Pražská developerská společnost (PDS) je příspěvková organizace hlavního města, kterou Praha založila v polovině roku 2020. Hlavním cílem společnosti je iniciovat městskou bytovou výstavbu a další stavby ve veřejném zájmu. Město proto PDS svěřilo pozemky vhodné pro výstavbu nájemního bydlení.

Ředitel Pražské developerské společnosti (PDS) Petr Urbánek na tiskové konferenci (video), která se konala 21. června 2022, oznámil plán vystavět na území Prahy nové městské nájemní byty. Těchto až 8 tisíc bytů by mělo vzniknout ve 12 vybraných lokalitách o celkové rozloze 620 tisíc m², které byly PDS svěřeny k hospodaření.

Zveřejněny byly zatím projekty Beranka (cca 300 bytů), Braník (cca 250 bytů), Bytový dům Vršovická (až 140 bytů), Černý Most, Dolní Počernice (až 1 500 bytů), Na Hutích (až 520 bytů), Nové Dvory (až 2 000 bytů), Nový Zlíchov (až 25 bytů), Palmovka (cca 280 bytů) a V Botanice (56 bytů). Poslední zmíněný projekt zná již i vítěze architektonické soutěže, kterým se stala společnost Atelier bod architekti. Další projekty s konkrétním počtem bytů zatím zveřejněny nebyly, PDS nicméně počítá s přípravou dalších projektů ve vybraných lokalitách až do celkového počtu 8 tisíc bytů.

Výstavba bytů v rámci všech těchto projektů je plánována nejpozději do roku 2030. Na přípravu projektových dokumentací momentálně PDS postupně vypisuje architektonické soutěže. Některé projekty jsou pak zatím ve fázi koordinace s příslušnými městskými částmi či Dopravním podnikem hl. m. Prahy. Právě složité vyjednávání s DPP komplikuje plán výstavby bytů například na Palmovce, kde se podle Petra Urbánka zatím nepodařilo nalézt shodu na převodu některých pozemků z vlastnictví DPP do vlastnictví města.

Hlavní město Praha tedy skutečně založilo Pražskou developerskou společnost. Podle svého ředitele vytvořila PDS projekty na výstavbu v lokalitách, které mohou obsahovat až 8 tisíc městských bytů. Výrok Zdeňka Hřiba proto hodnotíme jako pravdivý. Je nicméně nutné dodat, že některé z těchto projektů jsou stále ve fázi příprav dokumentace či vyjednávání s městskými částmi a DPP.

Předně uveďme, že data o bytové výstavbě v hlavním městě pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Jeho přehledy obsahují informace (.xlsx) o počtu stavebních povolení, která získaly celé budovy (např. bytové domy), a také statistiku počtu tzv. zahájených bytů, které ČSÚ definuje jako „byty v těch domech, jejichž výstavba byla ve sledovaném období povolena“. Podle těchto dat byla v hlavním městě v loňském roce povolena stavba u celkem 9 698 bytů.

Jedná se tak o více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2020 a o nejvyšší počet připravovaných bytů v Praze od roku 1997, od kterého jsou dostupná data.

Zdroje dat: 1997–2004 (.pdf), 2005 (.pdf, str. 10), 2006-2020 (.xlsx), 2021 (.xlsx).

Zmiňme, že počet zahájených bytů nezahrnuje pouze výstavbu nových bytů, ale také změnu již dříve dokončených staveb. Z celkového počtu 9 698 zahájených bytů však výstavba nových výrazně dominovala (.xlsx) a tvořila 92,2 %.

Co se týče ceny nových bytů v Praze, podle analýzy trhu developerských společností Skanska, Central Group a Trigema odpovídá v letošním 2. čtvrtletí průměrná prodejní cena nového bytu přibližně 146 tisícům korun za metr čtvereční (.pdf, str. 1). V porovnání s předchozím čtvrtletím se jedná o cenu téměř stejnou, při srovnání se stejným obdobím minulého roku, kdy průměrná prodejní cena činila cca 118 tisíc Kč za metr čtvereční, se nicméně jedná o více než 20% cenový nárůst. 

