Je pravdou, že Norsko není jedinou zemí, v níž můžeme nalézt případy, kdy tamní úřady odebraly českým rodičům jejich děti. Pro příklad můžeme jmenovat Velkou Británii, kde dochází k podobným případům relativně běžně, a to opět kvůli přísnému nastavení sociálního systému.

Jestli bude na Ministerstvu zahraničních věcí posílen tým, který se danou problematikou zabývá, nejsme schopni z dostupných zdrojů ověřit. Zatím tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný, nicméně jsme v této otázce kontaktovali ministerstvo a podle jejich odpovědi případně výrok upravíme.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze zjistit, zda Tomio Okamura hovořil uvnitř strany o integraci s jinými stranami.

Tomio Okamura v pořadu Události, komentáře ve středu 11. února přiznal, že byl v pátek vyzván, aby v pondělí představil svou vizi dalšího směřování strany. O tom, zda existovala nějaká interní dohoda i mezi dalšími poslanci ve věci možnosti přednesení návrhů na pondělním zasedání, nemáme informace.

Na základě vyjádření Marka Černocha pro Ihned.cz předpokládáme, že onou "integrací strany", o které mluví, se rozumí přijímání členů a spojení s jinými hnutími, neboť prohlásil: “Není to tak, že bychom se odtrhli od hnutí Úsvit. První, kdo s tím přišel, byl Tomio Okamura na ideové konferenci v září. Přišel s tím, že se vytvoří integrační strana, která bude mít kapacitu, aby se přijímali členové a mohla se přijmout i jiná hnutí“.Právě nedostatečná aktivita směřující k přijímání nových členů a k integraci dalších politických subjektů je Okamurovi vyčítána poslanci jeho hnutí. Marek Černoch proto již např. zahájil vyjednávání s Hnutím pro sport a zdraví či Občanskou konzervativní stranou.

Pokud se podíváme na projev Tomia Okamury na zářijové konferenci, tak v něm opravdu najdeme rozšiřování členské základny. Předseda Úsvitu doslova prohlásil: “(…) jsme vděční za nadšené idealisty v celé republice, kteří se chtějí na změnách a jejich prosazování podílet. V jednotlivých okresech a krajích proto zakládáme kluby hnutí Úsvit, které se stanou budoucí členskou základnou. Jak víte, do konce letošního roku máme v plánu nárůst členské základny hnutí Úsvit a to především o naše úspěšné kandidáty, aktivní dlouhodobé příznivce, aktivní členy grémia či členy našich odborných pracovních komisí. Tedy o ty, kteří svojí aktivní nezištnou prací dokázali, že jsou pro hnutí přínosem“.Přijímání nových členů se objevilo také v pátém bodu usnesení z této konference. Zajímavostí je, že Tomio Okamura před touto konferencí podle ČTK tvrdil, že hnutí již nemá pouhých 9 členů, nýbrž „kolem 35“. Nyní však např. dle článku Idnes.cz vyplynulo na povrch, že skutečnost je jiná a členů je stále 9.

Ideu sjednocení více politických subjektů představil na konferenci tajemník Úsvitu Jan Zilvar. Z úst předsedy hnutí Okamury jsme tuto informaci alespoň v médiích nedohledali. Je však možné, že se o ní hovořilo pouze uvnitř samotného hnutí.

Výrok hodnotíme jak pravdivý. Podle ČT vedla Evropská komise s ČR řízení ohledně sporu týkajícího se EIA od roku 2007. Post ministra životního prostředí od počátku sporu Drobil, Chalupa i Bursík zastávali. Je také pravda, že podle Hospodářské komory České republiky "proti České republice zahájila Evropská komise v dubnu 2013 řízení pro porušení smlouvy o fungování EU (tzv. infringement) kvůli nedostatečné transpozici směrnice o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA)".To znamená, že z výše zmíněných ministrů se žádnému nepodařilo v tomto problému učinit výraznější kroky směřující k vyřešení problému (poslední z nich – Chalupa – skončil svůj úřad 10. července 2013).

Je pravdou, že jsme byli donedávna jediným státem EU, který neměl přijatý zákon o státní službě, jak píší média.

V roce 2010 pak ČR prohrála soudní spor s EU, neboť porušila právo Unie, když pozdě převedla do svého práva směrnici EU o penzijním pojištění zaměstnanců. Novela zákona týkající se tohoto druhu důchodového pojištění vstoupila v platnost podle iDNES.cz v srpnu 2011. Přesto musela ČR zaplatit sankci ve výši 250 tisíc eur (necelých 6,5 milionu korun).

Je pravda, že dochází k zastavování programů v rámci zastavení financování z EU. Jak píše Ministerstvo financí České republiky v roce 2013 došlo k pozastavení proplácení pěti programů, z toho dvou ministerských a tří krajských.

V tomto roce se také jedná o novele zákona týkající se posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Novela zákona prošla přes odpor pravicové opozice. Podle ministra životního prostředí, Richarda Brabce, jak zmiňují média, by tato pravidla "měla být přijata do konce roku, jinak hrozí problémy s čerpáním evropských dotací ve výši 100 miliard korun".

