Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je vláda povinna předložit Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu nejpozději tři měsíce před začátkem následujícího roku, tedy do 30. září. Doplňme, že vládní přípravu rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Z Ústavy vyplývá, že se Senátu schvalování státního rozpočtu netýká (článek 33, odst. 2; článek 42). Popis legislativního procesu na stránkách Poslanecké sněmovny pak uvádí: „Návrh zákona projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, Senát se zákonem o státním rozpočtu nezabývá. Procedura schvalování státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně je odlišná od legislativního procesu ostatních zákonů.“

Následující schéma detailně znázorňuje celý proces schvalování návrhu státního rozpočtu.

Přijímání státního rozpočtu se tedy liší od běžného legislativního procesu, kdy je Sněmovnou schválený návrh zákona postoupen Senátu. Pakliže Senát návrh schválí či se návrhem nebude zabývat, zákon zamíří k podpisu prezidentovi. Pokud však horní komora návrh zamítne nebo přijme pozměňovací návrhy, vrací se takový návrh k projednání do Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh státního rozpočtu na příští rok Ministerstvo financí představilo 1. září. Ministerstvo počítalo se schodkem 270 miliard korun, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) však později uvedl, že se deficit kvůli zastropování cen energií pravděpodobně zvýší. Vláda návrh rozpočtu schválila 26. září, přičemž plánovaný schodek nakonec vzrostl na 295 mld.

Na závěr shrňme, že o rozpočtu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna, které návrh předkládá vláda. Do schvalování je zapojen také prezident, který zákon podepisuje. Ten sice může Sněmovně návrh vrátit, poslanci jej ale mohou následně přehlasovat. Senát tedy do procesu schvalování státního rozpočtu nijak nezasahuje a nedává k němu ani žádné stanovisko. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že Senát se v některých případech k rozpočtovým opatřením vyjadřuje, byť tato oblast nespadá do jeho pravomocí a proces schvalování rozpočtu žádné usnesení Senátu nevyžaduje.

Předně uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je vláda povinna předložit Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu nejpozději tři měsíce před začátkem následujícího roku, tedy do 30. září. Doplňme, že vládní přípravu rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Z Ústavy vyplývá, že se Senátu schvalování státního rozpočtu netýká (článek 33, odst. 2; článek 42). Popis legislativního procesu na stránkách Poslanecké sněmovny pak uvádí: „Návrh zákona projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, Senát se zákonem o státním rozpočtu nezabývá. Procedura schvalování státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně je odlišná od legislativního procesu ostatních zákonů.“

Následující schéma detailně znázorňuje celý proces schvalování návrhu státního rozpočtu.

Přijímání státního rozpočtu se tedy liší od běžného legislativního procesu, kdy je Sněmovnou schválený návrh zákona postoupen Senátu. Pakliže Senát návrh schválí či se návrhem nebude zabývat, zákon zamíří k podpisu prezidentovi. Pokud však horní komora návrh zamítne nebo přijme pozměňovací návrhy, vrací se takový návrh k projednání do Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh státního rozpočtu na příští rok Ministerstvo financí představilo 1. září. Ministerstvo počítalo se schodkem 270 miliard korun, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) však později uvedl, že se deficit kvůli zastropování cen energií pravděpodobně zvýší. Vláda návrh rozpočtu schválila 26. září, přičemž plánovaný schodek nakonec vzrostl na 295 mld.

Na závěr shrňme, že o rozpočtu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna, které návrh předkládá vláda. Do schvalování je zapojen také prezident, který zákon podepisuje. Ten sice může Sněmovně návrh vrátit, poslanci jej ale mohou následně přehlasovat. Senát tedy do procesu schvalování státního rozpočtu nijak nezasahuje a nedává k němu ani žádné stanovisko. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že Senát se v některých případech k rozpočtovým opatřením vyjadřuje, byť tato oblast nespadá do jeho pravomocí a proces schvalování rozpočtu žádné usnesení Senátu nevyžaduje.