Podobná situace je podle zmíněné analýzy i v případě nabídkové ceny (.pdf, str. 1) nových bytů, která podobně jako prodejní cena dlouhodobě roste, a to i v posledním čtvrtletí. Dlouhodobý růst nabídkové ceny nových pražských bytů, který pokračoval i v letech 2021 a 2022, pak zmiňuje například i analýza společnosti Deloitte z června 2022 (.pdf, str. 1).

Pro úplnost doplňme, že v posledních letech v Praze podle dat Českého statistického úřadu rostou nabídkové ceny (.xlsx) všech bytů, tedy nejen těch nových, ale i starších. Podle ČSÚ se zvyšuje i cena, za kterou se tyto byty následně skutečně prodávají (.pdf, .pdf).

V Praze tedy byla v minulém roce zahájena stavba největšího počtu bytů od roku 1997, od kterého ČSÚ data zveřejňuje – konkrétně se jedná o 9 698 zahájených bytů. Podle analýz developerských společností ceny nových bytů meziročně rostou. Růst cen ukazují také data ČSÚ, a to i v případě cen starších bytů. Výrok Zdeňka Hřiba z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pražský primátor Zdeněk Hřib mluví o žádostech o změny územního plánu. Současný pražský územní plán byl schválen v roce 1999 jako první polistopadový územní plán pro celé území Prahy. Vymezuje území, kde se smí a nesmí stavět, kde mohou vzniknout parky, školy, silnice a další infrastruktura atd. Závazná část plánu přitom představuje podklad pro stavební úřady, které rozhodují o umístění dané stavby. Původní koncepce počítala s tím, že plán bude v platnosti přibližně deset let (.pdf, str. 1) a poté dojde k vytvoření plánu nového.

Nový plán pro hlavní město ale tehdy nikdo nezpracoval, docházelo pouze k řadě změn prostřednictvím vyhlášek a opatření, které vždy muselo schválit pražské zastupitelstvo. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) zmiňuje, že mezi nejvýznamnější změny patřila tzv. povodňová změna v roce 2004, která reagovala na důsledky povodní z roku 2002. Institut v roce 2018 také uvedl, že „plán pochází z doby, kdy ještě nebyly rozšířeny mobilní telefony, nepočítal s digitalizací ani s tím, že bude potřeba stavět znovu spadlou lávku. Současný plán je pro rozvoj Prahy velmi neflexibilní, podléhá stovkám změn ročně, zahlcuje úředníky zbytečnou prací“.

Server Estate.cz k současné situaci uvádí, že kvůli neaktuálnímu územnímu plánu jsou v Praze prakticky vyčerpány možnosti pro nové stavby. Developeři totiž bojují s tím, že jejich projekty dnešnímu plánu neodpovídají a přípravu nových projektů jim tak komplikuje zdlouhavý proces žádosti o dílčí změnu územního plánu. Ten často způsobí několikaletý odklad zahájení stavby, který se spolu s nedostatkem pozemků promítá do vyšších cen bytů.

O přípravě nového pražského územního plánu – tzv. Metropolitního plánu – rozhodlo zastupitelstvo hl. m. Prahy v roce 2012 (.pdf). Jeho zadání následně zastupitelé schválili v roce 2013 (.pdf). Doplňme, že zpracovatelem plánu je výše zmiňovaný Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Ke zveřejnění návrhu nového plánu došlo poprvé v roce 2018. Tehdy vstoupil do fáze společného jednání, v jehož rámci o něm spolu jednaly magistrát, dotčená ministerstva a orgány hájící veřejný zájem. Připomínky k němu mohla tehdy podávat i veřejnost. Veřejné projednání návrhu Metropolitního plánu pak bylo otevřeno na konci dubna 2022. Připomínky a návrhy na změny mohla veřejnost podávat do 30. června 2022.

