Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury je již vypracován a nachází se v něm částka 4 mld. Kč, která má být určena krajům na údržbu silnic II. a III. třídy.
V zákoně o Státním fondu dopravní infrastruktury se k sestavování rozpočtu uvádí:
„Fond sestavuje pro každý rozpočtový rok návrh rozpočtu Fondu, který předkládá prostřednictvím ministra vládě vždy do 30. září. Vláda předkládá návrh rozpočtu Fondu po případných změnách, které v něm provede, ke schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky současně s návrhem státního rozpočtu České republiky. “
V současné době rozpočet ještě není předložen v Poslanecké sněmovně, ale můžeme do něj nahlédnout zde.
V úvodu rozpočtu je uvedeno (.zip obsaženo v TEXT ROZPOČTU.doc, str. 5): „Celkový rozpočet ve výši 128,7 mld. Kč umožňuje financovat výše uvedené požadavky včetně investičních akcí. Na neinvestiční výdaje je alokováno celkem 45,7 mld. Kč a na investiční výdaje je alokováno celkem 83 mld. Kč.“
SFDI v rozpočtu uznává (str. 23) nutnost finančně pomoci krajům se silnicemi II. a III. třídy a uvádí, že:
„Na základě dohody krajů s vládou ČR byly finanční prostředky na opravy a rekonstrukce silnic II. a III. třídy ve výši 4 mld. Kč alokovány v rozpočtu SFDI pro rok 2021.“
S touto částkou pak rozpočet počítá v přílohách uvádějících výdaje ve výše odkazovaném archivu souborů (.zip podkapitola Kraje silnice II. a III. tříd, soubor „3 PŘÍLOHY – 4.pdf“, str. 9).
Daný návrh mohl být do 15. září připomínkován a v blízké budoucnosti jej bude projednávat vláda a schvalovat Parlament. Navržená částka se tak ještě může změnit.
Od Krajského úřadu Pardubického kraje jsme obdrželi data, která potvrzují, že propad tržeb v autobusové dopravě za období nouzového stavu činí přibližně 31 mil. Kč. Železniční dopravci nesou ztráty sami.
Ve veřejně dostupných zdrojích se nám podařilo dohledat pouze informace o tom, že kraje se kvůli koronaviru potýkají s finančními ztrátami. O propadu o 30 mil. Kč v dopravě v Pardubickém kraji se nám nic dohledat nepodařilo. S žádostí o vyčíslení propadu dopravy v důsledku koronavirové krize jsme proto oslovili Krajský úřad Pardubického kraje. Od něj jsme obdrželi odpověď, že přesná čísla budou známa až po konci roku 2020. Prozatím lze však ke zmíněné částce 30 mil. Kč říci, „že tato ztráta vznikla nevýběrem tržeb především v oblasti autobusové dopravy, kde riziko tržeb nese Pardubický kraj. Obdobný propad byl i v oblasti drážní dopravy, tam však toto riziko nese dopravce“. Podle odpovědi také musíme na konci roku očekávat ještě větší propad a tuto částku tak vztahovat pouze k období nouzového stavu.
Rozdíl plánované tržby a skutečné tržby v autobusové dopravě v Pardubickém kraji za období nouzového stavu pak dle krajského úřadu činí 31 221 555 Kč.
Data k nevýběru tržeb v autobusové dopravě za období nouzového stavu u nejvýznamnějších dopravců, Zdroj: Krajský úřad Pardubického kraje
Například Liberecký a Ústecký kraj pak v srpnu požádaly přímo vládu o kompenzaci za ztráty v dopravě, které způsobila opatření kvůli koronaviru.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravdou, že propad příjmů kraje v oblasti dopravy je přibližně roven 30 milionům. Michal Kortyš se sice dopouští drobné nepřesnosti, když mezi důvody této ztráty započítává i vlakové dopravce, kteří dle informací krajského úřadu nesou ztráty ze svého, na celkovém vyznění výroku to však nic nemění.
Podobně jako u vyjednávání s vládou o dotacích z SFDI na opravu silnic II. a III. třídy, i v případě sociálních služeb často není jisté, kdy a kolik prostředků kraj od státu obdrží. Sociální služby pak negativně ovlivní i propad v daňových příjmech kraje.