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť v době ohlášení kampaně k volbě prezidenta, což je v případě Miloše Zemana považováno za start kampaně, se průzkumy v podpoře lišily a výši 6 % uváděla pouze jedna ze tří společností. Zbylé 2 pak uváděly v příslušné době podporu vyšší – ve výši lehce přes 10 %.

Za start prezidentské kampaně Miloše Zemana můžeme považovat tiskovou konferenci SPOZ, kde její tehdejší předseda a současný kancléř hlavy státu, Vratislav Mynář, oznámil úmysl Zemana kandidovat za předpokladu úspěšného získání 50 tisíc podpisů občanů.

Mynář uvedl (četl dopis Miloše Zemana, který se této konference neúčastnil): " Souhlasím s tím, aby Strana práv občanů – Zemanovci zahájila petiční akci na podporu mé prezidentské kandidatury a zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. "

Tato konference se uskutečnila 14. února 2012. Pro tento výrok tedy budeme pracovat s únorem 2012, byť ještě oficiální kampaň nezačala a nebyl znát ani konečný výčet kandidátů, což je z průzkumů patrné. Vyčerpávající výčet předvolebních průzkumů je dohledatelný na české wikipedii.

Podle průzkumu Sanepu měl skutečně Miloš Zeman v únoru 2012 preference vzhledem k prezidentské volbě cca 6 %. Je to však jediný průzkum, který něco takového dokládá. Další společnosti mu naměřily podporu znatelně vyšší – v případě PPM Factum šlo o měření z ledna a února 2012, která se pohybovala ve výši 10 %, Median mu pak přisoudil při prvním měření v březnu 2012 10,5 %.

Zmíněný Median vydal první výzkum na zadání Mladé fronty DNES již v lednu 2012 (.pdf – slide 5), což je patrné z přiloženého březnového výzkumu. Z grafu je vidět, že podpora Miloše Zemana (v té době pouze spekulovaný kandidát) byla již od ledna na konstantní úrovni 10 %.

Co je však třeba podotknout, zmíněné průzkumy nemohly být přesné, a to zejména z toho důvodu, že v době, kdy Zeman ohlásil oficiálně ústy Mynáře ochotu kandidovat, nebyl znám konečný výčet kandidátů. Průzkumy v té době zkoumaly např. podporu pro Jana Švejnara, Tomia Okamuru nebo Vladimíra Remka, kteří se do prezidentské volby nezapojili (Okamura byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů pro svoji kandidaturu).

Jedno z hlavních témat hnutí Úsvit bude nadále boj proti radikálnímu islámu, ovšem pro příště budou muset členové hnutí téma konzultovat s vedením strany.

Roční snaha o legislativní řešení nástupu radikálního islámu v podání Úsvitu není vůbec patrná. Projdeme-li návrhy zákonů, které předkládali poslanci z klubu Úsvit (u jednotlivých poslanců lze dohledat předložené návrhy zákonů/pozměňovací návrhy), tak mezi nimi legislativu např. k migraci, posílení zpravodajských služeb atp. nenajdeme.

Okamura, jak je uvedeno v jiném jeho výroku, měl na jaře schůzku s ministrem vnitra. Ministerstvo vnitra k tomu pro Demagog.CZ uvedlo: "Schůzka skutečně proběhla na půdě Poslanecké sněmovny dne 29. 4. 2014, avizovaná témata setkání byla: cizinecký zákon zákon o státním občanství řešení náplně práce České pošty."

Toto setkání ovšem nevedlo k tomu, že by Úsvit návrh zákona v této věci předložil (stejně tak i vláda).

Je pravdou (jak popisujeme v jednom z následujících výroků), že vláda prozatím legislativně zmíněnou problematiku neřeší, nicméně poslanci hnutí Úsvit doposud také nenavrhli žádný takový návrh zákona. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Již 2. listopadu v rozhovoru pro Idnes.cz Doubrava tvrdil, že se vydal na východní Ukrajinu na popud svého blíže nejmenovaného přítele a kolegy z České republiky.

Konkrétně na otázku, na čí pozvání přijel, uvedl: “Abych vám pravdu řekl, tak ani nevím, kdo za tím je. Přišel za mnou jeden můj kolega a kamarád a poprosil mě, jestli bych nejel. Probudila se ve mně jakási novinářská vášeň. Říkal jsem si, že je to příležitost podívat se na místa bojů a všeho toho dění. Takže jsem souhlasil a on mi oznámil, že tehdy a tehdy se sejdu na letišti s tím a tím, ten pro mě bude mít letenky a poletíme.” Prakticky ta samá slova zopakoval i v ověřovaném rozhovoru. V těchto výrocích si tak evidentně Doubrava protiřečí.

Blog (aj.) ukrajinského politologa Antona Šechovcova, uvádí, že pozorovatele voleb v Doněcku a Luhansku organizovalo Evropské centrum pro geopolitické analýzy (ECGA) a Euroasijská pozorovatelna demokracie a voleb (EODE). Posouzení zdroje necháváme na čtenáři.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, slova Petra Fialy potvrzují data Ministerstva financí, ze kterých vyplývá, že za leden-březen roku 2015 se vybralo 72,35 miliard korun, zatímco v roce 2013 to bylo 73,34 miliard a v roce 2014 dokonce 84,43 miliard Kč.

