Rozpočet České republiky za celou dobu existence samostatného českého státu neskončil v deficitu jen pětkrát, a to v letech 1993, 1994, 1995, 2016 a 2018. Zpravidla tedy státní rozpočet končí v záporných číslech. 

Historicky nejvyššího schodku dosáhl státní rozpočet v roce 2021, kdy se deficit zastavil na 419,7 miliardy korun. Naopak největší přebytek byl vykázán za rok 2016, kdy rozpočet skončil v plusu 61,77 mld. Kč. Uveďme, že v roce 2016 byl ministrem financí Andrej Babiš. V roce 2021 pak byla ministryní financí Alena Schillerová jako členka vlády tehdejšího premiéra Andreje Babiše. Dodejme, že rozpočty za rok 2020 a 2021 byly poznamenány pandemií covidu-19.

Doplňme, že v roce 2008 svět zasáhla hospodářská krize, v jejímž důsledku došlo v České republice k recesi. Jako období krize jsou obvykle označovány roky 2008 až 2009, nicméně s recesí se Česká republika potýkala až do roku 2013. 

Za dobu „prosperity“ či „rozkvětu“, o kterém mluví Josef Bernard, pak lze označit období, kdy rostlo HDP, tedy především roky 2014 až 2019 (.xlsx). V roce 2020 následně HDP meziročně kleslo o 5,8 %. Jak poté dokládá graf níže, ve vícero letech, kdy státní rozpočet skončil v deficitu, skutečně rostlo HDP, např. v letech 2015, 2017 či 2019.

Zdroje: 2008–2020 (.xlsx), 2021, 2022 (.pdf, str.24).

Výrok poslance Bernarda tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť v několika letech, kdy rostlo HDP, státní rozpočet zároveň skončil vdeficitu.

Poslanec Bernard odpovídá na otázku moderátora ohledně výše plateb za státní pojištěnce, v námi ověřovaném výroku ale mluví obecně o výdajích na zdravotnictví. V odůvodnění se proto nejprve podíváme na vývoj rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, v druhé části pak zhodnotíme vývoj plateb za státní pojištěnce.

Jak můžeme vidět v následující tabulce, rozpočet Ministerstva zdravotnictví se od roku 2019 vyšplhal z 8,2 miliardy korun až na 18 miliard korun v roce 2022. Nárůst je tedy více než dvojnásobný. Ještě výrazněji posílilo financování Ministerstva pro místní rozvoj, jehož rozpočet se oproti roku 2019 navýšil o necelých 150 %. Kromě těchto dvou resortů však žádné jiné ministerstvo nezaznamenalo více než dvojnásobný nárůst svých výdajů.

Zdroje dat v grafu: 2019, 2022.

Uveďme, že klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění prostředky, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání, důchodce apod. Stát tedy do systému zdravotnictví přispívá i tímto způsobem, a právě na tento výdaj směřovala i otázka moderátora.

V současné době činí pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc 1 967 Kč. Kabinet Petra Fialy nicméně pro tento rok počítá se snížením této platby. Ve Sněmovně už prošla prvním čtením a Výborem pro zdravotnictví vládní novela zákona, která má částku od 1. července snížit (.pdf, str. 3) na 1 567 Kč. Dodejme, že současná vláda Petra Fialy vypracovala rovněž návrh, podle kterého by docházelo k pravidelné valorizaci této částky. 

Pokud vládní novela snížující platby za státní pojištěnce opravdu vstoupí v platnost, počítá se pro rok 2022 s tím, že na ně stát vydá 124,8 miliard korun. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této platby od roku 2016.

Zdroj ke grafu: 2016–2021 (.pdf, str. 81), 2022

I v platbách za státní pojištěnce tedy při srovnání let 2019 a 2022 pozorujeme velmi výrazný nárůst. Zmíněných 124,8 miliard korun, které by měl stát podle plánu zaplatit v roce 2022, je téměř dvojnásobkem 71,8 miliardy korun z roku 2019. Pro úplnost doplňme, že podle plánu rozpočtu, který ještě vytvářela minulá vláda Andreje Babiše, se pro letošní rok počítalo s částkou přibližně 140 miliard.

