Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.

Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť s Kalouskem rozhodně KDU-ČSL neopustila při formování TOP 09 polovina jejích členů.

TOP 09 byla zaregistrována ministerstvem vnitra 26. června 2009. Miroslav Kalousek byl členem přípravného výboru strany, tudíž jej za jednoho ze zakladatelů můžeme počítat. Situaci před založením TOP 09 z pohledu Kalouska popsal v květnu 2009 server Idnes.cz.

Co se týká poloviny KDU-ČSL, kterou měl Kalousek s sebou do nové strany vzít, je tato kvantifikace zjevně nadsazená. KDU-ČSL je strana s (na české poměry) velkou členskou základnou dosahující desítek tisíc členů. Podle studie institutu CEVRO (.pdf, 2014) měla TOP 09 v době svého vzniku zhruba 2 500 členů, což je pouhý zlomek tehdejšího členstva strany lidové.

Andrej Babiš s odkazem na polovinu KDU-ČSL zřejmě mířil na polovinu poslaneckého klubu této strany. V roce 2006 získali Lidovci pod vedením Kalouska ve volbách 13 mandátů. Při štěpení klubu v roce 2009 opustilo stranu celkem 5 poslanců včetně samotného Kalouska.

Miloš Zeman je podle oficiálního životopisu předsedou ČSSD od roku 1993, v jejím čele stojí do roku 2001. Toto období lze tedy logicky brát jako ono zmiňované osmileté. Zeman až do července 2002 zůstává předsedou vlády, do dalšího volebního období ovšem vstupuje jako premiér Vladimír Špidla, který je zároveň od roku 2001 Zemanovým pokračovatelem na postu prvního muže strany. Do periody Zemanova předsednictví spadají troje volby (bereme-li v potaz i volební výsledek do České národní rady 1992):

RokVolební výsledek ČSSD (%)19926,53 (předsedou Jiří Horák)199626,44199832,31200230,20 (předsedou Vladimír Špidla) Zdroj dat: Volby.cz

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

V koaliční smlouvě podepsané zástupci ČSSD, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL 13. ledna 2014 se na straně 11 uvádí:

„Koalice zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedením druhé sazby daně z příjmů fyzických osob. Tato sazba daně bude stanovena tak, aby byl rozpočtový dopad zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky neutrální (tj. nedojde ke zvýšení daňového zatížení fyzických osob).“

Proto výrok ministra Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Jak sám Tomio Okamura dále v rozhovoru prozrazuje, vycházel z textu na serveru Parlamentní listy. Patrně se jedná o komentář mediálního analytika Petra Žantovského:

"Nedávno jsem si udělal průzkum a zjistil jsem, že jen v Praze a ve větších českých městech působí, a to dlouhá léta, více než pětadvacet rozmanitých sdružení, která mají ve svém předmětu činnosti jakousi péči o migranty. Takže výkřiky o tom, že je naší mravní povinností začít konečně pro uprchlíky něco dělat, jsou lež jako věž, protože tato sdružení z veřejných prostředků, ať už státních, evropských, krajských či regionálních požírají ročně tři čtvrtě miliardy korun českých," cituje server Žantovského bez odkazu na zdroj této informace. Dále Žantovský píše, že "u většiny z těch sdružení končí v průměru osmdesát procent těch prostředků na osobních nákladech, tedy na mzdách zaměstnanců těchto tzv. neziskových sdružení".

Informace jsme ověřili v rejstříku ARES - Administrativní registr ekonomických subjektů, kde jsme prověřili největší neziskové organizace, které se zabývají pomocí uprchlíkům.

Zdaleka největším příjemcem veřejných peněz mezi nimi je Člověk v tísni, který od roku 2000 získal 942 milionů korun, z toho pak 170 milionů v roce 2014. Mezi aktivity Člověka v tísni však zdaleka nepatří jen pomoc uprchlíkům.

O struktuře nákladů této organizace vypovídá finanční zpráva, která je součástí výroční zprávy. Z celkových nákladů organizace, které činí více než miliardu korun, tvoří osobní náklady necelou čtvrtinu: 235 milionů (Výkaz zisku a ztráty, řádek A.III).

V tabulce přinášíme přehled deseti největších neziskovek (ty identifikoval časopis Ekonom v čísle 26/2015 z 25. června - online dostupné v placené verzi webu ihned.cz). Statistika se věnuje tomu, kolik dostaly v uplynulém roce ze státního rozpočtu, celkové náklady a kolik z toho tvoří osobní/mzdové náklady. Částky jsou v milionech korun.

