana uváděla, že v některých případech STAN vyzýval voliče ke kroužkování.

Závěry zmíněné analýzy poté vedly k rozepřím mezi Piráty a Starosty. 6. listopadu 2021 předseda STAN Vít Rakušan pro deník Právo uvedl, že v příštích volbách půjde hnutí Starostů a nezávislých do voleb samo. Konkrétně řekl: „Příště půjdeme sami.“ Tento záměr hnutí STAN tehdy Rakušan potvrdil např. i pro CNN Prima News. Hnutí STAN tedy prostřednictvím svého předsedy hovořilo o tom, že do následujících voleb již půjde samo, nikoliv v koalici. Výrok Ivana Bartoše tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš hovoří v souvislosti s kauzou Dozimetr, která v polovině června otřásla stabilitou hnutí STAN. Poukazuje na to, že Piráti dlouhodobě prosazují transparentnost v politice.

Bartoš odkazuje na balíček třinácti protikorupčních opatření, který Piráti na konci června představili (video). Spadají mezi ně novely zákonů o evidenci skutečných majitelů, o svobodném přístupu k informacím a o střetu zájmů. Piráti tehdy oznámili, že k těmto třem tiskům chtějí svolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Novela zákona o evidenci skutečných majitelů (.pdf), na kterou Bartoš zřejmě odkazoval „evidencí společných vlastníků“, reaguje na výtky Evropské komise z listopadu minulého roku. Je také prvním opatřením obsaženým v pirátském balíčku, které bylo (ve zrychleném režimu) ve Sněmovně schváleno. Upřesněme, že návrh předložilo Ministerstvo spravedlnosti v čele s Pavlem Blažkem (ODS).

Dalším opatřením je novela zákona o svobodném přístupu k informacím (.pdf), která byla schválena 20. července, a kterou by měl v srpnu začít projednávat Senát. Dodejme, že návrh této novely předložilo Ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem (STAN). Ve Sněmovně nyní leží také zmiňovaná novela zákona o střetu zájmů (.pdf), mezi jejímiž předkladateli je přímo i pirátský poslanec Jakub Michálek.

Piráti do balíčku zařadili např. i připravenou novelu zákona o veřejných zakázkách, kterou ve Sněmovně v červnu předložil Ivan Bartoš jako ministr pro místní rozvoj. V seznamu 13 opatření jsou poté i zákony o lobbingu, o ochraně oznamovatelů či opatření zavádějící průhledné financování politických stran. V rámci zmíněného balíčku se Piráti dle svého vyjádření z konce června chtějí zasadit také o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a větší nezávislost státních zástupců. Součástí dlouhodobého plánu tohoto tzv. protikorupčního balíčku je pak vytvoření evidence dotací ve veřejném sektoru, vizualizace rozpočtu s detailními daty a zpětná kontrola a hodnocení efektivity vynaložených výdajů.

Ivan Bartoš zmiňuje také novou iniciativu hnutí Starostů a nezávislých. Poslanci STAN 15. července Sněmovně předložili novelu zákona o sdružování v politických stranách (.pdf), která má stranám a hnutím omezit okruh možných finančních dárců, například o osoby a společnosti sídlící mimo EU. Ivan Bartoš tak sice uvádí nepřesný časový údaj, iniciativu STAN nicméně popisuje správně.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše schválila (.pdf) nařízení, díky kterému mohli lidé požádat o úvěr nebo dotaci na obnovu svých domů. Prostředky mohli konkrétně začít čerpat prostřednictvím Státního fondu podpory investic. 16. srpna 2021 pak vláda schválila (.pdf), že na financování fondu uvolní ze státního rozpočtu až 1,4 miliardy korun.

Pro získání nároku na finanční pomoc musí žadatelé dodat odhad výše nákladů škod nebo vyjádření pojišťovny, uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj. Prostřednictvím dotačního programu Živel mohou jednotlivci dosáhnout na jednorázovou pomoc závislou na výši skutečné škody až 2 miliony korun, popřípadě mohou dál zažádat o zvýhodněný úvěr až 3 miliony korun. Uveďme, že v dubnu 2022 podle údajů Státního fondu pro podporu investic přesáhla výše schválených dotací v programu Živel už jednu miliardu korun. Žádosti mohou lidé podávat až do června 2023.