Na konci roku 2019 byl schválen rozpočet Pardubického kraje na rok 2020 a střednědobý výhled rozpočtu Pardubického kraje na roky 2021–2022. V kapitole Sociální věci, která se týká uvedeného výroku, byly plánované příjmy kraje bez zdrojů z EU 5 mil. Kč. Pokud započítáme i zdroje z EU, pak dosahovaly celkové příjmy této kapitoly 32,652 mil. Kč (.zip, Příloha 5).
Přitom, jak plyne z uvedeného rozpočtu kraje, dosahovaly ve stejném roce výdaje kapitoly Sociální věci 198,858 mil Kč. Je tedy zřejmé, že výdaje v sociální oblasti kraje jsou dofinancovány z jiných kapitol. Stejná situace platí pro všechny ostatní rozpočtované kapitoly (Životní prostředí, Doprava, Školství a mládež).
Hlavní zdroj příjmů krajů totiž vzniká přerozdělením výnosu některých daní podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Jak plyne z rozpočtu Pardubického kraje, tyto příjmy tvoří drtivou většinu příjmů kraje (Kapitola finanční). Kraje tak disponují jednou sumou, kterou podle svých potřeb a závazků distribuují do jednotlivých oblastí (např. do sociálních služeb). Jestliže tedy v rámci debaty ve studiu zaznělo, že Pardubický kraj má přijít pro letošní rok o 900 milionů korun, pak se výpadek těchto příjmů logicky projeví v nedostatku finančních prostředků i pro kapitolu Sociální věci.
Dalším problémem je systém výplaty peněz na sociální služby, ve kterém peníze sice vyplácí kraj, ale příslušný obnos peněz obdrží od státu. Například v roce 2017 si kraje stěžovaly jak na nedostatečné instrukce od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak na nedostatek a opožděnost vyplácených financí. V roce 2019 pak z původně slíbených 2,5 miliard obdržely kraje od státu zhruba 1,5 miliardy, zbytek pak měly získat z evropských dotací. K situaci se vyjádřil pardubický krajský radní pro sociální problematiku Pavel Šotola (KDU-ČSL): „V tuto chvíli nám chybí zhruba 110 milionů. Z jedné miliardy bychom dostali 53,7 milionu a z evropských fondů bychom za cenu strašné administrativy vyčerpali 17 milionů". Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) dodal, že kraji chybělo zhruba 35 mil. Kč: „Skutečně nám chybějí peníze na pobytové služby, což jsou služby klíčové. Nyní analyzujeme, jaká je ta finální částka".
Tato situace se tedy skutečně dá přirovnat k situaci v dopravě, ve které dochází k náročným vyjednáváním mezi hejtmany a vládou o uvolnění peněz ze Státního fondu dopravní infrastruktury, přičemž tyto peníze jsou v některých případech uvolňovány se zpožděním.
V rámci Asociace krajů bylo dohodnuto, že kraje požádají stát o souhrnnou částku 8 miliard korun na opravy silnic druhé a třetí třídy na roky 2020 a 2021.
Nejdříve uveďme výrok do kontextu debaty. Martin Netolický reaguje na Martina Kolovratníka, který říká: „Já musím znovu zopakovat, obce dostaly těch 1 250 Kč. Do krajů šlo 11 miliard na odměny pro zdravotníky, 5,2 miliardy do sociálních služeb. Nemohu souhlasit s tím, že 6 miliard do dvojek a trojek, do investic není dotace, není to pomoc krajům právě v těch penězích, které můžou kraje použít.“
Martin Kolovratník tedy po výčtu několika částek, které stát ze svého rozpočtu uvolnil na pomoc obcím a krajům, tvrdí, že součástí této pomoci bylo i 6 miliard na rekonstrukce silnic II. a III. třídy.
V rámci Asociace krajů bylo přitom dohodnuto, že kraje požádají stát o souhrnnou částku 8 miliard korun na opravy silnic druhé a třetí třídy na roky 2020 a 2021. Tuto částku se jim následně skutečně podařilo získat. Konkrétně šlo o 3 miliardy 700 milionů korun pro všechny kraje ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) na opravy silnic II. a III. tříd a mostů.
K tomu dostane dalších 100 milionů korun Karlovarský kraj, který kvůli nastaveným podmínkám nemůže čerpat peníze z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Dalších 200 milionů získá Středočeský kraj, který má největší rozsah sítě krajských silnic a nejvíce nutných oprav. Celkem jde o 4 miliardy korun v letošním roce a 4 miliardy v roce 2021 plus možnost čerpání dalších 4 miliard z Integrovaného operačního programu na opravy silnic II. a III. tříd a mostů.
