Výrok hodnotíme jako pravdivý. Není zcela jasné o jakém nárůstu o 4 miliony kilometrů pan Petr Tupec mluví. Pokud má na mysli nárůst oproti r. 2011, tak má pan Tupec pravdu. V r. 2011 činil rozsah dopravní obslužnosti autobusové dopravy 13,9 milionů kilometrů a pro r. 2012 bylo schváleno již celých 18 milionů kilometrů. Rozdíl tedy činí 4,1 milionu kilometrů.

Regionální doprava v Pardubickém kraji je realizována tarifem IREDO, který je zajišťován společností OREDO s.r.o.. Společnost OREDO byla založena r. 2003 Královéhradeckým krajem. Pardubický kraj pak do společnosti vstoupil v r. 2011 a je polovičním vlastníkem.

Poslanecká sněmovna k rozhodnutí, že je potřeba omezit poslaneckou imunitu dospěla už 8. února, kdy byl schválen návrh na zrušení doživotní imunity a její omezení pouze na dobu výkonu mandátu. Nelze tedy tvrdit, že by k tomu Poslanecká sněmovna nedospěla vůbec. V platnost nevstoupil zákon schválený Parlamentem jako celkem. Výrok je tedy v tomto smyslu zavádějící.

Výrok podobného charakteru se na našem serveru vyskytoval už dříve, proto pouze zopakujeme, že do této doby bylo podáno šestnáct návrhů na omezení imunity poslanců a senátorů a šestnáctkrát bylo toto omezení zamítnuto některou z komor. V posledním, sedmnáctém případě prošel Poslaneckou sněmovnou návrh na zrušení doživotní imunity zákonodárců a ústavních soudců, což je prakticky omezení imunity na dobu jejich mandátu. Komplikace nastaly při hlasování v Senátu. 24. května ale na další pokus podpořil i Senát dva návrhy na omezení imunity, přičemž o tom, který bude poslán do Poslanecké sněmovny rozhodne ústavně-právní výbor a ústavní komise.

Ano, Krajská správa silnic Libereckého kraje skutečně spravuje více než 2000 km silnic II. a III. třídy. Jedná se přesně o 2098 km. Celkově pak spravuje 2493 km všech komunikací.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Rozsudek nic takového nepotvrzuje.

Obvodní soud na Praze 5 v odůvodnění rozsudku (.pdf) cituje nahrávky, na kterých Kristýna Kočí zmiňuje svou spolupráci s představiteli koaličních stran (na str. 13-15), stejně jako "částku, poslanou Kalouskem". Soud konstatuje, že tyto výroky lze stěží výkládat jinak, než jako " informování o svých plánech na rozštěpení Věcí veřejných za spolupráce představitelů dalších koaličních stran ".

Soud však nepotvrzuje, že na těchto nahrávkách poslankyně Kočí hovoří pravdu. Naopak důvěryhodnost její výpovědi, stejně jako jejích prohlášení mimo soudní řízení, zpochybňuje. Kočí sama tvrdí, že si na nahrávkách vymýšlela, neboť věděla, že je nahrávána. To sice soud považuje za zcela nevěrohodné, na druhou stranu se soudu zdá pravděpodobné, že na nahrávkách " přeháněla či zveličovala svou úlohu a takříkajíc se předváděla " (str. 14 rozsudku).

Odůvodění rozsudku tedy sice nevylučuje, ale rozhodně nepotvrzuje to, že koaliční partneři VV usilovali o rozštěpení strany skrze rebelující poslance natož pak, že šlo o Bártou zmiňovanou "dražbu poslanců". Výrok poslance Bárty je tedy nepravdivý.

Výrok hodnotíme na základě níže uvedené e-mailové komunikace s tiskovým mluvčím Policie ČR Janem Melšou jako neověřitelný (žádná konkrétní potvrzující data se nám nepodařilo získat).

Přikládáme jeho odpověď na náš požadavek na statistiku počtu policistů na jednotlivých místních a obvodních odděleních: Dobrý den,

tato informace veřejně dostupná není, jde o údaj z analýzy, kterou si nechalo zpracovat vedení Policejního prezidia ČR v rámci podkladů na jednání s MVČR. Mohu Vám ji tedy bez bližších podrobností potvrdit, samotný materiál je však určen pro vnitřní potřebu Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR.