Všechny sesbírané námitky budou nyní podle IPR Praha ve třetí fázi přípravy Metropolitního plánu vyhodnoceny a případně zaneseny do jeho nové podoby. Pokud v něm nedojde k zásadním změnám, posune se ke schválení radě a zastupitelstvu hl. m. Prahy. V případě, že budou změny výrazné, vrátí se dotčené části plánu zpět k veřejnému projednání.

O vyhlášení „stop stavu“ pro změny současného územního plánu informovalo hlavní město již v září 2019. Návrhy na nové změny plánu bylo možné podávat konkrétně do 30. září 2019. „Návrhy na změny doručené pražskému magistrátu po konci září by mělo Zastupitelstvo hlavního města Prahy začít odmítat, jelikož je pravděpodobně nebude možné včas projednat a do návrhu nového územního plánu zapracovat,“ uvedl v té době ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Ondřej Boháč.

Primátor Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) o třech nových mostech a návrhu Vltavské filharmonie mluví v souvislosti s investicemi hlavního města. Mezi zmíněné tři mosty řadí Zdeněk Hřib kromě Trojské lávky a Dvoreckého mostu pravděpodobně i Štvanickou lávku, o níž psal dříve na twitteru.

Architektonickou soutěž na stavbu Štvanické lávky, která propojí městské čtvrti Holešovice a Karlín, vypsalo hlavní město ještě v minulém volebním období, v roce 2017. O zahájení tendru na stavbu následně rozhodla až současná pražská koalice v roce 2020. Stavební povolení projekt získal v květnu 2021, samotná stavba následně začala v lednu 2022. Praha počítá s tím, že most bude dokončen na jaře příštího roku a městský rozpočet přijde na 298 milionů korun. Pro chodce a cyklisty tato lávka zpřístupní také ostrov Štvanice. Podle jednoho z autorů architektonického řešení Petra Teje bude lávka také ochráněna před povodněmi – v případě záplav ji bude možné zvednout až o 3 metry.

Trojská lávka spojuje Císařský ostrov a čtvrť Troja. Původní lávka se zřítila v prosinci 2017, tedy ještě před posledními volbami do zastupitelstev obcí. Technická správa komunikací přitom už od roku 2011 upozorňovala, že je most ve špatném stavu. O vypsání tendru na stavbu rozhodli pražští radní po volbách, v prosinci 2018. Magistrát stavbu nové lávky oficiálně zahájil v listopadu 2019 a v říjnu 2020 byla stavba dokončena. Praha za ni zaplatila 150 milionů korun.

Výstavba Dvoreckého mostu, který propojí Prahu 4 a 5, podle náměstka pražského primátora Adama Scheinherra začne 13. září letošního roku. Most bude určen pro městskou hromadnou dopravu, cyklisty a chodce. Architektonickou soutěž vyhlásilo hlavní město ještě za vedení předchozí primátorky Adriany Krnáčové v roce 2017. Tendr na stavbu poté Praha vypsala už v době úřadování Zdeňka Hřiba v říjnu 2021. Radní poté v letošním květnu schválili výběr zhotovitele mostu, kterým se stalo konsorcium firem Metrostav TBR, Strabag a Firesta Fisher. Stavba má stát 1,075 miliardy korun.

Podobu Vltavské filharmonie pak zástupci Prahy a Institutu plánování a rozvoje představili v letošním květnu. Vítězným týmem architektonické soutěže zahájené v roce 2021 se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG). Stavba podle hlavního města vyjde přibližně na 9,4 miliardy a její dokončení se plánuje na rok 2032. Dodejme, že magistrát usiluje o spolufinancování projektu státem.

