Mimořádné opatření (.pdf, str. 1) ze dne 16. září 2020 zakázalo od 18. září pořádání venkovních hromadných akcí, jako jsou např. slavnosti, kulturní a spolková shromáždění, jejichž návštěvnost ve stejný čas přesahuje 1 000 lidí. Z opatření vyplývá, že událost typu výlovu rybníků může proběhnout, pokud budou dodržována preventivní opatření a akce se nezúčastní více než 1 000 lidí.

Opatření explicitně nezakazuje přítomnost turistů na podzimních výlovech rybníků. Nicméně např. Rybářství Třeboň, a.s., uvedlo, že kvůli současné epidemiologické situaci ruší veškeré doprovodné akce v průběhu výlovů. Jako hlavní důvod pro tato opatření je uvedena snaha „omezit kontakt našich zaměstnanců se širší veřejností“.

Podle tiskové zprávy Jihočeského kraje spravuje Nadace Jihočeské cyklostezky více než 5 000 km cyklistických tras v Jihočeském kraji: „Tato nadace obhospodařuje a stará se o pohodlí a bezpečnost cyklistů z celého světa na více než 5 000 km cyklistických tras v celém Jihočeském kraji“. Podobný údaj je k dostání na webových stránkách samotné nadace, jejímž účelem je dle statutu (.pdf, str. 2–3) péče o stávající cyklotrasy v Jihočeském kraji a výstavba tras nových. Zřizovatelm této nadace je kromě Jihočeského kraje i 23 jihočeských měst, společnost ČSAD JIHOTRANS a.s. a Jihočeská centrála turistického ruchu.

Klub českých turistů Jihočeského kraje na svých stránkách popisuje: „Značkaři našeho kraje udržují a obnovují 5 272,7 km pěších a 106 km lyžařských turistických značených tras vyznačených na území Jihočeského kraje, na kterých je umístěno 8 856 směrovek a tabulek a 175 nástěnných turistických map.“

Výrok mluví o 5 a půl tisících turistických tras, přesto však hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť bezprostředně navazuje na tvrzení Pavla Hrocha „máme zhruba 5 000 km cyklotras“. Z jeho kontextu je tedy zřejmé, že měl skutečně na mysli počet kilometrů turistických tras, nikoliv počet tras jako takových.

Nejdříve popišme kontext celého výroku. Pavel Hroch zde opravuje tvrzení Martina Kuby, který při diskuzi o opatřeních kraje na podporu turismu pronesl mimo jiné: „ten návrh na ten program jsme přinesli my z opozice, řešili jsme ho společně s paní hejtmankou (…) předkládali jsme ho my jako opozice, a vy jste ho schválili." Právě na tato slova reaguje Pavel Hroch svým výrokem, podle kterého neměla návrh opatření připravit opozice, nýbrž samotná Jihočeská centrála cestovního ruchu.

Dle zprávy uveřejněné na serveru iDNES.cz stojí za návrhem opoziční ODS v čele se zastupitelem Jihočeského kraje Martinem Kubou. Iniciativu zastupitelů ODS potvrdila i hejtmanka Stráská (ČSSD), s níž je Pavel Hroch, jakožto kandidát hnutí Jihočeši 2012, v koalici: „Již v době nouzového stavu jsme začali připravovat řadu opatření na oživení jihočeské ekonomiky po krizovém období, zejména v oblasti cestovního ruchu. Při těchto diskusích o úpravě rozpočtu přišla ODS se zajímavým návrhem na podporu ubytovacích zařízení. Jihočeská centrála cestovního ruchu má důkladně zpracované analýzy, takže pan ředitel Polášek velice snadno rozpracoval projekt, který dnes předkládáme ke schválení zastupitelstvu kraje.“ Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR) na svých stránkách zveřejnila např. analýzu Kapacity a návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení či si nechala zpracovat analýzu dopadů pandemie koronaviru na turistický ruch v Jihočeském kraji.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle slov samotné hejtmanky i serveru iDNES.cz se opoziční ODS skutečně podílela na přípravách opatření na podporu turismu. Tato opatření JCCR tedy předem připravená neměla, disponovala však podklady pro jejich přípravu.

Vedení Ministerstva pro místního rozvoj tvoří hned několik náměstků.

Náměstkem pro řízení sekce evropských a národních programů je Zdeněk Semorád,

náměstkyní pro řízení sekce koordinace evropských fondů a mezinárodních vztahů je Daniela Grabmüllerová,

náměstkyní pro řízení sekce výstavby a veřejného investování je Marcela Pavlová,

náměstkyní pro řízení sekce bydlení a sociálního začleňování je Jana Hanzlíková,

náměstkem pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií je Jan Koudelka,

posledním náměstkem je David Koppitz, který je náměstkem sekce regionálního rozvoje, tato sekce má pod sebou odbor cestovního ruchu, jehož ředitelkou je Renata Králová.