V rámci dotačního programu IROP regiony počítají se spolufinancováním projektů oprav silnic v IROP tak, že 85 procent půjde z EU, 5 procent ze státního rozpočtu a 10 procent zafinancují kraje.
V případě SFDI získávají (.pdf, str. 1–3) kraje poměrnou část z celkových alokovaných prostředků (pro roky 2020 a 2021 vždy 4 mld. Kč) na základě délky silnic II. a III. třídy, které se nacházejí na jejich území. Pro získání peněz musí předložit seznam plánovaných investic (rekonstrukcí) těchto silnic. Komise, která prostředky rozděluje, přitom může konkrétní plánovanou akci odmítnout (.pdf, str. 5) jen z pevně daných důvodů, mezi něž patří např. kolize s plánovanou investicí státu nebo pokud se jedná o investici, na kterou nejsou prostředky SFDI určeny.
O financování projektů z IROP(.pdf, str. 24) mohou kraje žádat na základě vyhlášení výzvy, kdy předkládají žádosti o podporu. Na základě kritérií pak IROP vyhodnotí, které projekty budou financovány.
Celkem tedy kraje mohou na opravy silnic získat až 12 miliard korun, výrok však přesto hodnotíme jako pravdivý, neboť z kontextu je zřejmé, že Martin Netolický měl na mysli prostředky, které stát uvolní ze svého rozpočtu (resp. z rozpočtu SFDI), nikoliv i prostředky z programu IROP tvořené převáženě evropskými penězi, které však kraj může získat pouze na základě podání žádosti o udělení dotace, u které není jisté (.pdf, str. 45–46), zda bude na konkrétní projekt udělena.
Od roku 2015 uvolňuje SFDI peníze na opravu silnic II. a III. třídy pro kraje. Předtím k žádnému pravidelnému dotování nedocházelo.
Zástupci krajů pod záštitou Asociace krajů ČR se již dlouhodobě snažili od státu získat dotace na opravu silnic II. a III. třídy: „Považujeme za nutné upozornit na skutečnost, že se po dlouholeté nečinnosti předchozích vlád letos poprvé našel způsob, jak dlouhodobě neutěšenou situaci s opravami ‚krajských‘ silnic řešit.“
Za průlomové označil tehdejší šéf Asociace krajů Michal Hašek jednání, o kterém informovala Asociace na svém webu v září 2014. Michal Hašek konstatoval: „Je to poprvé, kdy je vláda po několika letech připravena financovat ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) opravy krajských silnic.“ V březnu 2015 Ministerstvo dopravy ČR informovalo, že se rozhodlo ze Státního fondu dopravní infrastruktury uvolnit více než 4 miliardy korun.
SFDI od roku 2015 každý rok vystavuje pravidla pro Program financování silnic II. a III. třídy ve vlastnictví krajů ze svého rozpočtu.
V roce 2015 byl SFDI připraven (.pdf, str. 1) rozdělit 4,4 miliardy korun. V roce 2016 byl připraven (.pdf, str. 10) poskytnout 3 miliardy korun. V roce 2017 SFDI pomohl financovat (.pdf, str. 12) tyto silnice krajům částkou téměř 2,87 miliardy korun.
Z výroční zprávy (.pdf, str. 46) SFDI za rok 2018 se můžeme dozvědět, že v roce 2018 poskytl krajům 4 miliardy korun. A nakonec z výroční zprávy (.pdf, str. 48) SFDI za rok 2019 vidíme, že krajům alokoval 1,9 miliardy korun.
Článek serveru Zdopravy.cz přímo uvádí: „Stát začal přispívat ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) krajům na silnice za ministra dopravy Dana Ťoka v roce 2015.“
WHO situaci s nemocí covid-19 sledovala už od jejího počátku, podle některých kritiků ale otálela s vyhlášením pandemie. Zavádějící je zde pak využití dlouhodobých dat, když WHO poukazuje na aktuální situaci. Od nástupu druhé vlny infekcí si Česko stojí o poznání hůře.
