Je pravdou, že například v části Londýna Harrow mělo dojít k zavedení výhradně tzv. halal stravy v 52 základní školách. Tento přístup by měl být čistě na rozhodnutí dané školy.

Podle informací městské rady, které přinesl místní deník, je " využití halal masa běžnou praxí napříč Londýnem v mnoha školách, veřejných organizacích a přirozeně restauracích ". Halal maso mělo být podle článku také součástí cateringové distribuce do 9 středních škol (situace z roku 2010) v diskutované čtvrti Harrow.

Tato praxe se údajně nesetkala s žádnými negativními reakcemi od žáků ani rodičů. Toto se ovšem nepotvrdilo, na podzim daného roku došlo k hrozbám hladovkou, někteří rodiče také plánovali své děti kvůli této změně přesunout do jiných škol. Protiislámská iniciativa The English Defence League dokonce pořádala proti halal obědům demonstrace.

Požadavek takové praxe se objevil i ve městě New York, funguje rovněž např. ve Francii (stejně jako košer forma stravování).

Je také pravdou, že se objevily zprávy o tom, že někteří muslimští řidiči autobusů odmítali svezení nevidomým za přítomnosti slepeckého vodícího psa, informoval o tom britský bulvární deník Daily Mail. Deník Telegraph informoval o případu nevidomého muže, který nebyl kvůli svému psovi připuštěn do taxíku. Taxikáři poté za tuto praxi byli odsouzeni k pokutě.

Tuto praxi ovšem již v minulosti zakázalaIslámská rada Šaríi, jež se věnuje výkladu sunnitské větvě islámského práva.

Nepodařilo se nám dohledat analýzu, která by toto téma popisovala v širším kontextu, je ale skutečností, že některé izolované příklady skutečně existují a Konvičkův výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je označen jako pravdivý, protože dle dat Eurostatu byla v srpnu 2015 v České republice nezaměstnanost ve výši 5 % a byla tak druhá nejnižší v Evropské unii hned po Německu, které má ještě o půl procentního bodu nižší míru nezaměstnanosti.

Dodejme tedy, že za Evropu zde považujeme země Evropské unie. Možných definic slova "Evropa" je jistě více, v pochybnostech se však vždy přikláníme k variantě, která nejlépe odpovídá řečníkovu výroku.

Dle výhledu státního rozpočtu (data k nalezení na webu vlády po stažení Dalších příloh materiálu v souboru s názvem „M 02 Tabulky výhled 2016-2018 vláda srpen.xls“ na listu „T-3 výdaje“) budou výdaje na obranu v roce 2016 ve výši 47,588 mld. Kč. Abychom toto číslo vyjádřili jako podíl na HDP, vycházíme z prognózy MF růstu HDP v roce 2016, podle které by HDP příští rok mohlo dosáhnout 4 647 mld. Kč, což by znamenalo, že rozpočet MO bude 1,02 % HDP. Pro ilustraci vývoje přinášíme tabulku s rozpočtem MO, HDP podle MF a vyjádřením tohoto rozpočtu jako podílu na HDP (výpočet Demagog.cz). Odhady HDP na roky 2017 a 2018 jsou vypočteny na základě prognózy Ministerstva financí, která počítá s růstem o 2,3 % pro oba roky.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože i přes relativně vysoké plánované navýšení rozpočtu MO v nejbližších letech bude jeho podíl na HDP stále blízko 1 % a tudíže stále daleko od koaličního cíle jej navýšit na 1,4 % HDP v roce 2020.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože prezidentem uváděný výrok Bohuslava Sobotky neodpovídá skutečnosti, zároveň prohlášení prezidenta po jednání BRS vyznívalo poněkud jinak, než co prezident Zeman uvedl v Partii na TV Prima.

Jednalo se o schůzi Bezpečnostní rady státu (BRS) konané dne 6. 10. 2015, které se zúčastnil i prezident Miloš Zeman. Zabývala se aktuální situací v oblasti migrace, problematikou Severoatlantické aliance a Evropské unie v bezpečnostní oblasti, včetně aktuální bezpečnostní situace v České republice, či rozvojem Policie ČR na léta 2016–2020.

"Na jednání předsednictva Bezpečnostní rady státu, kterého se prezident nedávno účastnil, bezpečnostní opatření vlády nijak nekritizoval,"prohlásil na adresu shody ústavních činitelů premiér Sobotka. Jiné prohlášení premiéra k postoji Miloše Zemana k závěrům BRS či k migrační politice vlády se dohledat nepodařilo.

