Hokejový zápas Česko–Finsko (…) je pro spoustu lidí tady v tom sále důležitější, než naše dnešní jednání a v uvozovkách nějaká korespondenční volba.
Hokejové utkání, a obzvláště zápas zahajující domácí mistrovství světa, je skutečně pro řadu poslanců důležitější než jejich jednání o korespondenční volbě. Ostatně, pro koho by tento sportovní svátek nebyl důležitější než vlastní povolání?
Poslanec Radim Fiala (SPD) svými slovy perfektně shrnul vztah české populace k hokeji jakožto národnímu sportu. Sněmovna o korespondenční volbě ve druhém čtení jednala 10. května 2024, tedy ve stejný den, kdy bylo zahájeno mistrovství světa konané v Praze a Ostravě.
Členové dolní komory svůj pracovní den naplánovali bezchybně – jejich schůze začala v devět hodin ráno a skončila strategicky už v 17:06. Další jednání už ten den na programu nebylo a poslanci tak měli spoustu času se připravit na večerní souboj Česka a Finska (.pdf), případně se přemístit rovnou do pražské O2 areny.
Utkání totiž bylo zahájeno až ve 20:20, poslanci tak měli na cestu ze Sněmovní ulice na Malé Straně až do libeňské O2 areny více než tři hodiny. Vzhledem k očekávaným dopravním komplikacím, spojeným se zahájením šampionátu, se nabízelo využití pražské MHD, pomocí které lze tuto trasu překonat za méně než hodinu. Poslanci tak mohli zbylý čas využít v aréně k zakoupení piva, klobásy či fanouškovského oblečení, aby mohli podporovat národní tým jako správní Češi.
My jsme jedině rádi, že politici znají své priority, jelikož při dramatickém zápase, který musely rozhodnout až závěrečné nájezdy, bylo jistojistě zapotřebí každého fanouška. Jak je obecně známo, ti jsou šestým hráčem na ledě a usilovně pomáhají svým týmům na cestě k vítězství. I díky celému národu tak dokázala česká reprezentace Finsko porazit a do domácího šampionátu vstoupit tou správnou nohou.
Na četných fotografiích nejen ze sociálních sítí je vidět, že politici prožívali mistrovství světa velmi intenzivně a nezdráhali se český národní tým podporovat. Vždyť při jednání svým kolegům svědomitě hlásili skóre, pokud zápasy zrovna nestíhali sledovat! Za to jim náleží vskutku velká poklona. Mírnou kaňkou však je, že jim kvůli fandění už nemusely zbývat síly na běžnou práci. Ale řekněme si upřímně, kdo tomuto sportovnímu svátku nevěnoval větší pozornost než svému vlastnímu zaměstnání?
Už archivní snímky dokazují, že politiky dlouhodobě zajímají zábavnější věci než poslouchání proslovů na schůzích Poslanecké sněmovny. Kromě populárního spánku se baví čtením novin, sledováním televizních pořadů nebo dokonce luštěním sudoku. Nezapomínají ale na svých mobilech zodpovědně kontrolovat výsledky sportovních utkání (fakt, že není jisté, co na svých obrazovkách sledují, ponechme tentokrát stranou).
O spojitosti hokeje a dolní komory Parlamentu svědčí i to, že se někteří bývalí hráči dali alespoň krátce na poslaneckou kariéru. Ačkoliv sportovci v politice až na výjimky moc úspěchů nesbírají, v minulosti se do Sněmovny podařilo prorazit někdejším reprezentantům Milanu Hniličkovi a Jiřímu Šlégrovi.
Radim Fiala zcela správně uvedl, že pro poslance je hokejový zápas na domácím mistrovství světa důležitější než jejich jednání. Politici navíc hokej v určitých chvílích upřednostňují před prací a nám tak nezbývá nic jiného než ohodnotit výrok jako pravdivý.