Zdeněk Hřib tedy správně uvádí tři nová přemostění Vltavy, jejichž projekty dal pražský magistrát pod jeho vedením do pohybu. Jedná se o novou lávku v Troji, rozestavěnou Štvanickou lávku a také Dvorecký most, jehož stavba začne v nejbližších dnech. Vítězný návrh Vltavské filharmonie pak zástupci Prahy představili v letošním květnu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Předně uveďme, že data o bytové výstavbě v hlavním městě pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Přehledy ČSÚ obsahují informace (.xlsx) o počtu stavebních povolení, která získaly celé budovy (např. bytové domy), a také statistiku počtu tzv. zahájených bytů, jež ČSÚ definuje jako „byty v těch domech, jejichž výstavba byla ve sledovaném období povolena“. V rámci našeho ověření se proto zaměříme právě na tuto statistiku.

Podle tiskové zprávy ČSÚ z února v hlavním městě došlo v loňském roce k zahájení stavby celkem 9 698 bytů. Jedná se tak o více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2020. Upřesněme, že tento počet nezahrnuje pouze výstavbu nových bytů, ale také změnu již dříve dokončených staveb. Z celkového počtu zahájených bytů však výstavba nových výrazně dominovala (.xlsx) a tvořila 92,2 %.

Údaje o tom, kolik bytů se začalo stavět, jsou dostupné pouze od roku 1997. Pro porovnání celého období od roku 1989 tak nemáme dostatek dat. Jak nicméně ukazuje následující graf, v roce 2021 byla v Praze zahájena stavba nejvíce bytů od roku 1997.

Zdroje dat: 1997–2004 (.pdf), 2005 (.pdf, str. 10), 2006–2020 (.xlsx), 2021 (.xlsx).

Dodejme, že ačkoliv počet zahájených bytů zaznamenal výrazný nárůst oproti roku 2020, dokončených bytů v porovnání s předcházejícím rokem bylo méně. Přesněji se jednalo o 4% pokles z 5 449 dokončených bytů v předminulém roce na 5 229 v roce 2021.

Vzhledem k tomu, že jsou data dostupná pouze od roku 1997 a z veřejně dohledatelných zdrojů nelze zjistit, kolik se zahájilo bytů v Praze mezi lety 1989 a 1997, hodnotíme výrok Zdeňka Hřiba jako neověřitelný.

Nejdříve uveďme, že Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) i Pražskou vodohospodářskou společnost vlastní ze 100 % právě hlavní město Praha. Jak vyplývá z jejich výročních zpráv, zmíněné společnosti své investiční akce financují částečně z vlastních a částečně z externích zdrojů, kam se řadí i dotace z rozpočtu hlavního města Prahy (.pdf, str. 137).

Co se týče výše investic hlavního města Prahy, ty lze nalézt v důvodových zprávách o plnění rozpočtu v jednotlivých letech, konkrétně v kapitole Kapitálové výdaje (.pdf, str. 1). Hlavní město Praha nicméně do svých kapitálových výdajů započítává také investiční dotace poskytnuté (přidělené) dopravnímu podniku (.pdf, str. 57–58). V přehledu níže proto u DPP uvádíme investiční zdroje bez započítání investičních dotací ze strany hlavního města Prahy. Pro úplnost doplňme, že DPP ve výročních zprávách do svých investičních nákladů (.pdf, str. 174–175) zahrnuje ty pražské dotace, které v daném roce skutečně použil, tj. bez ohledu na to, v jakém roce mu je hlavní město přidělilo/poskytlo (.pdf).

Také v případě Pražské vodohospodářské společnosti rozpočet hl. m. Prahy započítává některé investice do svých kapitálových výdajů (.pdf, str. 14). Příkladem může být celková přestavba Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově v roce 2018 (.pdf, str. 32). Na rozdíl od DPP však vodohospodářská společnost ve svých výročních zprávách z let 2005–2021 nespecifikuje, z jakých zdrojů své investice financuje. Z veřejně dostupných informací tak nelze určit, jakou část proinvestovala z vlastních zdrojů a jakou ze zdrojů externích (např. právě z rozpočtu hl. m. Prahy). Se žádostí o přesná data jsme se proto obrátili přímo na Pražskou vodohospodářskou společnost, nicméně jsme dosud nedostali odpověď. 