Premiér tedy netvrdil, že Miloš Zeman bez výhrad podporoval migrační politiku vlády. Uvedl, že prezident nekritizoval bezpečnostní opatření vlády spojené s migrační krizí.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček tlumočil názor Miloše Zemana takto: “Pokud by se Evropská komise násilím snažila prosazovat tento mechanismus, bylo by vhodné následovat příkladu Slovenska a obrátit se s žalobou na Evropskou komisi k soudnímu dvoru Evropské unie.” Prohlášení tedy vyznívá ve smyslu, že připojení se k žalobě by byl podle prezidenta případný další krok, pokud by Evropská komise trvala na uplatňování odhlasovaného přerozdělovacího mechanismu.

Bohuslav Sobotka se ale k této žalobě připojit nehodlá. Sněmovna odmítla mechanismus přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie na začátku října.

Novela zákona (str. 1) o platech ústavních činitelů, kterou v současné době projednává Poslanecká sněmovna, skutečně upravuje nejenom platy poslanců, ale i ministrů, soudců a například europoslanců.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to i přes jednu nepřesnost. Ron Paul byl po dlouhou dobu členem Sněmovny reprezentantů, nikdy však nebyl senátorem. V roce 1984 kandidoval, nevyhrál ale ani tzv. primárky. Senátorem se stal až jeho syn Rand Paul. Je sice pravdou, že Ron Paul několikrát kandidoval na prezidenta, vždy byl ovšem velmi neúspěšný. Za Libertariánskou stranu kandidoval v roce 1988 se ziskem 0,47 %. V letech 2008 a 2012 kandidoval za Republikánskou stranu, tehdy ovšem neprošel ani primárkami a skončil v nich s velkým odstupem na čtvrtém a následně třetím místě.

Institut Rona Paula v posledních dnech vydal hned několik článků, které jednoznačně vyznívají proti vměšování se USA do zahraničních záležitostí.

Článek z 20. listopadu 2014 se věnuje výrokům viceprezidenta USA Joa Bidena, který opakovaně navrhuje vyslání vojenské pomoci Kyjevu proti separatistům na východě Ukrajiny. Upozorňuje se zde na to, že po takových výrocích se zesiluje tlak Kyjeva na východní oblasti a vzrůstají počty obětí tohoto konfliktu.

Článek publikovaný 17. listopadu zase kritizoval Národní nadaci pro demokracii (The National Endowment for Democracy) a jejího prezidenta Carla Gershmana za jeho snahy o destabilizaci či změny režimů v jiných státech. V této souvislosti se článek věnoval přímo i prezidentu Miloši Zemanovi. Odsuzoval kritiku jeho výroků a postojů týkajících se Ukrajiny, ale i jeho nedávné návštěvy Číny, stejně jako například výroky prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka, jehož odmítání "falešného univerzalismu" považuje za odklon od odkazu politiky Václava Havla. Autor nakonec nabádá Českou republiku, aby byla před Gershmanem na pozoru, protože pokud se Gershman rozčílí, mohl by začít plánovat operaci na změnu režimu.

Sám Ron Paul pak v článku z 5. října odsuzoval americkou intervenci do Afghánistánu a Iráku. Uvádí například to, že Saddám Husajn bojoval proti Al-Káidě. Tím, že jej Američané svrhli, uvolnili místo mnohem nebezpečnějším a brutálnějším skupinám.

Ministr Pelikán je jediným členem vlády, který otevřeně podpořil přijetí povinných kvót na přerozdělení žadatelů o azyl v EU. I ve svých příspěvcích na sociální síti Twitter vyjadřuje pozitivní postoj.

Ačkoliv ministr Dienstbier podpořil odmítavé stanovisko vlády ČR k povinným kvótám, vyjádřil se také v tom smyslu, že ČR má kapacitu na přijetí 7 až 15 000 uprchlíků. Dienstbierův vstřícný postoj lze vycítit i z jeho rozhovoru pro Právo.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident hovoří o "vysoké toleranci vůči vstupu uprchlické vlny," což může vzbudit dojem mnohem pozitivnějšího a vstřícnějšího postoje, než jaký oba ministři ve skutečnosti vyjadřují. Nadto se většina jejich veřejných výroků vztahujících se k tomuto tématu týkala tuzemské, nikoliv evropské reakce na stávající situaci.