Čtu, co teď vydala @WHO. Ta WHO, která nedoporučila roušky a ani nevěděla, že je pandemie. Podle mě by měla mlčet. A pro česká média, která stále kritizují a píšou, jak to nezvládáme, posílám statistiku počtu úmrtí v evropských státech na milion obyvatel. Jsme na tom velmi dobře. pic.twitter.com/ygcoY6nEfe
Premiérův tweet reaguje na facebookový status české pobočky Světové zdravotnické organizace (WHO) ze 7. září 2020. Konkrétně se v prohlášení WHO ČR na facebooku uvádí, že „situace v České republice je nyní znepokojivá. Data ukazují zvýšenou a rostoucí úroveň šíření infekce napříč mnoha kraji a okresy. Mnoho evropských zemí nyní očekává zhoršení situace“,dále WHO vyzývá k nošení roušek. Pro doplnění uvádíme, že v tomto facebookovém statusu byly nalezeny a opraveny nepřesnosti týkající se schopnosti pražských orgánů hygieny trasovat nakažené.
Předseda vlády v první části výroku uvádí, že Světová zdravotnická organizace nedoporučila nosit roušky a nevěděla, že je pandemie.
V případě nošení roušek opravdu WHO vydala v březnu roku 2020 prohlášení, že nedoporučuje nošení roušek s odůvodněním, že k přenosu viru dochází především mezi rodinnými příslušníky, nikoliv na veřejnosti. Ovšem už na začátku dubna WHO svůj kritický postoj k rouškám zmírnila a připustila jejich pozitiva především kvůli omezení šíření kapénkové infekce. Poté, co došlo k potvrzení šíření koronaviru vzduchem, již WHO nošení roušek doporučovat začala.
Pokud jde o rozpoznání pandemie, WHO používá nepříliš striktní definici, podle níž je pandemie „epidemie vyskytující se celosvětově nebo přes velké území napříč státními hranicemi a většinou působící na velké množství lidí“. WHO prohlásila rozšíření covidu-19 za pandemii 11. března 2020, v době, kdy nemoc zasáhla už 114 zemí světa.
WHO dle dostupných údajů šíření nemoci od samotných počátků sledovala. 31. prosince 2019 jí byla dodána informace o šíření neznámé choroby v Číně a již 2. ledna 2020 WHO spustila první opatření. Dle stejného zdroje se nemoc v průběhu ledna šířila Asií, nicméně WHO situaci monitorovala a o nemoci věděla. Liknavý postup při vyhlašování pandemie kritizoval např. i epidemiolog Roman Chlíbek. Dříve o pandemii pak ještě před jejím vyhlášením referovala i zpravodajská televize CNN.
Vyjádření premiéra Babiše, že WHO o pandemii nevěděla, je do jisté míry zavádějící. WHO situaci monitorovala, podle některých kritiků pouze váhala s oficiálním vyhlášením pandemie. Je dobré také upozornit na to, že definice pandemie je poměrně vágní a nelze tak objektivně určit konkrétní bod v čase, kdy by pandemie měla být vyhlášena. Navíc právě WHO je tou institucí, která určitou epidemii za pandemii prohlašuje.
V další části svého tweetu Andrej Babiš uvádí, že česká média kritizují, že situaci státní orgány v ČR nezvládají. Aby jejich kritiku zmírnil a dokázal, „že jsme na tom velmi dobře“, vložil do tweetu tabulku počtu obětí nemoci covid-19.
Na adresu vlády a státních orgánů bezesporu po celou dobu pandemie od některých médií přichází kritika jak za konkrétní politická rozhodnutí, tak i za celkové fungování systémových prvků, které mají bránit v šíření koronaviru v populaci. Příklady této kritiky lze namátkou najít při procházení hlavních internetových médií – můžeme zde uvést upozornění serveru iRozhlas.cz na nedostatečnou připravenost republiky na světovou pandemii nebo kritiku chytré karantény, která dle zjištění serveru Seznam Zprávy nebyla dostatečně využívána hygieniky.
Nakonec premiér Babiš na zmiňovanou kritiku reaguje tím, že poukazuje na statistiku počtu úmrtí v evropských státech v přepočtu na milion obyvatel, která byla aktuální k 8. září 2020:
Jak v tabulce vidíme, Česká republika si stojí poměrně dobře, když má v přepočtu na 1 milion obyvatel 41 mrtvých. V této statistice si také ČR vede mnohem lépe než většina západních zemí EU. Nicméně tabulka jako taková obsahuje data za celé období šíření covidu-19 a neukazuje současný stav, pouze celkový výsledek za období delší než půl roku. Když se podíváme na graf všech úmrtí v čase, zjišťujeme, že od srpna dochází po útlumu k mírnému nárůstu počtu úmrtí.
