V nejužším výběru na guvernéra České národní banky (ČNB) jsou podle dostupných informací 4 kandidáti: šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký, radní ČNB Aleš Michl a viceguvernér ČNB Marek Mora. Miloš Zeman v rozhovoru, ze kterého tento výrok pochází, potvrdil, že má na výběr ze 4 kandidátů a víceméně má jasno, koho vybere.

Pro kontext je dobré uvést, co to nákladová inflace je. Nákladová nebo taktéž nabídková inflace (.pdf, str. 4) nastává z důvodu růstu nákladů (např. růst nominálních mezd, zdražení surovin) a klesající agregátní nabídky, respektive tím, že jsou firmy při růstu nákladů ochotny nabízet stejné množství produkce pouze za vyšší ceny. Opakem nákladové inflace je tzv. poptávková. Poptávková inflace (.pdf, str. 3) je způsobena zvýšením agregátní poptávky, jedná se o růst vládních výdajů, růst investičních výdajů firem, růst spotřebních výdajů domácností, zvýšení čistého exportu nebo zvýšení peněžní zásoby ze strany centrální banky.

Podívejme se tedy, jaký mají čtyři kandidáti názor na charakter současné inflace v Česku. Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro Seznam Zprávy z 22. dubna řekl, že se obává, že v následujících týdnech a měsících bude inflace především nákladová, nezmínil ovšem její procentuálním zastoupení. Tomáš Nidetzký se na konci dubna 2022 vyjádřil, že začínají převažovat nabídkové tlaky. „V tuto chvíli to může být i 70 ku 30. Přesně si to odhadnout netroufám,“ uvedl.

Aleš Michl se již několik měsíců staví proti zvyšování úrokových sazeb jako prostředku v boji proti inflaci. Podle něj má inflace dominantně nákladový charakter, což dále znemožňuje její krocení prostřednictvím úrokových sazeb, které v důsledku zpomalí hospodářský výkon země. Kromě něj se v 7členné bankovní radě staví proti úrokovým sazbám také radní Oldřich Dědek.

Dalších 5 členů rady, včetně údajného kandidáta a nynějšího viceguvernéra Marka Mory je opačného názoru. Mora se na únorovém zasedání vyjádřil, že poptávka domácností a firem nebyla díky zásahům vlád a centrálních bank nijak zvlášť pandemií zasažena. V lednu tohoto roku při debatě (video, čas 39:15) o měnové politice ČNB řekl, že poptávka je zejména v průmyslu a stavebnictví „napumpovaná“ a vytváří inflační tlaky.

Je důležité zmínit, že některá vyjádření kandidátů, ze kterých vycházíme, jsou z dob před ruskou agresí proti Ukrajině, která zapříčinila vysoký nárůst cen některých komodit, což má podle OECD výrazný vliv na světovou inflaci, především na její nákladovou složku.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že někteří kandidáti na guvernéra ČNB považují nynější inflaci za převážně nákladového charakteru. Nepodařilo se nám dohledat, že by Vladimír Dlouhý nebo další kandidáti veřejně mluvili o tom, že by nákladová složka inflace činila přibližně 80 %, Tomáš Nidetzký ale odhaduje 70% podíl. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman mluví o vládě jako celku, ve které je podle jeho slov poměrně velmi málo ekonomů. Dle veřejně dostupných životopisů vládních politiků jsme zjistili, že dva členové vlády mají ekonomické vzdělání a jeden člen absolvoval kurz celoživotního vzdělávání v ekonomickém oboru.  

Současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) v roce 1991 získal titul inženýra ekonomie na Vysoké škole ekonomické v Praze (Obchodní fakulta, obor Ekonomika zahraničního obchodu). Ve stejném roce byl Síkela vybrán do bankovního studijního programu rakouské Creditanstalt AG ve Vídni, kde také pracoval do roku 1995. Síkela strávil osmnáct let na vysokých manažerských pozicích v bankách skupiny Erste Group a vybudoval korporátní bankovnictví České spořitelny. „V roce 2006 se stal 1. místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele, později předsedou představenstva a generálním ředitelem Erste Bank na Ukrajině,“ uvádí web české vlády.

Dalším členem vlády s ekonomickým vzděláním je ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). V letech 1988–1992 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, přesněji na Provozně ekonomické fakultě, kde také získal titul Ing. Přes 20 let pak pracoval v bankovnictví.

Za člena vlády s ekonomickým zaměřením lze považovat také ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), která v roce 1996 absolvovala kurz celoživotního vzdělávání a složila závěrečnou zkoušku z oboru Bankovnictví a peněžní ekonomie na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Nejednalo se nicméně o klasické víceleté vysokoškolské studium. Doplňme, že vysokoškolský titul získala Jana Černochová v roce 2009, kdy se stala bakalářkou v oboru Právo v podnikání, v roce 2011 poté získala magisterský titul v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia.

