Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý podle informací z webových stránek Poslanecké sněmovny České republiky a zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Státní rozpočet České republiky je upravován zákonem (.pdf) č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. Prochází speciálním legislativním procesem, o rozpočtu rozhoduje v rámci Parlamentu České republiky pouze Poslanecká sněmovna.

V prvním čtení dochází skutečně ke schválení základních údajů, kterými jsou podle stránek Poslanecké sněmovny " výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. " Poslanecká sněmovna může místo schválení doporučit vládě změny a v takovém případě stanoví také termín pro nový návrh.

Dále se uvádí: " Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. " Ve druhém čtení je možné předkládat pozměňovací či jiné návrhy, ve třetím čtení je navrhována oprava legislativně-technických a gramatických chyb či úprav vyplývajících z pozměňovacích návrhů, případně požádat o opakování druhého čtení.

Celý legislativní proces je přehledně zobrazen také v tomto grafu (.pdf).

Seznam (výčet) všech předvolebních "výjezdů do obcí" kandidáta do Senátu a hejtmana zlínského kraje za ČSSD Stanislava Mišáka se nám nepodařilo dohledat.

Tomio Okamura uvádí seznam "veřejných vystoupení" na své webové stránce. Zde můžeme zjistit, že ve zmíněném dvouletém období před senátními volbami (cca 20.10.- 2010 - 20.10.2012) vystoupil celkem na 86 místech po celé ČR. Z tohoto počtu však náleží do diskutovaného senátního obvodu č. 80 - Zlín cca 12 obcí. To zdali je však tento výčet výjezdů na Okamurově webu vyčerpávající - s ohledem na absenci dat - říci nelze.

Výrok na základě výše uvedených skutečností označujeme jako neověřitelný.

Pravdivost toho výroku potvrzuje článek 68Ústavy ČR: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Tvrzení Andreje Babiše pochází z rozhovoru publikovaného na serveru Novinky.cz 18. ledna 2014.

Pavel Čihák je bývalý vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje a bývalý šéf krajské Správy a údržby silnic. Na základě informací, které přinesl server iHNED.cz existovala údajně silná vazba mezi Davidem Rathem a Pavlem Čihákem. Čihák s Rathem pak měli mít vliv na dopravní investice v kraji.

Tyto informace rozzlobily šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, který požaduje od Pavla Čiháka vysvětlení celé situace.

Je možné, že tyto informace hrály roli ve skutečnosti, že Pavel Čihák nebyl nominován na ministra dopravy, jak vyplývá z vyjádření předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Nicméně nepodařilo se nám dohledat žádné další doklady o tom, že by tato skutečnost opravdu hrála roli v nenavržení Pavla Čiháka na post ministra dopravy. Rozhodnutí také mohlo být ovlivněno dalšími faktory a z tohoto důvodu tedy musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

První krymský prezident, ruský nacionalista Yuri Meshkov, na myšlence reunifikace (Mezinárodní politika Ruska a nástupnických států, str. 102, dostupné na books.google.com) vystavěl svou volební kampaň. Zvítězil v ní suverénně 73 %.

Již v srpnu 2013 se ruský nacionalistický politik Vladimir Žirinovskij vyjádřil, že Krym, Donbas a Charkov patří k Rusku.

Koncem února se vyjádřil poslanec ruské Dumy, Sergej Mamajev, že Krym, stejně jako celá Ukrajina, náleží Rusku.

V přibližně stejné době se vyjádřil bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov. Rozebral mimo jiné údajnou neústavnost "darování" Krymu.

Počátkem března reagoval Svaz ruských válečných námořníků na dění na Ukrajině slovy, že "historicky je Krym ruským územím ".

Leonid Yarmolnik, herec a pravicový politik, se v polovině března rovněž nechal slyšet v televizi, že je třeba napravit Chruščovovu chybu ("darování" Krymu v roce 1954) a vrátit Krym, staré ruské území.

Také nacionalistický server Sputnik i Pogrom se hrdě hlásí k důležitosti Krymu a Sevastopolu v ruské historii.

Vazby mezi oběma národy zdůrazňuje také uznávaný diplomat Henry A. Kissinger.

Lze proto říct, že téma ruského Krymu je a bylo předmětem diskuze a některé skutečně významné osobnosti jej v průběhu času oživovaly. Dáváme tedy Vladimiru Putinovi za pravdu.

Podle dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt se prokazoval, že má vystudované dvě vysoké školy – Právnickou fakultu UK a mnichovské Ludwig-Maxmilians Universität.

Právnickou fakultu na naší nejstarší univerzitě skutečně studoval, ale pouze 2 roky a studia zanechal.

Mluvčí mnichovské vysoké školy uvedla, že Forejt ke studiu nebyl ani připuštěn.

Forejt, který pracuje také jako lektor etikety v agentuře Aktuální paragrafy, používal titul JUDr.

