In house zadáváním je myšlena tzv. vertikální spolupráce, která je upravena v zákonu o zadávání veřejných zakázek. Samotná spolupráce byla upravena v novele zákona o veřejných zakázkách (§ 11 NZVZ). Vertikální spolupráce spočívá v zadávání zakázek osobám, které zadavatelé ovládají jako vlastní organizační složky. Právními předpisy je zákon upraven v již zmíněném zákonu o zadávání veřejných zakázek, ale také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU a právě tuto směrnici zákon o zadávání veřejných zakázek implementoval do vnitrostátního práva.

Výhodou in house zadávání oproti formálnímu zadávacímu řízení je značná úspora peněz, lepší domluva s dodavatelem a také např. zkrácení času administrace. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda nedochází ke střetu zájmů, když zadavatel dodavatele ovládá. Zmíněný střet zájmů je upravován v § 44 zákonu o zadávání veřejných zakázek.

Hlavním předmětem činnosti Státní pokladny Centra sdílených služeb (SPCSS) je poskytování služeb provozu (infrastruktury, výpočetního výkonu, operačního systému, databází a aplikací v datových centrech). Hlavní službou je tzv. housing pro ICT infrastrukturu, na jejímž základě poskytuje služby infrastruktury (IaaS – Infrastructure as a Service – Infrastruktura jako služba), platformy (PaaS – Platform as a Service) a IT bezpečnosti (SECaas – Security as a Service – Bezpečnost jako služba).

Ministerstvo financí opravdu využívá vertikální spolupráci se Státní pokladnou Centra sdílených služeb právě na tyto služby IT. Svůj záměr např. oznámilo na jednání vlády 9. září 2019. V záznamu z jednání vlády stojí: „Ministerstvo financí předkládá vládě Informaci pro vládu České republiky o záměru uzavřít smlouvu na „Poskytování služeb sdílené infrastruktury a souvisejících služeb pro vybrané informační systémy MF státním podnikem Státní pokladna Centrum sdílených služeb“ na základě vertikální spolupráce. Cílem této spolupráce je zajištění služeb infrastruktury pro provoz informačních systémů MF a dalších technologií, které bude poskytovat SPCSS.“

Jako příklad konkrétní smlouvy mezi SPCSS a Ministerstvem financí můžeme uvést např. Smlouvu o podpoře a rozvoji IISSP a poskytování souvisejících služeb nebo Poskytování služby Hosting pro projekt Otevřená data Data MF ČR.

Četnost veřejných zakázek dodávaných Státní pokladnou Centra sdílených služeb (SPCSS) lze také doložit na grafech nejčastějších objednatelů podle počtu smluv a nejčastějších objednatelů podle celkové hodnoty smluv.

Zdroj: Hlídač státu

Zdroj: Hlídač státu

V grafech můžeme vidět, že Ministerstvo financí je 2. nejčastějším objednatelem podle počtu smluv a 1. nejčastějším objednatelem podle celkové hodnoty smluv.

Alena Schillerová zde odkazuje ke Strategii vlastnické politiky státu. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má zajistit efektivní a transparentní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů. Dokument vláda schválila dne 17. února 2020.

Strategie počítá se zveřejňováním klíčových hospodářských ukazatelů. „Stát klade důraz na transparentnost. Informace o klíčových ukazatelích hospodaření společností a státních podniků jsou veřejně dostupné. Veřejnosti je po schválení vládou předkládána výroční zpráva o hospodaření celého portfolia majetkových účastí obsahující údaje za jednotlivé společnosti a státní podniky.“ (.docx, s. 5)

Strategie tedy zavádí opatření č. 26: „Každoročně zpracovat roční zprávu o činnosti a výsledcích strategických společností s majetkovou účastí státu, strategických státních podniků a následně po schválení vládou zveřejnit.“ (.docx, s. 26)

Zda skutečně bude strategie naplněna a opatření zavedena do praxe, je v tuto chvíli samozřejmě předčasné ověřovat a není to tedy předmětem hodnocení.

Alena Schillerová vysvětluje cíle Strategie vlastnické politiky státu, která byla schválena 17. února 2020. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má za cíl zajistit efektivní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů.

Strategie skutečně počítá se schématy pro odměňování manažerů: „Schémata odměňování manažerů jsou konstruována tak, aby společnost směřovala k dlouhodobě udržitelné prosperitě a naplňování strategických cílů. Odměňování manažerů jde ruku v ruce s jejich vysokou odpovědností, která je v případě selhání vyvozována“ (.docx, str. 5).