Ač jsou slova o tom, že je ve vládě „poměrně velmi málo ekonomů“, do jisté míry subjektivní, dva případy vysokoškolsky vystudovaných ekonomů z osmnácti členů vlády lze skutečně považovat za relativně nízký počet. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že prezident Zeman kritizuje formu sociální podpory, kterou zavedl současný kabinet Petra Fialy. Ačkoliv Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, je dost možné, že ve skutečnosti měl na mysli sociální dávku zvanou příspěvek na bydlení. Vzhledem k rostoucím cenám (.pdf, str. 4–5) energií na bydlení, konkrétně plynu a elektřiny, totiž vláda během letošního ledna prosadila ve Sněmovně a Senátu zvýšení právě této dávky. Na příspěvek navíc nově dosáhne více lidí. V rámci naší analýzy se proto zaměříme na byrokratickou zátěž obou sociálních podpor – jak příspěvku na bydlení, tak i doplatku na bydlení.

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení je dávka, která přispívá osobě nebo rodině při úhradě nákladů souvisejících s bydlením. Spadá do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a spravují ho lokální úřady práce. Žádost se podává jedenkrát ročně s tím, že každého čtvrt roku musí žadatelé doložit náklady na bydlení a zároveň příjmy rodiny. Na nutnost vyplnit formulář jednou za čtvrtletí naráží i Miloš Zeman. Můžeme tedy předpokládat, že má konkrétně na mysli právě Doklad o výši čtvrtletního příjmu a Doklad o výši nákladů na bydlení, které se v souvislosti s příspěvkem na bydlení jako jediné vyplňují každé čtvrtletí.

Doklad o výši čtvrtletního příjmu lze vyplnit elektronickým dotazníkem, nebo vytisknout v PDF formátu (.pdf), který je na čtyři stránky. Tento dokument se musí za každou společně posuzovanou osobu, jež měla nějaký typ příjmu, vyplnit samostatně (.pdf, str. 1). K příkladům osob, které se posuzují společně, patří například rodiče s dětmi, manželé nebo partneři. Každá společně posuzovaná osoba pak musí doklad o výši příjmu předložit „za každou osobu, která byt užívá (v bytě bydlí)“.

V Dokladu o výši nákladů na bydlení se prokazuje zejména nájemné a energie. I tento formulář musí předložit každá ze společně posuzovaných osob samostatně, logicky však oproti předešlému formuláři odpadá povinnost, aby ho musel vyplnit každý, kdo daný byt užívá. PDF formát (.pdf) tohoto dokladu je dlouhý na tři stránky, žadatel pak může využít i online formulář.

K jednomu základnímu formuláři příspěvku na bydlení se pojí několik dalších formulářových příloh, jež nejsou povinné, ale žadatel je musí v určitých případech rovněž doložit. Další tiskopisy tak žadatel musí vyplnit, pokud nemá žádné příjmy, dostává výživné a nebo žije v bytě s dalšími osobami, které s ním ale nehospodaří. Speciální formulář se vyplňuje i v případě, že má žadatel manžela či manželku, případně děti, které s ním v bytě nebydlí. Některých žadatelů se také může týkat potvrzení o nezaopatřenosti dítěte (typicky potvrzení o studiu).

Samotný základní formulář a k tomu povinný Doklad o výši čtvrtletních příjmů s Dokladem o výši nákladů mají dohromady 11 stránek. Pokud bychom předpokládali, že žadatel vyplní všechny zmíněné nepovinné formuláře, a přičetli to, dostaneme se celkem na 21 stran. Dodejme, že ani tak není náš výpočet úplně ideální, protože jsme k potvrzení o nezaopatřenosti dítěte využili čtyři dokumenty, jež Ministerstvo na svém webu samo nabízí a které pouze „je možné využít“. Zároveň jsme nemohli započítat nájemní smlouvu (případně jiné obdobné dokumenty), kterou je nutné doložit. Některé doklady se navíc musí podávat za více osob. Z těchto důvodů je nemožné určit přesný počet stránek formulářů, jež každý žadatel předloží.

Doplatek na bydlení

Doplatek na bydlení je další finanční pomoc osobám, které již pobírají příspěvek na bydlení, a i přesto nejsou schopné pokrýt základní výdaje za užívání bytu a náklady s ním spojené (např. platba za energie). Při posuzování, zda má člověk na tuto pomoc nárok, se bere v potaz příjem, majetek a sociální situace společně posuzovaných osob a jejich možné zvýšení příjmu vlastním přičiněním (například vlastní prací nebo nárokem na jiné dávky).

Samotný formulář (.pdf) je dlouhý na čtyři stránky. K tomu musí žadatel povinně předložit ještě tiskopis, který se týká informací o užívaném bytu, Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů. Po přičtení těchto dokumentů k základnímu formuláři se dostaneme celkem na deset stránek, jež se musí vyplnit.