Nominální výši investic v jednotlivých letech shrnuje následující graf. Ten zobrazuje kapitálové výdaje hlavního města Prahy a investice dopravního podniku (bez započítání investičních zdrojů z pražského rozpočtu). Nejsvětlejší barvou v grafu jsou pak pro úplnost vyznačeny investice Pražské vodohospodářské společnosti, které v sobě nicméně částečně zahrnují i investiční zdroje, které Praha již započítává do svých kapitálových výdajů.

Uveďme, že Zdeněk Hřib se stal primátorem Prahy v půlce listopadu roku 2018. Koalici spolu tehdy utvořili Piráti, Praha sobě (PS) a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL). Na konci listopadu 2018 schválila tato koalice svůj první rozpočet na rok 2019.

Zdeněk Hřib srovnává investice za jeho vedení v Praze s investicemi za předešlých politických reprezentací. Upřesněme tedy, že od podzimu 2014 až listopadu 2018 v čele metropole stála Adriana Krnáčová za hnutí ANO, magistrátu pak vládla koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, STAN a KDU-ČSL). Prvním rozpočtem, o kterém tato koalice rozhodovala, byl rozpočet na rok 2015.

Před Adrianou Krnáčovou zastával post pražského primátora Tomáš Hudeček (TOP 09), a to od června 2013 do listopadu 2014, kdy Praze vládla menšinová rada TOP 09. Před ním byl od listopadu 2010 do května 2013 primátorem Bohuslav Svoboda (ODS). Mezi lety 2002 až 2010 stál v čele hlavního města Pavel Bém (ODS).

Pokud se podíváme na investice samotného hlavního města Prahy, v roce 2019, kdy již byl primátorem Zdeněk Hřib, dosáhly kapitálové výdaje hlavního města 8,1 mld. Kč, v následujících dvou letech pak přesáhly hranici 10,1 mld. Kč. V průměru tak v letech 2019 až 2021 kapitálové výdaje v rozpočtu hl. m. Prahy dosahovaly 9,44 mld. Kč. V době působení Adriany Krnáčové (2015–2018) odpovídala výše investic v průměru 8,25 mld. ročně, což je méně než v době působení Zdeňka Hřiba. Za doby vlády předchozích primátorů však byly v námi sledovaném období kapitálové výdaje hlavního města vyšší, mezi lety 2005 až 2012 například neklesly pod 14 miliard korun.

Ještě výrazněji pak lze rozdíl mezi obdobím vlády Z. Hřiba a lety, kdy v čele Prahy stál Pavel Bém, Bohuslav Svoboda a později Tomáš Hudeček, pozorovat v grafu, který zobrazuje reálnou výši investic po započítání inflace (.pdf).

Z obou výše uvedených grafů vyplývá, že např. V letech 2005 až 2012 byly jen samotné investice hl. m. Prahy a dopravního podniku vyšší než byl v letech vlády Zdeňka Hřiba součet investic Prahy, DPP a vodohospodářské společnosti. Výrok primátora Hřiba proto hodnotíme jako nepravdivý.

Hlavními daňovými příjmy Prahy jsou daň z přidané hodnoty; daň z příjmů fyzických osob či daň z příjmů právnických osob (.pdf, str. 2). Celostátní výnos z těchto daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#f2061845">zákona o rozpočtovém určení výnosu daní např. uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Dále obec mj. dostává podíl z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Zmíněný zákon www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#p4-5">popisuje také výpočet, kterým se určuje procentní podíl Prahy, Brna, Plzně a Ostravy na výnosu celostátních daní. Předpokládané výnosy jednotlivých obcí lze spočítat pomocí kalkulačky rozpočtového určení daní (RUD), která „informuje starosty o pravděpodobné výši prostředků, které obdrží v daném roce jako součást svých daňových příjmů“. Propočet, který je založen na daňové predikci Ministerstva financí ze srpna roku 2021, odhaduje, že Praze náleží daňové příjmy ve výši 61 miliard korun.

