Výrok je označen jako pravdivý, protože poslanec za ČSSD Vítězslav Jandák předložil pozměňovací návrh (.doc) k zákonu o registru smluv, ve kterém požadoval, aby Česká televize a Český rozhlas byly vyňaty z povinnosti zveřejnit uzavřené smlouvy. Při hlasování tento návrh podpořila zejména část ČSSD. Co se týče příjmů České televize, rozpočet pro rok 2014 činil 7 miliard Kč a výše inkasa za televizní poplatky za rok 2014 byla 5 678 mil. Kč.

V září tohoto roku bylo podle dat Ministerstva vnitra ČR podáno 125 žádostí o azyl, z nichž 24 bylo opakujících se (.pdf, str. 1). Z tohoto počtu byly 4 syrské žádosti. Celkově bylo v roce 2015 podáno 75 syrských žádostí o azyl (.pdf, strana 1). Nemůžeme však ověřit, v jaké fázi se tyto konkrétní azylové žádosti v současné době nacházejí.

Podle statistiky (.pdf, str. 5) bylo z 1025 rozhodnutí za prvních 9 měsíců roku 2015 46 vyřízeno tak, že byl udělen azyl, v 330 případech doplňková ochrana, o 318 bylo rozhodnuto negativně (nebyla udělena ochrana nebo byla žádost zamítnuta jako neopodstatněná) a v 331 případech bylo řízení zastaveno.

Podle posledních dat týkajících se žádostí o azyl se počet azylantů žádajících o azyl zvýšil o 65 % na 1145 žádostí v roce 2014 (.pdf, str. 2). Počet žadatelů v druhém čtvrtletí v tomto roce byl 360 osob.

Kapacita detenčních zařízení je v současné době 786 osob. Před srpnem 2015 se však jednalo pouze o 438 míst v detenčních zařízeních. Počet žadatelů o azyl byl 360, což je více jako polovina celkové kapacity detenčních zařízení.

Celkově však bylo zajištěno od 1. ledna tohoto roku až do konce září 7 201 osob při nelegální migraci na území ČR. Ne všichni se dostali do detenčních center.

Další informace k této otázce nabízí námi vytvořená Abeceda migrace vydaná Demagogem.cz u pojmů: Detenční zařízení, Zařízení pro zajištění cizinců, Doplňková ochrana a Humanitární víza.

Zaorálkovo tvrzení hodnotíme jako pravdivé. Jak informovala česká i světová média (např. CNN, BBC), bratři, kteří atentát v Paříži spáchali, se narodili do imigrantské rodiny v Paříži, odkud se po osiření museli přestěhovat do Remeše. Delší dobu ve Francii tedy bezpochyby žili, v době útoku jim bylo 32 a 34 let. Francouzskými občany s oficiální legitimací byli rovněž, BBC dokonce poskytlo kopii občanského průkazu Saida Kouachiho.

Co se týče pasů obou útočníků, Cherifu Kouachimu byl francouzský pas odebrán z důvodu rozsáhlé kriminální činnosti, aby mu tak zabránili vycestovat ze země. V důsledku toho se pokusil vycestovat s pasem svého bratra Saida. O tom informovalo CNN.

Nelze ovšem přehnaně formalisticky trvat na doslovném výkladu Zaorálkova výroku, oba útočníci byli řadovými legálními občany Francie, která je vybavila oficiálními dokumenty jako každého jiného svého občana.

Krym je součástí Ukrajiny od roku 1954, kdy jej sovětský vůdce Nikita Chruščov Ukrajině administrativně předal (dříve spadala pod Rusko). V rámci SSSR tehdy šlo spíše o formální záležitost. Krym zůstal Ukrajině i po rozpadu SSSR, což v tzv. Budapešťském memorandu potvrdila i Ruská federace. Memorandum bylo podepsáno v prosinci 1994 zástupci Ukrjainy, Ruska, Velké Británie a USA. Ukrajině, která se vzdala svých jaderných zbraní, byly poskytnuty bezpečnostní záruky ostatních signatářů, včetně garance jejích existujících hranic - tzn. včetně Krymu. Rusko znovu potvrdilo teritoriální integritu Ukrajiny v článku 2 Dohody o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou (.pdf, str. 84-91) z května 1997. Rusko tedy ukrajinské vlastnictví Krymu do jeho anexe nerozporovalo.

