Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle nálezu ústavního soudu III.ÚS 462/98 ze dne 11. 1. 2000 Sociální demokracie skutečně o Lidový dům nepřišla. Lidový dům byl od r. 1939 vlastněn akciovou společností Cíl. Dle výše zmíněného nálezu ÚS pak tato společnost měla spadat pod tehdejší Sociální demokracii: „...bylo vydáno celkem 3.500 ks číslovaných akcií na majitele; podle zjištění obecných soudů a tvrzení stěžovatelky a ČSSD držitelem všech těchto akcií byla vždy jen Československá strana soc. demokratická.“

Podle nálezu byla společnost Cíl již v počátcích své existence vystavena nepříznivým okolnostem, když byla během čtyřicátých let postavena nejprve pod správu německé firmy Erich Fucks a po skončení války následně pod československou národní správu. Státní správa pak byla zrušena r. 1946.

Podle nálezu dále Cíl a.s. existovala i po změně režimu v ČSR r. 1948: „... nevyvíjela nijakou činnost (poslední valná hromada se konala 13. srpna 1948), k jejímu zrušení jako nečinné akciové společnosti nedošlo.“Znárodnění Lidového domu pak bylo velmi specifické:„Znárodnění stěžovatelku postihlo jen v její knihtiskárenské části (tiskařské stroje a jiné technické zařízení byly vyvezeny a předány n. p. Svoboda), zatímco ostatní majetek (tj. nemovitosti včetně Lidového domu) byl jako „pro potřeby národního podniku Svoboda nepotřebný“ ponechán v původně zapsaném stavu (Cíl, a. s.)".

Stejně jako její akciová společnost Cíl, ani Československá sociální demokracie (předchůdkyně dnešní ČSSD) nezanikla, ale působila dále v exilu v zahraničí. Dle verdiktu ÚS byl tedy Lidový dům po celou dobu od r. 1948 majetkem akciové společnosti Cíl a ta byla zase majetkem Československé sociální demokracie. ČSD se posléze během devadesátých let včlenila do dnešní ČSSD, rovněž také probíhaly soudní spory o Lidový dům mezi ČSSD a státem. Soudní spor skončil rozsudkem Ústavního soudu dne 11. 1. 2000, přiznáním nároku ČSSD.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Karlovarská agentura rozvoje a podnikání byla založena r. 2009. Co se týče počtu zaměstnanců, je v kontaktech skutečně uvedeno 6 úředníků. Podle jejího webu se agentura zaměřuje „...Na podporu zvyšování konkurenceschopnosti firem v kraji. Je hlavním nositelem realizace Strategie rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje (SRKKK) a koordinátorem aktivit v oblasti rozvoje podnikání v kraji.“

Agentura projektového a dotačního managementu Karlovarského kraje vznikla r. 2006, pakliže je počet zaměstnanců shodný s počtem osob v kontaktech na stránkách agentury, má Petr Šindelář pravdu a je zde zaměstnáno skutečně 22 úředníků. Hlavním úkolem agentury je „...Příprava, realizace a monitorování projektů Karlovarského kraje financovaných ze zdrojů EU v plánovacím období 2007–2013.“

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící s odůvodněním níže.

Robert Fico a jeho politická strana SMER - SD, nejprve nepodpořila, resp. všichni její poslanci se zdrželi hlasování o evropském záchranném mechanismu z 11. října 2011, spojeným s vyslovením důvěry vládě premiérky Radičové, v důsledku čehož její vláda padla. O dva dny později, po schválení vládního návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Národní rady Slovenské republiky (.rtf) v hlasování č. 8 ze 13. října 2011, se poté hlasovalo znovu o evropském záchranném mechanismu, a teprve tentokrát byl návrh v hlasování č. 9 podpořen i Robertem Ficem a stranou SMER - SD a byl tedy schválen.

Ficova strana tedy nakonec podpořila účast Slovenska na evropském záchranném mechanismu, ale nepodpořila v souvislosti s touto otázkou vládu dnes již bývalé premiérky Radičové.

Výrok Dany Váhalové je pravdivý, neboť správně pojmenovává nově zaváděné změny v systému penzí a také výši procentního bodu pojistného.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) prezentuje na webu nově zaváděnou důchodovou reformu. V části Vládní návrh důchodové reformy - základní fakta pak konkrétně uvádí: " Obsahem reformy bude mj. možnost dobrovolného fondového penzijního spoření (tzv. opt-out) v podobě vyvedení 3 % sociálního pojištění na soukromé individuální účty občanů ČR vedené u penzijních společností za podmínky další dodatečné vlastní platby minimálně ve výši 2 % ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění." V této části výroku má tak poslankyně Váhalová pravdu, neboť popisuje nově zaváděný systém přesně, což ostatně potvrzuje také tisková zpráva MPSV. Podle statistik Ministerstva financí ČR se v roce 2011 vybralo na pojistném celkem 366,8 mld Kč, z toho na důchody šlo o cca 326 mld. Celková výše odvodů činí 28 %, tudíž 1 procentní bod má výši 13,1 mld. Kč (v případě, že poslankyně myslela celkové pojistné) nebo 11,6 mld Kč (bylo-li myšleno pojistné využité na důchody). Není tak zcela jasné, jakou cifru má poslankyně na mysli, průměr těchto částek však odpovídá hodnotě, kterou popsala ve svém výroku (12,35 mld Kč). Její výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.

Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).

Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.

Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.

Poslanec Stanjura zavádí, když naznačuje, že každá kontrolovaná firma musí zmíněné podmínky splňovat.

Kontrole něměckého ekvivalentu NKÚ, tzv. Spolkového účetního dvora, podléhají mj. právnické osoby ("firmy"), které splňují Stanjurou jmenované podmínky.

Jak ale popisuje publikace Ministerstva vnitra ČR (.pdf, str. 177-178), jsou ve stanovených případech povinně kontrolovány také další právnické osoby (tedy i soukromé firmy), které nemusí výše uvedené podmínky splňovat. Jde o ty, které provádějí části plánu spolkového rozpočtu, obdržely od Spolku náhradu nákladů nebo dotaci, spravují jeho prostředky nebo, a to především, pokud byly Spolkem založeny. Kotrola účetního dvora může být i dojednaná, případně určena ve stanovách subjektu.

(Přesný výčet kontrolovaných subjektů je v § 91 zákona o Spolkovém účetním dvoře - .pdf, německy)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, vzhledem k tomu, že o zpracování návrhu novely zákona o státním zastupitelství svědčí informace, které o ní byly zveřejněny na portálu Ministerstva spravedlnosti ČR. Tyto pak reflektuje také tisková zpráva Vlády ČR, a sám Jiří Pospíšil o návrhu informuje prostřednictvím tiskové konference jejíž záznam je zveřejněn na portálu youtube.com.

Výrok hodnotíme jako zavádějící.

Je pravdou, že dotyčné osoby, jmenovitě libereckou primátorku Martinu Rosenbergovou, krajského radního pro ekonomiku Zdeňka Bursu a gen. ředitele nemocnice v Liberci Jiřího Veselku, policie obvinila v souvislosti se schválením odměn pro krajské radní ve funkcích dozorčí rady nemocnice. K zahájení soudního řízení však zatím nedošlo, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Na základě informací EU o průběhu tzv. evropského semestru, hodnotíme výrok Petra Nečase jako pravdivý.

Premiér Nečas zřejmě mluví o tzv. evropském semestru, který je podle stránek Evropské komise zaměřený na každoroční hodnocení hospodářských a rozpočtových priorit, jako součást posílení společného hospodářského programu přísnějším dohledem EU. Konkrétně jde o šestiměsíční cyklus, v rámci kterého se koordinuje rozpočtová, makroekonomická a strukturální politika jednotlivých členských států.

Dělí se na etapy (.pdf, ang.), přičemž v lednu Komise vydává roční analýzu růstu stanovující priority EU pro nadcházející rok. V březnu hlavy států a vlád EU vydávají na základě roční analýzy růstu pokyny EU pro vnitrostátní politiku. Následně v dubnu členské státy předkládají plány udržení dobrého stavu veřejných financí a reformy nebo opatření, jimiž chtějí dosáhnout pokroku na cestě k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu sociální začlenění (národní programy reforem). Tyto programy Komise posuzuje v červnu a v případě potřeby vydává jednotlivým zemím doporučení, která následně projednává Rada EU a schvaluje Evropská rada. Jednotlivá doporučení jsou pak přijímaná koncem června nebo začátkem července, aby je členské státy obdržely ještě před tím, než začnou sestavovat konečnou podobu svých státních rozpočtů na další rok.

Pokud členský stát nevezme doporučení Rady v daném časovém rozmezí v potaz, může mu být zasláno politické varování. Jestliže dojde k přílišným makroekonomickým a rozpočtovým výkyvům, lze provedení daných doporučení vynutit prostřednictvím pobídek a sankcí.

Vzhledem k tomu, že prorůstový balíček má upravovat státní rozpočet pro budoucí rok, a jeho schvalování podléhá koordinaci s EU, která má své doporučení přijmout až na přelomu června a července, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ano, zde dáváme panu Zaorálkovi za pravdu na základě předloženého návrhu zákona o finanční kontrole, který byl schválen (.pdf) vládou dne 18. ledna 2012.

Novela zákona o finanční kontrole identifikuje jako zásadní problém současného znění tohoto zákona skutečnost, že systém kontroly není jednotný pro finanční prostředky EU a veřejné prostředky ČR. Soustřeďuje se však na pozměnění kontroly národních prostředků a to tak, že nově umožňuje výkon auditu ve veřejné správě. Tato úprava reaguje na opakované výtky EU kvůli odlišnosti kontroly národních finančních prostředků a kontroly prostředků poskytovaných z evropských fondů.

Novela se snaží současný systém kontroly zjednodušit, navrhuje vytvoření dvoustupňového systému finanční kontroly veřejné správy České republiky. V jejím znění však není zmínka o zřízení auditního místa, které by bylo nezávislou kontrolou nad ministry a jejich resorty. Naopak znamená změnu oproti původnímu znění a ustavuje ministerstvo financí hlavním auditním orgánem pro čerpání zahraničních prostředků: „Pro ověřování správnosti čerpání dalších zahraničních prostředků (např. Finanční mechanismy EHP/Norsko) bude Ministerstvo financí v roli auditního orgánu zajišťovat výkon auditu v souladu s mezinárodními auditními standardy, což podle platné právní úpravy nelze.“