Josef Bernard rovněž tvrdí, že žádná jiná položka ve státním rozpočtu se od roku 2019 nezdvojnásobila. Jak ukazuje dokumentace (.pdf, str. 168) Ministerstva financí ke státnímu rozpočtu z roku 2019, platba za státní pojištěnce je v rozpočtu označená pod položkou „transfery veřejným rozpočtům ústřední úrovně“ a je součástí tzv. všeobecné pokladní správy. Porovnali jsme proto veškeré položky státních rozpočtů z let 2019 a 2022, konkrétně podle toho, jak jsou členěny v samotném zákoně o státním rozpočtu.

Abychom mohli jednotlivé částky relevantně porovnat s platbou za státní pojištěnce, vzali jsme v potaz pouze ty výdaje, které alespoň v jednom z let 2019 a 2022 přesáhly hodnotu 20 miliard korun. Zároveň jsme vyřadili výdaje označené jako „výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem“. 

Z údajů vyplývá, že kupříkladu výdaje na podporu podnikání nebo na podporu regionálního rozvoje a cestovního ruchu zaznamenaly mezi lety 2019 a 2022 mnohem vyšší nárůst než zmíněné transfery veřejným rozpočtům ústřední úrovně.

Obecně tedy můžeme říct, že v resortu zdravotnictví lze jak v rozpočtu, tak v platbách za státní pojištěnce pozorovat jasný nárůst. Ten zmíněný dvojnásobek buď překračuje, nebo ho těsně nedosahuje. Podle Josefa Bernarda měl tento dvojnásobný nárůst být jediným, Ministerstvo pro místní rozvoj však zaznamenalo dokonce vyšší nárůst přidělených výdajů než resort zdravotnictví. Ani platba za státní pojištěnce není jediná významná položka státního rozpočtu, která se od roku 2019 zdvojnásobila. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Podle dat Eurostatu se nezaměstnanost v České republice od roku 2017 do roku 2021 pohybovala pod hranicí 3 %, což je nejméně ze všech členských států Evropské unie. Jak je vidět na následujícím grafu, také v dubnu 2022 byla v ČR nejnižší nezaměstnanost. Podle posledních dat (.pdf) dosahovala v Česku míra nezaměstnanosti 2,4 % (str. 4).

Podle Úřadu práce podíl nezaměstnaných osob v květnu činil 3,2 %. V dubnu pak dle Úřadu práce podíl nezaměstnaných osob dosáhl na 3,4 %.

Uveďme, že za rozdílnými dubnovými čísly stojí odlišná metodika. Úřad práce České republiky zveřejňuje (.pdf, str. 1) tzv. podíl nezaměstnaných osob. Jedná se o počet nezaměstnaných osob registrovaných na Úřadu práce vydělený počtem všech lidí ve věku 15–64 let, kteří žijí na daném území. Pokud je tedy tato míra nezaměstnanosti například 10 %, hledá si práci každý desátý člověk v tomto věku.

Jinou metodiku (.pdf, str. 1) výpočtu nezaměstnanosti ovšem používá Český statistický úřad, z jehož dat vychází i Eurostat. ČSÚ vypočítává tzv. obecnou míru nezaměstnanosti na základě vlastního šetření prováděného v domácnostech. Tento ukazatel vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkovém součtu zaměstnaných a nezaměstnaných (práci hledajících) osob. V prvním čtvrtletí letošního roku činila obecná míra nezaměstnanosti 2,5 %.

Poslanec Josef Bernard (nestr. za STAN) hovoří o rozpočtu na letošní rok, který ke konci září 2021 schválila a Poslanecké sněmovně předložila minulá vláda Andreje Babiše. Uveďme, že návrh zákona o státním rozpočtu na následující rok musí vláda Sněmovně předložit nejpozději do 30. září. Návrh rozpočtu ovšem musel být předložen znovu, a to kvůli novému volebnímu období. Není totiž možné, aby nově zvolená Sněmovna automaticky projednala návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.

Po volbách tedy tehdejší Babišova vláda předložila rozpočet znovu. Stejně jako návrh rozpočtu ze září (.pdf, str. 4), i tento návrh počítal se schodkem 376,6 miliard korun (.pdf, str. 4). Uveďme, že při schvalování obou návrhů měla vláda k dispozici makroekonomickou predikci publikovanou v srpnu 2021. Ta růst HDP v letošním roce odhadla na 4,2 % (.pdf, str. 23).