Česká ústava ve svém článku 41 stanovuje, že návrh zákona může podat kromě poslance, skupiny poslanců, vlády nebo zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku (kraje či hl. m. Prahy) i Senát.

Zákonodárná pravomoc jednotlivého poslance tedy vyplývá přímo z ústavy, u senátorů je situace jiná – článek 41 mluví jen obecně o Senátu. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jak funguje navrhování zákonů právě Senátem.

V případě senátního návrhu zákona – tedy zákona, který předkládá Senát Poslanecké sněmovně – stojí Senát na samém počátku legislativního procesu jako navrhovatel. O tom, zda takový zákon horní komora vůbec navrhne Sněmovně, musí nejprve rozhodnout Senát jako celek. Dle jednacího řádu Senátu může návrh na podání senátního návrhu zákona vznést senátor, skupina senátorů, výbor nebo komise Senátu. Takový návrh poté v horní komoře prochází dvěma čteními a následně se o něm hlasuje.

Aby byl návrh přijat a postoupen Poslanecké sněmovně, musí pro něj hlasovat nadpoloviční většina všech přítomných senátorů. Jelikož Senát je obecně usnášeníschopný za přítomnosti alespoň třetiny všech senátorů (tj. 27), pro schválení senátního návrhu zákona musí zvednout ruku alespoň 14 z nich.

Doplňme, že poté, co Senát odsouhlasí, aby byl senátní návrh zákona předložen Sněmovně, může jej dolní komora vrátit zpět Senátu jako navrhovateli k dopracování, jinak jej projedná v rámci standardního legislativního procesu. Pokud Sněmovna návrh zákona schválí, zašle jej, tak jako v případě jiných zákonů, Senátu k projednání. Tentokrát ale již Senát figuruje přímo v roli komory parlamentu, nikoliv v roli navrhovatele.

Dle české ústavy má tedy zákonodárnou pravomoc Senát jako celek, na rozdíl od poslanců nemůže zákon navrhnout samotný senátor. To v důsledku znamená, že se na takovém návrhu zákona musí shodnout alespoň určitý počet senátorů, vzhledem k výše uvedeným pravidlům minimálně 14.

Stavba Velkého městského okruhu Brno (VMO) je už od svého počátku řízena a financována Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, organizací spadající pod Ministerstvo dopravy. Hlavním důvodem dostavby městského okruhu je urychlení cesty městem a ulehčení kapacitě silnic. Samotná stavba je rozdělená do několika sektorů a úseků, z nichž některé jsou již v provozu. Okruh by měl být dle plánu dokončen v roce 2035 a průběžně by na jeho výstavbu mělo padnout 38,3 miliard korun.

Projekt nového brněnského vlakového nádraží a železničního uzlu byl připravován v několika variantách. Ty se lišily například geografickou polohou samotné stavby, avšak komise Ministerstva dopravy nakonec v roce 2018 schválila tzv. variantu Řeka. Výstavba železničního uzlu, budovy nádraží i přilehlých městských komunikací by podle odhadů Správy železnic a dálnic měla vyjít na 40 až 50 miliard korun. Na nádražní budovu by pak měla směřovat zhruba polovina této částky. Je však nutno podotknout, že se jedná o dva roky starý cenový odhad, a výsledné náklady tak mohou být ještě vyšší. Doplňme také, že část financí půjde také na výkup pozemků, na kterých by budova měla v budoucnu stát.

Finální verze budovy nového hlavního nádraží byla ze soutěže vybrána v červenci 2021. Za vítězným návrhem stojí nizozemský ateliér Benthem Crouwel. Stavba by měla být zahájena v roce 2028, předpokládané otevření nového hlavního nádraží je pak očekáváno v roce 2034.