Že anexe Krymu bylo porušením mezinárodního práva, se domnívají různé právní autority, jako Mezinárodní advokátní asociace (International Bar Association -IBA), která poukazuje zejména na porušení 2. článku Charty OSN, který zapovídá použití síly proti teritoriální integritě jiných států. University of Cambridge publikovala text, ve kterém rozebírá, za jakých podmínek může být odtržení části území v souladu s mezinárodním právem (tj. nebyl by porušen princip teritoriální integrity), a proč tyto podmínky nejsou v případě Krymu splněny.

Podobně jako u hodnocení výroku o podpoře velmocí válčícím stranám v Sýrii, i zde jsme pro hodnocení použili data Uppsala Conflict Data Programme (UCDP). Podle dat * UCDP byly povstalci na východní Ukrajině podporováni Ruskem formou dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu. Poskytnuta byla také finanční a potravinová pomoc. Dále byly podporováni ruští dobrovolníci, aby bojovali ve východní Ukrajině. UCDP se nepodařilo spolehlivě ověřit spekulace, že ve východní Ukrajině operují přímo jednotky ruské armády.

* K získání dat použijte následující postup:
1) Na záložce "Subset" vyberte z kategorie Name (conflict) položky Ukraine: Donetsk, Ukraine: Lugansk a Ukraine: Novorossiya a dejte Proceed
2) Na záložce "Restrictions"vyberte z kategorie Year (conflict) rok 2014, potvrďte tlačítkem Add to query a pokračujte tlačítkem Proceed3) Na záložce "Information" zatrhněte v kategorii Warring party položky Name (Warring Party), Secondary support a Comment on Secondary support. Potvrďte tlačítkem Add a dejte Proceed. Následně si můžete stáhnout dataset.

Vláda ČR v programovém prohlášení uvedla, že jedním z jejích cílů bude mimo jiné boj proti extrémismu a terorismu. Bližší specifikaci dokument již neobsahuje. Největší pozornost si zasloužil záměr ministra Chovance vyhlásit referendum o přijímání syrských uprchlíků.

Od toho nakonec upustil, ale v této kauze byla vláda nadále aktivní. Například nesouhlasila se stanovením kvót ze strany Evropské unie, které by se týkaly právě uprchlíků ze Sýrie. K těm je vláda nadále odmítavá a nepřipouští možnost přijetí tisíců uprchlíků.

V oblasti legislativy v podobě např. novely imigračního zákona ale vláda ČR žádné konkrétní kroky v omezování pobytu rizikových skupin nepodniká. Proto hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý s výhradou právě směrem k postoji Milana Chovance.

Maďarsko bylo za výstavbu plotu na hranici ze Srbskem a Chorvatskem opravdu kritizováno (Denník N; AFP; The New York Times). Kritika se později promítla i do reálných činů, když např. na maďarskou ambasádu v Praze kdosi namaloval ostnatý drát.

Pokud jde o Rakousko, o plánu postavit bariéru na hranici ze Srbskem opravdu hovořila rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitner. Je však nutné dodat, že tento plán následně odmítl v televizní debatě stanice ORF rakouský kancléř Werner Faymann.

Pokud jde o Německo, ministr Chovanec pravděpodobně hovoří o ultimátu, které dal německé kancléřce premiér Bavorska (a šéf koaliční CSU) Horst Seehofer, když minulý týden prohlásil, že Bavorsko udělá "jednostranné kroky" k zastavení uprchlíků na hranici, pokud se Angela Merkel nepostaví k otázce do země proudících uprchlíků čelem. Jako termín byla stanovena právě neděle 1. listopadu.

Když se 16. října setkal ministr Chovanec s bavorským ministrem vnitra Joachimem Herrmannem, druhý jmenovaný opravdu poděkoval české straně za to, že "nenechává na rozdíl od Rakouska uprchlíky volně procházet skrze své území."

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

Při hodnocení výroku vycházíme z druhového členění výdajů předkládaného státního rozpočtu. Z následující tabulky je patrné, že v této položce plánuje vláda pro rok 2016 nárůst o 9 %. K ještě většímu nárůstu, o 12 %, však došlo také v roce 2005, kdy vládla vláda Stanislava Grosse s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou.

