Výrok hodnotíme jako pravdivý, prezident se skutečně v říjnu roku 2010 obrátil na Vládu ČR s výzvou na dojednání tzv. opt-outu z přistoupení k euru. Byť ne veřejně.

Podle informací, které přinesl internetový deník idnes.cz, 25. října 2010 vláda jednala v důvěrném režimu o požadavku na opt-out ze závazku ČR někdy v budoucnosti přijmout euro:

"Dva členové vlády pod podmínkou anonymity iDNES.cz řekli, že prezident Klaus by si dokonce přál, aby vláda vyjednala opt-out na přijetí eura."

Oba aktéři, prezident i premiér nejprve tuto informaci popřeli:

"Klausův mluvčí Radim Ochvat dostal otázku k prezidentově pozici v této věci písemně a po pár hodinách odepsal v SMS: "Dnes to na reakci nevidím."

Podobně:

"Premiér a předseda ODS Petr Nečas na otázku k materiálu, který dostala na stůl vláda v důvěrném režimu, odvětil: "Žádná taková věc na vládě nebyla projednávána. Žádný takový požadavek ČNB a pana prezidenta není."

Premiér Nečas ale již druhý den pro server iDNES.cz potvrdil, "že prezident Klaus poslal určitý dopis, ale nechtěl jeho obsah blíže komentovat. "Ode mě by to bylo nezdvořilé a nediplomatické," uvedl předseda vlády."

Později se ke svému požadavku vyjádřil i prezident Klaus, v rozhovoru pro Lidové noviny:

"Proč vás napadlo žádat vládu, aby se vyvázala z povinnosti euro přijmout?

Mě samotného to nenapadlo. Objevil jsem, že to vládě předkládá ČNB, a tak jsem nabyl dojmu, že se k tomu požadavku mám přidat."

Samotný dopis dodnes není veřejně k dispozici. Rozumíme-li však slovu oficiální ve významu úřední či formální, není tomuto hodnocenému výroku Petra Nečase co vytknout.

Do voleb v roce v 2010 šla strana TOP 09 jednoznačně pod hlavním heslem, které se neslo její kampaní, a to bylo oddlužovaní a snižování deficitu veřejných financí. Tuto svou programovou prioritu má i v preambuli volebního programu pro rok 2010 doslovně zmíněnou: "Globální ekonomická krize a s ní spojený propad hrubého domácího produktu naplno odhalily dlouho neřešené problémy hospodaření českého státu - neúnosně vysoký objem zákonem určených výdajů a nedokončené reformy penzijního, sociálního a zdravotního systému. Důsledkem je obrovský nárůst státního dluhu, který začíná ohrožovat samotné fungování státu."

Dále je zde pak zmínka v kapitole o hospodářské politice, kde se uvádí v části o veřejných rozpočtech toto: Změny, které vláda musí udělat, nebudou populární. Jsou však nezbytné a sociálně odpovědné. Současný strukturální deficit veřejných rozpočtů musí být v dohledném čase zlikvidován tak, aby již při návratu ke dvouprocentnímu růstu české ekonomiky bylo možné sestavit vyrovnaný rozpočet. Vyrovnaného rozpočtu je možné dosáhnout pouze za předpokladu, že vláda provede zásadní změny v těch výdajích státu, které jsou dnes určeny zákonem, tedy v tzv. mandatorních výdajích. Bez ohledu na to, jak rychle se bude svět zotavovat z ekonomické krize, je před vládou bezodkladný úkol - v krátké době zlikvidovat zhruba osmdesátimiliardový strukturální deficit, kterým jsou naše veřejné rozpočty zatíženy. Takové kroky přinesou ovšem nutnost změny v chování většiny občanů a od Poslanecké sněmovny budou vyžadovat odvahu a odpovědnost.

Z výše uvedeného vyplývá, že ve svém programu TOP 09 skutečně slíbila, že budou snižovat deficit veřejných financí a hospodárně nakládat se státními prostředky, proto výrok označujeme za pravdivý.

V námi nalezeném dokumentu (.doc) vydaném ustavenou Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006 se konstatovaní o předraženém projektu IZIP nevyskytuje.

V roce 2006 byl zřízen zvláštní Vyšetřovací výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zkoumající hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny, v jejímž rámci měl být prozkoumán i projekt IZIP. Zkoumání mělo probíhat právě z popudu Davida Ratha, jehož ministerstvo (zdravotnictví) vydalo posudek o finanční náročnosti a minimální efektivitě projektu. Proti tomuto posudku podala protest (.doc) společnost IZIP, obávající se ovlivňování vyšetřovací komise.