S pozdravem

kpt. Mgr. Jan Melša

vrchní komisař, tiskový mluvčí

Výrok pana Davida Ratha hodnotíme jako neověřitelný, neboť zmiňovaný posudek, odhadující hodnotu projektu IZIP, se serveru Demagog.cz prozatím nepodařilo získat.

Média uvádí, že celý projekt doposud za dobu své existence stál celkem okolo 2 miliard korun. Generální ředitel a předseda představenstva společnosti IZIP Jiří Pašek zmínil v pořadu Interview ČT24 posudek, který byl vypracován v létě roku 2010 firmou PricewaterhouseCoopers, ve kterém se hodnota společnosti pohybovala mezi 800 miliony a 1,5 miliardy korun. Druhý posudek (neuvedené firmy) stanovil hodnotu IZIP v intervalu 1,2 až 4 miliardy korun. O zveřejnění posudku, který uvádí David Rath, jsme společnosti IZIP požádali a čekáme na odpověď.

Na základě dohledaných informací ze zastupitelstva kraje je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zastupitelstvo Karlovarského kraje projednávalo (.rtf - bod 41) tuto otázku 15. září 2011 na svém jednání, kdy schvalovalo Program rozvoje Karlovarského kraje a také aktualizaci Akčního plánu a Realizačního manuálu. Právě tento Akční plán (soubor .zip obsahuje .doc s tímto materiálem) obsahuje plán na vybudování vědeckotechnického parku (bod 29A akčního plánu) včetně finanční náročnosti.

Tento bod, který řešilo zastupitelstvo kraje pak následně v hlasování podpořilo 26 zastupitelů, proti nebyl žádný, 4 se zdrželi.

Dále jednalo zastupitelstvo o projektu také 19. dubna 2012 (.pdf). Na jednání byl bod 32 - Vědeckotechnický park Karlovarského kraje - pověření KARP, p.o. administrací a přípravou žádosti o dotaci.14. června 2012 (.rtf) byl na na pořad schůze jednání zastupitelstva kraje zařazen bod 30 - Schválení podmínek poskytnutí dotace pro projekt "Vědeckotechnický park Karlovarského kraje".

Na nejméně třech zasedáních zastupitelstva Karlovarského kraje, kde se otázka vědeckotechnického parku projednávala, lze demonstrovat, že se zastupitelstvo skutečně této otázce věnovalo dlouhodobě. Výrok Jaroslava Borky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok poslance Ratha hodnotíme jako nepravdivý, a to na základě dohledaného složení správní rady VZP v roce 2004.

David Rath ve svém výroku vymezuje období (jeho nástup do pozice ministra zdravotnictví), před níž podle něj nebyli ve správní radě VZP přítomni politici. Rath byl ministrem jmenován 4. listopadu 2005, před tímto datem by podle výroku poslance neměli být ve správní radě VZP politici. Jak je však zřejmé ze zdrojů z výroční zprávy VZP (.pdf) z roku 2004, tak v této době byli členy správní rady politikové také. Za všechny lze jmenovat tehdejší poslance Milana Cabrnocha (ODS), Miloše Pateru (ODS), Lucii Talmanovou (ODS), Antonína Seďu (ČSSD), Jarmilu Boháčkovou (ČSSD), Svatomíra Recmana (KSČM) nebo tehdejší senátorku Ludmilu Müllerovou (v té době KDU-ČSL).

Výrok Davida Ratha tak není pravdivý, neboť již před jeho nástupem na Ministerstvo zdravotnictví byli ve správní radě VZP zastoupeni politici.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Program Holešovské výzvy nevyzývá ke svržení demokracie jako takové, ale postupy, kterými chce dosáhnout svých cílu, za demokratické označit nejde. Podrobnější analýzu problematiky přinášíme níže.

