Petr Fiala v tomto výroku reaguje na slova Miloše Zemana, který na konci roku 2021 ve Vánočním poselství tvrdil, že by nová vláda měla ze Zelené dohody Českou republiku vyvázat. 

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství a zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Zelená dohoda je soubor cílů, které se EU zavazuje splnit do roku 2030, resp. 2050. Na ni pak navazují konkrétní kroky jako jsou např. připravovaná nařízení Evropské komise. Patří sem návrh nařízení o úpravě systému obchodování s emisními povolenkami kvůli emisím v letectví či návrh nařízení o emisních normách u aut.

Česká republika pak, nesouhlasí-li s jednotlivými kroky, může:

1. Hlasovat proti nim v rámci Rady EU.
2. Usilovat v Evropské radě o změnu cílů Zelené dohody.
3. Odmítnout schválená opatření a čelit tak unijním sankcím.

Žádný z těchto kroků však negarantuje, že se Česká republika vyhne dopadům schválených opatření, resp. sankcím za jejich porušení. Zelená dohoda tedy skutečně neobsahuje žádný mechanismus „vystoupení“ a od přijatých závazků není možné jednoduše odstoupit.

Doplňme, že Evropská rada v prosinci 2020 schválila také zakomponování klimatických cílů Zelené dohody do tzv. evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně schválit (.pdf, str. 5). Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Rámec poté vstoupil v platnost v červenci 2021.

Zelená dohoda pro Evropu (Zelený úděl/Green Deal) představuje soubor návrhů a opatření, díky kterým by Evropa měla do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Hlavním cílem dohody je snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 minimálně o 55 % oproti roku 1990. 

Nejnovější návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov mimo jiné obsahuje návrh na postupné upouštění od vytápění budov fosilními palivy (včetně zemního plynu) nejpozději do roku 2040. Členské země by od roku 2027 neměly lidem poskytovat dotace na plynové kotle. Dle návrhu by také všechny nové budovy od roku 2030 měly dosáhnout nulových emisí. O návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Evropská komise také navrhla v souvislosti se Zelenou dohodou ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Nejedná se však o zákaz provozu těchto aut.

Oba návrhy (o energetické náročnosti budov, o emisích nových aut) nicméně musí ještě schválit státy EU (Rada EU) a Evropský parlament.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Provozovatelé přitom mohou povolenky nakupovat „na specializovaných trzích nebo od sebe navzájem“. Uveďme, že celkové výnosy z aukcí z prodeje emisních povolenek činily v letech 2012–2019 přibližně 50 miliard eur, jen za rok 2019 to například bylo 14 miliard eur.

Dražby probíhají v každém ze zapojených států – poplatky za povolenky jsou příjmem jednotlivých států, které také rozhodují o konkrétním využití prostředků, které aukcí získají. Podle Evropské komise bylo v letech 2013–2019 z celkových výnosů z aukcí vynaloženo na klimatické a energetické účely 78 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a udržitelnou dopravu.

Uveďme, že na podobném principu jako emisní povolenky, které jsou v podstatě poplatkem za znečišťování ovzduší skleníkovými plyny, je v České republice například založen poplatek za znečišťování ovzduší oxidem siřičitým, oxidy dusíku a některými dalšími látkami (.pdf, str. 3). Ten také platí provozovatel zdroje znečištění, jako je tomu v případě povolenek. Zmíněný poplatek pak Finanční správa řadí mezi nepřímé daně.

Emisní povolenky lze také zařadit mezi tzv. ekologické daně podle definice, kterou používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta ekologickou daň popisuje jako „daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně její zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí". Mezi tyto daně pak OECD zahrnuje i daně za znečišťování životního prostředí.

Petr Fiala ve svém výroku konstatuje, že cena elektřiny letos vzrostla na dvojnásobek, přičemž příčinu tohoto nárůstu vidí mimo jiné i v systému emisních povolenek.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů skrze jejich zpoplatnění. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. V rámci systému musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Samotný systém EU pro obchodování s emisemi je rozdělen do několika fází, přičemž první fáze probíhala již mezi lety 2005 a 2007. Od letošního roku se systém nachází ve čtvrté fázi, v níž by měl celkový počet emisních povolenek klesat o 2,2 % ročně až do roku 2030. Doplňme, že v červenci 2021 Evropská komise navrhla, aby se každoročně jednalo o pokles o 4,2 %. Tento návrh však ještě neprojednal Evropský parlament.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena více než zdvojnásobila na přibližně 60 EUR za jednu povolenku. Takovýto nárůst je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou rostoucí ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů, které přilákal vytrvalý růst cen povolenek v posledních měsících.

Cena elektřiny na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) zaznamenala v průběhu letošního roku značný nárůst. Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, přičemž do 15. října se tato cena zvýšila o 153,17 %. Svého vrcholu dosáhla velkoobchodní cena 5. října 2021, kdy 1 MWh stála 163,83 eur.

