Dle školského zákona je školský řád vydáván ředitelem školy a schvalován školskou radou (§ 168). Školský řád rozhoduje mimo jiné o provozu a vnitřním režimu školy (§ 30), do kterého by mohla spadat i možnost natáčení výuky. Schválení takové činnosti je tedy individuální pro každou školu a závisí na tamní školské radě.

Zákaz natáčení výuky je v řadě škol řešen zákazem používání mobilního telefonu, to také doporučovala Česká školní inspekce v roce 2008. Na druhou stranu dle Listiny základních práv a svobod může ve veřejném právu každý činit to, co není zákonem zakázáno (čl. 2). Pokud tedy není explicitně zakázáno používání jiných než telefonních zařízení, nelze studenty základních a středních škol postihnout za jejich užívání. Mohlo by jít například o Ipady, videokamery a podobně.

Vyhledáváním ve školních řádech bylo zjištěno, že velký počet škol touto mezerou ve školním řádu trpí. Jsou to namátkou např. ZŠ Dětřichov, ZŠ Masarykova Polička či ZŠ Pionýrů Hostivice, které ve svém řádu neobsahují komplexní zákaz pořizování audio a videozáznamů. Dá se tedy říct, že v těchto školách je natáčení dovoleno, ačkoli by postačilo změnit pouze školní řád.

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.

Je skutečně pravdou, že existuje řada dostupných metodik a doporučení, jak reagovat na šikanu mezi žáky.

Předně jde pro české školství o Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ten je platný od roku 2000 a je zveřejněn (.doc) na stránkách MŠMT.

Dále jde o dokument Školní šikanování z rámcového konceptu Rizikové chování ve školním prostředí. Tento dokument MŠMT (.doc) je určen pro pedagogy, podrobně popisuje šikanu a její znaky a také nabízí nástroje na její rozpoznání a postupy při její identifikaci.

Dále je možné dohledat řadu dalších informací ze sféry různých (především neziskových) institucí, které se tématem zabývají. Povětšinou ovšem vycházejí jednak z dokumentů ministerstva, popř. pracují s prameny PhDr. Michala Koláře, na nějž se odvolává i samotné ministerstvo.

Můžeme tedy zmínit např. Národní informační centrum pro mládež, program Minimalizace šikany či informace Poradny proti šikaně.

Pokud vyjdeme z materiálů ministerstva k dané problematice, je pravdou, že obecně pracují pouze s možnou šikanou mezi dětmi samotnými, nepopisují možnou šikanu pedagogů ze strany dětí.

Počet exekucí ročně skutečně dosahuje statisíců.

Musíme zde rozlišovat dva údaje, a to počet exekucí a počet exekuovaných osob, přičemž z tiskové zprávy Exekutorské komory České republiky z října 2015 vyplývá, že počet občanů v exekuci nadále (lépe řečeno od roku 2011) klesá, avšak přibývá lidí, kteří čelí mnohačetným exekucím.

Pro počet exekucí za loňský rok existují zatím pouze předběžná data, která hovoří o 730 tisíc zahájených exekučních řízeních, čili konečné číslo řádu statisíců dosáhne (více v grafu níže).

Stále existuje množství stížností na necitlivý přístup exekutorů, jejich pochybení při provádění exekuce či vůbec neoprávněnost exekuce. Exekutorská komora České republiky uvádí, že za šest let (do roku 2014) připadá na 4,5 milionu vedených exekučních řízení 173 podaných kárných žalob. Z toho však bylo zjištěno porušení předpisů pouze v 73 případech. Mezi množstvím exekucí, které probíhají standardním způsobem, se vždy najdou mediálně vděčné kauzy, třeba exekuce kvůli jízdě bez jízdenky či dluhu původně extrémně malé částky, což ve výsledku může působit dramatickým dojmem.

Pro přehled vývoje připravil ihned.cz přehlednou infografiku:

Pavel Blažek byl ministrem spravedlnosti ve vládě Petra Nečase a to po odvolání Jiřího Pospíšila. Konkrétně od 7. července 2012 do 10. července 2013. V té době nebyl členem Poslanecké sněmovny, návrh by tedy musel podávat za vládu.

Návrh, který řešil tzv. šikanózní návrhy, byl v daném volebním období skutečně schválen a to jako zákon č. 334/2012 Sb. Návrh však do Poslanecké sněmovny nepředložil ministr spravedlnosti Blažek, ale jeho předchůdce ve funkci Jiří Pospíšil.

Zákon poslancům vláda poslala v únoru 2012, tedy necelý půlrok před nástupem Pavla Blažka do funkce ministra. Za něj pak bylo projednávání dokončeno, není ovšem pravdou, že by on sám toto do legislativního procesu předložil.

Návrh, který do Sněmovny poslal ministr Pospíšil, danou problematiku upravoval následovně (.pdf - str. 2):

§ 128aOdmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li
zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh
podán.(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže
a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely
rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání
nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím
o insolvenčním návrhu, nebo
c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.(3) V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může
insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou
pokutu určenou do výše 50 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci.“

Pavel Blažek je rovněž předkladatelem jedné z novel insolvenčního zákona. Ta se však ochranou před šikanózními insolvenčími návrhy příliš nezabývá. Nejblíže je tomu úprava § 111 odst. 3, když nově bylo připuštěno, že po podání insolvenčního návrhu je stále možné s majetkem právně nakládat, pokud k tomu byl dán předchozí souhlas soudu. Toto ustanovení však nedělá z návrhu "podobný" co se týče ochrany před šikanózními insolvenčními návrhy. Výrok je tedy nepravdivý.

V resortním programu hnutí ANO pro volby 2013 se v části Právo a spravedlnost mimo dalších nacházejí následující body.