A) Holešovská výzva je zaměřena na bezprostřední cíle vedoucí k odstranění současných politických a úřednických reprezentantů (dle webových stránek Holešovské výzvy ) :

"Chceme dosáhnout demise vlády, prezidenta, výměny zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd."

Holešovská výzva zpochybňuje legitimitu většiny volených i jmenovaných zástupců demokratických institucí. Neargumentuje však proti existenci institucí jako takových, nýbrž útočí proti osobám, které dané funkce v institucích zastávají, a žádá jejich okamžitou demisi. Nespecifikuje ale, kdo všechno by měl kromě vyjmenovaných podat demisi.

"Z vedení státu je nutno co nejdříve odstranit ty politiky, kteří mají největší podíl zodpovědnosti za výprodej národního bohatství a na úpadku našeho národa. /Asi bude nutno vyměnit 95 % z nich/."

V prohlášení mluvčího Holešovské výzvy Slávka Popelky najdeme jednoznačně nedemokratické principy jako je okamžité odstranění velké většiny politiků i nepolitických státních úředníků z důvodu vysoké míry korupce a rozprodání státního majetku "cizincům", což nejvíce ohrožuje demokracii v ČR. Jako problematické lze však vnímat, že k odstranění zkorumpovaných lidí chce dojít nedemokratickými prostředky, nerespektuje ústavní a zákonné předpisy.

B) Proces, který by měl následovat po splnění demise či abdikace většiny reprezentantů státní moci, je formulován vágně už od počátku.

"Bude nezbytné provést i některé další kroky, které budou v našich textech popsány později." (viz. web)

Holešovská výzva nezmiňuje, co je pro stabilizaci demokracie nutné udělat posléze, s výjimkou několika základních bodů, které nejsou blíže specifikovány. (viz. web)

"- po demisi vlády ustavit nepolitickou vládu z osobností těšících se všeobecné důvěře; změnit volební systém, omezit moc politických stran, uzákonit referendum; po abdikaci V. Klause si zvolit přímou volbou prezidenta z kandidátů navržených lidmi, ne stranickými sekretariáty; na základě široké diskuze s veřejností zahájit nápravu všech oblastí našeho života"

Dle Miroslava Kalouska je Holešovská výzva "útokem na rozvrat všech demokratických institucí."Návrhy v období po obsazení postů z řad "široce respektovananých osobností"blíže nespecifikují následný postup, ale odvolávají se na širokou diskuzi s veřejností.

C) Otázka přímé demokracie bývá v televizních vystoupeních a na demonstracích prezentována jako jeden z hlavních úkolů Holešovské výzvy.

Přímá forma demokracie je standardním prvkem mnoha právních řádů demokratických i nedemokratických zemích. K jeho použití však dochází velmi zřídka s výjimkou Švýcarska, kde je však použití referenda ovlivněno historickým vývojem a celkovým nastavením politického systému. K referendu se přistupuje především v otázkách změn ústavy, příp. ústavních zákonů, či v případě ratifikace mezinárodních smluv, které významně pozměňují dosavadní právní řády.

V současném systému velkých národních států s milionovými počty obyvatel se prvky přímé demokracie dále využívají především na místní úrovni především z důvodu úspornosti a efektivnosti. Zastupitelská demokracie je v teoretické rovině i v praxi chápána jako efektivnější a méně nákladná.

Je zřejmé, že Miroslav Kalousek upozorňuje na historické analogie, kdy se proklamované navrácení moci zpátky lidu zvrhlo v nejhorší diktatury světa. V případě Holešovské výzvy je však obtížné definovat, zda stojí proti základům demokracie či nikoliv, a zda se chystá po případném rozmontování současného systému uchýlit k diktátorským praktikám, neboť v prohlášení představitelů se objevují nejasné a především krátkodobé cíle. Po splnění těchto cílů se objevují požadavky demokratizovat současný systém za použití prvků přímé demokracie, neobjevuje se však, kdo by měl nově nastolený systém reprezentovat.

Výrok je tak označen jako neověřitelný, neboť Holešovská výzva volá po větší demokratizaci českého politického a společenského systému, nevyjadřuje však způsoby, jak by k tomuto mělo dojít.