Ve vládě Petra Nečase se na ministerských postech od počátku jejího fungování vyměnilo již 8 ministrů. Pavel Drobil, Vít Bárta, Martin Kocourek a Jiří Besser odešli, podle slov Jiřího Dolejše, na základě "sporné finanční transakce". Radek John na základě "problematických personálních vazeb". Ministrů, kteří spadají do těchto kategorií je tedy pět, výrok přesto hodnotíme jako pravdivý. Zbylí tři ministři - Radek Šmerda, Ivan Fuksa a Josef Dobeš - ukončili výkon funkce z jiných důvodů, než které Jiří Dolejš zmiňuje.

Pavel Drobil odešel z funkce ministra životního prostředí 21. prosince 2010 kvůli podezření z korupčního jednání na Státním fondu životního prostředí.

Dalšími ministry, kteří odešli z vlády, byli Radek John a Vít Bárta, kteří ukončili své působení v rezortu ke dni 21. dubna 2011. Radek John byl odvolán z funkce ministra vnitra na návrh premiéra Petra Nečase, Vít Bárta podal rezignaci na post ministra dopravy osobně. Premiér své rozhodnutí zdůvodnil takto: "situace, která vznikla v posledních hodinách a dnech, otvírá znovu naprosto legitimně diskusi o tom, zda je možné nadále tolerovat propojení firmy ABL a dalších soukromých bezpečnostních agentur se státní správou nebo dokonce s ústavními funkcemi a že zrovna tak naprosto legitimně znovu otevírá diskusi, zda je možné, aby představitel Věcí veřejných nesl odpovědnost za chod resortu ministerstva vnitra." Vít Bárta je navíc spojen s korupční kauzou (.pdf) podplácení v poslaneckém klubu Věci Veřejných.

Po Vítu Bártovi se stal ministerm dopravy Radek Šmerda. Ten však nebyl členem strany Věci Veřejné, které měly právo jmenovat do funkce člověka ze svých řad, proto byl nucen výkon funkce k 1. červenci 2011 ukončit.

4. října 2011 opustil post ministra zemědělství Ivan Fuksa. Návrh na jeho odvolání podal premiér Petr Nečas z důvodu dlouhodobé nespokojenosti s jeho prací.

Dalším ministrem, který odešel z Nečasovy vlády, byl Martin Kocourek, jehož demise na post ministra průmyslu byla premiérem přijata 14. listopadu 2011. Kocourek takto jednal kvůli podezření z korupčního jednání - "odklonění" milionů své matce Jindřišce Kocourkové.

Jiří Besser složil mandát ministra kultury 16. prosince 2011. Rezignoval po zveřejnění informace o zamlčení vlastnictví luxusního bytu na Floridě v majetkovém přiznání.

Posledním ministrem, který doposud ve vládě Petra Nečase skončil ve funkci, je Josef Dobeš. Dobešova demise, kterou podal na základě vlastního rozhodnutí a z důvodu rozsáhlé kritiky, byla přijata 30. března 2012.

Sněmovna skutečně do živých kauz nemůže vstupovat.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Poslanci tak zjevně nemají možnost vstupovat přímo do konkrétních kauz, je-li v nich BIS činná. Zda je to moc nebo málo pravomocí, nehodnotíme. Z hlediska faktické správnosti Bublanův výrok posuzujeme jako pravdivý.

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).

Výrok Jana Korytáře hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý.

Lukáš Martin je náměstek pro rozvoj, dopravu a technickou infrastrukturu města Liberce. Jak vyplývá z internetových stránek firmy KORID LK, spol. s.r.o. (je vlastněna ze 100 % Libereckým krajem) a jejím jednatelem je skutečně Lukáš Martin.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. V roce 2005 (tedy za vlády Jiřího Paroubka, kterou tvořila koalice ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL) byl přijat zákon č. 545/2005 Sb. (více informací zde), který mimo jiné zavedl možnost využití tzv. výdajových paušálů pro tzv. OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Tento zákon pozměňoval zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Poslanec Bublan nejspíše myslí n ávrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Dienstbiera, Milana Štěcha, a dalších, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. z r. 2011. Tento návrh úplně zakazuje dárcovství od právnických osob a dary fyzických osob omezuje: „Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč.“

V návrhu jsou uvedeny i další limity na straně výdajů a to např.: Výdaje strany a hnutí nesmí převýšit 80 milionů korun na volby do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu a do zastupitelstev krajů. Dále výdaje kandidáta politické strany, politického hnutí nebo koalice na volební kampaň nemají převýšit 300 000 Kč. Financování stran má být podle návrhu zprůhledněno a zpřehledněno také zpřístupněním výročních zpráv na internetu.

14. června 2012 pak tento návrh s jistými modifikacemi prošel senátním hlasováním.

