Přehled ověřených výroků

O možnosti setkání mezi Ivanem Langerem a mafiánským kmotrem Františkem Mrázkem se již léta vedou spory. Například elitní detektiv Karel Tichý (viz profil sestavený Sabinou Slonkovou,) který spis Krakatice monitorující organizovaný zločin ve státní správě založil a spravoval, se v rozhovoru pro Aktuálně.cz nechal slyšet, že byl na místě, na kterém ve stejné době byli i Langer a Mrázek.

Na druhou stranu tato skutečnost nebyla nikdy prokázána, stejně jako nebyl uspokojivě vyřešen případ Krakatice a smrt Františka Mrázka. Tvrzení tedy musíme hodnotit jako neověřitelné.

Jako třetí nejdůležitější obchodní partner EU je Rusko označeno serverem Euroskop.

Co se druhé části výroku týče, Rusko v roce 2011, který server Eurostat monitoruje jako poslední, bylo dovozcem přibližně 32,5 % plynu a 25 % ropy dovážených do EU.

Evropská komise pak doplňuje dokumenty za rok 2012, které hovoří stran ropy o 31.38 % (soubor eu-coi-for-extra-eu-2012-01-12.xls), hodnotu dovozu plynu však nezmiňuje.

Za rok 2013 ještě data nejsou dostupná. Nejnovější dostupná data však výrok Libora Roučka potvrzují.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se shoduje v základních rysech předcházení i pojetí vazby s některými opatřeními Německa a Norska.

Ačkoliv totiž není možné vinou odlišných metodik srovnat státy podle míry recidivy, dá se dovozovat, že Rath mohl vycházet právě i z německého nebo norského příkladu. Na Německo se totiž Rath v pořadu opakovaně odvolává. Článek Daily Mail se zase odkazuje na výzkum, podle něhož je průměrná evropská míra recidivy 70–75 %, zatímco v Norsku dosahuje jen 20 %. Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.

V Německu existuje jako alternativa k vazebnímu stíhání například nařízení, že obžalovaný musí zůstat na určitém místě v určitém čase (.pdf, str. 11). Tím se Rathova novela mohla inspirovat při zavedení nové alternativy k vazbě v podobě nařízeného pobytu (.pdf, str. 16).

Pokud je vazba nařízena, věnují v Norsku pozornost na více lidského kontaktu a více aktivit pro vazebně stíhané. Stejným směrem jde nepochybně i novela Davida Ratha (str. 1–13). Toto zaměření se zároveň dá označit za základní podstatu celé novely.

Na základě informací z webu Ministerstva kultury a zákona č. 428/2012 Sb. hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministerstvo kultury se na svém webu k finančním náhradám v případě církevních restitucí vyjadřuje takto: „Finanční náhrada (59 mld. Kč) představuje paušální náhradu za majetek, který nebude vydán. Jedná se o majetek, který dnes vlastní obce, kraje, soukromé fyzické a právnické osoby nebo státní subjekty mimo Pozemkový fond (od 1. 1. 2013 Státní pozemkový úřad) a Lesy ČR."

K cenám restituovaných pozemků pak ministerstvo podává toto vyjádření:

„Zemědělskou půdou se rozumí půda, která byla zemědělská v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší zemědělské půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena zemědělské půdy ve venkovských oblastech (např. v případě hl. m. Prahy došlo od roku 1948 k navýšení plochy intravilánu o 44%, z toho zemědělská půda činí přes 60%). Zemědělská půda tak zahrnuje 4 druhy pozemků:

a. pozemky kultury zahrada, které se nacházejí v zastavěných územích obcí a měst

b. pozemky kultury sad - průměrná cena v ČR

c. pozemky v blízkosti zástavby, kde se předpokládá její další rozšíření a jsou v dostupnosti inženýrských sítí

d. pozemky v tzv. volné krajině, kde se urbanistický rozvoj nepředpokládá, pouze tato část představuje typickou zemědělskou půdu

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny zemědělské půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává."

Církevní restituce jsou řešeny předpisem č. 428/2012 Sb. Finančním náhradám se pak konkrétně věnuje paragraf č. 15.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme na základě dat webu volby.cz jako pravdivý.

Web volby.cz ukazuje všechny zvolené kandidáty ze Středočeského kraje, kde Kalousek kandidoval, jejich výsledky vyjádřeny v procentuálním i absolutním množství.

Pro lepší přehled přikládáme tabulku pěti nejúspěšnějších kandidátů z tohoto obvodu.