Jenže stejně jako u příspěvku na bydlení, i tady se v určitých situacích, například v případě nezaopatřených děti či invalidity, vyplňují další speciální formuláře. Dva povinné dokumenty – Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů – se navíc mohou týkat i více osob. Nemůžeme proto přesně určit, kolik stran každý žadatel vyplní. Důležité nicméně je, že žádný z formulářů se nevyplňuje každé čtvrtletí, jak tvrdí Miloš Zeman.

Závěr

Miloš Zeman zmínil doplatek na bydlení, následně ale dodal „nebo co to je“, čímž poukázal na to, že si není jistý názvem dané sociální dávky. Navíc uvádí, že dotazník (formulář), který měl na mysli, se má vyplňovat každé tři měsíce. Vzhledem k tomu, že každé tři měsíce se dokládají formuláře právě u příspěvku na bydlení, předpokládáme, že Miloš Zeman mluví o příspěvku na bydlení a podle toho také jeho výrok hodnotíme.

Ukázali jsme si, že počet stránek, jež musí žadatel u příspěvku na bydlení vyplnit, se v jednotlivých případech liší. Každý žadatel totiž podle své situace předloží jiný počet nepovinných dokumentů. Jednou za tři měsíce nicméně žadatelé dokládají náklady na bydlení a čtvrtletní příjmy. Doklad (.pdf) o výši čtvrtletních příjmů je dlouhý na čtyři stránky, Doklad (.pdf) o výši nákladů na bydlení má pak strany tři.

Dohromady tedy jeden člověk vyplňuje každé čtvrtletí sedm stran formulářů. Miloš Zeman zároveň řekl „dávám konkrétní příklad“, čímž mohl mít na mysli konkrétní situaci některých občanů. Jak jsme však popsali výše, v určitých případech (například manželé) musí při jedné žádosti oba dva dokumenty vyplnit více lidí. Ke čtrnácti stránkám se tak skutečně můžeme dostat. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman udělil 26. března 2022 milost Miloši Balákovi, řediteli Lesní správy Lány, což je příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky. Balák byl nepravomocně odsouzen na tři roky odnětí svobody v květnu minulého roku, a to za zmanipulování zakázky na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže v Lánech. Dále také obdržel pokutu ve výši 1,8 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě na čtyři roky (počítající se od propuštění z vězení). Trest následně 24. března 2022 potvrdil Krajský soud v Praze.

Kromě Miloše Baláka byl odsouzen také manažer firmy Energie - stavební a báňská (ESB) Libor Tkadlec. Ten dostal od soudu podmínku a pokutu 600 tisíc korun. Firma ESB dostala peněžitý trest 5,4 milionů korun a zákaz účasti na veřejných zakázkách po dobu 3 let. Doplňme, že ačkoliv Miloš Zeman používá zkratku „ESG“, zjevně má na mysli právě společnost ESB.

Celá kauza se odvíjí od manipulace veřejné zakázky v hodnotě více než 200 milionů korun. Konkrétně jde o tendr na zajištění a odvodnění svahů vodní nádrže Klíčava v Lánské oboře.

Dle rozsudku soudu Miloš Balák zhotovitele určil dopředu. Zároveň umožnil ESB podílet se na přípravě projektu a zpřístupnil společnosti neveřejné informace, které společnost využila k výhře ve výběrovém řízení. Libor Tkadlec pak v odposleších zmínil, že některé položky zakázky plánuje nadhodnotit.

Policie si také nechala vypracovat znalecký posudek, aby vypočetla zisk z neoprávněného získání zakázky. Zisk ESB měl činit téměř 9 milionů korun, vzhledem k zahájení trestního řízení k tomu však nedošlo. „Je to minimalistická varianta. Mohlo to být klidně i více, vzhledem k tomu, jak to obžalovaní chystali,“ komentoval částku soudce, který loni vynesl nad celou kauzou nepravomocný rozsudek.

Podle policejních odposlechů plánoval Libor Tkadlec z rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky získat desítky milionů korun. Kvůli aktivitě policistů ale kancléř Mynář nechal část probíhajících prací zastavit, a tak byla konečná cena tendru 191 milionů korun. Původně však měla být hodnota zakázky 230 milionů.

Součástí představenstva ESB je opravdu hokejista Jaromír Jágr. Je však důležité zmínit, že během protiprávního jednání jeho členem nebyl. Stal se jím až v roce 2021, samotná kauza s Milošem Balákem odstartovala po policejním zásahu v Lánech již v roce 2017. V té době nicméně byl místopředsedou představenstva jeho otec, Jaromír Jágr starší.