Co se týče samotné ceny a financování stavby, ministr dopravy Martin Kupka (ODS) počítá s významnou pomocí prostředků z Evropské unie. Ředitel Správy železnic Jiří Svoboda se pak zmiňoval o financování z rozpočtu této státní společnosti, tedy de facto ze státních peněz: „Ona ta částka zní hrozivě, ale takový uzel se bude stavět téměř deset let. Takže když si to podělíte, vyjde vám na každý rok nějakých pět, šest miliard, což si myslím, že je zvladatelné. Náš rozpočet na investice je kolem 30 miliard ročně, takže věřím, že i pro Brno se peníze najdou.“

Celkově hodnotíme výrok jako pravdivý. V případě Velkého městského okruhu Brno se jedná o projekt Ředitelství silnic a dálnic, organizace Ministerstva dopravy. Tato organizace je také hlavním investorem. U nového hlavního nádraží zatím není jasné, z jakých zdrojů se bude výstavba financovat, ovšem z vyjádření Jiřího Svobody a Martina Kupky vyplývá, že stát počítá s využitím prostředků z rozpočtu Správy železnic a z Evropské unie.

Brněnský kosmický inkubátor je součástí mezinárodní sítě podnikatelských inkubátorů Evropské vesmírné agentury ESA BIC (European Space Agency Business Incubation Centre). Cílem skupiny je podpora startu-pů, které vyvíjejí nové technologie pro využití v kosmickém průmyslu, nebo které nacházejí uplatnění pro kosmické technologie na Zemi.

Brněnská pobočka má po prvním českém podnikatelském inkubátoru v Praze nabídnout příležitost zejména mimopražským start-upům z celé České republiky. Je společným projektem CzechInvestu, Jihomoravského kraje, Ministerstva dopravy a Evropské kosmické agentury. CzechInvest pobočku otevřel spolu s partnery 7. března 2018, při příležitosti 40. výročí prvního letu československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru, a v Brně (.pdf, str. 9) se tehdy sešla celá posádka kosmické stanice (Právo, 6. března 2018).

Senátor a ředitel Hvězdárny a planetária Jiří Dušek tehdy ke slavnostnímu otevření pobočky uvedl: „Organizačně velmi složité setkání kosmonautů Hvězdárna a planetárium Brno nepřipravila jenom proto, abychom vzpomínali na minulé doby. Spolu s mnoha dalšími se nám podařilo iniciovat vznik tzv. centra ESA BIC Brno, které bude aktivně podporovat zapojení místních firem do kosmického průmyslu” (Právo, 6. března 2018). Lze tedy říci, že Jiří Dušek iniciativu ESA BIC do Brna skutečně pomohl přivést.

Předně uveďme, že Jiří Dušek, dlouholetý ředitel Hvězdárny a planetária Brno, se stal senátorem v říjnu 2016. Ve výroku mluví o tzv. Brněnském kosmickém inkubátoru, jenž spadá pod mezinárodní síť poboček byznysových inkubačních center (BIC) Evropské kosmické agentury (ESA), která je provozuje s cílem podpořit rozvoj podniků a projektů v oblastech pozemského využití kosmických technologií a vývoj technologií nových. První kosmický inkubátor u nás ESA otevřela v Praze v roce 2016, v březnu 2018 ji pak následovala brněnská pobočka.

Od roku 2016 se součástí ESA BIC v České republice stalo celkově 38 start-upů. Pražský inkubátor prvních šest projektů začal podporovat v roce 2016. V roce 2017 ESA BIC Praha oznámil účast dalších čtyř start-upů. V léte 2018 se součástí pražského inkubátoru staly tři projekty, v roce 2019 poté dohromady dalších pět. Celkem sedm start-upů začala pražská pobočka podporovat v letech 2020 a 2021. Dohromady se tedy do roku 2021 stalo součástí ESA BIC Praha 25 projektů, s čímž také počítal původní plán z roku 2016.

Doplňme, že v roce 2022 bylo oznámeno přijetí dalších čtyř projektů (MARS Buildings, FlyinDiamonds, ECOTEN urban comfort a AdvaScope), z dostupných zdrojů není nicméně zcela jasné, zda jsou součástí pražského či brněnského inkubátoru.