V současnosti v referencích lektorů agentury Forejt již tento titul postrádá.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok moderátora Moravce jako pravdivý.

Abolice je pouze jeden druh milosti, navíc zmiňovaný případ se týká člověka s nevyléčitelnou nemocí.

O zastavení trestního stíhání prezidentem (kterému se říká také abolice) pojednává § 11 a § 366 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Podle tohoto zákona má prezident republiky pravomoc zastavit trestní řízení udělením milosti nebo amnestie.

§ 11 – Nepřípustnost trestního stíhání uvádí, že:

" (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii "

§ 366 – Udělení milosti potom:

" (1) Prezident republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší."

Podobně se vyjadřuje i například právnická encyklopedie, portál Eprávo či Wikipedie.

V případu, o kterém se v Otázkách Václava Moravce mluvilo, jde o trestní stíhání ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaným je muž, který je po poranění míchy a mozku při autonehodě již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Ve zmiňovaném článku se nicméně uvádí, že muž "po autonehodě je už téměř deset let upoután na lůžko. Následky zranění jsou trvalé, " a dále pak, že "poranění hlavy je navíc spojené s nevyléčitelnou psychickou poruchou a stav muže je podle znaleckého posudku neměnný". Miloš Zeman tedy korektně nepopisuje ani princip abolice, ani zdravotní stav obžalovaného, výrok je tedy v obou částech nepravdivý.

Tento výrok Václava Klause pochází z článku serveru iDNES.cz publikovaného 27. ledna 2014.

Je pravdou, že se Václav Klaus dlouhou dobu věnoval basketbalu. Jeho sportovní kariérou se zabývala například Česká televize, jako o sportovci o něm hovoří například BBC. S basketbalovým týmem Slovan Orbis se podíval například do Belgie.

Jako kapitán týmu se Václav Klaus těšil čestnému místu uprostřed

Vedle toho prezident Zeman rozhodně není vyhlášeným sportovcem. Tvrzení, že nestrávil ani jednu minutu svého života sportem, je ovšem příliš silné. Sám deklaruje svou zálibu v šachu a turistice. V r. 2009 např. podniknul výlet po Šumavě. Je také veřejně dobře známo, že se často a rád plaví na svém osobním člunu doma na Vysočině. Miloš Zeman pravděpodobně také musel v mládí absolvovat hodiny tělocviku, avšak tuto informaci se nám nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Z těchto důvodů musíme výrok Václava Klause hodnotit jako nepravdivý.

Foto: iDNES, Lidovky

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož institut žluté karty byl od jejího zavedení v roce 2009 úspěšně použit pouze dvakrát.

Žlutá (a na něj navazující oranžová) karta je mechanismus, jehož cílem je kontrola dodržování principu subsidiarity, a to prostřednictvím vnitrostátních parlamentů. Ty mohou vyjádřit své stanovisko k legislativním návrhům EU hned na počátku legislativního procesu, a to formou stanoviska vyjadřujícím rozpor návrhu s principem subsidiarity (tj. v případech, kdy jsou parlamenty přesvědčeny, že by se konkrétní otázka efektivněji vyřešila na úrovni národní než na evropské).

Mechanismus žluté karty je pak spuštěn, pokud nejméně třetina vnitrostátních parlamentů předloží odmítavé stanovisko. Návrh je následně přezkoumán Komisí. Tento mechanismus byl do čl. 12 Smlouvy o EU implementován Lisabonskou smlouvou jejím vstupem v platnost 1. prosince 2009 (Změny po Lisabonské smlouvě, Euroskop.cz).

Žlutá karta byla úspěšně uplatněna pouze ve dvou případech, a to zaprvé stran evropské legislativní úpravy práva na stávku a zadruhé stran vytvoření evropského státního zastupitelství (evropské prokuratury). (The EU's 'yellow card' comes of age: Subsidiarity unbound? 12. 11. 2013, CER.org.uk) V obrovském množství legislativy, kterou Evropská unie každoročně přijímá, je použití mechanismu žluté karty tedy velmi vzácné.

Neexistuje žádný vyčerpávající seznam nástrojů, které slouží na podporu domácí produkce a výrobků. Taková opatření by měla na základě svého charakteru porušovat princip volného pohybu zboží. Na základě principu volného pohybu zboží v EU není možné znevýhodňovat zboží z ostatních členských zemí oproti domácímu výrobku clem nebo speciální daní. Volný pohyb zboží (pdf., str.9): " Článek 34 SFEU (Smlouva o fungovaní EU), který se týka dovozu uvnitř EU a zakazuje množstevní omezení, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem mezi členskými státy a článek 35 SFEU, který se týka vývozu uvnitř EU a zakazuje množstevní omezení, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem mezi členskými státy". Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

V možnostech členských států jsou ale nepřímé, neekonomické nástroje podpory, jako například marketingová podpora domácích produktů. V ČR je to národní značka kvality Klasa udělovaná Ministerstvem zemědělství.