" Budeme prosazovat přijetí nového občanského soudního řádu.(...)Posílíme dozor soudu nad činností exekutorů, zavedeme důsledný postih exekutorů za jejich excesy a nezákonné postupy a budeme regulovat jejich odměňování s cílem odstranit nepřiměřenost jejich odměn; odměna musí odpovídat skutečnému výkonu exekutora a jeho zaměstnanců. "

Šikanózní insolvenční návrh je návrh, kterého podstatou není řešení úpadku (nebo hrozícího úpadku), ale způsobení škody dlužníkovi. Nejvyšší soud ve svém judikátu konstatoval, že dochází k šikanóznímu výkonu práva, jestliže zákonem založené právo je uplatňováno z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, a hlavní nebo alespoň převažující motivací tohoto návrhu je poškodit či znevýhodnit povinnou osobu.

Podle § 53 odst. 1 písm. d) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, dodavatel, který se uchází o veřejnou zakázku musí splnit podmínku, že vůči jeho majetku neprobíhá nebo neproběhlo v posledních 3 letech insolvenční řízení,v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. To by však nemělo dopadat na šikanózní insolvenční návrhy. Insolvenční návrhy totiž může podat libovolná osoba a teprve následně se zkoumá, nakolik je její nárok oprávněný. Zákon neříká a nebylo by ani rozumné, aby již v tuto chvíli byla tomu, kdo je v návrhu označen, upřena možnost účastnit se veřejných výběrových řízení. Tento následek nastává až poté, co bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. Pokud se tak ale stalo, nešlo již o šikanózní, ale oprávněný návrh.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť popsaná situace neodpovídá zákonné úpravě.

Novelu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. insolvenčního zákona, která způsobila nárůst počtu provozoven, předložil ministr za ODS. Nicméně to nebyl Jiří Pospíšil, ale ve studiu přítomný Pavel Blažek. Sněmovně byla předložena v březnu 2013, prošla sněmovnou a nabyla účinnosti 1. ledna 2014. Tato skutečnost však není hlavní částí výroku, hodnotíme jej proto jako pravdivý s výhradou.

Stěžejní změny doznal zákon ve třetím článku druhé části (pdf, str. 120), ve kterém zákon říká, že insolvenční správce může mít kromě sídla také provozovnu, činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může však mít insolvenční správce více provozoven.

Jak uvádí důvodová zpráva vyhlášky (.doc) ministerstva spravedlnosti, od doby, kdy novela vstoupila v platnost (1. ledna 2014), narostl počet provozoven na 3000, zatímco insolvenčních správců je pouze zhruba 500 (dle článku Hospodářských novin.) Jak vysvětluje důvodová zpráva: „... dochází k masivnímu nárůstu počtu provozoven za účelem maximalizace nápadu insolvenčních věcí, ovšem za současného snížení kvality výkonu činnosti insolvenčních správců.“ (str. 2)

Právě nárůst počtu provozoven a fakt, že na některé insolvenční správce připadá až 60 provozen byl hlavním argument, kterým ministerstvo spravedlnosti vedené Robertem Pelikánem (ANO) odůvodňovalo nutnost své vyhlášky. Podle její důvodové zprávy: „Velmi často byl za provozovnu označen veřejně nepřístupný průmyslový objekt, restaurace, herna či rodinný dům, jehož obyvatelé o existenci provozovny na dané adrese neměli žádné informace.“ (str. 2)

Pelikánova vyhláška začala platit 1. srpna 2015 a okamžitě se proti ní ozvala Asociace insolvenčních správců.

Vyhlášku však napadla skupina 21 senátorů u Ústavního soudu, který svým rozhodnutím 17. února 2016 zrušil ustanovení vyhlášky ukládající povinnost fyzické přítomnosti insolvenčních správců na provozovnách.

Výrok hodnotíme na základě podkladů poskytnutých samotbou SZPI jako pravdivý. Mluvčí SPZI Pavel Kopřiva nám potvrdil, že v období mezi 1. 1. 2015 a 1. 1. 2016 došlo navýšení počtu pracovníků na pozici inspektor o 34.

Podle zprávy na oficiálních stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) udělila SZPI za rok 2014 pravomocně pokuty ve výši 99 429 300 Kč, tedy skutečně necelých 100 milionů korun – celková výše byla o 55 % vyšší než za rok 2013.

K další části výroku pan Kopřiva uvedl: "Činnost kontrolního orgánu lze hodnotit více parametry, např. z hlediska celkové výše pravomocně uložených pokut došlo k navýšení z 99,5 mil. Kč (2014) na 140 mil Kč (2015)."

„Zjednodušeně řečeno platí, že jedna pokuta představuje jedno správní řízení. V r. 2014 SZPI zahájila 1785 správních řízení, v roce 2015 to bylo 2694 správních řízení, Počet SŘ z roku 2015 tak představuje 150% SŘ z roku 2014 a došlo tedy k meziročnímu nárůstu počtu SŘ 1,5 násobně".

Cechovní normy jsou inspirovány bývalými Československými státními normami a přináší způsob jak kontrolovat kvalitu potravin prodávaných českými výrobci. Potravinářská komora zřídila pro přípravu cechovních norem internetový server cechovninormy.cz, na kterém se do procesu tvorby těchto norem může připojit i nejširší veřejnost. V této době je schváleno zhruba 100 cechovních norem pro výrobky z různých odvětví. Mezi ně patří třeba Bramborák s uzeným masem, který musí mít ve složení nejméně 63 % brambor, 12 % uzeného masa, pšeničnou mouku, vejce, česnek, majoránku a na smažení řepkový olej.