Senátor a současný kandidát na prezidenta Marek Hilšer zmiňuje v diskusi cestu na Ukrajinu, kterou podnikl v říjnu 2022, a informoval o ní především na svém twitteru. Z českých zdrojů o ní můžeme najít zmínku na serveru Forum 24, pro který sám napsal glosu, pro server Extra.cz pak poskytl rozhovor.

O Hilšerově výpravě se však zmiňuje i ukrajinský web Novosti-n, který zveřejnil článek o tom, jak se česká delegace v čele s Markem Hilšerem potkala s předsedkyní rady Mykolajivské oblasti, Hannou Zamazejevovou. Česká delegace podle webu mykolajivské regionální rady předala ukrajinským vojákům 10 termokamer (které se používají i pro noční vidění), 8 dronů, taktické lékárničky a humanitární pomoc. „Česká republika je jednou ze zemí, které velmi přispěly k našemu budoucímu vítězství. Děkujeme vám za váš významný osobní příspěvek na podporu nezávislosti a územní celistvosti Ukrajiny,“  řekla při té příležitosti Hanna Zamazejevová.

Fotky z návštěvy města Mykolajiv, kde se potkal i s místními občany a vojáky, pak Marek Hilšer sdílel na twitteru. V rozhovoru pro server Extra.cz uvedl, že původně měl navštívit i frontu nedaleko od města, ale kvůli právě probíhajícím masivním útokům po celé Ukrajině k tomu nedošlo. O tom, že se město Mykolajiv nacházelo v polovině října zhruba 20 až 30 km od válečné fronty, se lze přesvědčit například i z mapy probíhajících bojů na Ukrajině, kterou na svém twitteru pravidelně sdílí Ministerstvo obrany Velké Británie.

Marek Hilšer tedy coby senátor skutečně cestoval na Ukrajinu, konkrétně jel do Mykolajivské oblasti. V době Hilšerovy návštěvy se město Mykolajiv nacházelo přibližně 20–⁠30 km od válečné fronty. Česká delegace ukrajinským vojákům předala mj. drony a termokamery pro noční vidění. Výrok prezidentského kandidáta tedy hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci „nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. 

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Josef Středula kritizuje rozpočtovou politiku státu a pro porovnání uvádí schodek 40 mld. korun z roku 2019 a letošní schodek ve výši 400 mld. korun. V naší analýze se proto zaměříme na to, zda tato čísla uvádí správně.

Podle zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019 z 19. prosince 2018 měl stát hospodařit se schodkem ve výši 40 mld. korun. Konečný deficit byl nicméně nižší než původní plán, konkrétně (.pdf, str. 13) 28,5 mld. korun.

K prudkému zvyšování schodku státního rozpočtu došlo již v roce 2020, což vláda zdůvodňovala pandemií covidu-19 a s tím souvisejícím propadem ekonomické aktivity (.pdf, str. 3; .pdf, str. 3; .pdf str. 3). Schodek rozpočtu byl původně naplánován na 40 mld. korun, následně byla tato částka třikrát předmětem novelizace. Nejprve se v březnu 2020 zvýšila na 200 mld. korun, o měsíc později na 300 mld. korun a v červenci došlo k navýšení na 500 mld. korun. Skutečný deficit na konci roku nakonec činil (.pdf, str. 13) 367,4 mld. korun, tedy o více než 130 miliard méně oproti červencovému plánu.

Pro rok 2021 poslanci nejprve v prosinci předešlého roku schválili rozpočet se schodkem 320 mld. korun. V únoru 2021 však zákonodárci navýšili schodek na 500 mld. korun. Podle Ministerstva financí novela rozpočtu reflektovala „aktuální vývoj boje s pandemií, úpravy ve vládních programech přímé pomoci, snížení daňového zatížení zaměstnanců o čtvrtinu a aktuální výzvy související se zatížením zdravotního systému, masivní vakcinací a testováním obyvatelstva“. Výsledný deficit na konci roku činil (.pdf, str. 13) 419,7 miliard korun.

Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2022, který předložila bývalá vláda premiéra Babiše 4. listopadu 2021, počítal (.pdf, str. 1) se schodkem 376,6 miliard korun. Nicméně 17. prosince byla po sněmovních volbách jmenována nová vláda v čele s Petrem Fialou, která se rozhodla připravit nový rozpočet. Původní návrh Babišova kabinetu tak nebyl v Poslanecké sněmovně projednán a stát od ledna 2022 hospodařil v rozpočtovém provizoriu.

Nový zákon o státním rozpočtu na rok 2022 nakonec schválila Sněmovna 10. března 2022 a státní schodek stanovila na 280 mld. korun. Aktuální novelizované znění zákona, které vstoupilo v účinnost 19. listopadu 2022, počítá s částkou téměř o 100 miliard vyšší, tedy 375 mld. korun. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury navýšení schodku státního rozpočtu v listopadu 2022 ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu, kompenzace rostoucích cen energií, nutnost druhé mimořádně valorizace penzí, vyplácení příspěvků pro rodiny s dětmi a historicky první nákup plynu do státních hmotných rezerv. Hodnoty jednotlivých verzí rozpočtových schodků pro rok 2022 i roky předchozí zachycuje následující tabulka:

Zdroje dat k tabulce: Návrh (.pdf, str. 1) Babišovy vlády na rok 2022, schválené rozpočty 2019, 2020, 2021 a 2022, novely 2020 (1, 2, 3), 2021 a 2022, výsledky (.pdf, str. 13) hospodaření

Josef Středula tedy správně poukazuje na to, že mezi lety 2019 a 2022 došlo k násobnému navýšení schodku státního rozpočtu. Reálný schodek však Středula neuvádí přesně. Výsledek hospodaření v roce 2019 byl ještě nižší než uvedených 40 mld. Kč, konkrétně 28,5 mld. Kč. Nižší než 400 mld. je také nynější plánovaný schodek: 375 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že Josef Středula poukazuje především na nárůst schodku státního rozpočtu a plánovaný schodek byl v roce 2019 skutečně 40 miliard Kč, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Marek Hilšer, který je členem Senátu od roku 2018, v rozhovoru zmiňuje, že patří „mezi aktivní senátory“. Toto ilustruje právě tvrzením, že v horní komoře podal pozměňovací návrhy, které následně Senát schválil.

Svou aktivitu v Senátu ČR Hilšer prezentuje také na svém webu. Pozměňovací návrhy, o nichž zde informoval, lze najít také v záznamech o jednání horní komory.

V dubnu 2022 Hilšer předložil (video, čas 6:31:47) pozměňovací návrh k návrhu usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a masakru v Buči. Pozměňovací návrh měl do usnesení vložit nový bod, který vyzývá vládu ČR aby „vyvinula diplomatickou iniciativu, jejímž cílem je dopravit humanitární pomoc ukrajinským civilistům v obklíčených městech po zemi, po vodě a vzduchem.“ Senát tento pozměňovací návrh Marka Hilšera přijal a zmíněný bod se tak stal součástí schváleného usnesení (.pdf, str. 2).

V prosinci 2019 také Senát odsouhlasil přijetí pozměňovacího návrhu (.pdf), který tehdy předložil Marek Hilšer s dalšími senátory k novele zákona o státní sociální podpoře. Jejich návrh konkrétně žádal (.pdf, str. 2), aby tehdy plánované navýšení rodičovského příspěvku mohli získat i rodiče s dětmi do čtyř let věku, kteří původní příspěvek již vyčerpali. Senát tedy s tímto pozměňovacím návrhem vrátil celou novelu zpět do Sněmovny. Doplňme nicméně, že poslanci následně setrvali na své původní verzi novely a schválená novelizace tak úpravu navrženou Markem Hilšerem a dalšími senátory neobsahuje.