Zaorálkovo tvrzení hodnotíme jako pravdivé. Jak informovala česká i světová média (např. CNN, BBC), bratři, kteří atentát v Paříži spáchali, se narodili do imigrantské rodiny v Paříži, odkud se po osiření museli přestěhovat do Remeše. Delší dobu ve Francii tedy bezpochyby žili, v době útoku jim bylo 32 a 34 let. Francouzskými občany s oficiální legitimací byli rovněž, BBC dokonce poskytlo kopii občanského průkazu Saida Kouachiho.

Co se týče pasů obou útočníků, Cherifu Kouachimu byl francouzský pas odebrán z důvodu rozsáhlé kriminální činnosti, aby mu tak zabránili vycestovat ze země. V důsledku toho se pokusil vycestovat s pasem svého bratra Saida. O tom informovalo CNN.

Nelze ovšem přehnaně formalisticky trvat na doslovném výkladu Zaorálkova výroku, oba útočníci byli řadovými legálními občany Francie, která je vybavila oficiálními dokumenty jako každého jiného svého občana.

Jak se můžeme dozvědět ze stránek MF: " Cílem a smyslem kontrolního hlášení je umožnit správci daně získat informace o vybraných transakcích realizovaných plátci a ve spojení s dalšími údaji identifikovat riziková spojení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky". Třetí čtení zákona obsahujícího tuto úpravu pak proběhlo 7. 11. 2014 na 20. schůzi a tento návrh byl schválen.

Úpravu má ve svých zákonech Slovensko a právě s jeho výsledky je zavedení zákona obhajováno. Zavedení kontrolního výkazu na Slovensku mělo zvýšit riziko nárůstu daňových podvodů v České republice, protože se jejich organizátoři zaměřují na státy, kde jim hrozí menší rizika odhalení a vyřešení. Jak píše na základě dat z března 2014 slovenská Pravda, jen během ledna 2014 se podařilo identifikovat přes stovky nových rizikových řetězců firem, které dohromady tvoří více než 800 společností. Na druhou stranu samotné zavedení kontrolního výkazu potenciální pachatele zřejmě úplně nevystrašilo. Z celkového počtu 14 mil. transakcí se totiž jako rizikových ukázalo až 1,7 milionů. Taktéž je nutné dodat, že všechna výše uvedená data jsou zatím pouze prvotními zprávami, neboť první kontroly na základě kontrolních výkazů z března a dubna (výše) zatím nebyly k říjnu uzavřeny. Na druhou stranu se měla zlepšit daňová disciplína podnikatelů a klesl i nadměrný odpočet DPH. V září 2014 pak kontrolní výkazy přinesly další pomoc daňové kontrole, když pomohly odhalit podvody s fakturami (SME, Pravda). Současná efektivity je pak poněkud narušována faktem, že i v říjnu 2014 stále 1/4 výkazů chodila chybně vyplněná.

Srovnávat oba zákony a mluvit o stejné efektivitě však úplně nelze. Příkladem je třeba to, že na Slovensku platí sankce za porušení povinností v souvislosti s kontrolním výkazem ve výši až 10 000 € (při opakovaném 100 000 €). V současné verzi zákona budou sankce spíše symbolické – až 1 000 Kč (při opakovaném 50 000 Kč). Oproti slovenskému příkladu taktéž česká verze vyžaduje sběr jen základních údajů v hodně omezeném rozsahu.

Zda má vlastní variantu "kontrolního výkazu" zavedeno Rakousko, Polsko či Německo, se zjistit nepodařilo.

Data ukrajinského statistického úřadu dokazují, že Ukrajina vyvezla do Ruska v období leden–červen 2014 zboží v hodnotě přibližně 5,7 miliard dolarů, což představuje pouze 76,7 % hodnoty ze stejného období v předešlém roce.

Pokud sečteme výsledky exportu do států EU, zjistíme, že ve sledovaném období představoval ukrajinský vývoz do těchto zemí téměř 123 % hodnoty za první pololetí roku 2013. Vývoz do zemí Evropské unie však tvořil částku 9,48 miliard dolarů, což představuje narůst o více než 1,2 mld. dolarů oproti prvnímu pololetí 2013 (kdy hodnota exportu do EU tvořila přibližně 8,3 mld. dolarů).

Vývoz do Ruska se tedy snížil téměř o čtvrtinu, zatímco vývoz do EU o téměř čtvrtinu stoupl. Ovšem v absolutních číslech toto zvýšení představuje zhruba dvojnásobek Haló novinami uváděné částky, proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Pozn.:Ukrajinský statistický úřad neuvádí souhrnná data pro státy EU–výsledná hodnota exportu byla zjištěna sečtením hodnot za jednotlivé členské státy, resp. (v případě roku 2013) odečtením hodnot nečlenských států EU od hodnoty “Evropa”.