OrganizaceIČOZe státního rozpočuNáklady celkemOsobní náklady Člověk v tísni 257552771701064236 Organizace pro pomoc uprchlíkům 45768676102214 Poradna pro integraci 67362621172113 InBáze 2654821692013 Centrum pro integraci cizinců 266319974126 Multikulturní centrum Praha 700980856105 META - Společnost pro příležitosti mladých migrantů 269826336138 Sdružení pro integraci a migraci 26612933685 MOST PRO 67441441143 Evropská kontaktní skupina *26600234675 *poslední dostupné údaje jsou za rok 2013

Tyto organizace dohromady dostaly v roce 2014 ze státního rozpočtu necelou čtvrt miliardu. Jde o největší neziskové organizace v této oblasti, dotace menším se tedy bude pohybovat maximálně v řádu jednotek milionů. Souhrnně pak celková dotace na tyto organizace ani zdaleka nedosahuje částky, kterou uvádí Tomio Okamura.

Jak je navíc z tabulky patrné, mzdové náklady tvoří u většiny těchto organizací mnohem méně než 80 %.

Kalouskův výrok hodnotíme jako nepravdivý. Exministr Kalousek pravděpodobně zaměnil některé prvky odlišných institutů v trestním zákoně. Výsledný konstrukt ovšem není pravdivým, neboť propadnutí majetku ve prospěch státu (jakkoliv ho lze ukládat pouze za prokázaný trestný čin) bez prokázání jeho “čistoty” je reálně používanou trestněprávní sankcí. Přesto je třeba zdůraznit, že vztažení k trestnímu zákoníku je velmi nešťastné vzhledem k specifickému postavení trestního práva v právním řádu.

Propadnutí majetku, respektive jeho části, je trestněprávní sankcí dle§ 66 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Není zde třeba prokazovat povahu těchto peněz, ale pouze naplnit zákonné podmínky uložení tohoto trestu. Soud jej může uložit jen u vymezených trestných činů, případně odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal nebo se pokusil získat majetkový prospěch.

Není tedy ani rozhodné, zda k „nečistým penězům“ skutečně přišel. Existuje rovněž peněžitý trest dle § 67, kde rovněž není směrodatný charakter peněz. Tresty se vždy ukládají s přihlédnutím k okolnostem spáchaného trestného činu a osobě pachatele. Důkazní břemeno v trestním řízení obecně sice leží na státním zástupci, při ukládání trestu není ale třeba nic (kromě viny) dokazovat, pokud jsou k jeho uložení splněny zákonné podmínky.

Vedle toho existuje trest dle § 70 trestního zákona upravující propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto případě skutečně musí jít o majetkovou hodnotu, která byla užita ke spáchání trestného činu, byla k tomu určena nebo z činu získána. Toto musí být vedle viny pachatele prokázáno státním zástupcem v průběhu řízení. Všechny tresty však lze uložit pouze pachatelům trestného činu, tedy pouze v případě, že tato osoba byla odsouzena. Osobě jiné než odsouzené lze peněžní částku zabrat jako výnos z trestně činnosti, ne nutně bezprostřední, dle § 101. Toto lze aplikovat zejména u osoby, kterou není možné stíhat či odsoudit.

Všechny tyto instituty lze pro dané srovnání využít. Ačkoliv v případě dvou z nich je třeba prokázat spojitost mezi trestnou činností a nabytím peněz, u dalších dvou je (za splnění zákonných podmínek) možné osobě “zabavit” peníze i bez prokázání jejich původu. Znovu však zdůrazňujeme, že jde o formu trestu, tedy je třeba odsuzujícího rozsudku, naplnění podmínek a zhodnocení situace v kontextu provedeného dokazování.

Vedle trestů, které lze v jejich pravém slova smyslu ukládat pouze dle trestního zákoníku, existují ovšem zákony se stejnou právní silou, které sankce udělují. Přestupkový zákon takto může například uložit peněžitý trest (terminologicky odlišený jako "pokuta") či zákaz činnosti (v trestním zákoníku zcela totožně,) tedy obdobné sankce nazvané v trestním zákoníku jako "tresty." Obsahově totožná sankce daná jiným zákonem tedy není vyloučená ani "neobchází" trestní zákoník. V tomto výroku šlo (po "očesání" od špatné terminologie) o vyhodnocení, zda by obrácení důkazního břemene v novém zákoně a popsaná sankce znamenaly obcházení trestního zákona. Neznamenaly. Snad je to takto pochopitelné.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Trestní zákoník sankci propadnutí majetku věru zná, nevyžaduje však prokázání charakteru či původu peněz kteroukoliv ze stran řízení. Pokud jde o dokazování, je třeba prokázat vinu obžalovaného, na zdroji peněžní částky nijak nezáleží. I po "očesání" od špatné terminologie nelze dojít k závěru, že navrhovaná sankce obchází trestní zákoník. Je běžné a přijatelné, aby jiný zákon stejné síly uložil obdobnou sankci za jiných podmínek.

Dané věci, které by podle ministra Babiše šly pořídit za částku, která se vybere prostřednictvím EET, není možné takto přesně kvantifikovat. Neexistuje totiž něco jako jednotková cena za kilometr dálnice nebo jeden transportér. Cena záleží na řadě externalit, které na ni působí. Dodejme ještě, že diskutabilní je také údaj 18 miliard, se kterým Babiš pracuje. To vysvětlujeme v předchozím výroku.