Dodejme, že šéf Lesní správy Lán je nyní obžalován ještě v jiné kauze. Lánskou oboru měl totiž bez patřičného povolení proměnit v kamenolom, vytěžit celkem 40 tisíc tun kamene a část pak pod cenou prodat firmě ESB, která figurovala i v kauze úprav svahů vodní nádrže.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Z dostupných informací není zřejmé, že by se Miloš Balák přímo na zvýhodnění společnosti ESB obohatil. Není ani zřejmé, zda vznikla státu finanční škoda. Zisk ESB z neoprávněného získání zakázky měl sice činit téměř 9 milionů korun (podle soudu dokonce minimálně 9 milionů), ale vzhledem k zahájení trestního stíhání se tak nestalo.

Přesto hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý. Není totiž pravdou, že by Balák společnosti ESB pouze umožnil prohlídku Lánské obory před vypsáním tendru. Na základě soudního rozsudku je zřejmé, že s firmou Balák spolupracoval na plánování projektu a poskytoval jí neveřejné informace ještě před vypsáním výběrového řízení. Šéf lesní správy tak podle soudu dopředu určil zhotovitele.

Václav Havel udělil milosti celkem 860 lidem v letech 1993 až 2002 a dalších více než 1 000 milostí v době, kdy působil ještě jako federální prezident. Oproti tomu Václav Klaus za 10 let ve funkci omilostnil 412 lidí. Miloš Zeman opravdu udělil 21 milostí.

Zaměřme se nyní na jednotlivé případy milostí udělených Václavem Havlem, které Miloš Zeman kritizuje. Martin Odložil, syn slavné gymnastky Věry Čáslavské, v roce 1993 během hádky udeřil svého otce Josefa Odložila. Ten se v následku nešťastného pádu uhodil do hlavy a zemřel. Policie Martina Odložila poté obvinila z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti a byl soudem nepravomocně poslán do vězení na čtyři roky. Ještě než mohl o případu rozhodnout odvolací soud, udělil Odložilovi prezident Havel milost. Přestože nebyl Martin Odložil obviněn z vraždy, v roce 2011 mluvil o tom, že zabil svého otce. Pojem „otcovrah“ je přesto velice zjednodušující.

Marta Chadimová byla v roce 1992 obviněna z podvodu, padělání a pozměňování veřejných listin a maření výkonu úředního rozhodnutí, a to v souvislosti s restitucí domu na Loretánském náměstí. Tehdejší prezident Havel jí udělil milost v roce 1995. V ČT k tomu řekl: „Je už potřetí ve vazbě, (...) proces se táhne tři a půl roku, nebere konce, rozsudek je v nedohlednu a ona je velmi vážně nemocná.“ Chadimová milost přijala až v roce 2003, kdy už se soudní proces táhl přes 10 let. Pavel Rychetský byl opravdu jedním z obhájců Marty Chadimové. Miloš Zeman nazývá Martu Chadimovou jako restituční podvodnici. Pravomocný rozsudek ale nikdy nepadnul, tudíž je toto označení opět poměrně zjednodušující. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Závěrem uveďme, že Miloš Zeman v rozhovoru pro CNN Prima NEWS tyto kontroverzní milosti Václava Havla srovnává s milostí, kterou udělil svému podřízenému Miloši Balákovi, šéfovi Lesní správy Lány. Ten byl pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“.

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti s tím, že si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkají lidí s nevyléčitelnou nemocí. Již jako prezidentský kandidát v roce 2012 prohlásil: „Dovedu si představit udělení milosti pouze v jednom jediném příkladě, kdy nějaký člověk umírá a chce být posledních několik týdnů svého života v domácím prostředí, takže bych mu udělil milost na těch několik týdnů z humanitárních důvodů…“

2016

K prvnímu udělení milosti prezidentem Zemanem došlo v únoru 2016. Tiskový mluvčí prezidenta tehdy uvedl, že prezident „přihlédl k tomu, že dotyčný trpí závažnou, nevyléčitelnou chorobou“. Závažný zdravotní stav byl důvodem také v případě dalších čtyř udělených milostí, o nichž Hrad informoval v květnu, září, listopadu a prosinci 2016. Z podnětu papeže Františka také ve stejném roce ještě vyhověl žádosti o milost v případě ženy, která se ve vězení starala o své dítě, jež by zde po dosažení tří let již nemohlo zůstat a muselo by od ní být odděleno.

2017

V roce 2017 vyhověl Miloš Zeman dvěma žádostem. O první rozhodl v dubnu a uvedl, že přihlédl závažnému onkologickému onemocnění omilostněného. V květnu 2017 poté informoval o udělení milosti Jiřímu Kajínkovi.