V prosinci 2018 pak senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku předložil pozměňovací návrhy k novele (.pdf) insolvenčního zákona, některé z nich přitom podle záznamů jednání Senátu v rámci výboru navrhl právě Marek Hilšer. Zmíněné úpravy novely (.pdf, str. 3–4) měly podle Hilšera nastavovat vstřícnější pravidla oddlužení a měly umožnit oddlužení co největšímu počtu dlužníků. Hilšer také na původní verzi novely insolvenčního zákona kritizoval výši minimální splátky pro vstup do insolvence, která měla představovat tisíc korun správci a tisíc korun věřiteli. Také v tomto případě Senát pozměňovací návrhy schválil a novelu vrátil do Sněmovny, ta však nakonec opět rozhodla o prosazení zákona v původním znění.

Pro úplnost dodejme, že Marek Hilšer kromě pozměňovacích návrhů spolu s některými dalšími senátory v Senátu podal také několik návrhů (.pdf, str. 1) na předložení nových novel a zákonů. Čtyři z nich (tisky č. 94, 111, 149 a 151) následně Senát skutečně předložil Poslanecké sněmovně. Rovněž byl autorem (.pdf) několika senátních usnesení (.pdf). 

Z výše zmíněného je zřejmé, že Marek Hilšer během svého působení v Senátu skutečně předložil několik pozměňovacích návrhů, které senátoři následně schválili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý, doplňme ovšem, že žádný ze zmíněných pozměňovacích návrhů k legislativě nakonec nepřijala Poslanecká sněmovna.

Energetická krize v Evropě a v České republice začala přibližně na začátku října 2021, kdy na trzích začaly výrazně růst především ceny plynu a elektřiny. Následoval například krach společnosti Bohemia Energy. O další fázi energetické krize lze hovořit ve spojitosti s následky ruské invaze na Ukrajinu v únoru letošního roku.

Na nutnost energetické nezávislosti České republiky na Rusku senátor Hilšer skutečně upozorňoval i před říjnem 2021. Již v roce 2018 například kritizoval možnou účast ruských firem v tendru na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech. V říjnu 2020 pak podepsal otevřený dopis (.pdf) vládě nazvaný „Česká republika nesmí být závislá na autoritářských režimech – vyřaďme rizikové partnery z tendru na nový jaderný blok v Dukovanech“.

Podobně se vyjádřil mimo jiné i 31. března 2021, kdy se v Senátu probíralo téma tendru a postupu vlády Andreje Babiše, která zapojení ruských firem nevylučovala. Při diskuzi na plénu Senátu tehdy prohlásil, že prezident Ruské federace Vladimir Putin „pokračuje v tradici a stopách cara, Stalina i Brežněva“, a dále dodal, že „Dukovany jsou trojským koněm putinovské despocie“. Hilšer tehdy také při hlasování podpořil senátní usnesení (.pdf), které vyzývalo tehdejší vládu, aby do tendru Rusko ani Čínu nepřizvala.

O několik dní dříve Hilšer také podepsal dopis 19 senátorů a poslanců (.pdf), kteří žádali tehdejšího premiéra Andreje Babiše, aby odvolal ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Jako důvod tehdy Marek Hilšer uváděl, že Havlíček „faktickým přizváním Rosatomu (ruské státní firmy, pozn. Demagog.cz) do tendru na dostavbu Dukovan jedná proti zájmům ČR“.

Výrok, ve kterém by se Marek Hilšer podobným způsobem vyjadřoval o možném energetickém navázání ČR na USA či země Středního východu, se nám nicméně ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Taková vyjádření nelze nalézt v záznamech jeho vystoupení v různých funkčních obdobích Senátu ani v rozhovorech v médiích. Obrátili jsme se proto přímo na Marka Hilšera, který nám odpověděl, že „pokud jde o země Středního (Blízkého) východu, zmínky o nich patrně nebude možné dohledat v písemné podobě nebo v rozhovorech pro média, diskuse se však o nich vedla mnohokrát na půdě Senátu a na akcích věnovaných například energetice, kterých jsem za poslední roky absolvoval mnoho (akce Komory OZE nebo diskuse o komunitní energetice)“.

