Jak dlouho tady leží zákon o občanských průkazech, který jsme předložili v klubu KSČM? Ano, leží tady dva roky. Už ho máme dokonce schválený ve výborech...
Předešleme, že výraz “tady leží” chápeme jako odkaz k návrhu zákona, předloženému Poslanecké sněmovně.
V současnosti pak mezi navrženými změnami zákona o občanských průkazech leží jeden jednostránkový návrh (.pdf) poslanců KSČM, který (jak ukazuje přehled na webu sněmovny) v květnu 2013 prošel Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Tento návrh byl ale předložen až v březnu 2012: “leží tady” 16 měsíců, nikoli dva roky, proto tedy výrok poslance Filipa hodnotíme jako nepravdivý.
Dodejme, že před dvěma lety sice poslanci KSČM předložili podobný, ještě kratší návrh (.doc, přehled zde) z. o obč. průkazech, ten byl však zamítnut sněmovnou již v prvním čtení.
OSVČ je 995 tisíc, pokud vím, je registrovaných živnostenských listů a činného obyvatelstva v tuto chvíli máme něco kolem 4 milionů 800.
Dle posledních údajů (pdf.) České správy sociálního zabezpečení za 2. čtvrtletí roku 2013 je počet OSVČ skutečně 995 tisíc. Činného obyvatelstva (dle kontextu diskuze má Rostislav Senjuk na mysli obyvatelstvo zaměstnané, nikoliv obyvatelstvo ekonomicky aktivní tj. pracovní sílu, které zahrnuje zaměstnané i nezaměstnané ve věku od 20-64 let), je dle posledních dat Českého statistického úřadu na 4 953 000 osob.
Výrok Rostislva Senjuka hodnotíme proto jako pravdivý.
Pane redaktore, já když se vracím k tomu premiérskému období, tak já jsem byl s Eduardem Janotou v takové ekonomické hrůze a v tak prudkém a nečekaném, prognostickými institucemi nečekaném, propadu (..).
V době, kdy byl Jan Fischer premiérem a Eduard Janota ministrem financí, skutečně došlo k ekonomickému propadu. HDP v prvním pololetí roku 2009 meziročně poklesl o 5 procentních bodů. (.pdf, str. 18). Podle predikce ministerstva financí ČR byl tento pokles opravdu nečekaný. V červenci 2008 byla vydána makroekonomická predikce, podle které byl v letech 2008 až 2011 očekáván průměrný stabilní růst HDP od 4,5 do 5,0 % (.pdf, strana 22).
Německo má dneska 11 % do zdravotnictví z hrubého domácího produktu a my děláme téměř to samé a máme 7,5 %.
Dle každoroční zprávy (.pdf; a.j.) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health at a Glance, vydané v roce 2012, dávalo Německo celkově do zdravotnictví v roce 2010 11,6% svého HDP, Česká republika pak 7,5% (viz. str. 123 citovaného materiálu). Na základě této publikace hodnotíme výrok bývalého ministra Hegera jako pravdivý.
Již tehdy (2002, pozn.) podle kalkulací by ten návrh služebního zákona zatížil státní rozpočet ve výši 5,5 miliard a pokud se podíváme na první odložení toho zákona, účinnosti toho služebního zákona, tak to nastalo v roce 2003, tehdy byl premiérem pan doktor Špidla a odůvodnění bylo: Nejsou na něj peníze a proto nemůže být vpuštěn do praxe.
Výrok ministra Mlsny hodnotíme jako pravdivý, neboť popisuje korektně jak finanční zátěž zákona o státní službě v roce 2002, tak i důvody, proč jej tehdejší vláda ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly odložila.
Zákon o státní službě byl skutečně přijat již v roce 2002. Účinnosti měl nabýt 1. 1. 2004. Ještě před tímto datem byl však vládou Vladimíra Špidla odložen na pozdější datum novelou č. 426/2003 Sb. právě kvůli vysokým finančním nákladům.
Z důvodové zprávy (.doc - str. 109) přiložené k vládnímu návrhu služebního zákona vyplývá, že zatížení pro státní rozpočet bylo odvozeno od toho, nakolik se změní výše platů ve státní správě. Výdaje spojené pouze s platy byly skutečně vyčísleny na 5 a půl miliardy korun - při zachování tehdejší výše mezd ve státní správě.