Podle jihočeské odnože Národního památkového ústavu se v Jihočeském kraji nachází přibližně 5 500 nemovitých památek. Mezi ty se počítají stavby, pozemky a další historická cenná díla spojená pevným základem se zemí, tedy i morové sloupy, boží muky a podobně. Jihočeský kraj dále má přes 117 000 movitých památek, ke kterým patří různá umělecká díla, díla uměleckého řemesla, hudební památky či technická díla.

V tomto ohledu hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož předpokládáme, že Pavel Hroch hovoří o nemovitých památkách, a jeho odchylka od skutečného počtu památek je přibližně 10 %.

Přehled evidovaných památek obsahuje Výroční zpráva Národního památkového ústavu za rok 2019. Celkem bylo k 31. prosinci 2019 v České republice evidováno přes 40 435 (.pdf, str. 135) nemovitých kulturních památek. Průměrně jich tak na kraj připadá cca 2 900, v závislosti na tom, zda budeme počítat také Prahu.

V Jihočeském kraji skutečně je nejvíce (.pdf, str. 135) nemovitých památek v Česku, a to přibližně 5 500. Opět dle dat NPU na druhém místě stojí kraj Středočeský s přibližně 4 400 nemovitými památkami, na třetím místě kraj Jihomoravský s 4 200 památkami. Naopak nejméně nemovitých památek registruje Karlovarský kraj (1 400) a Zlínský kraj (1 400). V ostatních krajích se počty nemovitých památek pohybují okolo 2 až 3 tisíců.

Na konci roku 2019 byl schválen rozpočet Pardubického kraje na rok 2020 a střednědobý výhled rozpočtu Pardubického kraje na roky 2021–2022. V kapitole Sociální věci, která se týká uvedeného výroku, byly plánované příjmy kraje bez zdrojů z EU 5 mil. Kč. Pokud započítáme i zdroje z EU, pak dosahovaly celkové příjmy této kapitoly 32,652 mil. Kč (.zip, Příloha 5).

Přitom, jak plyne z uvedeného rozpočtu kraje, dosahovaly ve stejném roce výdaje kapitoly Sociální věci 198,858 mil Kč. Je tedy zřejmé, že výdaje v sociální oblasti kraje jsou dofinancovány z jiných kapitol. Stejná situace platí pro všechny ostatní rozpočtované kapitoly (Životní prostředí, Doprava, Školství a mládež).

Hlavní zdroj příjmů krajů totiž vzniká přerozdělením výnosu některých daní podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Jak plyne z rozpočtu Pardubického kraje, tyto příjmy tvoří drtivou většinu příjmů kraje (Kapitola finanční). Kraje tak disponují jednou sumou, kterou podle svých potřeb a závazků distribuují do jednotlivých oblastí (např. do sociálních služeb). Jestliže tedy v rámci debaty ve studiu zaznělo, že Pardubický kraj má přijít pro letošní rok o 900 milionů korun, pak se výpadek těchto příjmů logicky projeví v nedostatku finančních prostředků i pro kapitolu Sociální věci.

Dalším problémem je systém výplaty peněz na sociální služby, ve kterém peníze sice vyplácí kraj, ale příslušný obnos peněz obdrží od státu. Například v roce 2017 si kraje stěžovaly jak na nedostatečné instrukce od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak na nedostatek a opožděnost vyplácených financí. V roce 2019 pak z původně slíbených 2,5 miliard obdržely kraje od státu zhruba 1,5 miliardy, zbytek pak měly získat z evropských dotací. K situaci se vyjádřil pardubický krajský radní pro sociální problematiku Pavel Šotola (KDU-ČSL):  „V tuto chvíli nám chybí zhruba 110 milionů. Z jedné miliardy bychom dostali 53,7 milionu a z evropských fondů bychom za cenu strašné administrativy vyčerpali 17 milionů". Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) dodal, že kraji chybělo zhruba 35 mil. Kč: „Skutečně nám chybějí peníze na pobytové služby, což jsou služby klíčové. Nyní analyzujeme, jaká je ta finální částka".

Tato situace se tedy skutečně dá přirovnat k situaci v dopravě, ve které dochází k náročným vyjednáváním mezi hejtmany a vládou o uvolnění peněz ze Státního fondu dopravní infrastruktury, přičemž tyto peníze jsou v některých případech uvolňovány se zpožděním.

Na úvod uveďme otázku, na kterou Alexandr Vondra v tomto výroku odpovídá. Reportérka Deníku N se jej ptá: „Kdo dneska určuje zahraniční politiku ODS?“ Vondra ve svém výroku následně uvádí, jak mají v ODS rozděleny kompetence.

Občanská demokratická strana (ODS), jejímž je Alexandr Vondra členem, má vytvořeno několik programových týmů zaměřených na konkrétní agendu. Mezi nimi je i programový tým Zahraničí a obrana. Za priority utvářené politiky ODS garantuje orientaci ČR na EU a NATO: 

„Tým Zahraniční politika a obrana připravuje program ODS pro Českou republiku, která bude aktivním hráčem v proměnách Evropské unie v efektivnější spojení států, které využívají veškerých výhod spolupráce v boji s globální konkurencí. (…) ODS usiluje o bezpečnost občanů země zajištěnou akceschopnou armádou, kybernetickou bezpečností a aktivním členstvím v NATO.“

Tým zahraniční politiky má v současné době sedm členů, v čele s koordinátory Janou Černochovou a Petrem Fialou. Dalšími členy jsou Pavel Drobil, Ondřej Krutílek, Tomáš Pojar, Alexandr Vondra a Jan Zahradil.