Kromě toho nás také odkázal na rozhovor, který na konci dubna 2022 vedl mj. s Danou Drábovou. Tam senátor Hilšer mluvil (video, čas 1:01:13) o tom, že je třeba získat energetickou nezávislost na Rusku, „případně jiném diktátorovi“. Dana Drábová jej doplnila, že „ten Blízký a Střední východ není taky nic hezkého“, přičemž Marek Hilšer její slova kvitoval.

Marek Hilšer tedy správně uvádí, že již před nástupem energetické krize mluvil o tom, že je potřeba se vymanit z energetické závislosti na Rusku. Veřejně však v té době nemluvil o nezávislosti na USA či „šejcích ze Středního východu“. Ani v pozdějším rozhovoru sám aktivně nejmenoval Střední východ, pouze souhlasil se slovy Dany Drábové.

Byť nemůžeme vyloučit, že senátor Hilšer někdy mluvil o potřebě nezávislosti na USA či zemích Středního východu soukromě či mimo záznam, z veřejně dohledatelných zdrojů to nevyplývá. Vzhledem k tomu, že prokazatelně se Marek Hilšer před začátkem energetické krize vyjadřoval jen o potřebě energetické nezávislosti na Rusku (a Číně), ale jiné země konkrétně nezmiňoval, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Marek Hilšer uvádí svou účast na zmíněných protestech jako důkaz toho, že již v roce 2014 poukazoval na zločinnost Putinova režimu. Za oběma akcemi uspořádanými na podporu Ukrajiny stála skupina oMEN. Ta se inspirovala ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.  

Protest na Úřadu vlády se odehrál 8. října 2014 a byl cílen především na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku. Marek Hilšer tehdy společně s Otakarem van Gemundem, v Česku žijícím Nizozemcem, pronikl na brífink po jednání vlády. Oba se během něj svlékli do půli těla a odhalili tak ukrajinské vlajky a nápisy jako „Premiére odvahu“ či „Braňte svobodu, ne paštiky“. Následně rozvinuli vlajky Evropské unie a NATO.

Hilšer v té době pro Novinky.cz tehdejší situaci shrnul slovy: „Pan premiér svými výroky spíše nahrává putinovskému Rusku, o kterém víme, že je polodiktátorský nebo diktátorský režim. Nás velice mrzí, že se Češi spíše staví na stranu Putina než na stranu EU a našich spojenců NATO.“ Narážel tak na Sobotkův zdrženlivý postoj ke zpřísnění sankcí, které v několika vlnách uvalila Evropská unie na Rusko kvůli anexi Krymu v březnu 2014. V srpnu téhož roku například Sobotka po mimořádném zasedání Evropské rady uvedl, že si Česko ponechá možnost nesouhlasit s některými sankcemi, které by výrazně poškodily českou ekonomiku.

Protestní akce na ruské ambasádě pak proběhla 25. února 2015. Hilšer se tehdy společně s dalšími šesti členy skupiny oMEN připoutal k plotu ambasády, přičemž sám měl na těle napsáno „Putin killer“, tedy text, na který ve svém výroku odkazuje. Na transparentech či tělech protestujících se dále objevovaly nápisy jako: „Putin murderer, sprostej vrah“, „Ruthless killers, hands off Ukraine“ (tedy „Nelítostní vrazi, ruce pryč od Ukrajiny“) či „Minsk stinks“ (tedy nápis „Minsk smrdí“, jenž odkazoval na II. minskou mírovou dohodu, která byla uzavřena v roce 2015 a která měla ukončit konflikt na Donbasu).