2018

V březnu 2018 následně prezident Zeman omilostnil muže, který způsobil autonehodu, při níž zemřela jeho manželka a syn. Důvodem udělení milosti tehdy podle prezidenta bylo především to, aby se muž mohl starat o svého dalšího syna. V srpnu Miloš Zeman udělil milost muži s onkologickým onemocněním, v říjnu pak také muži, který předtím přišel o obě dolní končetiny.

2020

V roce 2020 se prezident Zeman rozhodl vyhovět celkem šesti žádostem. Ve třech případech (z ledna, března a září 2020) byl uváděným důvodem závažný zdravotní stav. Dvě milosti (z března a prosince) byly odůvodněny tím, že odsouzení zachránili život druhému člověku. V říjnu 2020 tiskový mluvčí Hradu informoval o udělení milosti ženě, v jejímž případě prezident „přihlédl k tomu, že omilostněná je matkou pěti nezletilých dětí, o které sama řádně pečuje“, a jedno z těchto dětí je v péči dětského psychiatra.

2021

V březnu 2021 poté prezident rozhodl o omilostnění dalšího závažně nemocného odsouzeného. V červnu také udělil milost muži, který podle vyjádření Hradu trpí několika méně závažnými chronickými onemocněními, hlavním důvodem nicméně bylo to, aby muž „mohl pečovat o svoji nezletilou dceru, jejíž matka v minulých dnech podlehla závažnému onkologickému onemocnění“. V září 2021 Miloš Zeman rozhodl o milosti pro podnikatele Pavla Podroužka. „Pan prezident přihlédl ke zdravotnímu stavu omilostněného, který trpí závažným chronickým onemocněním několika životně důležitých orgánů, a to až na hranici jejich selhávání,“ uvedl tehdy tiskový mluvčí prezidenta. 

Zmiňme, že některé milosti vzbudily vlnu kontroverzí a pochybností. Konkrétně v posledním jmenovaném případě Pavla Podroužka se objevily informace, že žádost o milost přišla ještě před samotným policejním stíháním. I okolo zdravotního stavu Pavla Podroužka je mnoho nejasností.  

2022

Poslední, v pořadí jednadvacátou milost, udělil Miloš Zeman 26. března 2022 Miloši Balákovi. Rozhodnutí prezidenta vyvolalo vlnu kritiky, jelikož se jedná o šéfa Lesní správy Lány, tedy o prezidentova podřízeného. Balák byl v březnu pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Prezident Zeman své rozhodnutí o udělení milosti zdůvodňoval mimo jiné i tím, že je podle něj Balák „mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec“. Podle prezidentova vyjádření také soud údajně přihlížel k tomu, „kde odsouzený pracuje“. Zdravotní důvody v tomto případě prezident Zeman neuváděl.

Na závěr tedy shrňme, že 19 milostí opravdu prezident Zeman udělil z důvodů, které lze označit za humanitární. Ve dvanácti případech byl hlavním důvodem zdravotní stav omilostněných (viz tabulka níže), ve čtyřech péče o dítě, ve dvou záchrana života a v jednom amputace nohou.

Ve zbylých dvou zmíněných případech šlo o výjimky, ve kterých byla hlavním důvodem udělení milosti pochybnost nad rozsudkem. Výrok prezidenta Zemana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman odkazuje na výrok předsedkyně Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Ta v rozhovoru pro Právo z 13. dubna řekla: „Připomeňme, že třeba ještě před rokem bývalý ministr Havlíček usiloval o to, aby v tendru byl i ruský Rosatom. Jemu i všem podobným, kteří nám teď cokoliv vzkazují a radí, doporučuji, aby radši šoupali nohama a mlčeli v koutě.“ 

Markéta Pekarová Adamová tedy skutečně použila slova o „šoupání nohama a mlčení v koutě“, nemluvila ale obecně o roli opozice, jak naznačuje (video, čas 44:07) Miloš Zeman. Předsedkyně Poslanecké sněmovny své doporučení směřovala bývalému ministru Karlu Havlíčkovi, a to konkrétně v souvislosti s jeho aktivitami v jednání o dostavbě Dukovan. Výrok Miloše Zeman proto hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za minulé vlády skutečně podporoval přizvání ruského Rosatomu do tendru na stavbu nového jaderného bloku elektrárny Dukovany. Před tímto krokem přitom opakovaně varovala (.pdf, str. 5-7) podle webu Aktuálně.cz nejen Bezpečnostní informační služba: „Experti ministerstev vnitra a zahraničí, kontrarozvědky BIS, rozvědky ÚZSI, Vojenského zpravodajství a Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) (…) už poněkolikáté důrazně doporučili, aby vláda neoslovovala ruský Rosatom. V případě, že by tendr vyhrál, podle nich hrozí, že režim Vladimíra Putina použije největší zakázku v historii Česka k vydírání státu.“

Předseda zahraničního výboru sněmovny Marek Ženíšek v pořadu Události, komentáře ze dne 26. dubna 2022 uvedl (video, 5:21), že od 1. dubna se podařilo navýšit české zásobníky plynu téměř o 90 %. Při ověřování tohoto výroku se tedy zaměříme na období od 1. do 25. dubna 2022 a pokusíme se zjistit, zda skutečně došlo k deklarovanému navýšení zásob plynu. 