Současný kabinet Petra Fialy v únoru letošního roku schválil nový státní rozpočet s deficitem ve výši 280 mld. Kč (.pdf, str. 4). Plánovaný schodek tak Fialova vláda oproti původnímu návrhu snížila o 96,6 miliard korun. Lednová makroekonomická predikce skutečně projektovala růst HDP ve výši 3,1 % (.pdf, str. 25). Dodejme, že Poslanecká sněmovna tento návrh státního rozpočtu schválila 10. března 2022.

Josef Bernard má tedy pravdu v tom, že rozpočet na letošní rok připravovala bývalá vláda Andreje Babiše. Rovněž správně uvádí, že současná Fialova vláda rozpočet předělala a navrhla o 96,6 mld. Kč nižší deficit. Přestože Josef Bernard uvádí mírně nepřesnou částku, o kterou se schodek snížil, vejde se do naší 10% tolerance. V době schvalování rozpočtu kabinetem Petra Fialy se dle tehdejší makroekonomické predikce počítalo s růstem HDP ve výši 3,1 %. Nyní již tento údaj, jak správně uvádí poslanec Bernard, neplatí. Podle nejnovější makroekonomické predikce z dubna 2022 letošní HDP vzroste pouze o 1,2 % (.pdf, str. 24). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec a předseda sněmovního rozpočtového výboru Josef Bernard se skutečně ptal viceguvernéra ČNB Tomáše Nidetzkého, do jaké míry zvyšování úrokových sazeb ovlivnilo stahování peněz z oběhu a růst inflace. Rozprava probíhala na 13. schůzi (.pdf) rozpočtového výboru, která se konala 8. června 2022. Otázka poslance Bernarda padla (.mp3, 2:49:45) na konci programového bodu, který se týkal zprávy o měnové politice.

Tomáš Nidetzký na otázku odpověděl tak, že na příští zasedání rozpočtového výboru přinese alternativní scénář zpracovaný měnovou sekcí ČNB. Ten by měl ukázat, co by se stalo, kdyby Česká národní banka úrokové sazby nezvedala.

Josef Bernard (STAN) v úvodu rozhovoru hájí kroky České národní banky v boji s vysokou inflací. Zejména mluví o zvyšování úrokových sazeb. Kdyby je ČNB postupně nezvyšovala, měli bychom, dle slov Bernarda, míru inflace vyšší než 20 %, podobně jako tomu je v Estonsku. V hodnocení jsme se zaměřili pouze na výši inflace v Estonsku. Souvislost mezi navyšováním úrokových sazeb a inflací, která z kontextu výroku vyplývá, do hodnocení nezahrnujeme. Jedná se o subjektivní názor Josefa Bernarda, na kterém se neshodnou ani přední ekonomové. 

Josef Bernard v podstatě přebírá slova dosluhujícího guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který argumentoval Estonskem již v půlce května. ČT informovala, že Rusnok během Diskuzního fóra ČNB na Univerzitě Hradec Králové řekl, že „je zbytečné ekonometricky probírat, kde by mohly být inflace a kurz koruny bez růstu úrokových sazeb. Svůj příklad ilustroval na Estonsku, které je podle něj relativně stabilizovanou zemí eurozóny, má nulovou úrokovou sazbu, nemusí řešit vliv kurzu a inflace tam dosahuje 19 procent.“

Pro porovnání míry inflace v České republice a Estonsku použijeme tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který se používá při měření inflace v eurozóně a zajišťuje, „že všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Pro úplnost dodejme, že Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí trochu jiné údaje než Eurostat. Tento rozdíl je způsobený použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ).

Estonsko v dubnu 2022 dosahovalo podle Eurostatu meziroční míry inflace 19,1 %. Eurostat na konci května uveřejnil (.pdf) také předpokládanou míru inflace za květen 2022, která již zmíněných 20 % překročila, konkrétně Eurostat předpokládal 20,1 % (str. 2). Poté, co Josef Bernard 8. června na Radiožurnálu mluvil o 20% estonské inflaci, Eurostat zveřejnil hodnoty květnové inflace v EU. V případě Estonska se potvrdila predikce – tamní inflace dosáhla 20,1 %.