Daňový balíček, o kterém Zdeněk Hřib hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon, který předložila tehdejší vláda Andreje Babiše, zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 a 23 %. Doplňme, že už samotný návrh (.pdf, str. 8) zrušení superhrubé mzdy přepokládal, že tato změna bude mít negativní dopad jak na státní rozpočet, tak i rozpočty krajů i obcí. K podobným závěrům došla i studie Národní rozpočtové rady či analýza Ministerstva financí, která předpokládala právě změnu predikce daňových příjmů veřejných rozpočtů. Zrušení superhrubé mzdy se následně v pražském rozpočtu projevilo mezi roky 2020 a 2021 na příjmové stránce z daně z příjmů fyzických osob – meziročně klesl příjem z této daně téměř o tři miliardy korun (.pdf, str. 2).

Pokles rozpočtu hlavního města je patrný také mezi rokem 2019 a 2020, jelikož v roce 2020 došlo k nejhlubšímu propadu ekonomiky v historii samostatné České republiky kvůli protiepidemickým opatřením. Hluboký propad nejvíce zasáhl oblasti obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství. To se pak projevilo i v pražském rozpočtu, konkrétně na meziročním propadu daně z příjmů fyzických osob (-0,9 miliardy korun) a na dani z příjmů právnických osob (-2,7 miliardy korun) (.pdf, str. 2). Od března do října 2020 navíc Praha na výdaje přímo spojené s covidem vyčlenila 1,3 miliardy korun. Finance putovaly např. na podporu kultury, cestovního ruchu, na vybudování testovacích míst nebo na nákup ochranných prostředků.

Co se týče ovlivnění rozpočtu uprchlickou krizí, měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu pražský magistrát schválil finanční podporu městským částem na humanitární pomoc uprchlíkům ve výši 106 milionů korun. Další pomoc Praha schválila pro hotely, které ubytovávaly uprchlíky, konkrétně se jednalo 140 korun na noc. Doplňme, že od září už hlavní město tento příspěvek vyplácet nebude.

Ke konci července vydal stát, obce a kraje na uprchlickou krizi 12,6 miliardy korun, z toho 10,5 miliardy činily výdaje ze státního rozpočtu. Zbylé více než dvě miliardy šly z rozpočtů krajů a obcí, včetně Prahy.

Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že Prahu připravily o peníze jak krize spojená s pandemií covidu-19, tak ve výrazně menší míře také uprchlická krize v souvislosti s válkou na Ukrajině. Na rozpočtu se kromě přímých nákladů skutečně projevil celkový pokles české ekonomiky a také daňový balíček, který zrušil superhrubou mzdu. Výrok Zdeňka Hřiba z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Tweet, který na konci srpna sdílel oficiální účet ODS, obsahuje výrok Petra Fialy ze zahájení kampaně koalice SPOLU do komunálních a senátních voleb. V následující analýze se primárně zaměříme právě na slova Petra Fialy, která tweet ODS podtrhuje.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a měl by pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska. Výstavbu měly na starost slovenská firma Eustream, která je dceřinou společností polostátní firmy SPP Infrastructure a polská firma Gaz-System, jež je dceřinou společností polostátní firmy PGNiG. Výstavbu plynovodu podpořila také Evropská unie, a to více než 100 miliony eur.

Nový plynovod znamená přístup Slovenska k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského města Świnoujście (Svinoústí) a v litevské Klajpedě, jakož i k plynovodu Baltic Pipe z Norska. Polsko zase novým plynovodem získá přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Petr Fiala tedy správně popisuje okolnosti dokončení polsko-slovenského plynovodu, stavba nicméně nezačala před čtyřmi lety, ale až v roce 2019. K finálnímu rozhodnutí o realizaci nicméně obě strany skutečně došly před čtyřmi lety. Nepřesně se Petr Fiala vyjádřil také stran zprovoznění plynovodu. Minulý týden došlo jen ke slavnostnímu otevření, skutečný provoz by měl začít až od října.