Ve zprávě vydané komisí se pak žádné závěry o (ne)funkčnosti a předraženosti IZIP neobjevují, neboť se jí podle výše uvedeného dokumentu komise zatím nezabývala. Zpráva deklaruje, že se ekonomickou stránkou projektu IZIP bude zabývat v budoucnu. Zprávu komise hodnotící projekt IZIP se nám ale mezi zveřejněnými dokumenty nepodařilo nalézt.

Příjmy Karlovarského kraje z výnosů DPH neodpovídají tvrzení hejtmana.

Nejprve k procentním podílům, které hejtman Novotný zmiňuje: Česká daňová správa (.doc) stále uvádí podíly na daňových výnosech, které platily od roku 2008. Krajům v té době opravdu náleželo celkem 8,92 % výnosu z DPH. Aktuální znění zákona (.pdf) o rozpočtovém určení daní v § 3 odst. 1 bodu b) již zahrnuje zmíněných 8,29 %. Obě hodnoty tedy hejtman uvádí pravdivě.

Podle údajů (.xls) Ministersva financí ČR činily výnosy z DPH v roce 2011 celkem 275,2 mld. Kč. 8,29 % z toho se rovná asi 22,8 mld. Podle přílohy č. 1 uvedeného zákona náleží Karlovarskému kraji 3,77 % z této částky, tedy asi 860 mil. Kč.

Hejtman zmínil částku 300 mil. Kč: pokud měl na mysli prostředky, o které kraj přišel při změně podílu z 8,92 % na 8,29 %, je tato částka vysoká a pomýšlel-li na celkový příjem kraje z DPH, je nízká. Z těchto důvodů označujeme výrok hejtmana za nepravdivý.

Dodejme, že daňové příjmy rozpočtu Karlovarského kraje (.pdf) mají mezi lety 2011 a 2012 klesnout asi o 23,5 mil. Kč.

Marek Poledníček se v počtu návštěvníků lázní mýlí, ve skutečnosti lázně ročně navštíví zhruba dvakrát více klientů.

Český statistický úřad vydal 7. srpna 2012 statistiku Návštěvnost v lázeňských ubytovacích zařízeních v ČR a krajích (.xls), která uvádí, že v roce 2011 přijelo do lázeňských ubytovacích zařízení Karlovarského kraje celkem 420 386 hostů; za první 2 kvartály roku 2012 to bylo 210 922 hostů. Marek Poledníček se tak výrazně odchyluje od reálné výše návštěvníků a jeho výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Nemáme k dispozici soudní dokumentaci, která by to dokazovala.

Bárta dodává, že součástí soudního spisu je odkládací dokument policie, který podle Bárty zmiňuje, že "jakékoli tyto věci" byly policejně odloženy. Tento dokument je neveřejný a nemůžeme tak podle něj výrok posoudit. Z dostupné dokumentace, zejména z protokolu o hl. líčení z 5.března a z 9.března, nelze určit, zda byl "vstup ABL do politických her" u soudu vyloučen.

Kromě obžalovaných se k věci vyjadřuje svědek Pavel Pertlíček, podle kterého (9. března, str. 42) " Sledování samozřejmě na Praze 1 probíhalo." Pertlíček ale netvrdí, že šlo o sledování politků. Svědek Tomáš Jánský, který o spolupráci s ABL hovořit nechtěl (za což byl soudem pokutován), řekl u soudu Škárkovi: " Psal jste nějaký článek do Pražanu a sbírali jsme na to materiály. Byli jsme tam u nějakého domu a pak jsme byli u starosty. " (str. 34).

V protokolu z 5.března čteme (str. 63), že podle Škárky soudní dokumentace obsahuje korespondenci a zápisy z porad, týkající se nátlaku na zastupitele Prahy 1 Jiřího Vladyku. Předseda soudního senátu na to odpověděl, že spisy procházel a takovýchto materiálů si nepovšiml.

Není tedy k dispozici dokument, který by hovořil o absenci důkazního materiálu o sledování politků na Praze 1 ze strany ABL, ale ani o existenci takových důkazů. Nemůžeme tedy výrok ověřit.