Zvolený poslanecPočet preferenčních hlasů absolutně Miroslav Kalousek 10 246Helena Langšádlová 9 231Tomio Okamura 8 661Miloš Babiš 8 628Stanislav Huml 7 416

Co se týče zisku preferencí v absolutním vyjádření, získal Kalousek skutečně nejvíc hlasů a výrok je tedy pravdivý.

Pro doplnění však uvádíme, že v procentuálním vyjádření pref. hlasů získal více hlasů Tomio Okamura a to konkrétně 21,8 %. Kalousek naproti tomu získal 11,14 % hlasů, což jej řadí na druhé místo v kraji.

Návrhy služebního zákona Rusnokovy vlády a ČSSD se značně liší ve vztahu k výdajům. Sociální demokracie v návrhu ruší mnohé benefity a celkově snižuje výdajovou zátěž státního rozpočtu, naopak návrh Rusnokova kabinetu výdaje navyšuje až o 6 mld. Kč, v rámci kterých počítá i se zřízením zcela nového útvaru v rámci státní byrokracie. Výrok je tedy pravdivý.

Rusnokova vláda schválila novelu zákona o službě státních zaměstnanců, která by podle důvodové zprávy (doc., str.15) zatížila výdajovou stránku státního rozpočtu asi šesti miliardami korun. Hlavními výdaji by bylo zavedení příplatku za službu, zvýšená částka na pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti. Velkou změnou by bylo zavedení tzv. Generálního ředitelství, jakožto úplně nové instituce.

ČSSD předložila svůj návrh, který dle důvodové zprávy (pdf., str. 16-17) zohledňuje hospodářskou situaci v zemi a pokouší se tak zmírnit náročnost na státní rozpočet rušením některých benefitů, úpravou výše odbytného a odchodného, omezením ročních odměn či zrušením smluvních platů. Žádné nové benefity v návrhu uvažovány nejsou.

Nominální vyjádření zpráva neobsahuje, ale cíl snížení výdajů je z návrhu zřetelný. Naopak návrh Rusnokovy vlády počítá s vyššími benefity a dokonce zřízením nového útvaru. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

JUDr. Alois Rašín byl dvakrát ministrem financí v samostatné Československé republice mezi léty 1918–1919 a 1922–1923, kdy 18. února podlehl zraněním atentátu. Absolvoval právnickou fakultu v Praze. Ve vězení (kam byl poslán během první světové války za vyzvědačství a velezradu) se zabýval ekonomickými tématy a z nich publikoval také studii Národní hospodářství. Několik zásadních prací ohledně státní ekonomické a finanční politiky publikuje na počátku 20. let. Můžeme zmínit Můj finanční plán (1920) nebo Inflace a Deflace (1922).

Prof. JUDr. Karel Engliš byl ministrem financí v meziválečném Československu šestkrát v letech 1920–1931. Do politiky se zapojil v roce 1913, odešel z ní v roce 1931. Vystudoval práva v Praze a Mnichově a později se zabýval otázkami hospodářské a obchodní statistiky jako koncipista Zemského statistického úřadu. Národní hospodářství a statistiku přednášel i na Vysokém učení technickém v Brně, kde získal roku 1917 titul profesora. Z jeho odborných publikací jsou uváděny například Finanční věda (1929), Teorie státního hospodářství (1932) a Soustava národního hospodářství (1938) nebo Národní hospodářství (1940).

Mezi těmito dvěma osobnostmi se vedly názorové spory především kvůli deflační politice, kterou Alois Rašín podporoval, Karel Engliš naopak odmítal. Oba však skutečně byli jak ekonomové, tak politici, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok premiéra Sobotky hodnotíme jako pravdivý, neboť lze dohledat konkrétní případy, kdy ČSSD podpořila návrhy pravicové vlády.

Mezi tyto případy patří: Vládní návrh zákona o finančním zajištění.

Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

Novela zákona o spotřebních daních.

Vládní návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon).

Vládní návrh zákona o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

Vládní návrh zákona o katastru nemovitostí (katastrální zákon).

Na stránkách Oldřicha Vlasáka najdeme projev k zahájení výstavy III. odboj v Československu z roku 2006. Projev je k otevření výstavy v Hradci Králové, ale zmiňuje se v něm i skutečnost, že před Hradcem Králové byla výstava právě v Evropském parlamentu.

Lenka Bradáčová nastoupila na Ministerstvo spravedlnosti v roce 2007 - tedy v době, kdy byl ministrem Jiří Pospíšil. V této době se Poslanecká sněmovna zabývala jak novelou trestního řádu, tak i zákonem o výkonu zabezpečovací detence. Na obou zákonech pracovalo Ministerstvo spravedlnosti, kde tehdy Bradáčová skutečně působila.