Vychází přitom z pravidel tzv. corporate governance (soubor mechanismů, procesů a vztahů, podle kterých jsou společnosti řízeny a kontrolovány), východiskem jsou i Doporučení OECD pro správu a řízení státem vlastněných společností. Zavedení principů corporate governance má být realizováno ihned (.docx, bod č. 6, str. 13). Opatření č. 9 má poté za cíl: „Zajistit, že každá společnost se strategicky významnou majetkovou účastí státu bude mít stanoveny jasné transparentní cíle, a to především dlouhodobé strategické cíle směřující k dlouhodobé udržitelnosti podnikání a zhodnocování majetku společnosti, resp. státu (vč. státních podniků)“ (.docx, str. 16).

Odměny pro management by měly být motivační, pravidelně srovnávány dle výkonnosti a porovnávány i se soukromým i veřejným sektorem v ČR i v zahraničí. U strategických společností s majetkovou účastí státu pak dokument počítá i s možností založit výbor pro odměňování (.docx, str. 20–21). Politika odměňování by pak měla být realizována čtyřmi opatřeními (pravidelně přezkoumávat soulad smluv o výkonu funkce, zajistit motivační nastavení ročních a střednědobých úkolů pro členy představenstva, spravedlivé odměňování pro všechny členy orgánů, u strategických společností a státních podniků zvážit zavedení výboru pro odměňování).

Zda budou navrhovaná schémata odměňování manažerů efektivní v tuto chvíli samozřejmě nelze hodnotit. Strategie se však odvolává především na ucelený soubor pravidel, která by měla přispět k udržitelnosti a naplnění strategických cílů státních firem.

Ministerstvo financí pravidelně vydává výpisy, kde uvádí aktuální majetkové účasti Ministerstva financí. Nejaktuálnější z těchto výpisů byl vydán 14. února 2020 a zahrnuje účast ministerstva do 31. ledna 2020. V tomto výpisu ministerstvo uvádí, že vlastní částečný či kompletní podíl na zmíněných společnostech. Konkrétně u ČEPRO, MERO a Letiště Praha je to 100 %, u společnosti ČEZ 69,78 %.

Všechny společnosti tyto informace uvádí i na svých webech.

• ČEZ
• ČEPRO
• MERO
• Letiště Praha

V dokumentu o strategii vlastnické politiky státu (.doc, str. 32), který vydala Hospodářská komora ČR, jsou zdůvodněny významy těchto společností pro stát.

• ČEZ – „Dominantní energetický koncern v ČR, výrobce a distributor el. energie a tepla včetně prodeje plynu a těžby uhlí, významná společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• ČEPRO – „Přeprava a skladování pohonných hmot včetně ochraňování státních hmotných rezerv PHM, významná
  společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• MERO – „Jediný přepravce ropy do České republiky a nejvýznamnější společnost zajišťující skladování nouzových
  strategických zásob ropy“
• Lětiště Praha – „Provázanost letecké přepravy a pozemních služeb na letišti VH v Praze“

Stejné údaje jsou pak k dispozici i na stránkách obchodního rejstříku.

Co se týče managementů u jednotlivých společností, tak se nám podařilo zjistit následující.

U společnosti ČEZ mezi roky 2018 a 2019 vzrostl čistý zisk o cca 7 miliard korun (.pdf, str. 5). Co se managementu týče, tak předsedou představenstva a zároveň generálním ředitelem je od 15. září 2011 Ing. Daniel Beneš. V čele ČEZu je tedy již přes osm let.

U společnosti ČEPRO je výsledek hospodaření také kladný. Mezi lety 2016 a 2017 se výsledek hospodaření zvýšil o cca 5 %. Od roku 2011 do roku 2017 pak činí tento nárůst 40 %. Co se týče managementu, tak předsedou představenstva je Mgr. Jan Duspěva již od roku 2013.

U společnosti MERO se nám podařily najít nejnovější materiály z let 2016 až 2018. Mezi lety 2016 a 2017 vzrostl čistý zisk o 43 procent. Mezi lety 2017 a 2018 pak vzrostl čistý zisk o 22 procent. Předsedou představenstva je od 2. dubna 2019 Ing. Jaroslav Kocián. Momentálně nepůsobí ve své funkci ani rok, ale před tím se věnoval dlouhodobě distribuci pohonných hmot u Ministerstva obrany.

Společnost Letiště Praha pak za rok 2018 zvýšila čistý zisk o desetinu. Konkrétně na 3,3 miliardy korun. Předsedou představenstva je od roku 2017 Ing. Václav Řehoř, Ph.D. Ten má rovněž poměrně bohaté zkušenosti z minulosti.

Pokud jde o investice do vývoje u jednotlivých společností, tak na webu společnosti ČEZ jsou v sekci investic vyjmenované například investice do digitalizace infrastruktury či do obnovitelných zdrojů. U společnosti ČEPRO byl v roce 2018 zaznamenán nárůst investic, konkrétně na 370 miliónů. Největší část padla na obnovovací investice.