Tento výrok premiéra Petra Nečase je pravdivý a to na základě dohledaných dokumentů a návrhů ODS z minulosti.

Volební program ODS pro volby do Poslanecké sněmovny PČR 1998 (Hlavu vzhůru) v části 4. 3. Nezadlužená budoucnost obsahuje mimojiné tezi, že "ODS bude prosazovat legislativní brzdy vůči možnosti přijetí deficitního státního rozpočtu (zákon o vyrovnaném státním rozpočtu...)" 11. listopadu 2002 pak skupina poslanců (Klaus, Kocourek, Tlustý) předložila do poslanecké sněmovny návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni ČR, který na základě v něm popsaných mechanismů měl za cíl dlouhodobě nezadlužovat Českou republiku. Tento návrh byl však již v 1. čtení zamítnut (za tuto změnu se postavili pouze poslanci ODS).

Co se týče premiérem zmiňované finanční ústavy, tak tento návrh měla skutečně ODS ve svém volebním programuŘešení, která pomáhají pro volby do poslanecké sněmovny 2010. Konkrétně je zde ona finanční ústava popisována jako mechanismus, který " bude vládám a Parlamentu nařizovat, že se musí chovat v souladu s rozpočtovou kázní a odpovědností."

Kromě toho své návrhy na zavedení tzv. finanční ústavy ODS v předvolebním období publikovala do médií - za všechny např. Idnes.

Antimonopolní úřad 27. září 2011 zakázal ministerstvu práce a soc. věcí uzavřít na základě veřejné soutěže na provoz sociálních karet smlouvu. Toto rozhodnutí zrušil (.pdf) 9. prosince.

Problémem bylo, že ministerstvo nepoužilo zadávací řízení podle §21 zákona o veřejných zakázkách. O veřejnou zakázku podle ministerstva nejde proto, že systém nebude provozován za úplatu.

To nakonec antimonopolní úřad uznal (.pdf) a ministr má tedy pravdu, že podle předepsaných pravidel nebylo ministerstvo povinno postupovat jinak.

Výrok hejtmana Novotného je nepravdivý.

Poslední dostupná Statistická ročenka Karlovarského kraje (z roku 2011 - uvádí data za rok 2010) v části Věda a výzkum -Výzkumní pracovníci podle krajů (.xls) uvádí, že v daném roce působilo v Karlovarském kraji 57 výzkumných pracovníků. Toto číslo se již výrazně odchyluje od čísla, které uvedl hejtman Novotný.

Tři bezpečnostní služby, které má Bohuslav Sobotka na mysli jsou BIS (Bezpečnostně informační služba), ÚZSI (Útvar pro zahraniční styky a informace) a Vojenské zpravodajství. Kontrolu nad zpravodajskými službami stanovují zvláštní zákony.

Pro BIS je zřízen pro tyto účely v rámci Poslanecké sněmovny speciální kontrolní orgán složený ze sedmi poslanců, to stejné platí i v případě Vojenského zpravodajství (pdf.).

Jediný problém představuje ÚZSI, která nemá zákonem stanovenou přímou kontrolu Poslanecké sněmovny. Stanovena je pouze kontrola exekutivní a soudní. Prostřednictvím interpelace ministra vnitra může Poslanecká sněmovna vykonávat zprostředkovanou kontrolu. Samotný ÚZSI, jak má uvedeno na svých stránkách, prý usiluje o prosazení takové zákonné úpravy, která by kontrolu Poslaneckou sněmovnou umožnila.

Výrokem podobného charakteru jsme se zabývali již i v předchozích ověřováních a považujeme jej za pravdivý.

Výrok premiéra Nečase byl označen za základě statistických údajů za pravdivý. ČSSD za své vlády mezi lety 1998 a 2006 veřejný dluh opravdu zdvojnásobila.

Od roku 1998 do roku 2006 se dluh v procentech HDP opravdu zvýšil dvojnásobně. Premiérův výrok je tedy pravdivý.

Údaje z Eurostatu týkající se veřejné dluhu uvádějí toto:

Rok1998

19992000200120022003200420052006Veřejný dluh v % HDP

14.5 15.8 17.8 23.9 27.1 28.6 28.9 28.4 28.3

Těchto čísel se držíme při hodnocení výroku, neboť změny dluhu uváděné v procentech HDP jsou nejpoužívanějším ukazatelem jeho růstu či poklesu.

Pokud bychom ovšem vycházeli z méně častého ukazatele, tedy výše dluhu v reálných číslech, tak se od roku 1998 do roku 2006 zvýšil více než čtyřnásobně. Eurostat uvádí následující:

Rok1998

19992000200120022003200420052006Veřejný dluh v milionech euro

8482.0 9420.9 11525.8 18299.6 22006.2 23703.327829.1 30531.1 34495.6