RokPlaty *Meziroční

změnaZdroj 200379,414,745,000 t0093t0.xls 200480,691,544,0002% t0460r0.xls 200590,180,839,00012% t0774s0.xls 200689,195,018,000-1% t1128v0.xls 200791,061,287,0002% t0052t0.xls 200896,013,639,0005% t0299s0.xls 200998,493,539,0003% t0612o0.xls 2010102,726,660,0004% t0913000015.xls 201198,408,393,000-4% t0102000015.xls 201289,715,717,000-9% t0498000015.xls 201390,251,381,2181% t0857000014.pdf 201494,499,554,9665% t0006000012.pdf 2015100,470,982,3496% t0331000011.pdf 2016109,284,751,6489% t0617000013.pdf

* Kapitola 50 - Výdaje na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť v § 78 daňového řádu, který nabyl 1. ledna 2011 účinnosti stojí:

Vyhledávací činnost

(1) Správce daně (např. finanční úřad - pozn. Demagog.cz) vyhledává důkazní prostředky a daňové subjekty a zjišťuje plnění jejich povinností při správě daní před zahájením řízení i v jeho průběhu.

(2) Vyhledávací činnost provádí správce daně i bez součinnosti s daňovým subjektem.

(3) V rámci vyhledávací činnosti správce daně

a) ověřuje úplnost evidence či registrace daňových subjektů,

b) zjišťuje údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně,

c) shromažďuje a zpracovává informace a využívá informační systémy v rozsahu podle § 9 odst. 3,

d) opatřuje nezbytná vysvětlení,

e) provádí místní šetření.

(4) Správce daně, který není místně příslušný, může provádět místní šetření i bez dožádání.”

V § 92, odst. 5, písm. e) dále stojí: “Správce daně prokazuje skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní.”

Petr Žaluda byl generálním ředitelem Českých drah od 1. 2. 2008 do 30. 7. 2013, kdy byl odvolán představenstvem ČD. Podle údajů z výročních zpráv Českých drah vzrostlo zadlužení společnosti (poměr cizích zdrojů k aktivům v %) během Žaludova působení z 36 % (VZ 2008, .pdf, str. 9) na 52,3 % ke konci roku 2012 (.pdf, str. 4). Rok 2013 není použit, Žaluda byl v půlce roku odvolán, zadlužení by ještě stouplo, nejsme ho však schopni zcela přesně kvantifikovat. Za éry Petra Žaludy tedy zadluženost stoupla, byť byla poměrně vysoká již předtím. Z celkové zadluženosti Českých drah by šlo Žaludovi teoreticky přisoudit zhruba třetinový objem.

Musíme vzít v potaz i to, že ačkoliv když byl Petr Žaluda generálním ředitelem podniku, nebyl monokratickým orgánem. České dráhy jsou akciovou společností, která je plně ve vlastnictví státu, a to podle zákona 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy (.pdf). § 3 pak výslovně uvádí, že za stát jedná v případě ČD Ministerstvo dopravy. V podniku funguje dozorčí rada, představenstvo a řídící výbor (členové nominováni jednotlivými resorty). Zákon (díl 5) upravuje pravomoce jednotlivých orgánů.

Z výroku není přesně patrné, o jakém nákupu vagonů ministr financí mluví. Například letos v dubnu nakoupily ČD vozové soupravy (celkem 25 ks) za více než čtvrt miliardy korun.

Pravdivost závěrečné části výroku o pronájmu lokomotiv za 430 milionů korun se nám nepodařilo dohledat, je ovšem pravdou, že si Dráhy některé lokomotivy pronajímají, např. rakouské lokomotivy Taurus, jež jsou ovšem v současné době předmětem sporu mezi ČD a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který v červnu letošního roku udělil ČD pokutu a zákaz plnění smluv kvůli porušení zákona při zadávání zakázky. V říjnu ÚOHS pokutu i zákaz potvrdil.

Pokud tedy budeme hovořit o konkrétní vině za zadlužení (či v podstatě jakýkoli stav v Českých drahách), je nutné hledat odpovědnost jak na generálním řediteli, tak i na politické reprezentaci, která pod sebou má orgány ČD, jež mohou ředitele odvolat. Výklad Andreje Babiše je značně zjednodušující, neboť pomíjí, že generální ředitel Českých drah není nekontrolovatelnou postavou. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.