Je třeba zmínit, že v České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu: největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící dvě skladovací struktury a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem. Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v těsné blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme.

Mluvčí největšího českého provozovatele podzemních zásobníků plynu RWE Gas Storage CZ Simona Hladíková pro Právo řekla: „Na základě požadavků zákazníků jsme začali uskladňovací sezonu o několik týdnů dříve než obvykle, 1. dubna.“ Od tohoto dne tedy došlo u jmenované společnosti k cílenému shromažďování plynu v zásobnících. Na jejich webových stránkách pak můžeme vidět údaje o aktuálním stavu zásob: 1. dubna byla zásoba plynu 4,4 TWh, společnost zásoby pozvolna navyšovala a k datu 25. dubna tvořily celkové zásoby 8,8 TWh. Kdybychom tedy brali v úvahu pouze navýšení zásob plynu u RWE Gas Storage CZ, došlo by od 1. do 25. dubna k 100% přírůstku. Protože však Marek Ženíšek vysloveně neuvedl, že hovoří pouze o zásobnících společnosti RWE Gas Storage CZ, je třeba brát v potaz všechny české zásobníky plynu. 

Co se týče dalších dvou společností, MND Energy Storage uvádí k 1. dubnu stav zásob plynu ve výši 0,957 TWh a k 25. dubnu 1,276 TWh. Moravia Gas Storage informuje 1. dubna o zásobách 0,198 TWh, 25. dubna je pak stav 0,045 TWh. U poslední jmenované společnosti je tedy patrné, že naopak došlo ke snížení zásob.

Pokud sečteme zásoby plynu v zásobnících společností RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage a Moravia Gas Storage k 1. dubnu 2022, dostaneme číslo přibližně 5,555 TWh. Ke dni 25. dubna je to pak 10,121 TWh. Oproti stávajícímu stavu tak došlo ke zvýšení zásob plynu o 4,566 TWh. Pokud tento nárůst vyjádříme v procentech, jde přibližně o 82,4 %. Marek Ženíšek sice uvádí vyšší podíl, jím uváděných 90 % nicméně stále spadá do naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ruský prezident Putin podepsal 31. března 2022 dekret, podle kterého všichni zahraniční kupci ruského plynu budou muset platit za dodávky v rublech. Takové rozhodnutí považují evropské státy za vydírání. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen označila (video, čas 4:44) v kontextu Putinova dekretu snahu Ruska o platby v rublech za porušení a obcházení sankcí cílených na Rusko. Ruský systém plateb za dodávky načrtnutý v dekretu si žádá, aby si společnosti založily u ruské Gazprombank kromě účtu eurového i účet rublový, na který by na jejich žádost Gazprombank převedla peníze směněné z eur na rubly.

Evropská komise uvedla, že firmy z členských států by měly za dodávky z Ruska nadále platit v měně uvedené ve svých smlouvách. Tou je v 97 % případů euro nebo dolar, placení v rublech by znamenalo porušení sankcí i podmínek uzavřených kontraktů. Valdis Dombrovskis, výkonný místopředseda Evropské komise, řekl, že jednotlivé společnosti si mohou zvolit, jak budou své smlouvy uzavřené s Gazpromem interpretovat a implementovat. Naléhal však na to, aby se jich držely co nejpřesněji.

Evropská komise 21. dubna zveřejnila postup (.pdf), kterým by se měly evropské energetické společnosti řídit, pokud se chtějí vyvarovat porušení sankcí a jiné legislativy. Otevírání eurových (nikoliv rublových) účtů u Gazprombank není sankcemi omezeno. Unie ale varovala (.pdf, str. 1), že během převádění eur na rubly budou peníze v rukou ruských orgánů. Mohly by se tak dostat do rukou Centrální banky Ruské federace a prakticky Rusku sloužit jako půjčky poskytnuté evropskými společnostmi. Nebyl totiž stanoven časový limit, do kdy musí ruské banky převod měny provést. Upřesněme, že podle ruského dekretu mají společnosti nárok na dodání plynu právě až po konverzi měny na rubly (.pdf, str. 1).

Dále Komise v dokumentu uvedla, že společnosti neporuší evropskou legislativu, pokud požádají své ruské partnery, aby mohly provést platbu v eurech nebo dolarech (.pdf, str. 1). Jednalo by se tedy o stejný postup, který se používal před přijetím ruského dekretu na konci března. Společnosti také mohou provádět převody v eurech na svém účtu v Gazprombank, pokud předtím vydají jasné prohlášení, že jejich platební povinnost tímto převodem v eurech nebo dolarech končí (.pdf, str. 2).