V případě obecných cen elektřiny pro domácnosti je však situace jiná. Cena elektřiny se různí a je například potřeba brát v potaz různé distribuční společnosti nebo také jednotlivé sazby. Například generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš oznámil, že si domácnosti za elektřinu od ledna 2022 připlatí přibližně třetinu. Přesnou částku má ČEZ oznámit 1. listopadu. Někteří dodavatelé ale zdražují již teď.

Na zvyšování cen energií podle expertů působí i zvyšování cen emisních povolenek. Příčinu lze ale spatřit i v nízké produkci větrných elektráren nebo v prudkém oživení celosvětové poptávky po období pandemie.

Na závěr tedy shrňme, že se velkoobchodní cena elektřiny za letošní rok zvýšila na více než dvojnásobek, přesněji 2,5×. Ceny pro domácnosti se nicméně různí a výraznější nárůst cen lze očekávat až na přelomu roku. Z výroku není zcela jasné, zda Petr Fiala poukazuje na cenu velkoobchodní či maloobchodní, vzhledem k dosavadnímu růstu velkoobchodních cen ale jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v minulosti opakovaně tvrdil, že v Evropské radě prosadil jádro jako čistý zdroj energie. V závěrech zasedání Evropské rady z 12. prosince 2019, kterého se účastnil i Andrej Babiš, je uvedeno (.pdf, str. 2, bod 6), že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. Nicméně jaderná energie stále nebyla v rámci EU zařazena mezi „udržitelné zdroje energie“, které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2).

Tzv. Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti roku 1990. Andrej Babiš se zasazoval, aby se jednalo o kolektivní cíl celé Evropské unie, nikoliv aby se snížení emisí o 55 % týkalo členských států samostatně. Uveďme, že tento požadavek souvisel se snahou východoevropských zemí Unie, způsobenou obavami, aby přechod k čistým energiím neúnosně nezatížil jejich ekonomiky. Dá se tedy očekávat, že pro Českou republiku hodnota snížení emisí zůstane nižší než celounijních 55 %.

Ačkoliv se Andrej Babiš v rámci jednání o Zelené dohodě pro Evropu o použití jádra zasazoval, nepodařilo se mu jádro prosadit jako čistý zdroj energie. Nicméně i další země (zatím neúspěšně) usilují o to, aby jádro bylo nástrojem pro přechod k nízkouhlíkové Evropě. Vyplývá to mimo jiné z dopisu, který podepsali ministři deseti zemí Evropské unie, např. Francie, Polska, Finska, Chorvatska, Bulharska nebo Rumunska. Ministři mimo jiné uvedli, že „je absolutně nezbytné, aby byla nukleární energie zahrnuta v taxonomii Evropské unie do konce roku 2021“.

Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, je plán Evropské unie, jak transformovat hospodářství za účelem dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. 

Evropská komise v plánu navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala k urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

V oblasti energetiky komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu EU na 40 % do roku 2030. Pro kontext dodejme, že v roce 2019 to bylo 19,7 % celkové vyrobené energie.

Růst cen energií je podle expertů způsoben mimo jiné i zvyšováním cen emisních povolenek. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2. Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena téměř zdvojnásobila na přibližně 60 EUR. To je podle expertů zčásti také zapříčiněno novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hrají ale také investoři, které přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících.

Od začátku roku stoupla cena elektřiny a zemního plynu na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) o 208,12 % na 163,83 EUR (k 5. říjnu). Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, na začátku října pak 7,1828 za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Pro kontext ale dodejme, že cenu energií ovlivňují v současné době i další faktory. Šéf komise Green Deal Frans Timmermans řekl, že pouze „pětinu“ vyšších nákladů na energii lze přičíst rostoucí ceně emisních povolenek (ETS, pozn. Demagog.cz), zbytek je způsoben prudce stoupajícími cenami plynu a uhlí a nízkou produkcí větrných elektráren. Cena zemního plynu vyskočila v září poté, co si ruská společnost Gazprom, jakožto největší dodavatel na evropský trh, rezervovala pouze zlomek tranzitní kapacity. Podle dat z roku 2018 tvoří Gazprom až 36,7 % evropského trhu s plynem.

Česká republika by v rámci evropského rozpočtu na období 2021–2027 mohla získat až 35,7 miliardy eur, tedy více než 900 miliard korun. S kurzem k 7. říjnu by se jednalo o 906,8 miliard korun. Tato částka se skládá jak z financí z tzv. fondu obnovy, které mají sloužit k zotavení ekonomik z koronavirové krize, tak ze zemědělského záručního fondu a fondu na rozvoj venkova. Největší část pak tvoří tzv. kohezní politika, v rámci níž by za toto období mělo do České republiky přijít až 19 miliard eur, tedy 483 miliard korun. Kohezní politika slouží ke snižování rozdílů mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie. Více znevýhodněné státy a regiony tak získávají více peněz.