Průměrná cena kilometru dálnice podle NKÚ (= Nejvyšší kontrolní úřad) odpovídá v ČR 416 milionům korun za kilometr.

60 * 416 = 24 960 mil. Kč

Cena dálnice ale závisí na mnoha faktorech (množství potřebné práce, terénu), a proto se nedá jednoznačně určit, zda je výrok pravdivý, nebo nepravdivý.

Obdobná je situace u obrněných transportérů a tanků. Zde záleží na typech transportérů a tanků a dalších okolnostech. Ani zde se nedá jednoznačně určit, zda 18 mld. korun odpovídá těmto statkům. Jde např. o výbavu, vyjednávání ceny atp.

Ve výroční zprávě doslova stojí: " Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku (pošramocené ztrátami EGAP jdoucími většinou za ruskými projekty či problémy s projektem leningradské jaderné elektrárny). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR. " Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle odstavce 1a) čl. 91 Obecných ustanovení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti může čerpání pozastavit pověřená schvalující osoba na lhůtu nejvýše šesti měsíců, pokud "zpráva subjektu členského státu nebo Společenství uvádí důkazy o možných významných nedostatcích ve fungování řídících a kontrolních systémů". Audit Ministerstva financí, který shledal nedostatky v monitorovacím systému, pravděpodobně poskytuje důvod, aby pověřená schvalující osoba přistoupila k pozastavení čerpání, není ale jasné, kdo v tomto případě touto osobou je a zda skutečně bylo přistoupeno k pozastavení čerpání.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová tvrdí, že ano, Bohuslav Sobotka ve svém výroku tvrdí opak, Ministr financí Andrej Babiš zaujal zdrženlivý postoj. Spor by měl být diskutován na zasedání vlády ve středu 22. dubna 2015. Jisté je, že bez monitorovacího systému čerpání peněž z evropských fondů nemůže fungovat, není ale zřejmé, zda audit MF skutečně znamená nemožnost jeho použití (podle ministryně byl systém předmětem více auditů, pouze tento ale zjistil nedostatky). Prozatím hodnotíme výrok jako neověřitelný, pokud se diskuze po zmíněném zasedání posune dál, hodnocení upravíme.

Pro úplnost, podle čl. 92 výše citovaného dokumentu může čerpání z fondů pozastavit také přímo Evropská komise, která se momentálně vzniklou situací zabývá, podle dostupných informací ovšem dosud k pozastavení čerpání prostředků pro ČR ze strany EK pozastaveno nebylo.

Turecko by mělo mezi roky 2016-2017 dostat od Evropské unie tři miliardy eur (cca. 81 miliard Kč), které " primárně půjdou na zlepšení podmínek zejména pro syrské uprchlíky." Lepší sociální situace, lékařská péče a vzdělávání dětí syrských uprchlíků v Turecku mají dále sloužit jako prevence migrace, která pak ve svém důsledku může snížit i migrační tlak na Evropu. V prohlášení z 29. listopadu je přímo psáno, že se " EU a Turecko dohodly na provedení společného akčního plánu, který přinese pořádek do migračních toků a pomůže zastavit nelegální migraci. " Součástí prohlášení je taktéž uvedeno, že Turecko a EU " znovu potvrzují, že boj proti terorizmu zůstává prioritou. "

Pokud jde o neplnění "základních podmínek pro boj s terorismem", není jasné, zda Vojtěch Filip myslí strategii schválenou na Valném shromáždění OSN, či vzhledem ke kontextu strategii Evropské unie. Pro hodnocení pravdivosti výroku však musíme říci, že Turecko proti terorismu bojuje. Pro příklad můžeme uvést tyto zprávy:

• V červnu 2015 bylo dle turecké vlády zatčeno něco okolo 600 teroristů
• V období od června do října 2015 bylo dle turecké vlády zatčeno okolo 1300 teroristů spojovaných s PKK (Strana kurdských pracujících; v EU uvedena na tzv. seznamu teroristů) a 300 teroristů spojovaných s tzv. islámským státem
• Za tři roky mělo být v Turecku zatčeno 2627 teroristů spojovaných s IS, včetně 837 cizinců
• Zatčen byl například i muž spojovaný s útoky ve Francii, či jedenáct ozbrojenců, kteří se snažili dostat do Sýrie, aby bojovali v řadách IS
• Země podniká na teroristické organizace nálety i mimo své hranice, kdy útočí na militanty PKK, ale dohromady v koalici vedené USA i vůči IS

3 miliardy eur tedy Turecko získá od Unie na to, aby se fakticky zmírnil tok uprchlíků směrem do Evropy a to prostřednictvím komplexu opatření. Co se týká toho, že Turecko nebojuje s terorismem, lze diskutovat nad intenzitou těchto opatření, není ovšem pravdou, že by země nebojovala vůbec a to ani proti tzv. islámskému státu. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.