Nyní pro srovnání využijeme statistiku úmrtí v čase u našich sousedů, tedy Rakouska, Německa, Polska a Slovenska od 1. srpna do 8. září 2020. Ačkoliv se nedá jednoznačně vybrat datum počátku druhé vlny, ke konci července už například Roman Prymula mluvil o možnosti, že druhá vlna nastupuje. I z grafu počtu nových případů je pak vidět, že právě od přelomu července a srpna dochází v Česku k čím dál většímu nárůstu počtu nově nakažených.
Dále je vhodné zmínit, že premiér do tabulky nezahrnul některé evropské státy. Neomezuje se přitom jen na státy EU (vizte např. Norsko či Švýcarsko) ani na státy určité velikosti (vizte Andorru). V níže uvedené tabulce, která již pochází od nás, jsou tedy doplněny Bělorusko, Ukrajina, Lotyšsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Albánie, Černá Hora, Island a Moldávie. Naopak ani my jsme do tabulky nezahrnuli velmi malé státy jako San Marino či Lichtenštejnsko, protože kvůli jejich malému počtu obyvatel dokážou i jednotky úmrtí statistiku značně vychýlit a tamější data tedy nejsou příliš směrodatná.
Z tabulky vyplývá, že pokud vezmeme v potaz jen údaje od 1. srpna, tedy přibližně od nástupu tzv. druhé vlny v Česku, nevede si Česká republika tak dobře, když nižší počty úmrtí mají např. i Německo, Rakousko či Slovensko. Z celkových 40 států seřazených sestupně podle počtu úmrtí na počet obyvatel je na 25. místě, nikoli tedy na chvostu žebříčku, jako je tomu v tabulce premiéra. Pokud bychom pak za zmíněné období brali v potaz pouze 31 států, které se objevily v premiérově tabulce, je Česko 18., nikoliv 26., jak by vyplývalo z tabulky zveřejněné premiérem.
Výrok hodnotíme jako zavádějící: jednak proto, že nelze tvrdit, že by WHO o pandemii covidu-19 nevěděla, naopak situaci podrobně sledovala. Podle některých kritiků však s jejím vyhlášením váhala. Tabulka připojená k tweetu pak selektivně využívá data za celé období pandemie a nevěnuje se aktuální situaci, kterou kritizuje WHO. Dokládat příznivost současné situace dlouhodobými daty, když aktuální data ukazují podstatně horší stav, pak považujeme za zavádějící.
Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, zda mají členové ODS rozděleny kompetence v oblasti zahraniční politiky tak, jak uvádí Alexandr Vondra ve svém výroku.
Na úvod uveďme otázku, na kterou Alexandr Vondra v tomto výroku odpovídá. Reportérka Deníku N se jej ptá: „Kdo dneska určuje zahraniční politiku ODS?“ Vondra ve svém výroku následně uvádí, jak mají v ODS rozděleny kompetence.
Občanská demokratická strana (ODS), jejímž je Alexandr Vondra členem, má vytvořeno několik programových týmů zaměřených na konkrétní agendu. Mezi nimi je i programový tým Zahraničí a obrana. Za priority utvářené politiky ODS garantuje orientaci ČR na EU a NATO:
„Tým Zahraniční politika a obrana připravuje program ODS pro Českou republiku, která bude aktivním hráčem v proměnách Evropské unie v efektivnější spojení států, které využívají veškerých výhod spolupráce v boji s globální konkurencí. (…) ODS usiluje o bezpečnost občanů země zajištěnou akceschopnou armádou, kybernetickou bezpečností a aktivním členstvím v NATO.“
Tým zahraniční politiky má v současné době sedm členů, v čele s koordinátory Janou Černochovou a Petrem Fialou. Dalšími členy jsou Pavel Drobil, Ondřej Krutílek, Tomáš Pojar, Alexandr Vondra a Jan Zahradil.
Jak mají jednotliví členové programového týmu rozdělené kompetence, však není na webu tohoto programového týmu uvedeno. V medailonku Jana Zahradila je obecně napsáno, že je expertem pro zahraničí. Petr Fiala, jak jsme již uvedli, je koordinátorem celého týmu Zahraničí a obrana, bližší vymezení jeho kompetencí v týmu ale v medailonku nenajdeme.