Brněnský kosmický inkubátor, o němž Jiří Dušek v minulosti uvedl, že se jako ředitel Hvězdárny a planetária Brno podílel na jeho vzniku, první dva start-upy vybral v listopadu 2018. Oba tehdy dostaly grant ve výši až 50 tisíc eur a také přístup k poradenským službám a marketingové podpoře. O rok později se k nim přidaly firmy Skymaps, Spacemanic a Entrant a v roce 2020 byly do brněnského inkubátoru přijaty další čtyři firmy. V roce 2021 neoznámila brněnská pobočka žádného nového účastníka. Dohromady od vzniku brněnského ESA BIC do roku 2021 projevilo zájem o grant padesát startu-pů, před odbornou porotou uspělo devět z nich. Přijetí devíti projektů během tří let předpokládal také původní plán brněnské pobočky z roku 2018.

V roce 2021 otevřel projekt ESA BIC Czech Republic další výzvu, díky níž mohou různé startupy získat podporu až 50 tisíc eur. Do roku 2026 by brněnský inkubátor měl podpořit 15 firem, na které je připraveno celkem milion eur. Polovina částky pochází od agentury, druhou pak poskytne Jihomoravský kraj. 

Shrňme tedy, že ESA BIC Brno v první fázi let 2018 až 2020 podpořil devět projektů. Do roku 2026 se pak počítá s podporou dalších 15 start-upů, tedy přibližně dvojnásobku původního počtu.

Předně uveďme, že Jiří Dušek, dlouholetý ředitel Hvězdárny a planetária Brno, se stal senátorem v říjnu 2016. Ve výroku mluví o tzv. Brněnském kosmickém inkubátoru, jenž spadá pod mezinárodní síť poboček byznysových inkubačních center (BIC) Evropské kosmické agentury (ESA), která je provozuje s cílem podpořit rozvoj firem a projektů v oblastech pozemského využití kosmických technologií a vývoj technologií nových.

První kosmický inkubátor v České republice ESA otevřela v Praze v roce 2016, v březnu 2018 ji pak následovala brněnská pobočka. Doplňme, že Jiří Dušek v minulosti uváděl, že se jako ředitel Hvězdárny a planetária Brno na vzniku brněnského inkubátoru podílel.

ESA BIC Brno do roku 2021 podpořil celkem 9 start-upů. Od roku 2018 jsou součástí brněnského inkubátoru projekty World from Space a MapTiler, v roce 2019 se přidal Spacemanic, Skymaps a Entrant, o rok později Zaitra, Mobis0ne, GroundCom.space a VRgineers.

Z veřejně dostupných zdrojů nicméně nejsou informace o obratu některých těchto firem dohledatelné, například ani prostřednictvím obchodního rejstříku. Některé společnosti (např. Entrant, Skymaps, Zaitra či Mobis0ne) zde totiž účetní závěrky nezveřejňují, nebo je zveřejňují pouze ve zkrácené podobě, kde obrat není uveden. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že senátor Jiří Dušek hovoří o negativním vztahu Andreje Babiše k českému Senátu. V kontextu výroku poukazuje na to, že Babiš Senát v minulosti opakovaně kritizoval, nicméně i přesto v několika případech do Senátu sám přišel. Konkrétně pak tvrdí, že byl Andrej Babiš na schůzích Horní komory nejvýše pětkrát.

Upřesněme, že Jiří Dušek mluví (audio, čas 2:38) o Babišově účasti během svého senátorského mandátu, který mu začal 15. října 2016. První schůze Senátu v novém složení se po tehdejších volbách konala v listopadu (.pdf) téhož roku. Za toto období, dle záznamů ze schůzí Senátu, vystoupil Andrej Babiš na plénu celkem 9x. Jako příklad zde uvedeme záznam z prvního a posledního senátního vystoupení Andreje Babiše za posledních 6 let.

Andrej Babiš se tedy schůzí Senátu během mandátu Jiřího Duška účastnil častěji, než tvrdí Dušek. Konkrétně Babiš přišel na devět senátních schůzí a není tedy přesné, že by se účastnil nejvýše pěti jednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že Hana Kordová Marvanová v letošních senátních volbách kandiduje jako nestraník na kandidátní listině koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL), na kterou ji navrhla ODS. V minulosti byla například členkou ODS či hnutí STAN, v současnosti je bez politické příslušnosti.