Marek Hilšer se tedy skutečně do protestů proti ruskému režimu a na podporu Ukrajiny zapojoval již v roce 2014. Akce u ruské ambasády, při které měl Marek Hilšer na těle opravdu napsáno „Putin killer“, se ale konala až v roce 2015. Hilšer nicméně v rozhovoru na tento výrok navazuje slovy, že „(…) po sedmi letech tady máme obrovský problém“, čímž danou událost nakonec sám do roku 2015 posouvá. S přihlédnutím k této větě a také k tomu, že zbytek jeho tvrzení je fakticky správný, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. 

16+1

Skupina 16+1 vznikla v roce 2012 z iniciativy Číny jako platforma pro spolupráci Čínské lidové republiky s 16 státy střední a východní Evropy. Minulý rok ze skupiny odstoupila Litva a v srpnu letošního roku i Lotyšsko a Estonsko. Česká republika je součástí iniciativy a účastnila se všech dosavadních summitů. Ten poslední nicméně proběhl v online podobě v únoru 2021, tedy ještě předtím, než vláda Petra Fialy v prosinci 2021 nastoupila do funkce.

Na zmíněné videokonferenci, kterou pořádal Peking, prezident Miloš Zeman například přednesl řeč, v níž mimo jiné prohlásil, že české firmy jsou připraveny se podílet na projektu nové Hedvábné stezky. V době konference došlo i k uzavření Memoranda o porozumění mezi Ministerstvem obchodu ČLR a českým Ministerstvem průmyslu a obchodu, na jehož základě by měla vzniknout stálá pracovní skupina věnující se podpoře obchodní spolupráce. Další konkrétní kroky České republiky v rámci platformy 16+1 zahrnují například uspořádání prvního Fóra pro civilní letectví v roce 2019. V témže roce se český velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík sešel s ostatními velvyslanci zemí střední a východní Evropy v čínském Harbinu, kde proběhlo jednání o možnostech další vzájemné spolupráce s jedním z čínských regionů. V roce 2018 se také česká delegace účastnila jednání ministrů dopravy 16+1 v Bělehradě.

16+1 v době Fialovy vlády

Petr Fiala v rozhovoru poukazuje také na to, že podle něj platforma 16+1 „nefunguje“. Podobně se dříve vyjádřil například i náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (.pdf, str. 4), který mj. uvedl, že „hlavní iniciativy 16+1, ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu se ani po deseti letech nerealizují“. 

Doplňme, že se vláda Petra Fialy v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 25) zavázala, že bude „prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v indo‑pacifické oblasti”, například s Tchaj‑wanem, a naopak provede revizi vztahů s Čínskou lidovou republikou.

V dubnu letošního roku Česko a některé další evropské země navštívila čínská delegace v čele s Chuo Jü‑čen, tehdejší zvláštní představitelkou čínského Ministerstva zahraničí v oblasti spolupráce 16+1. Hlavním cílem její návštěvy byla podle čínských diplomatů právě diskuze o budoucnosti fungování formátu 16+1. Chuo Jü‑čen se tehdy sešla s ředitelem zahraničního odboru české prezidentské kanceláře Rudolfem Jindrákem a také se zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Česká strana využila jednání mimo jiné k tomu, aby čínským partnerům opět tlumočila naše výhrady k současné spolupráci mezi ČLR a Ruskem na pozadí války na Ukrajině,” řekla tehdy pro ČTK mluvčí ministerstva Lenka Do.

19. května zahraniční výbor Sněmovny vyzval vládu, aby v rámci revize vztahů s Čínou, ke které se zavázala v programovém prohlášení, „zvážila možnost utlumení aktivit v rámci platformy 16+1 a jejího opuštění” (.pdf, str. 5). Na konci května ministr zahraničních věcí Jan Lipavský uvedl, že vláda odchod z 16+1 zvažuje. Konečné rozhodnutí o této otázce nicméně vláda dosud nezveřejnila.