Dodávka zbraní do Iráku proběhla 19. listopadu 2015. Část daru byla určená irácké armádě a druhá část kurdským ozbrojeným silám.

Co se letounů L-159 týče, jejich odprodej je skutečně dojednán. Že dva z bitevníků jsou již na místě, o tom informuje např. Idnes, Reflex, Novinky.cz či České noviny (eng.) - zpravodajský server ČTK. Odkazují přitom na aeroblog Aerohisto, který sdílel fotky bitevníků stojících na letišti v bulharském Plovdivu a dále na agenturu Reuters.

O úspěšném obdržení letounu informují i některá zahraniční média, např. zde (eng.) či zde (arabsky).

Předně je třeba uvést, že nejsou k dispozici souhrnné statistiky účasti členů vlády na jednání Poslanecké sněmovny či interpelacích. Statistika hlasování u jednotlivých členů vlády (kteří jsou současně poslanci) neposkytuje přesný indikátor přítomnosti ministrů a to, zda jsou k dispozici pro dotazy z opozice.

Nicméně můžeme sledovat několik sekundárních ukazatelů toho, že členové vlády nejsou v Poslanecké sněmovně přítomni vždy ve velkém zastoupení, a to i při interpelacích.

Jedním z prvních příkladů jsou situace, kdy poslanci nemohli jednat z důvodu, že při projednávání nebyl přítomen ani jeden člen vlády. To se u některých jednání skutečně stává a jednání bývá na několik minut přerušeno, než se dostaví libovolný člen vlády (to indikuje, že drtivá většina vlády není přítomna). Naposledy se tahle situace vyskytla při projednávání EET 8. ledna, což dokládá stenoprotokol sněmovny, kdy poslanci nemohli jednat, než do sálu dorazili 2 ministři.

Pokud se zaměříme na interpelace, tak je můžeme rozdělit na interpelace na předsedu vlády a interpelace na ministry. Opozice dlouhodobě kritizuje fakt, že členové vlády nejsou na těchto jednáních přítomni. Můžeme uvést několik příkladů, které toto dokládají, nicméně na úvod se sluší konstatovat, že úroveň interpelací nevybočuje z dlouhodobé reality českého parlamentarismu. Např. v minulém volebním období se premiér Nečas účastnil 50 % interpelací na svou osobu oproti dosavadním 60 % u premiéra Sobotky.

Poslední troje interpelace na členy vlády proběhly 26. listopadu a 10. a 17. prosince 2015. V prvním případě se z jednání z různých důvodů omluvilo 7 členů vlády (Sobotka, Babiš, Mládek, Němeček, Zaorálek, Dienstbier, Šlechtová).

10. prosince předsedající načetl ráno omluvy dokonce 14 členů vlády (ze 17), z nichž 9 se omluvilo na celý den jednání – tedy i interpelace (Sobotka, Babiš, Bělobrádek, Dienstbier, Chovanec, Marksová, Šlechtová, Ťok, Zaorálek).

V posledním případě se omluvilo z jednání Poslanecké sněmovny na celý den 7 členů vlády – Sobotka, Babiš, Bělobrádek, Dienstbier, Chovanec, Němeček, Valachová.

Z odkazů na omluvy lze jasně vidět, že kromě členů vlády se ve velkém mnoštví omlouvají také jednotliví poslanci, a to včetně těch opozičních. Navíc samotná nepřítomnost člena vlády nelze chápat a priori negativně, člen vlády může mít důležitou zahraniční cestu, jednání s partnery v EU atp.

Co se týká účasti na hlasování ministra Babiše, web Poslanecké sněmovny dokládá jeho účast na zhruba polovině hlasování. Při interpelacích pak byl ministr financí omluven v 17 případech z 26 jednání.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě daňového řádu (zákon č.280/2009 Sb.). Správce daně má skutečně možnost v případě nesrovnalostí doměřit daň a případně i uložit penále.

Z § 139, odst. 3“- Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru” - se dá jasně vydedukovat, že správce daně má možnost doměřit subjektu daň a vyzvat ho k zaplacení rozdílné částky.

Sankcím se věnuje čtvrtá část zmíněného daňového řádu. Konkrétně § 251, odst. 1 říká:

“1) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši

a) 20 %, je-li daň zvyšována,

b) 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo

c) 1 %, je-li snižována daňová ztráta.”