Pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan.

Když se podíváte do těch čísel, komu všemu jsme na světě zajistili politický azyl u nás v době, kdy mu skutečně hrozilo, že bude perzekvován, že může třeba skončit ve vězení, nebo ještě hůř, může přijít o život, tak jsou to stovky, možná tisíce lidí ze států východní Evropy, Asie, ale i jiných.

A ta výzva, která zaznívá z mezinárodního společenství, nejen od Velké Británie, Česko se také připojilo k ostatním státům Evropské unie ve společném prohlášení, že Čína by měla respektovat princip „jedna země, dva systémy“.

Čína udělala v devadesátých letech závazky (týkající se respektování principu „jedna země, dva systémy“, pozn. Demagog.cz) ve chvíli, kdy se jednalo o předání Hongkongu.

Pořád je zde jedna politika České republiky vůči Číně, jedna Čína nedělitelná, ať už se jedná o Hongkong, o Macao, o Tchaj-wan, o Tibet, prostě jakékoliv provincie, jedna Čína.

(...) Velká Británie jako bývalá koloniální mocnost, které patřil Hongkong (...)

Tady mohu potvrdit to, že skutečně cesta druhého nejvyšší ústavního činitele na Tchaj-wan není z pozice členských států Evropské unie úplně běžná.

Zahraniční politika jasně říká, uznáváme jednotu Číny, součástí jíž je Tchaj-wan, a vrcholní představitelé Číny říkají, nejezděte na ten Tchaj-wan, a přesto tam pan předseda Senátu jede, tak se de facto zaplétá do vnitročínských vztahů.

Tak on (předseda belgického senátu, pozn. Demagog.cz) tam skutečně byl krátce před vypršením svého mandátu.

Byl to právě pan senátor Vystrčil, který po té cestě do Peru prohlásil, že už nikam nepojede a že už nikdy nikam teda nevyrazí.