Josef Bernard tedy správně poukazuje na to, že v Estonsku míra inflace přesáhla 20 %. V době výroku již Eurostat zveřejnil odhad květnové inflace ve výši 20,1%. Výrok poslance Bernarda proto hodnotíme jako pravdivý.

Česká národní banka (ČNB) od června 2021 téměř každý měsíc navyšuje základní úrokové sazby, jak je vidět na grafu níže. Klíčovou úrokovou sazbou je dvoutýdenní repo sazba. ČNB v květnu letošního roku tuto sazbu navýšila o 0,75 procentního bodu. Šlo o šesté nadstandardní zvýšení (tj. o více než 0,25 p. b.) v řadě.

Sazby byly takto vysoko nastaveny naposledy v roce 1999. Loňské zvyšování úrokových sazeb reagovalo na inflační tlaky způsobené opatřeními kvůli pandemii covidu-19, prodlevami v dodavatelských řetězcích a rostoucími cenami energií. Aktuálním zvyšováním úrokových sazeb se Česká národní banka snaží utlumovat rostoucí inflaci, kterou umocňuje válka na Ukrajině.

Pokud by byla rostoucí inflace ponechána bez reakce, stal by se podle České národní banky její růst nekontrolovatelným. Navýšení základních úrokových sazeb se ale v ekonomice projevuje se zpožděním, centrální banka tak pracuje s dlouhodobějším plánem inflačních očekávání, podle kterých inflace v dalších měsících roku 2022 poroste. Hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler řekl, že současný růst sazeb je mířen na regulaci inflace příštího roku.

Dle dat Organizace spojených národů od začátku ruské invaze na Ukrajinu požádalo v Evropě o určitou formu ochrany už přes 4,7 milionu ukrajinských uprchlíků (k datu 1. června). Ukrajinskou hranici směrem ven pak od 24. února překročili lidé ve více než 6,9 milionu případů. Směrem zpět bylo zaznamenáno přibližně 2,1 milionu případů přechodu přes hranici.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků přitom podle OSN míří do Polska, k 1. červnu zde o ochranu požádalo víc než 1,1 milionu lidí. Pro srovnání, v České republice to bylo přes 362 tisíc lidí. OSN dále uvádí, že mezi uprchlíky tvoří přes 90 % ženy a děti (.pdf, str. 7). Doplňme, že ukrajinští muži ve věku mezi 18 a 60 lety z Ukrajiny odjet nemohou, protože se jich týká vyhlášená všeobecná mobilizace a zákaz ze země vycestovat.

Abychom v rámci našeho ověření určili, kolik osob překračovalo hranici do a z Ukrajiny, vycházíme z údajů ukrajinské pohraniční stráže, která každodenně monitoruje pohyb lidí a vozidel na ukrajinské západní hranici (hranice s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem). V jejích přehledech lze nalézt informace o celkovém počtu osob odcházejících z Ukrajiny i přicházejících na Ukrajinu a dále také přímo počty navracejících se Ukrajinců. Upřesněme, že do uvedených počtů lidí překračujících západní hranici Ukrajiny, se započítávají i osoby, které překračují hranici pravidelně, například dobrovolníci z humanitárních organizací. 

Na začátku dubna se ruské síly rozhodly vzdát pokus o dobytí Kyjeva, což byl pro mnohé Ukrajince důvod vrátit se do země. Dle dat ukrajinské pohraniční stráže dne 16. dubna 2022 poprvé od začátku ruské invaze překročilo hranici na Ukrajinu víc lidí, než kolik se jich vypravilo opačným směrem. Konkrétně Ukrajinu v tento den opustilo 32 tisíc lidí a opačným směrem putovalo 38 tisíc lidí, z toho 35 tisíc Ukrajinců.

Pro lepší zachycení trendů a eliminaci výkyvů v denních počtech lidí překračujících hranici jsme data ukrajinské pohraniční stráže zobrazili jako 7denní klouzavé průměry. V následujícím grafu je vidět, že k otočení trendu došlo 22. dubna, kdy v předchozím týdnu na Ukrajinu poprvé přišlo víc lidí, než kolik z ní odešlo. Tento stav vydržel jen do 27. dubna, kdy se směr migrace znovu otočil. Od 13. května pak již na Ukrajinu konstantně přichází víc lidí, než kolik z ní odchází.