Jak mají jednotliví členové programového týmu rozdělené kompetence, však není na webu tohoto programového týmu uvedeno. V medailonku Jana Zahradila je obecně napsáno, že je expertem pro zahraničí. Petr Fiala, jak jsme již uvedli, je koordinátorem celého týmu Zahraničí a obrana, bližší vymezení jeho kompetencí v týmu ale v medailonku nenajdeme.

Stejně tak nelze na webu ODS dohledat, zda je Alexandr Vondra rozhodujícím člověkem při tvorbě evropské politiky ODS. Vondra se sice do médií opakovaně vyjadřuje k evropské problematice (např. zde a zde), avšak témata, kterými se zabývá, jsou širší (např. zde a zde). Informaci, že by měl v rámci ODS Alexandr Vondra na starosti problematiku Evropy, zatímco Petr Fiala a Jan Zahradil by se zabývali obecně zahraniční politikou, se nám tak z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.

ODS nemá zřízenou žádnou stínovou vládu, ale tzv. programové týmy, které byly vytvořeny na návrh Petra Fialy:

„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“

Po svém zvolení do čela ODS v roce 2014 Fiala ještě hovoří o nutnosti sestavení silné stínové vlády, či expertního týmu, přičemž oba pojmy jsou zřejmě myšleny synonymně. Rovněž je stínová vláda v roce 2014 zdůrazňována v projevu Jiřího Pospíšila. Ve stejném období se pak v ODS mluví o tom, že stínová vláda v ODS vyvolává pnutí kvůli jejímu personálnímu obsazení.

V roce 2019 pak Fiala pojem stínové vlády odmítá s tím, že není natolik důležitá jako dříve a že nový systém expertních skupin dává možnost politikům se lépe profilovat. Přičemž už v roce 2016 se ke stínové vládě vyjádřil ve smyslu, že ODS není v pozici na to, aby budovala stínovou vládu, zároveň dává přednost vytvoření silného expertního zázemí. 

V rozhovoru z ledna 2020 poslanec Pavel Blažek přirovnává současnou podobu programových týmů k stínové vládě, přičemž uvádí, že koordinátor je funkce podobná stínovému ministrovi. Na první pohled jasnější tlak v ODS po zřízení stínové vlády jsme však zaznamenali z oblastního sjezdu v Ostravě z roku 2019:

„Oblastní sněm vyzval Výkonnou radu ODS ke krokům směřujícím k ustavení stínové vlády. Měla by sloužit k upevnění pozice ODS jako hlavní opoziční síly. Té, která témata i nastoluje a přináší řešení.“ 

Stínová vláda se objevuje především v souvislosti se zatraktivněním ODS v očích případných voličů. Pojem stínové vlády v souvislosti s ODS zmiňuje například sociolog Daniel Prokop, který odkazuje na předvolební taktiku Miroslava Topolánka představit ODS jako stranu schopnou vládnout. 

Na 23. schůzi Senátu PČR navrhl kvůli čínskému vyhrožování senátor Pavel Fischer, pověřený Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, k projednání „Návrh usnesení Senátu k pokusům Čínské lidové republiky o vměšování do vnitřních záležitostí České republiky." Z přítomných 52 senátorů hlasovalo 50 pro, Jiří Cieńciała, člen senátorského klubu hnutí ANO, aktuálně bez politické příslušnosti, se zdržel hlasování a nezařazený senátor Jaroslav Doubrava, aktuálně za Severočeši.cz, jako jediný hlasoval proti. „Zdůvodnil to tím, že se s dokumentem z čínské ambasády, který byl nalezen v pozůstalosti Vystrčilova předchůdce Jaroslava Kubery (ODS) a je veřejně dostupný, prý neměl možnost seznámit.“ Zahraniční výbor Senátu vydal usnesení už 11. března 2020, avšak k projednání na plénu došlo až 20. května. V jednom z bodů tohoto usnesení bylo i vyjádření podpory, „aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu PČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.“ Čína se proti české cestě na Tchaj-wan tvrdě ohrazovala.

Cestu pak Vystrčil oficiálně oznámil 9. června 2020. Na Tchaj-wan odletěl 29. srpna 2020.

V devadesátičlenné delegaci bylo pak kromě Vystrčila dalších sedm senátorů, například 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer nebo předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumír Kantor.

To, že se cesta na Tchaj-wan uskutečnila za podpory Senátu PČR, pak Miloš Vystrčil zmínil i ve svém projevu 31. srpna na Národní univerzitě Chengchi na Tchaj-wanu.

Závěrem doplňme, že neověřujeme, zda je krok Miloše Vystrčila sympatický, či nikoliv. Jedná se o hodnotový soud Alexandra Vondry a jako takový jej ověřovat nemůžeme.