Dalším důležitým faktorem hospodářství Evropské unie je dočasný nástroj NextGenerationEU, jehož hlavním pilířem je Nástroj pro oživení a odolnost. Jedná se o program na podporu a oživení ekonomik po koronavirové krizi. Finančně se pohybuje kolem 806,9 miliard eur, tedy přes 20,5 bilionu korun. Zhruba polovina z této částky však bude poskytována formou půjček. Česká republika by z tohoto programu mohla získat až 218,4 miliard korun v grantech a 269,2 miliard v půjčkách. Nynější alokace grantů dle Národního plánu obnovy je však pouze ve výši 179 mld. Kč. Půjčky pak nemůžeme počítat mezi peníze, které k nám „přijdou“ z EU, neboť je nutné je zase vrátit. Navíc Národní plán obnovy počítá s celkovou výší investic cca 200 mld. Kč (.pdf, str. 1), a to včetně spolufinancování z národních zdrojů. Vzhledem k tomu, že 179 mld. z této částky připadá na granty, je vidět, že Česko nehodlá možnost půjček využít.

Za první čtvrtletí letošního roku obdržela Česká republika z Evropské unie celkem 71 miliard korun. Zmiňme, že současně 32,8 miliard korun do evropské kasy odvedla. Na konci září uvolnila Evropská komise také první finance z fondu obnovy, přesněji se mělo jednat o zhruba 915 milionu eur, tedy 23,2 miliard korun. Peníze z tohoto fondu se zavázala investovat velkou částí, 41 % do klimaticky šetrných projektů, například recyklace nebo čisté mobility. Mezi další kategorie pak patří například vzdělání, zdraví, trh práce nebo zemědělství. 

Uveďme rovněž, že čerpání dalších peněz z evropského fondu obnovy je podmíněno také tím, že „české úřady vyřeší systémové nedostatky v postupu vůči střetu zájmů vrcholných politiků.“ Tyto potíže musí být odstraněny nejpozději do poloviny roku 2022, jinak se může stát, že se přislíbené finance sníží. 

Pokud tedy dáme dohromady jak příjmy z evropského rozpočtu, které činí 906,8 miliard korun, tak příjmy z programu NextGenerationEU, tedy 179 miliardy korun, dostaneme se na hodnotu 1 085,8 miliard korun přicházejících z Evropské unie v následujících sedmi letech. Protože je tato částka výrazně menší než tvrzených 1 300 miliard, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V rámci Zelené dohody pro Evropu, tedy tzv. Green Dealu, který byl schválen Evropskou radou v prosinci 2020, došlo k navýšení klimatického cíle EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti roku 1990. Východoevropské země Unie požadovaly, aby přechod k čistým energiím neúnosně nezatížil jejich ekonomiky. Uveďme, že hodnota 55 % se vztahuje na Evropskou unii jako celek a dá se předpokládat, že pro Českou republiku zůstane nižší. Premiér Babiš přitom skutečně prosazoval, aby se jednalo o kolektivní cíl EU, tedy aby se snížení emisí o 55 % nevztahovalo na členské státy samostatně.

Po prosincovém summitu Evropské rady, v níž Českou republiku zastupuje český premiér, Andrej Babiš uvedl: „Po vyřazení uhelných elektráren budeme ústřední topení z uhlí schopni efektivně nahradit právě jedině plynem.“ Premiér Babiš svůj souhlas se Zelenou dohodou podmínil finanční podporou pro využití zemního plynu a také unijním souhlasem s rozvojem jaderné energetiky. Dle závěrů summitu Evropské rady je zemní plyn „přechodnou technologií na cestě k dosažení nových evropských emisních cílů“.

Andrej Babiš v minulosti opakovaně tvrdil, že v Evropské radě prosadil jádro jako čistý zdroj energie. Možnou roli jaderné energie pro dosažení cílů stanovených v rámci Zelené dohody však zmiňovalo již usnesení Evropského parlamentu z konce listopadu 2019. V závěrech ze zasedání Evropské rady 12. prosince 2019, kterého se účastnil i Andrej Babiš, je uvedeno (.pdf, str. 2, bod 6), že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. Uveďme však, že jaderná energie stále nebyla v rámci EU zařazena mezi „udržitelné zdroje energie“, které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2).

Premiér Babiš také po jednání Evropské rady uvedl, že „byla zohledněna role lesů při plnění klimatických cílů, protože nás limituje kůrovcová kalamita“. Obnovu lesů po kůrovcové kalamitě vláda také zahrnula do Národního plánu obnovy, díky němuž může Česká republika žádat Unii o schválení finančního balíčku z Nástroje pro oživení a odolnost ve výši přibližně 179 mld. Kč ve formě grantů. Zmiňme, že obnova lesů postižených kůrovcem je součástí tzv. zelené transformace v rámci plánu obnovy a představuje významný nástroj pro snižování dopadů změny klimatu.

Celkově tedy hodnotíme výrok jako pravdivý. Andrej Babiš totiž skutečně prosazoval, aby cíl snížit emise o 55 % byl kolektivní pro celou Unii. Zároveň prosadil, aby jednotlivé dokumenty týkající se Zelené dohody, bez ohledu na jejich právní závaznost, zohlednily také využití zemního plynu a jaderné energie a obnovu lesů po kůrovcové kalamitě. Jaké má prosazení těchto „slov“ praktické důsledky, nehodnotíme.