Od schůzky, která proběhla v dubnu, se nám v českých veřejně dostupných zdrojích žádné informace o dalších jednáních mezi českou vládou a Čínou najít nepodařilo. Oficiální čínský web platformy 16+1 zveřejnil 14. října informaci, že Českou republiku (a dalších šest evropských států) v září navštívila nová zvláštní představitelka čínského Ministerstva zahraničí Ťiang Jü. Nepodařilo se nám však dohledat, s kým přesně se během své návštěvy Česka sešla. Na jedné ze zveřejněných fotografií je ale Ťiang Jü např. s Františkem Chaloupeckým, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Svaz nicméně na svém webu ani na svých sociálních sítích podrobnosti o průběhu či závěrech setkání nezveřejnil.

O zářijové návštěvě čínské delegace a jednáních na úrovni skupiny 16+1 neinformovala česká vláda, Ministerstvo zahraničí ani např. prezident Zeman. Žádné zmínky o zářijovém jednání neobsahuje ani mediální databáze Newton.

Na závěr shrňme, že čínští zástupci platformy 16+1 navštívili Česko v dubnu 2022, kdy jednali například s českou prezidentskou kanceláří nebo Ministerstvem zahraničí. Hlavním cílem schůzky přitom byla podle čínské strany budoucnost fungování formátu 16+1. Zahraniční výbor Sněmovny poté českou vládu vyzval, aby z platformy vystoupila, Ministerstvo zahraničí uvedlo, že o této možnosti uvažuje. O následující zářijové návštěvě čínské delegace v ČR informovala pouze čínská strana. V českých veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat, s kým přesně se čínští představitelé sešli – a zda například proběhla jednání s českým ministerstvem, či nikoli. Ani v jednom případě také nedokážeme posoudit, do jaké míry se česká strana jednání účastnila aktivně. Tvrzení, že se nyní Česko na vládní úrovni jednání v rámci 16+1 „vůbec neúčastní“, tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný. 

Vladimir Putin již od roku 2005 upozorňuje na to, že podle něj byl rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou katastrofou 20. století. O zániku SSSR jako o katastrofě mluvil například i v roce 2015 či v prosinci 2021, kdy ve vysílání ruské státní televize Rossija 1 mj. označil rozpad Sovětského svazu za „rozpad historického Ruska“.

Upřesněme, že Putin ve svých projevech přímo nezmiňoval, že by Rusko mělo Sovětský svaz obnovit. „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce. A kdo jej chce vrátit do původní podoby, nemá mozek,“ řekl například v roce 2010. V červnu 2021 mluvil o obnově Sovětského svazu jako o „nesmyslné“, „nemožné“ a „nepraktické“.

Zároveň ale v minulosti často uváděl, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. V červenci 2021 pak oficiální web Kremlu zveřejnil Putinovu esej s názvem „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, v níž ruský prezident moderní Ukrajinu popisoval jako „produkt sovětské éry“. V textu tehdy zmiňoval, že „skutečná suverenita Ukrajiny je možná jen prostřednictvím partnerství s Ruskem“. Podobnou rétoriku použil i ve svém projevu 21. února 2022 (tj. jen několik dní před zahájením invaze na Ukrajinu), kdy o Ukrajině mluvil jako o historické součásti Ruska. 

Mezi požadavky Ruska před vpádem na Ukrajinu také patřilo navrácení hranic NATO do stavu před rokem 1997. Tj. do stavu, než do Severoatlantické aliance vstoupila většina států východní Evropy, které v minulosti spadaly do sféry vlivu Sovětského svazu. „Jde o stažení zahraničních vojáků, techniky a výzbroje a dalších kroků s cílem vrátit konfiguraci z roku 1997 v zemích, které k tomuto datu nebyly členy NATO,“ uvedl k tomu v lednu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Doplňme, že ruská strana Alianci dlouhodobě kritizuje za to, že porušuje svůj údajný slib z roku 1990, že se NATO již nebude dále rozšiřovat. Písemná smlouva, která by NATO k takovému slibu zavázala, však neexistuje.