Co se týče společnosti MERO ČR, to připravuje např. možnou výstavbu ropovodu Litvínov – Leuna. Ve společnosti Letiště Praha jsou plánované investice vcelku rozsáhlé. V plánu je rozšíření druhého terminálu či nová přistávací dráha. V roce 2035 chce Letiště Praha odbavit 30 milionů pasažérů.

Ke státním ziskům na dividendách: Stát vlastní 70 % akcií ČEZu. V roce 2019 ČEZ vyplatil na dividendách 17,8 miliardy korun, z čehož připadne většina státu. Společnost ČEPRO je ze 100 % vlastněna státem a na dividendách vyplatila v roce 2017 necelé 2 miliardy korun. Společnost MERO pak za rok 2017 vyplatila dividendy (.pdf, str. 9) v hodnotě 438 milionů korun. Od společnosti Letiště Praha stát získal v roce 2018 na dividendách 1,7 miliardy korun.

Na závěr pak uveďme, že tvrzení, že management jednotlivých společností je kvalitní, je značně subjektivním hodnocením a jako takové jej neověřujeme.

Český Aeroholding byl akciovou společností vytvořenou státem v roce 2011. Podnik se zabýval především správou letištní infrastruktury (po boku Letiště Praha) a rovněž měl podíl na vlastnictví Českých aerolinií. Český Aeroholding byl zároveň v době sloučení obou společností jediným akcionářem společnosti Letiště Praha, a. s.

Uvádí se, že po privatizaci Českých aerolinií byla již samostatná existence Aeroholdingu zbytečná a nevýhodná. Ke sloučení Českého Aeroholdingu s Letištěm Praha došlo v roce 2018.

Na stránkách MF ČR se k fúzi uvádí:

„Ministerstvo financí společnost Český Aeroholding, a. s. založilo a po celou dobu její existence v ní jménem České republiky vykonávalo akcionářská práva. Z důvodu zachování kontinuity a s ohledem na fakt, že Ministerstvo financí disponuje specializovaným útvarem vykonávajícím akcionářská práva ve společnostech strategického významu, bude výkonem akcionářských práv ve společnosti Letiště Praha, a. s. jménem České republiky pověřeno Ministerstvo financí.“

V současné době je jediným akcionářem společnosti Letiště Praha (jako nástupce obou slučovaných společností) Ministerstvo financí ČR.

Projekt patnácti opatření boje s chudobou představila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v září 2018. Mezi tato opatření mělo patřit (.pdf, str. 1, 2) zavedení hygienických standardů pro byty, legislativní úpravy trvalého pobytu či definice přechodného bydlení, dále finanční a personální posílení policie a sociálních orgánů ve vyloučených lokalitách nebo rozšíření povinné školní docházky. Cíle projektu tak přesahovaly kompetence jejího resortu. O projektu kromě samotné vlády jednala i pracovní skupina složená ze zástupců ministerstev, úřadů a neziskových organizací. Její činnost byla ukončena na konci listopadu 2019.

Vláda však o všech 15 opatřeních jednat nemohla, neboť už začátkem roku 2019 pak byla třetina z těchto opatření vyškrtnuta. Ještě v dubnu 2019 se premiér Andrej Babiš vyjádřil, že z plánovaných 15 bodů se nepovedlo žádné realizovat. V polovině téhož měsíce byl pak uveden do provozu program Výstavba, skrze který mohou obce žádat o dotace na sociální bydlení. Podmínky pro zapojení do programu jsou však velmi přísné a obce to od zapojení odrazuje.

Vzhledem k tomu, že pojem „15 opatření“ se ve druhé polovině roku 2018 a v roce 2019 stal zavedeným pojmem a plán MPSV tak byl označován i po vyškrtnutí části bodů, hodnotíme výrok jako pravdivý. Byť v současnosti již plánovaných opatření není 15, stále lze použít původní označení.

Sociálně vyloučená lokalita je území, kde se koncentruje větší množství osob žijících v nevyhovujících podmínkách. Podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit v ČR (dále jen „Analýza“) se sociální vyloučení charakterizuje jako souběh několika faktorů, které výrazně omezují možnosti přístupu na otevřený trh práce, přístupu k veřejným službám, včetně sociálních služeb a vzdělávání, kontaktu se sociálním okolím, řešením osobních krizí a politické participace. Specifickou roli v sociálním vyloučení hraje etnicita. Zadavatelem Analýzy bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, její výsledky byly zveřejněny v květnu roku 2015.