Účinnost tohoto zákona byla, jak uvádí Mlsna, již v roce 2003 odložena a to na rok 2005. Konkrétně se tak stalo novelou tohoto zákona. Toto opatření navrhovala vláda Vladimíra Špidly, v Poslanecké sněmovně jej předkládal tehdejší ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach. Ten odložení účinnosti této legislativy odůvodnil při 1. čtení následovně: "Důvodem pro změnu služebního zákona je výlučně ekonomická povaha, to znamená v podstatě situace, kdy je potřeba řešit stabilitu veřejných financí." Podrobněji viz stenozáznam z 22. července 2003.
My jsme byli třeba svědky toho, kdy do roku 2006 poté, co se vystřídaly tři sociálně demokratické vlády, kdy padl Vladimír Špidla, nastoupil Stanislav Gross, po něm byl Jiří Paroubek, tak tam přece vznikla taková zvláštní situace ve sněmovně, kdy formálně jste byli v koalici s lidovci, ale ve chvíli, kdy oni už vám nebyli schopni něco odhlasovat, tak se tam vytvořila neformální většina 111 hlasů tehdy vašich a komunistických(...).
Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.
Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.
Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Do roku 2006 byla nejvyšší státní zástupkyní paní Benešová, během jejíhož působení byl případ (MUS - pozn. Demagog.cz) odložen.
Marie Benešová byla nejvyšší státní zástupkyní v letech 1999 - 2005, zatímco protikorupční policie odložila vyšetřování kauzy MUS v roce 2008, kdy již na nejvyšším státním zastupitelství působila Renáta Vesecká.
V této době se do případu také vložili švýcarští vyšetřovatelé.
Polovina mladých Španělů nemá práci, třetina Italů nemá práci, u nás je to 18 % (Pospíšil mluví o nezaměstnanosti mladých lidí - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme na základě dat z webu Eurostat jako pravdivý.
V červenci 2013 (aktuální data) byla míra nezaměstnanosti mladých lidí od 15 do 25 let v České republice ve výši 18,3 %. Nezaměstnanost mladých lidí ve Španělsku pak dosáhla 56,1 % a v Itálii 39,5 %.
Data ve výroku Jiřího Pospíšila jsou lehce podhodnocená, nicméně v kontextu debaty, kdy popisoval fenomén nezaměstnanosti mladých jako hlavní problém současné EU, svůj výrok "oslabil" a nijak si nepomohl. Z tohoto důvodu je tedy hodnocen jako pravdivý.
Ministerstvo financí, vláda a konečně i Poslanecká sněmovna poslala do Horní komory návrh, aby to byl, aby to byl kupující (kdo platí daň z převodu nemovitosti, pozn.).
Jan Fischer hovořil o návrhu změn daňových zákonů, který byl předložen 24.dubna 2013 Poslanecké sněmovně. Tento návrh zahrnoval zákon o dani z nabytí nemovitostí, kterou měl nově platit kupující místo prodávajícího.
8. srpna proběhlo třetí čtení a tento návrh zákona byl v PS schválen (usnesení č. 1741). Zákon byl doručen do Senátu 21.srpna (tedy druhý den po rozpuštění Poslanecké sněmovny). Senát tento návrh 12. září zamítnul a Sněmovna, která byla rozpuštěna nemůže rozhodnutí změnit.
(Pozn.)
Jan Kudrna v souvislosti s rozpuštěním Sněmovny uvádí: „V případě rozpuštění Poslanecké sněmovny nic nebrání tomu, aby jí schválené zákony schválil také Senát a podepsal prezident republiky. Pokud kterýkoliv z uvedených orgánů vysloví své veto, potom takový návrh zákona skončil. Podle § 121 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny jsou takové návrhy nově zvolenou komorou neprojednatelné. Nicméně v případě nutnosti může vláda v době rozpuštění navrhnout Senátu schválit zákonné opatření“.
Na základě námi nalezených informací hodnotíme výrok Jana Fischera jako pravdivý.
Christian von Weizsäcker, známý německý doyen, skoro osmdesátiletý, napsal teďkon na Frankfurter Allgemeine Zeitung webu zajímavý článek, kde říká, že v podstatě ve všech jako vyspělých ekonomikách vidíme převis úspor nad investicemi.
Německý profesor ekonomie Christian von Weizsäcker (Nj.) ve svém článku (17. odstavec, Nj.) z 10. května letošního roku zveřejněném na webovém portálu deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung mimo jiné uvádí :
"Ve všech zemích eurozóny jsou v podmínkách prosperity soukromé úspory podstatně vyšší, než trvale očekávané soukromé investice." Z kontextu diskuze vyplývá, že Vladimír Dlouhý hovoří o ekonomické situaci v Evropě. Jeho výrok (respektive volnou citaci) tedy hodnotíme jako pravdivý.