Plynovod Česko-Polsko

O Plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy Český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energetiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu. Původní datum předpokládaného dokončení plynovodu Stork II se plánovalo již na rok 2019. Projekt také získal evropské dotace z programu CEF (.pdf, str. 9) na další fáze přípravných prací (.pdf, str. 28).

V roce 2016 poté český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. Podle tohoto dokumentu měl být projekt ve spolupráci s evropskými institucemi dokončen do roku 2020. V dubnu 2018, tedy už v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Typovém plánu „Narušení dodávek plynu velkého rozsahu“ (.docx, str. 4) mimo jiné uvádělo, že plynovod Stork II je „plánován“. Tento Typový plán tehdy schválil ministr Tomáš Hüner (za ANO).

V dubnu 2018, kdy se polská a slovenská strana dohodly na realizaci propojovacího plynovodu mezi oběma zeměmi, tedy tehdejší česká vláda počítala s výstavbou nového plynovodu Stork II. Petr Fiala tedy nepopisuje tehdejší vývoj správně: Babišova vláda výstavbu plynovodu Stork II v té době nijak nezrušila, neodebrala jí podporu, ani plynovod neoznačila za nepotřebný.

Odklad projektu Stork II

V roce 2016 odložil polský Gaz-System projekt Stork II na rok 2019. Podle polských médií se polská strana nejdříve rozhodla, že na výstavbu ještě není připravena, protože kromě jiného chtěla počkat na dokončení norského plynovodu. Když zanedlouho Gaz-System své rozhodnutí přehodnotil, začala podle polských novinářů naopak váhat česká strana. Jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se pak vinily navzájem za to, že se projekt neposouvá vpřed.

V roce 2020 však společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito a Net4Gas ho nahradila menším projektem, v jehož případě jako rok dokončení uváděla rok 2028 (.pdf, str. 45, 48). Ještě v roce 2018 přitom Net4Gas počítala se zprovozněním Stork II v roce 2022 (.pdf, str. 51), o rok později v roce 2023 (.pdf, str. 53).

Hlavním důvodem odložení byla podle společnosti Net4Gas situace z roku 2019, kdy Evropská komise tento plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie, na které dříve získaly nárok v unijním programu CEF (.pdf, str. 30).

V roce 2020 polský web WysokieNapiecie.pl uvedl, že si „polská strana již několik let stěžuje“, že se projekt nesetkal se zájmem české Net4Gas. Na konci letošního dubna polské zdroje psaly, že Gaz-System ještě koncem roku 2017 deklaroval, že je připravený začít Stork II projektovat, „ale čekal na podobnou připravenost“ Net4Gas. Česká média naopak v roce 2019 zmiňovala, že byl Stork II z unijního seznamu prioritních staveb vyškrtnut kvůli „malému zájmu z polské strany“, když Gaz-System projekt odložil až na rok 2024.

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který v roce 2020 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, získal projekt Stork II dříve dotaci také na stavební práce. Ta nicméně byla podle ministerstva „zrušena kvůli odložení projektu polským partnerem na konec roku 2022“ (.docx, str. 135). Později někdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) uváděl, že projekt polská strana odložila do roku 2024.

Jak to tedy bylo s krachem projektu plynovodu Stork II? Z nezájmu o pokračování projektu se vzájemně obviňoval český Net4Gas i polský Gaz-System. Svou roli zjevně sehrálo také vyškrtnutí plynovodu ze seznamu prioritních staveb EU. Dle dostupných zdrojů ale byl ale projekt oddalován rozhodnutím provozovatelů plynových soustav v Česku a v Polsku, tedy soukromých firem, které měly realizaci na starost, nikoliv z popudu Babišovy vlády.

Závěr

Projekt výstavby plynovodu mezi Polskem a Slovenskem skutečně začal před čtyřmi lety, nicméně výstavba začala až v roce 2019. Minulý týden byl slavnostně otevřen a od října by měl být již zprovozněn.