Ladislav Kos ve výroku poukazuje na to, že Hana Kordová Marvanová na svých propagačních cedulích a dalších materiálech (.pdf) používá pojem „nezávislá kandidátka“, na což dříve upozornil například i bývalý pražský primátor Tomáš Hudeček. Podle zákona o volbách do Parlamentu ČR totiž „nezávislý kandidát“ podává přihlášku k volbám zcela samostatně pod svým vlastním jménem. Na rozdíl od ostatních kandidátů bez politické příslušnosti, kteří jsou součástí kandidátek politických stran, hnutí či koalic, tak musí k přihlášce připojit petici s podpisy nejméně 1 000 voličů z daného volebního obvodu. 

Hana Kordová Marvanová je tak sice podle informací webu volby.cz, který spravuje Český statistický úřad, bez politické příslušnosti, nicméně mezi „nezávislé kandidáty“ skutečně nepatří. Je totiž součástí kandidátky koalice SPOLU, na kterou ji navrhli občanští demokraté. Výrok Ladislava Kose proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že ačkoli se Hana Kordová Marvanová ve své volební kampani prezentuje jako „nezávislá kandidátka“, součástí jejích propagačních materiálů je také přímo logo koalice SPOLU.

Předně uveďme kontext výroku. Hana Kordová Marvanová reaguje na slova senátora Ladislava Kose, který poukazoval na to, že v kampani pro volby do Senátu používá označení „nezávislá kandidátka“ (.pdf), ačkoli jako nezávislá kandidátka nekandiduje. Zmiňovaný pojem totiž podle zákona o volbách do Parlamentu ČR označuje kandidáty, kteří podávají přihlášku k senátním volbám zcela samostatně pod svým vlastním jménem. Na rozdíl od ostatních kandidátů bez politické příslušnosti (tj. nestraníků), kteří jsou součástí kandidátek politických stran, hnutí či koalic, tak musí k přihlášce připojit petici s podpisy nejméně 1 000 voličů z daného volebního obvodu. 

Podobně je tomu i u komunálních voleb, kdy mohou „nezávislí kandidáti“ kandidovat buď samostatně, dále jako sdružení nezávislých kandidátů nebo jako sdružení politických stran a nezávislých kandidátů. V posledním zmíněném případě se podle zákona o komunálních volbách na kandidátní listiny uvádí „označení politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, nebo označení, že jde o nezávislého kandidáta“.

V nynějších senátních volbách Hana Kordová Marvanová kandiduje sice jako nestraník (bez politické příslušnosti), podle webu volby.cz ji ale na kandidátku koalice SPOLU navrhla ODS. Nepatřila tak mezi „nezávislé kandidáty“ (označované zkratkou NK), na rozdíl například od bývalého primátora Prahy Tomáše Hudečka či někdejšího poslance Leo Luzara.

V kampani do komunálních voleb se Hana Kordová Marvanová také prezentovala jako „nezávislá“ a skutečně byla jediným nestraníkem na kandidátní listině. I v těchto volbách ji na kandidátku koalice SPOLU navrhla ODS. Ani v tomto případě tedy nebyla „nezávislou kandidátkou“, na rozdíl od některých kandidátů na volebních listinách hnutí Praha Sobě či Praha bez chaosu.

Hana Kordová Marvanová tak nepřesně používá pojem „nezávislý kandidát“, kterým se ostatně prezentuje i ve své kampani. Ve skutečnosti je nestraníkem navrženým ODS. Sama o sobě by taková záměna pojmů mohla být považována za drobnou formulační nepřesnost. V senátním duelu s Ladislavem Kosem byla však Kordová Marvanová právě s touto nepřesností konfrontována, když ji Kos mj. srovnal s Tomášem Hudečkem, který skutečně kandiduje jako nezávislý. V tomto kontextu je již její trvání na pojmu „nezávislá kandidátka“ nepravdivé.