Pro podnikatele, u nichž došlo kvůli tornádu k poničení majetku a k omezení nebo zastavení činnosti, byl určen program Pomoc po tornádu. K dispozici jim byla dotace ve výši až jeden milion korun.

Doplňme, že na konci července 2021 Ministerstvo pro místní rozvoj odhadovalo náklady potřebné na obnovu majetku v Jihomoravském kraji na 5,3 miliardy korun.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše ještě na konci června rozhodla, že na dotační program pro obce a kraje vyčlení 420 milionů korun. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) pod vedením Kláry Dostálové (ANO) k programu v té době uvedlo, že „dotace lze využít na opravy místní komunikace, chodníků, mostů, lávek, kulturních domů, škol, školek, sportovišť a veškeré další obecní či krajské infrastruktury“.

V září 2021 poté vláda schválila navýšení (.pdf) vyčleněné částky o dalších 888 milionů korun. Celkově tak suma určená na program Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2021 činí 1,308 miliardy Kč (.pdf, str. 2, bod 7).

Prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, v jehož čele nyní stojí Ivan Bartoš, tak obce mohly získat dotace až ve výši 90 % skutečně vynaložených nákladů (.pdf, str. 1). Upřesněme, že o prostředky odpovídající 90 % nákladů mohly požádat nejmenší obce do 3 tisíc obyvatel, u obcí do 10 tisíc obyvatel se jednalo o nejvýše 80 % a u obcí nad 10 tisíc obyvatel o 70 %. V případě, že vlastní náklady obce byly dohromady větší než čtvrtina celého jejího rozpočtu na rok 2021, mohla obec Ministerstvo pro místní rozvoj požádat o výjimku a získat dotaci na 100 % nákladů. Kraje pak z programu na obnovu majetku po tornádu mohly získat nejvýše 60 % skutečně vynaložených nákladů.

Obce i kraje mohly podávat žádosti o dotace od října 2021 do konce června 2022 (.pdf, str. 1). Dle pravidel dotačního programu by k dokončení oprav mělo dojít do konce října 2024.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo pro místní rozvoj po tornádu z června 2021 vyčlenilo na obnovu majetku územních samospráv dohromady více než 1,3 miliardy korun. Pomoc byla nicméně určena nejen pro obce, o nichž mluví ve výroku Ivan Bartoš, ale i pro kraje. Jelikož se však jednalo o společný program, v jehož rámci mohly nejvyšší podporu získat právě obce, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

V neděli ráno 24. července zachvátil Národní park České Švýcarsko rozsáhlý požár. Do jeho hašení se zapojily stovky profesionálních i dobrovolných hasičů a na pomoc přiletěly i speciální hasicí letouny ze zahraničí.

Dne 26. července Ministerstvo životního prostředí (MŽP) oznámilo, že se připravuje vyhlášení programu, který by pomohl s opravou infrastruktury obcí zasažených požárem. „Peníze bude možné použít například na obnovu vodovodů a kanalizace, silnic nebo chodníků i na stabilizaci svahových sesuvů,“ uvádí ve své tiskové zprávě MŽP. „Máme na to vyčleněných 100 milionů korun, pokud se v budoucnu ukáže, že by nestačily, jsme připraveni alokaci v programu navýšit,“ dodala k připravovaným dotacím ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). 

Ministerstvo životního prostředí podle ČTK dne 2. srpna informovalo, že se zmíněný dotační program spustí v polovině srpna. Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP uvedl, že dotace budou určené i na obnovu zeleně nebo sanaci svahů. Pro úplnost dodejme, že zpráva ČTK vyšla později než námi ověřovaný rozhovor Ivana Bartoše na CNN Prima News. Pořad Nový den, ve kterém šéf Pirátů vystoupil, se vysílá v ranních hodinách. ČTK pak článek publikovala okolo 14:00.