Co se týče plynovodu Stork II mezi Českou republikou a Polskem, Babišova vláda v roce 2018 nadále počítala s jeho výstavbou. Odklady výstavby plynovodu podle dostupných zdrojů nastaly rozhodnutím soukromých firem, které měly výstavbu na starost. Projekt také provázely komplikace s unijním financování.

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. SSHR dle www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-189#p2">zákona o nouzových zásobách ropy vytváří a udržuje hmotné rezervy ropy a ropných produktů „ve výši odpovídající nejméně 90 dnům průměrného denního čistého dovozu referenčního roku“. Další skupiny hmotných rezerv tvoří také průmyslové suroviny nebo zemědělské a potravinářské komodity.

Vláda Petra Fialy v utajeném režimu již v dubnu 2022 rozhodla, že stát vůbec poprvé nakoupí zemní plyn do státních hmotných rezerv, přestože zemní plyn (Příloha A, bod 3.2) nepatří mezi položky, které SSHR standardně nakupuje (Příloha A, bod 3.4). SSHR tak nakoupila 2,4 TWh plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak množství nakoupeného plynu popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Dodávka plynu, kterou zajišťovala společnost ČEZ, už byla podle SSHR dokončena. „Tím došlo k naplnění úkolu od vlády pořídit do nouzových zásob novou komoditu a zvýšit energetickou bezpečnost ČR,“ řekl k tomu na začátku července předseda SSHR Pavel Švagr.

Pro kontext dodejme, že přidáním plynu do státních hmotných rezerv se vláda připravuje na případné zastavení dodávek ruského plynu, na kterém je Česká republika závislá.

K přerušení dodávek ruského plynu do ČR v minulosti došlo v lednu roku 2009, kdy Ukrajina odmítla splatit dluh za plyn ruské společnosti Gazprom. Spor trval necelých 14 dní, poté se zástupci ruské a ukrajinské strany dohodli na nových cenách plynu.

Na podzim téhož roku se ve veřejném prostoru řešilo, zda je Česká republika připravena na další případný výpadek dodávek plynu. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský (v úřednické vládě Jana Fischera) v pořadu České televize zmínil (video, čas 54:45), že zařazení plynu do státních hmotných rezerv je pouze jedno dlouhodobé opatření, které se však netýká roku 2009 nebo 2010. Zemní plyn v roce 2009 do státních hmotných rezerv zařazen nebyl a tehdejší vláda k jeho nákupu nepřistoupila.

Na závěr uveďme, že vláda skutečně rozhodla o nákupu přibližně 230 milionů metrů krychlových zemního plynu. Dle květnového vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra je plyn „nově přidanou položkou“ státních hmotných rezerv. O zařazení plynu do těchto rezerv se uvažovalo již v roce 2009, nicméně k tomu tehdy nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu: největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící dvě skladovací struktury o objemu 320 milionů metrů krychlových a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem o objemu 448 milionů metrů krychlových.

Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v těsné blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme. Dohromady má tedy Česká republika k dispozici kolem 3,468 miliardy metrů krychlových na uskladnění plynu.

Než začneme uvádět konkrétní množství uloženého plynu, je třeba zmínit, že zdroje, na které odkazujeme, plyn uvádí v jednotkách využitelné energie, tedy kilowatthodinách (kWh), respektive v MWh či TWh. Základní koeficient pro přepočet z metrů krychlových na kilowatthodiny je 10,62; 1 metr krychlový se tedy rovná přibližně 10,62 killowatthodiny.

RWE Gas Storage CZ mělo k 21. srpnu 2022 ve svých zásobnících uloženo 2,458 miliardy metrů krychlových plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 280 milionů metrů krychlových plynu a Moravia Gas Storage mělo uskladněno 152 milionů m³. V den rozhovoru bylo tedy v zásobnících dohromady uloženo 2,89 miliardy metrů krychlových plynu, což je zhruba 83 % celkové kapacity. Jelikož odchylka činí v konečném důsledku přibližně jedno procento, je výrok hodnocen jako pravdivý.