Na základě informací z portálu Libereckého kraje, Asociace krajů České republiky a médií hodnotíme výrok jako pravdivý.

V analýze stavu dopravy na území Libereckého kraje jsou rozepsány prostředky, o které Liberecký kraj požádal na odstraňování povodňových škod. Patří mezi ně několik programů Ministerstva pro místní rozvoj, Fond Solidarity EU nebo dotace z Cíle 3 (přeshraniční spolupráce). Podle stránek Asociace krajů se vedou jednání i s mnoha dalšími ministerstvy.

Lenkou Kadlecovou zmíněné čerpání prostředků z ministerstva financí se dá doložit článkem České televize, který informuje o vzniklých nesouladech ve vyúčtování vládou schválené dotace čerpané skrz ministerstvo financí.

Na základě statistik OECD má Jeroným Tejc pravdu, ovšem s níže uvedenými výhradami.

Zde není jasné, o jakém typu dluhu poslanec Tejc mluví, jako nejčastější ukazatel se ovšem v tomto případě bere míra tzv. veřejného dluhu, pracujeme proto tedy s ní.

Podle statistik OECD byla v roce 2006 míra českého veřejného dluhu na úrovni 28,3 % HDP ČR (tj. cca. 912 mil. korun), čísla pro letošní rok udávají hodnotu 41,7 %, (podle únorové prognózy ČNB má letošní HDP vykazovat kladný nulový růst, výše dluhu by tedy odpovídala 1588 mil. korun).

Co se týče aktuálních čísel, má poslanec Tejc pravdu (drobné odchylky v hodnotách mohou být způsobeny jinou metodikou výpočtu veřejného dluhu, jelikož ne všechny instituce vycházejí ze zcela identických podkladů jako OECD), ovšem s přihlédnutím k tomu, že pokud hovoříme o letošním roce, pohybujeme se spíše na rovině spekulací.

Střednědobý výhled státního rozpočtu (.doc) hovoří pro příští rok o plánovaném dluhu ve výši 100 mld. korun, pro rok 2014 pak 70 mld. korun. Pokud by se tato prognóza naplnila, výše českého dluhu by mohla na konci řádného volebního období sněmovny dosahovat 1758 mld. korun, tj. tato částka se skutečně může přiblížit až Tejcem avizovanému 1,8 bilionu korun dluhu.

Výrok Karolíny Peake hodnotíme na základě analýzy sněmovních tisků Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako pravdivý.

Historicky první návrh na zavedení přímé volby prezidenta ČR předložili v roce 2001 poslanci KDU-ČSL a Unie Svobody.

Od té doby zde byla opravdu opakovaná snaha z různých stran politického spektra o prosazení této změny:

- r. 2002 - návrh Unie Svobody, KDU-ČSL, ČSSD

- r. 2002 - návrh ODS

- r. 2003 - návrh Unie Svobody, KDU-ČSL

- r. 2003 - vládní návrh (ČSSD, KDU-ČSL, Unie Svobody)

- r. 2007 - návrh ČSSD

- r. 2008 - návrh SZ

- r. 2009 - vládní návrh (ODS, KDU-ČSL, SZ)

- r. 2010 - návrh ČSSD.

Všechny tyto pokusy o novelu ústavy směřující k zavedení přímé volby prezidenta byly neúspěšné.

Výrok Karolíny Peak je tedy pravdivý, teprve v roce 2011 sněmovna přijala vládní návrh, schválený později také senátem a podepsaný prezidentem, na jehož základě bude poprvé v historii České republiky volen v roce 2013 prezident v přímých volbách.

Skutečně dochází ke změně v definici "oprávněné osoby".

Platná restituční legislativa (zákon č. 87/1991 Sb., v §3) určuje jako osoby oprávněné si nárokovat vydání majetku pouze občany ČR, fyzické osoby.

Přesto ovšem byly v omezené míře umožněny restituce majetku právnických osob, když například zákon č. 298/1990 Sb., navrací část majetku právě " řeholním řádům, kongregacím a arcibiskupství olomouckému ". Zvláštním předpisem tedy může k restituci církevního majetku dojít, ačkoli by jinak restituce právnických osob měly být vyloučeny.

Existuje tedy "právní rozpor", který poslanec Ohlídal zmiňuje. Vládní návrh zákona (.doc) o majetkovém vyrovnání skutečně stanoví (v §3) církve i další právnické osoby oprávněnými osobami, což dosavadní legislativa nečiní.