Na první povolební tiskové konferenci, která se konala 6. dubna, oznámil znovuzvolený premiér Maďarska Viktor Orbán, že je jeho země připravená platit za ruský plyn v rublech. Zabezpečení dodávek plynu bylo i součástí jeho volební kampaně. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjártó ale následně 11. dubna sdělil, že v rámci předpokládaného schématu zaplatí CEEnergy, dceřiná společnost maďarského státního energetického koncernu MVM, za plyn v eurech ruské Gazprombank. Ta následně platbu konvertuje na rubly a převede ji do společnosti Gazprom Export.

Financial Times 27. dubna zveřejnily, že plynárenské společnosti v Německu, Rakousku, Maďarsku a Slovensku si plánují rublové účty u Gazprombank ve Švýcarsku navzdory varování Evropské komise otevřít. Tyto informace získal deník od osob, které mají ‚k těmto přípravám blízko‘. Německý vicekancléř Robert Habeck ale uvedl, že německé společnosti postupují v souladu s režimem sankcí. Stejný režim plateb, tedy v eurech na účet Gazprombank, plánuje podle ČTK také Rakousko.

Agentura Bloomberg 27. dubna uvedla, že deset evropských společností si rublové účty u Gazprombank už otevřelo, ani v jednom případě ale nezmiňuje, o které firmy se jedná. Čtyři společnosti pak podle článku na platby v rublech již přistoupily. Uvedla to i ČT24 na svém twitteru. Informaci měla agentuře Bloomberg předat osoba blízká ruské společnosti Gazprom. Ruská zpravodajská agentura TASS také uvedla, že jednou ze zmíněných čtyř firem je i rakouská společnost OMV. Rakouský kancléř Karl Nehammer to nicméně označil za ruskou propagandu a prohlásil, že Rakousko se i nadále drží společného evropského postupu.

Shrňme, že podle veřejných zdrojů, které byly dostupné 26. dubna 2022, v den výroku Marka Ženíška, bylo Maďarsko jedinou zemí EU, která se proti placení v rublech neohradila a naopak na začátku dubna řekla, že je ochotná v ruské měně za plyn zaplatit, což by bylo v rozporu s uzavřenými kontrakty o dodávkách. 11. dubna však maďarský ministr zahraničí Peter Szijjártó uvedl, že Maďarsko plánuje platit za plyn v eurech a prostřednictvím Gazprombank eura směnit na rubly. Tento postup by podle Szijjárta, ale také podle Evropské komise, byl v souladu s evropskou legislativou a neporušoval by smluvní ustanovení o platbách v eurech.

Poslanec Ženíšek tedy správně uvádí, že Maďarsko prostřednictvím premiéra Orbána potvrdilo, že je ochotné za dodávky plynu platit v rublech. Později ale maďarský ministr zahraničí upřesnil, že by se mělo jednat o platby v eurech na účet Gazprombank. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o formalitu, toto schéma podle všech zúčastněných stran neodporuje smluvním ani legislativním požadavkům. Protože Marek Ženíšek opomněl zmínit následné upřesnění maďarského postoje, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Den po datu ověřované diskuze pak Financial Times přišly s informacemi, že kromě Maďarska si rublový účet u Gazprombank plánují zřídit i společnosti z jiných států. Agentura Bloomberg ve stejný den napsala, že deset evropských společností si tyto účty založilo a čtyři z nich již jsou ochotné platit přímo v rublech. Jelikož ale tyto informace nebyly k datu výroku dostupné, do našeho hodnocení se nijak nepromítají.

Nejdříve uveďme, že zde Lubomír Metnar reaguje na kritiku ze strany vládní koalice či bývalého premiéra Bohuslava Sobotky, podle nichž předchozí vláda Andreje Babiše přispěla k tomu, že je Česko prakticky závislé jen na ruském plynu. V této spojitosti pak Lubomír Metnar zmiňuje právě dodávky plynu z Polska, které měl zajišťovat v minulosti plánovaný, avšak nikdy nepostavený česko-polský plynovod Stork II.

Příprava plynovodu Stork II

První významnější kroky k propojení České republiky a sousedního Polska tímto plynovodem započaly již v létě 2014. Český Energetický regulační úřad (ERÚ) tehdy spolu s polským úřadem pro regulaci energetiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System v říjnu 2013. Upřesněme, že úřady rozhodovaly především o tom, jak velkou část investice v důsledku zaplatí koneční spotřebitelé v ČR v rámci regulovaných cen plynu. Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky toto rozhodnutí označila za klíčový krok v rámci realizace plynovodu.

Uveďme, že plynovod Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu. Původní datum předpokládaného dokončení plynovodu Stork II se plánovalo již na rok 2019. Dodejme také, že paralelně byl vytvářen také projekt plynovodu BACI (.pdf, str. 19), který měl spojovat Českou republiku s Rakouskem.