Graf výše nicméně kromě Ukrajinských občanů zahrnuje i občany dalších zemí, a nemusí tak trendy v migraci Ukrajinců zachycovat zcela věrně. Další graf zobrazuje data ukrajinské pohraniční stráže o počtu ukrajinských občanů, kteří se ze západu vrací na Ukrajinu. Na 7denních průměrech můžeme vidět, že počet příchozích převýšil počet odchozích poprvé 15. května, tedy v neděli, na kterou se odkazuje Tomio Okamura.

Ani tento graf nicméně není uspokojivý, protože srovnává příchody výhradně ukrajinských občanů s odchody Ukrajinců a občanů druhých zemí dohromady. Kdy přesně se poprvé srovnaly počty příchozích a odcházejících Ukrajinců, nedokážeme zjistit, jelikož ukrajinská pohraniční stráž nezveřejňuje počty ukrajinských občanů, kteří ze země odcházejí. 15. května 2022 ale skutečnost, že na Ukrajinu přichází (dle 7denních průměrů) víc Ukrajinců, než kolik jich odchází, byla poprvé prokazatelná, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura svým výrokem reaguje na dotaz redaktorky týkající se jeho slov v Poslanecké sněmovně, kdy označil ministra Jurečku za „natvrdlého“. Poukazuje na podle něj „nekulturnější“ výrazy, kterými zástupci dnešní vládní koalice označovali v minulém volebním období Andreje Babiše. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli vládní poslanci tehdy skutečně označovali Andreje Babiše za zloděje. Jelikož dotaz redaktorky směřoval na Okamurova slova a politickou kulturu v Poslanecké sněmovně, zaměříme se na výroky politiků právě ve Sněmovně.

Na plénu Poslanecké sněmovny zazněla slova jako zloděj či zločinec v minulém volebním období mezi lety 2017 až 2021 mnohokrát, nikdy ale žádný z poslanců těmito výrazy neoznačoval veřejně přímo Andreje Babiše. Pouze jednou tak mluvil jeden poslanec o druhém, a to když v roce 2018 právě Andrej Babiš označil tehdejšího poslance Miroslava Kalouska za „zloděje zlodějského“.

Tomu předcházely vzájemné urážky Babiše a Kalouska z volebního období 2013 až 2017. Andrej Babiš například v roce 2015 Miroslava Kalouska označoval termíny jako „tenhle lhář, tenhle tunelář, tenhle zloděj, který tady nakradl miliardy, symbol korupce,“ Kalousek mu to „vrátil“ o tři měsíce později slovy o zloději a lháři. Ve stejné době také Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo řekl, že ve Sněmovně sedí „minimálně čtyři pět“ zlodějů. Jejich jména ale uvést odmítl.

Mimo Sněmovnu nicméně politici dnešní vládní koalice o Andreji Babišovi jako o zloději skutečně veřejně mluvili či psali, a to nejen v minulém volebním období. Miroslav Kalousek např. v roce 2018 a 2020 opakovaně nazval Babiše zlodějem na twitteru, jako o zlodějovi o něm mluvila také předsedkyně Poslanecké sněmovny v rozhovoru pro Aktuálně.cz v květnu 2022.

Politici dnešní vládní koalice, především Miroslav Kalousek, tedy v minulosti skutečně o Andreji Babišovi mluvili jako o zloději. Jelikož výrok Tomia Okamury zazněl v kontextu otázky týkající se politické kultury ve Sněmovně, výrok hodnotíme právě podle vyjádření ve Sněmovně, nikoliv podle dalších veřejných výstupů politiků. V minulém volebním období slova o zloději či zločinci směrem k Andreji Babišovi od dnešních vládních poslanců nezazněla. V předcházejícím volebním období 2013–2017 ale Miroslav Kalousek skutečně na plénu Sněmovny Babiše zlodějem nazval. Jelikož Tomio Okamura poukazuje především na obsah těchto slov, která srovnává se svým označením Mariana Jurečky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou. Tato výhrada se týká právě toho, že Tomio Okamura nesprávně uvedl volební období, ve kterém byl Andrej Babiš za zloděje označen.