Pro kontext uveďme, že 24. července 2022 se v Národním parku České Švýcarsko vypukl požár, který následně zasáhl přes 1000 hektarů plochy parku. Požár přímo zasáhl i několik domů, například v osadě Mezná.

Ivan Bartoš v rozhovoru mluví o dávce tzv. mimořádné okamžité pomoci, o niž si lidé mohou zažádat, pokud splňují některou z podmínek, které stanovuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Jednou z těchto podmínek je i postihnutí živelnou katastrofou. Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které tato problematika spadá, na svém webu konkrétně uvádí:

„Mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta osobě (osobám společně posuzovaným), kterou postihne vážná mimořádná událost a celkové sociální a majetkové poměry této osoby (osob společně posuzovaných) jí neumožňují překonat událost vlastními silami. Takovou událostí je např. živelní pohroma (povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení apod.), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.“

Maximální výše dávky mimořádné okamžité pomoci je skutečně 69 300 Kč, přesněji 15násobek částky životního minima jednotlivce. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí je smyslem této dávky zabezpečit zasažené lidi po přechodnou dobu, pomoci jim zaopatřit jejich základní životní potřeby a zajistit první podporu nutnou pro odstranění důsledků dané katastrofy. To vše do doby, než lidé získají prostředky z jiných zdrojů, např. od své pojišťovny či obce.

Je ovšem nutné uvést, že každá žádost se posuzuje individuálně a s ohledem ke konkrétní situaci, respektive „na základě celkového zhodnocení individuální a příjmové, sociální a majetkové situace žadatele (u některých situací společně posuzované osoby) a odůvodněnosti konkrétního výdaje.“ Je zde tedy možnost, že žádost o mimořádnou okamžitou pomoc bude zamítnuta nebo příspěvek bude nižší než maximální výše, tedy zmiňovaných 69 300 Kč.

Aby osobě vznikl nárok na mimořádnou okamžitou pomoc, musí ji Úřad práce ČR nejdříve uznat za osobu v hmotné nouzi. Doplňme, že tato dávka je zpravidla jednorázová, v odůvodněných případech nicméně může být vyplacena i opakovaně.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, přesněji Úřad práce, skutečně může lidem, které zasáhl požár v Českém Švýcarsku, přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci, a to až ve výši 69 300 Kč. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Zároveň však uveďme, že o přiznání a výši této dávky rozhoduje Úřad práce individuálně, není tedy poskytována automaticky všem žadatelům a v maximální výši.

Pro kontext nejdříve uveďme, že v současné době jsou v Německu v provozu tři jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce letošního roku. O ukončení provozu jaderných elektráren rozhodla německá vláda po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011.

Po značném omezení jaderné energie Německo zůstalo stále významně závislé na uhlí a zemním plynu, pocházejících z velké míry z Ruska. Kvůli ruské invazi na Ukrajinu se Německo začalo připravovat na možné vypnutí dodávek ruského plynu. Pokud by Rusko přestalo do Evropy dodávat zemní plyn, má Německo záložní plán, který by spočíval v obnovení vyřazených uhelných elektráren. Elektřinu by v tomto případě měly vyrábět také zdroje používající minerální olej.

Zmiňme, že v Německu panuje silně zakořeněný odpor k jaderné energii, který je nyní reprezentován druhou nejsilnější vládní stranou – Zelenými. Energetická krize nicméně rozvířila debatu ohledně prodloužení provozu stávajících tří atomových elektráren.

Názor na energii vyráběnou jadernými elektrárnami se v průběhu let mezi německými občany měnil. Odpor k jaderné energii stoupl po výbuchu Černobylské elektrárny v roce 1986, stejně tak negativní postoje vzrostly po již zmiňované havárii elektrárny Fukušima. Opačný efekt způsobila zejména ruská invaze na Ukrajinu. Podle průzkumu agentury INSA pro německý deník Bild z konce letošního července podporuje prodloužení provozu jaderných elektráren 70 % Němců. Ve stejném průzkumu se poprvé pro prodloužení vyjádřila většina podporovatelů strany Zelených, konkrétně 54 %. Výrok senátora Zdeňka Hraby proto hodnotíme jako pravdivý.