Česko-polský plynovod byl s polskou stranou připravován několik let. V roce 2013 Evropská unie zařadila tento projekt na seznam tzv. projektů společného zájmu EU (.pdf, str. 2–3) a v roce 2014 získal evropské dotace z programu CEF (.pdf, str. 9) na další fáze přípravných prací (.pdf, str. 28). V roce 2014 byla projektu vyjádřena také politická podpora. Zajištění realizace plynovodu Stork II totiž Ministerstvo průmyslu a obchodu označilo za jednu z dílčích priorit v tehdy zveřejněné Státní energetické koncepci České republiky (.pdf, str. 51–52).

O rok později veřejně podpořili plynovod Stork II zástupci českého Ministerstva průmyslu a obchodu a polského Ministerstva hospodářství. V roce 2016 poté podepsal český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová memorandum o realizaci plynovodu. Podle tohoto dokumentu měl být projekt ve spolupráci s evropskými institucemi dokončen do roku 2020. V dubnu 2018, tedy už v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Typovém plánu „Narušení dodávek plynu velkého rozsahu“ (.docx, str. 4) mimo jiné uvádělo, že plynovod Strok II je „plánován“. Tento Typový plán tehdy schválil ministr Tomáš Hüner (za ANO).

Odklad na neurčito

V roce 2020 však společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito a Net4Gas ho nahradila menším projektem, v jehož případě jako rok dokončení uváděla rok 2028 (.pdf, str. 45, 48). Ještě v roce 2018 přitom Net4Gas počítala se zprovozněním Stork II v roce 2022 (.pdf, str. 51), o rok později v roce 2023 (.pdf, str. 53).

Hlavním důvodem odložení byla podle společnosti Net4Gas situace z roku 2019, kdy Evropská komise vyškrtla tento plynovod spolu s rakousko-českým plynovodem BACI ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie, na které dříve získaly nárok v unijním programu CEF (.pdf, str. 30).

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který v roce 2020 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, získal projekt Stork II dříve dotaci také na stavební práce. Ta nicméně byla podle ministerstva „zrušena kvůli odložení projektu polským partnerem na konec roku 2022“ (.docx, str. 135). Později někdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) uváděl, že projekt polská strana odložila do roku 2024.

Upřesněme, že polský Gaz-System odložil projekt na rok 2022 v roce 2016. Podle polských médií se polská strana nejdříve rozhodla, že na výstavbu ještě není připravena, protože kromě jiného chtěla počkat na dokončení norského plynovodu. Když zanedlouho Gaz-System své rozhodnutí přehodnotil, začala podle polských novinářů naopak váhat česká strana. Jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se pak vinily navzájem za to, že se projekt neposouvá vpřed.

V roce 2020 polský web WysokieNapiecie.pl uvedl, že si „polská strana již několik let stěžuje“, že se projekt nesetkal se zájmem české Net4Gas. Na konci letošního dubna polské zdroje psaly, že Gaz-System ještě koncem roku 2017 deklaroval, že je připravený začít Stork II projektovat, „ale čekal na podobnou připravenost“ Net4Gas. Česká média naopak v roce 2019 zmiňovala, že byl Stork II z unijního seznamu prioritních staveb vyškrtnut kvůli „malému zájmu z polské strany“, když Gaz-System projekt odložil až na rok 2024.

Právě výše zmíněné rozhodnutí Gaz-Systemu z roku 2016, tj. s projektem počkat, má pravděpodobně na mysli Lubomír Metnar, když ve výroku uvádí, že „Polsko odmítlo nabídku ze strany Evropské unie“. O stejném „odmítnutí“ poté hovořil 3. května na půdě Sněmovny i bývalý vládní kolega Karel Havlíček (ANO), který v této spojitosti zmiňuje konkrétně rok 2016.

Závěr

Na závěr tedy shrňme, že česká společnost Net4Gas a polský Gaz-System projekt plynovodu Stork II plánovaly minimálně od roku 2013. V roce 2016 ještě bývalý premiér Sobotka s někdejší polskou premiérkou podepsal memorandum o realizaci plynovodu. Projekt původně získal nárok na evropské dotace. V roce 2016 pak polská strana skutečně nechtěla podepsat s Net4Gas příslušnou smlouvu s odůvodněním, že na výstavbu ještě není připravená. Ve stejném roce ale podle polských zdrojů tento postoj přehodnotila. Následně obě společnosti připisovaly vinu za to, že se projekt neposouvá vpřed, sobě navzájem. V dubnu 2018, v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu počítalo s projektem Stork II v jednom ze svých strategických dokumentů. Z tohoto důvodu výrok Lubomíra Metnara hodnotíme jako nepravdivý.