Poslanec Okamura výrok zmiňuje v kontextu dotazu moderátorky na případnou podporu SPD pro tzv. Lex Ukrajina II. Tomio Okamura svůj výrok uvádí jako příklad scénáře, kdy by hnutí SPD tento soubor opatření nebylo ochotné podpořit. Ověříme proto, zda Petr Fiala a Vít Rakušan skutečně tvrdí, že by měla Česká republika přijímat uprchlíky neomezeně nebo jestli by zde již měli uprchlíci zůstat.

Ministr vnitra Vít Rakušan už na začátku března 2022 mluvil o tom, že nedokáže určit přesný „strop“ počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko může přijmout. To, kolik uprchlíků ČR přijme, podle něj záviselo na ubytovacích kapacitách, které jsou k dispozici. Rakušan tedy neuvedl maximální počet uprchlíků, dal nicméně najevo, že Česko nemůže přijímat Ukrajince neomezeně.

Ani Petr Fiala žádná konkrétní čísla neuváděl. V polovině března například řekl: „Uprchlická vlna je svou rychlostí a velikostí nesrovnatelná. ČR to zvládne. A zvládneme i větší počty.“ Jeho stranický kolega Marek Benda podle iDNES.cz nicméně řekl, že Česko se musí „snažit pomoci každému, kdo k nám přijde.“

Vít Rakušan i premiér Petr Fiala také již od března hovoří o scénářích, kdy by ukrajinští uprchlíci mohli v Česku zůstat nastálo. Kabinet premiéra Fialy si nechal zpracovat odhady toho, kolik Ukrajinců by mohlo chtít v Česku po konci války trvale zůstat. V případě, kdy bude válka trvat několik let, mohlo by v ČR zůstat kolem 40 % lidí. Navíc je podle Rakušana vzhledem ke zkušenostem z jiných migračních krizí možné, že u nás až třetina uprchlíků zůstane.

V polovině dubna představila vláda strategii (.pdf) pro zvládnutí uprchlické krize, která počítá s tím, že část ukrajinských uprchlíků v ČR zůstane i po konci války (str. 4). Na tiskové konferenci k této strategii Vít Rakušan uvedl: „Pokud se podíváme na ta dlouhodobá řešení, tak tam se dostáváme k návratové politice, jakým způsobem, kdy, za jakých okolností se lidé budou vracet. Dočasná ochrana jim je zatím udělena na jeden rok. Anebo jakým způsobem případně ty, kteří se rozhodnou zůstat, skutečně integrovat do české společnosti, a to zcela.“ Ministr vnitra tedy připustil možnost, že v Česku někteří ukrajinští uprchlíci zůstanou.

Stejně tak premiér Fiala vzal na vědomí dlouhodobý scénář, kdy bude vláda muset najít řešení integrace do české společnosti pro ty, kteří se rozhodnou zůstat. Zároveň Petr Fiala na konci března řekl, že „pokud ti lidé chtějí zůstat na našem území, ať tady zůstanou.” Svá slova pronesl v kontextu toho, že odmítá kvóty, podle kterých by si evropské země přerozdělily uprchlíky z Ukrajiny.

Vít Rakušan naopak na konci března mluvil o možnosti určitých humanitárních koridorů pro uprchlíky z Ukrajiny,: „které by už na ukrajinsko-polské a ukrajinsko-slovenské hranici určovaly nějakou cílovou zemi. Já nechci říkat, že to jsou nové kvóty, ale realita je, že středoevropské země to nejsou schopny ve volném režimu unést.“

Jak premiér Fiala, tak i ministr Rakušan tedy jen poměrně obecně komentovali maximální počet ukrajinských uprchlíků, které může ČR přijmout. Podle Víta Rakušana to záleželo na kapacitě ubytování, později také zmiňoval, že bez celoevropského řešení nebudou středoevropské země schopny vysoké počty uprchlíků zvládnout. Oba politici také připustili, že část Ukrajinců v Česku již zůstane nastálo. 

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na jejich slova, kdy odmítali určit maximální počet uprchlíků, které Česko přijme a mluvili také o tom, že ukrajinští uprchlíci již v ČR zůstanou. Okamura nicméně svým výrokem naznačuje, že Fiala s Rakušanem mluvili o tom, že počítají s tím, že v Česku zůstanou všichni z tohoto „neomezeného“ počtu Ukrajinců. O tom však vládní představitelé veřejně nemluvili, vždy byla řeč jen o menší části z nich. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.