Přehled ověřených výroků

Výrok jako celek hodnotíme jako neověřitelný, neboť jsme nenašli relevantní informace o zmíněném upozorňování v roce 2008 ze strany klub KSČM, který měl být v této činnosti osamocen.

Státní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zavedl v roce 2005 speciální zákon č. 180/2005 Sb. (pdf.), ve kterém byly také vyhlášeny dotační podmínky a garantované výkupní ceny pro solární elektrárny.

Hlasování o výše zmíněném návrhu zákona proběhlo následovně:

Výsledky 513. hlasování podle politických klubů:

Politický klub

PRO

PROTI

zdržel se

celkem

ČSSD

57

0

2

59

ODS

0

42

6

48

KSČM

22

1

10

33

KDU-ČSL

17

1

0

18

US-DEU

6

0

17

nezařazení

1

00

1

celkem

103

4419

166

Na základě výsledků hlasování je vidět, že schválení tohoto zákona bylo v režii ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Všichni přítomní poslanci za ODS (mimo těch, co se zdrželi) hlasovali proti tomuto návrhu.

Vyhlášené dotační podmínky vedly zejména v letech 2009 a 2010 k prudkému nárůstu výstavby solárních elektráren od malých až po velkoplošné, který způsobil hrozbu zdražení elektrické energie pro odběratele ve státě o desítky procent. Kritická situace vedla vládu k tomu, že nechala v režimu legislativní nouze v září 2010 schválit novelu zákona, která pro další nově postavené solární elektrárny, zejména velkoplošné, podporu značně omezuje. Pro tento návrh hlasovaly strany napříč politickým spektrem. Elektrárny postavené do konce roku 2010 však mají zaručeny extrémně zvýhodněné výkupní ceny elektřiny na dobu 20 let. Zákon pak byl od 1. ledna 2013 nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb. (pdf.), o podporovaných zdrojích energie.

Nepodařilo se nám dohledat informace, které by potvrzovaly či vyvracely, že KSČM byla jediným politickým klubem, který (od r.2008) upozrňoval na tento zákon, jakožto špatně nastavený. Podíváme-li se např. na vystoupení samotné poslankyně Konečné v Poslanecké sněmovně za rok 2008, zjistíme, že ona osobně tuto problematiku ve svých vystoupeních neřešila. Nicméně nelze vyloučit, že zmíněnou otázku neotevřen jiný poslanec KSČM a to jak ve Sněmovně, tak i mimo ni.

Mediální zmínku o této problematice lze dohledat v Parlamentních listech z 18. března 2010 ze článku samotné poslankyně Konečné. Ta upozorňuje na to, že " Již při projednávání zákona v roce 2005 byli poslanci upozorňováni na rizika spojená s nastavením nepřiměřeně vysokých výkupních cen. Tehdejší oponenti byli automaticky označováni za antiekology a díky tomuto tlaku byly jejich hlasy úspěšně umlčeny."

Je však otázkou, když již při schvalování byli poslanci na tato rizika upozorňováni, proč pro zákon hlasovalo 22 poslanců KSČM a proti byl jen 1.

Nicméně ani tato zmínka nedokládá, že klub KSČM jako jediný na problém již v roce 2008 upozorňoval. Výrok jako celek je tedy hodnocen jako neověřitelný a to právě z toho důvodů, že jsme nedohledali fakta o postojích klubů v PSP k této věci v roce 2008.

Je pravdou, že Pavel Telička byl hlavním vyjednavačem při jednáních o přístupu České republiky do Evropské unie.

Vstupu do Evropské unie předchází dlouhá vyjednávání. Švédská zapojení do evropských struktur jsou dohledatelná již v 70. letech. Švédsko poté vstoupilo do Evropské unie 1. ledna 1995.

Česká republika podala naproti tomu přihlášku ke členství do EU v roce 1996 a přistoupila 1. května 2004.

Protože jednání o vstupu do EU jsou vždy velmi komplexní a rozsáhlá, nejsme bohužel schopni přesným způsobem popsat podmínky přístupu obou zemí tak, abychom je mohli porovnávat.

Výrok Tomia Okamury je proto hodnocen jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Česká republika ještě k fiskálnímu paktu nepřistoupila.

Vláda ČR v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou sice k fiskálnímu paktu přistoupila, avšak o její ratifikaci nebylo zatím rozhodnuto. Fiskální pakt totiž musí schválit obě komory Parlamentu ČR. Až poté se může hovořit o přijetí fiskálního paktu ze strany ČR.

Nejdůležitějšími body dokumentu (.pdf) je právě zmíněných 8 kritérií. Hlavní podmínkou je, aby strukturální schodek rozpočtu nepřesáhl 0,5 % HDP. Pokud je státní dluh vyšší, než povolených 60 %, může být schodek až ve výši jednoho procenta.