K počtu sociálně vyloučených lokalit ve srovnání s rokem 2006 (v tomto roce vyšla předchozí analýza sociálně vyloučených lokalit) hovoří Analýza takto (str. 34):

„Celkový počet lokalit se v porovnání s rokem 2006 téměř zdvojnásobil (z 310 na 606). Počet lokalit vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji ale více než trojnásobně (dle tabulky na str. 34 byl však nárůst v Moravskoslezském kraji nižší, pozn. Demagog.cz).“ K samotnému počtu obyvatel dodává (str. 11): „Počet obyvatel žijících v sociálně vyloučených lokalitách se zvýšil téměř o polovinu. V roce 2006 analýza odhadovala celkem 60 000 až 80 000 obyvatel v sociálně vyloučeném prostředí.“ Kdežto v roce 2015: „Lze předpokládat, že počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách se pohybuje mezi 95 000 až 115 000.“

Novější zdroj informací než tato Analýza k dispozici není. Nejaktuálnější Zpráva o plnění opatření Strategie sociálního začleňování 2014–2020 za rok 2018, vypracovaná v březnu roku 2019 (.pdf, str. 5), stále pracuje s informacemi z této Analýzy. Tudíž podle momentálně dostupných dat lze hovořit o celkovém navýšení sociálně vyloučených lokalit „pouze“ na dvojnásobek, nikoliv trojnásobek. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý. S žádostí o poskytnutí aktuálnějších údajů, ze kterých mohla ministryně Maláčová vycházet, jsme oslovili Ministerstvo práce a sociálních věcí, zatím jsme však neobdrželi odpověď.

Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice příjmu k zajištění základních potřeb. Existenční minimum je pak minimální hranice příjmů, která je považována za nezbytnou k zajištění základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Částky obou minim jsou upraveny zákonem č. 110/2006 Sb.,o životním a existenčním minimu, který stanovuje měsíční částku životního minima na 3 410 korun na osobu. Měsíční částka na osobu v rámci existenčního minima je pak 2 200 Kč.

Ministryně práce Jana Maláčová navrhuje zvýšení minim o inflaci (.docx, str. 2), čili o alespoň 13 %. Životní minimum by tak od 1. dubna 2020 činilo (.docx) 3 860 Kč a to existenční 2 490 Kč. Naposledy se přitom životní a existenční minimum zvýšilo k 1. lednu 2012, tedy před více než 8 lety.

Zdroj: Důvodová zpráva (.docx)

Ministryně Maláčová uvádí, že návrh zvýšení životního a existenčního minima je obsažen v návrhu zákona o přídavku na bydlení. Byť MPSV již dříve uvedlo, že k navýšení minim by mělo dojít v souvislosti s revizí systému dávek na bydlení (přijetím zákona o přídavku na bydlení), navýšení má být provedeno samostatným https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-110#p9-2">nařízením vlády, nikoliv ustanovením v navrženém zákoně. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Další změny, které návrh zákona o přídavku na bydlení popisuje, se týkají posílení individuálního charakteru poskytování služeb zaměstnanosti (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 15), čili že klientům bude poskytnut individuální a komplexní přístup ze strany Úřadu práce. Dojde tak k provázání aktivity uchazeče o zaměstnání s pobíráním přídavku na bydlení. Zákonem bude také stanovena pravomoc Úřadu práce ČR nepřiznat přídavek na bydlení do bytů nevhodných pro trvalé bydlení. Na druhou stranu má však dojít k rozšíření právních titulů (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 22-23) umožňující nárok na dávku přídavek na bydlení, což obnáší nárůst žadatelů o dávku o 20 až 30 tisíc. Má tedy dojít k posílení sociálních služeb.

Podpora sociální práce v obcích vychází z projektu MPSV. „Systémová podpora sociální práce v obcích“ je projektem, který je financován z prostředků EU OP Zaměstnanost a je rovněž financován státním rozpočtem. Tento projekt byl spuštěn již v roce 2016. Loni v lednu byl však prodloužen až do 30. června 2021. Projekt vychází ze Strategie pro sociální začleňování 2014–2020.

V první polovině roku 2020 jsou plánovány například vzdělávací akce pro sociální pracovníky. „Na základě zpětné vazby od sociálních pracovníků bude realizován vzdělávací program v celkovém rozsahu 42 hodin (56 vyučovacích hodin). První běh vzdělávacího programu je plánován na první polovinu roku 2020. Celkově se počítá s realizací 15 běhů po 15 účastnících. Každý běh bude trvat 7 dní a každý den bude obsahovat v průměru 7 hodin školení. Ukončení realizace vzdělávacího programu je plánováno na první polovinu roku 2021.“ Dále budou pořádány kazuistické semináře a vytvořen vzdělávací web.

Strategie pro sociální začleňování 2014–2020 uvádí nutnost systémové sociální práce jako opatření 2f (.pdf, str. 20), kterým se bude zabývat průběžně.

Lze tak říci, že MPSV podnikalo a podniká kroky v této oblasti.