Skupina poslanců z řad KDU-ČSL, ANO, ODS, TOP 09 a SPD podala 27. července návrh novely (.pdf) Listiny základních práv a svobod, kterým chce ústavně zakotvit ochranu manželství jako „svazku muže a ženy“ (.pdf, str. 2, 10). Nyní musí návrh zákona projednat vláda.

V důvodové zprávě (.pdf, str. 3–6) předkladatelé novely například argumentují tím, že manželství muže a ženy poskytuje optimální prostředí pro výchovu dětí. Manželský svazek muže a ženy označují za jeden ze základních stavebních prvků úplné rodiny a dodávají, že „každý historický pokus odbourat některou z funkcí rodiny a přenést ji na jinou entitu je znám svými škodlivými důsledky pro jednotlivce, zvláště pro dotčené děti, i pro společnost (…)“. V dokumentu pak poslanci odkazují na několik studií, kterými se snaží doložit svá tvrzení, že pro vývoj dětí je důležitá přítomnost dvou rodičů rozdílného pohlaví. 

Poslankyně Barbora Urbanová na svém twitteru dále upřesňuje, že autoři novely např. použili jen citace ze studie americké profesorky Charlotte Patterson, které jejich postoje podporují, zároveň ale opomněli zmínit závěry této studie, které jsou s jejich tvrzeními naopak v rozporu.

V důvodové zprávě je Charlotte Patterson citována takto (.pdf, str. 6): „Teorie psychologického vývoje tradičně zdůrazňovaly charakteristické přínosy matek i otců pro zdravý osobní a sociální vývoj jejich dětí. Proto mnoho teorií predikuje negativní výsledky pro děti, které jsou vychovávány v prostředích, která neposkytují tyto dva typy vstupů.“ Jedná se nicméně o citaci z úvodní části studie, která popisuje rozdílné odborné náhledy na tuto problematiku.

V samotné studii z roku 2009 (str. 141–182) pak Charlotte Patterson shrnuje (str. 173), že výsledky jejího výzkumu „ukázaly, že – napříč rozmanitou škálou hodnocení, zahrnující míru adaptace adolescentů v prostředí, jejich školní fungování, delikventní chování, vystavení šikaně, užívání návykových látek a dále i kvalitu vztahů s rodinou a vrstevníky – se adolescenti s oběma rodiči ženského pohlaví výrazně nelišili od reprezentativního souboru adolescentů žijících s rodiči různého pohlaví“. V části, která se věnuje významu výzkumu pro oblast legislativy a veřejné politiky (str. 176–177), poté Patterson zmiňuje: „Jak ukázali Pawelski a kol. (2006), právní uznání vztahů párů stejného pohlaví se může ukázat prospěšné jak pro stejnopohlavní páry, tak pro jejich děti.“

V dalším článku Charlotte Patterson z roku 1992, na který důvodová zpráva (.pdf, str. 6) také odkazuje, se na začátku závěru píše: „Neexistuje žádný důkaz, že je vývoj dětí gayských a lesbických rodičů v jakémkoli významném ohledu ohrožen ve srovnání s vývojem u dětí heterosexuálních rodičů (…).“ Podobná formulace stojí i v závěru článku: „Dosavadní důkazy naznačují, že domácí prostředí poskytované gayskými a lesbickými rodiči podporuje a umožňuje psychosociální růst dětí stejně, jako domácí prostředí poskytované heterosexuálními rodiči.”

Sama Barbora Urbanová poté na twitteru dokládá i článek Americké psychologické asociace, kde se o Charlotte Patterson píše jako o jedné z prvních výzkumnic, která vyvrátila převládající přesvědčení, že děti gayů a leseb vykazují narušený psychosociální vývoj ve srovnání s dětmi heterosexuálních párů. 

Důvodová zpráva novely se tedy opravdu odkazuje na některé studie, které došly k zjištěním opačným, než prezentují předkladatelé změny ústavního zákona. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.