Stejně tak nelze na webu ODS dohledat, zda je Alexandr Vondra rozhodujícím člověkem při tvorbě evropské politiky ODS. Vondra se sice do médií opakovaně vyjadřuje k evropské problematice (např. zde a zde), avšak témata, kterými se zabývá, jsou širší (např. zde a zde). Informaci, že by měl v rámci ODS Alexandr Vondra na starosti problematiku Evropy, zatímco Petr Fiala a Jan Zahradil by se zabývali obecně zahraniční politikou, se nám tak z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.
Dopis na podporu cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila byl dle veřejně dostupných zdrojů iniciován českým poslancem Evropského parlamentu Alexandrem Vondrou a slovenskou europoslankyní Miriam Lexmannovou.
Výrok se vztahuje ke společnému prohlášení 70 světových politiků na podporu cesty na Tchaj-wan uskutečněné Vondrovým stranickým kolegou Milošem Vystrčilem.
Předseda Senátu České republiky Miloš Vystrčil se na konci srpna 2020 vydal na cestu na Tchaj-wan, za kterou z řad čínských, ale i z celé řady českých politiků sklidil kritiku. Na jeho podporu však bylo ještě před odletem vydáno výše zmíněné prohlášení. Pod prohlášení se podepsala řada poslanců Evropského parlamentu, evropských národních parlamentů (Francie, Německo, Litva) a i amerického Kongresu (zde za zmínku stojí bývalý republikánský prezidentský kandidát a dnes senátor Marco Rubio).
Samotná europoslankyně Lexmannová ve svém tweetu uvádí, že prohlášení na podporu Miloše Vystrčila vyvolala ona se svým kolegou Alexandrem Vondrou. Tuto verzi rovněž přebírá například sever Aktuálně.cz a stejně tak hovoří i článek na webu Miriam Lexmannové. Ministerstvo zahraničních věcí Tchaj-wanu pak ve svém tweetu poděkovalo za uvedenou iniciativu a konkrétně děkuje právě europoslankyni Lexmannové.
Z výše uvedeného tedy plyne, že spolu s Alexandrem Vondrou dopis na podporu cesty iniciovala i poslankyně Evropského parlamentu Miriam Lexmannová.
ODS nevytvořila stínovou vládu, ale na návrh Petra Fialy zřídila programové týmy zabývající se přípravou na případnou vládní roli ODS.
Stínoví ministři či stínové vlády jsou pojem vycházející z britské parlamentní tradice, v níž vedle vlády utvořené na základě parlamentní většiny existuje institucionalizovaná stínová vláda (členové stínové vlády mohou například přednostně reagovat na vládní ministry v parlamentu), která je utvářená na základě parlamentní opozice. V českém prostředí pak pojem stínové vlády označuje iniciativu politické strany představit politiku strany a dosadit její kandidáty na ministerské pozice. Např. KSČM na svém webu uvádí:
„Členové stínové vlády KSČM reprezentují politiku KSČM na veřejnosti. Stínová vláda představuje stínovou strukturu k Vládě České republiky a alternativu k názorům jiných politických stran české parlamentní scény.“
Stínovými vládami se v poslední době zabýval server Novinky.cz, který uvádí, že stínovou vládu mají nyní pouze komunisté, zatímco ostatní strany mají expertní týmy či skupiny.
„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“
K jejich původu pak občanští demokraté uvádějí:
„Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“
Programové týmy ODS tvoří vždy několik osob a za jejich činnost odpovídá koordinátor. Samotný Petr Fiala ještě v roce 2014 pojmy stínová vláda a expertní tým používá synonymně, později pojem stínová vláda používat přestává na úkor expertního a programového týmu s tím, že ODS není v pozici, v níž by měla budovat stínovou vládu. Dle Petra Fialy je poté cílem vybudování expertního zázemí uvnitř strany, tudíž není potřeba ukazovat veřejnosti pouze jednu tvář na konkrétní pozici.
V současnosti ODS disponuje programovými týmy, zřízenými na návrh Petra Fialy za účelem přípravy na případnou vládní roli.
Pojmem odborné skupiny myslí Alexandr Vondra nejspíše programové týmy, které jsou v ODS zřízeny pro přípravu na případnou vládní roli:
„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“
Tyto týmy byly zřízeny na návrh předsedy strany Petra Fialy:
„Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“
K 8. září 2020 jsou programové týmy ODS stále aktivní a Demagog.cz nenalezl žádné informace, které by dokazovaly, že by Petr Fiala za svým původním návrhem nadále nestál.