Jestliže stát nebude plnit kritéria, mohou následovat sankce. Ty mohou dosáhnout až 0,1 % HDP. Všechna kritéria by měla být splněna do jednoho roku od ratifikace.

K situaci na Krymu se již vyjádřila řada politiků a je pravda, že jejich názory na uvalení sankcí proti Rusku se různí.

Prezident Miloš Zeman je proti sankcím, protože dle jeho názoru nikam nevedou, což demonstruje na příkladu Kuby. V této otázce se Zeman shoduje s Bohuslavem Sobotkou i s Andrejem Babišem. Podle Sobotky by plošné hospodářské sankce ze strany Evropské unie poškodily evropskou ekonomiku, protože je s Ruskem velmi provázaná. Podobné stanovisko zaujímá i Andrej Babiš.

Oficiální stanovisko vlády je, že Česká republika k jednostranným sankcím nepřistoupí, ale připojí se ke stanovisku Evropské unie.

Naopak pro uvalení sankcí na Rusko je ODS, která ve svém stanovisku odsoudila použití síly ze strany Ruska a uvedla, že takovéto porušení mezinárodního práva by mělo být sankciováno.

Evropská unie udělila v roce 2011 Palestinské národní radě " Status partnera v demokracii ", který Palestincům umožní zúčastnit se jednání EU jako pozorovatelé, avšak který jim také ukládá povinnost boje proti terorismu či uznání Izraele na existenci. Evropská komise také zahrnuje Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci, tzv. EuropeAid (.pdf), který pokrývá i spolupráci mezi EU a palestinskými představiteli. Ten byl signován již v roce 1997.

V roce 2004 bylo palestinské vedení jedním z prvních zahrnutých do Evropské sousedské politiky. V roce 2005 byl také odsouhlasen Akční plán (.pdf), jenž se zabývá rozvojem vztahů mezi představiteli EU a Palestinci, postihuje rovněž oblasti obchodu atd. Spolupráce mezi EU a palestinským vedením zahrnuje několik programů z různých oblastí v pravidelných sedmiletých programových obdobích.

EU a území Palestiny mají tedy své vztahy definované, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Česká národní banka je dle hlavy šesté, článku 98 Ústavy České republiky ústřední bankou státu, jejímž hlavním cílem je cenová stabilita, a do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona (odst. 1). Tímto příslušným zákonem je předpis č. 6/1993 Sb., zákon České národní rady o České národní bance. Nejvyšším orgánem České národní banky je Bankovní rada, která rozhoduje mj. o měnové politice (§ 5, odst. 1). S ohledem na vztah České národní banky s ostatními institucemi je zásadním § 9, v němž se říká:

(1) Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu.

(2) Česká národní banka a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové, makroobezřetnostní a hospodářské politiky.

Česká národní banka je tedy nezávislou institucí, aby tak dokázala plnit svůj cíl daný Ústavou. V dotazu zmiňuje divák § 35, který měl premiér Rusnok porušit tím, že připustil zásah České národní banky. Toto ustanovení konkrétně říká, že Česká národní banka:

a) stanoví, po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl České národní banky,

b) vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám;

c) nakládá s devizovými rezervami ve zlatě a devizových hodnotách.

Je zřejmé, že divák měl na mysli písm. a), v tomto případě se však jedná o mýlku, protože režim kurzu české měny intervencí nedoznal žádné změny a projednání s vládou tedy nebylo na místě. Změnou režimu kurzu by bylo, kdyby se například Česká národní banka uchýlila zpět k fixnímu kurzu (s či bez oscilačního pásma), který byl například v první polovině 90. let. Česká koruna byla tehdy navázána na určité měny (zpočátku na měnový koš), z tohoto podkladového aktiva byla usuzována její cena a bylo nutné intervenovat v případě jakékoliv změny, aby kurz byl udržen v daném zvoleném pásmu.

Nynějším režimem kurzu je však řízený plovoucí kurz, který v praxi znamená, že banka ponechá vývoj kurzu české koruny na devizovém trhu, tedy na střetu nabídky koruny a poptávky po ní, a pouze pro zabránění extrémních výkyvů zasáhne pomocí intervence. Zároveň je nutné dodat, že argumentace České národní banky ohledně intervence na devizovém trhu směřuje k oddálení deflace (snížení cenové hladiny v ekonomice) a tedy zvýšení inflace (růst cenové hladiny v ekonomice). Jedná se tedy o naplňování cíle banky – cenovou stabilitu.

Zmíněno je ještě druhé ustanovení, konkrétně § 6, ten však hovoří o sedmičlennosti Bankovní rady a podmínkách, které musí člen rady splňovat. Není tedy zřejmé, jak by ho mohl premiér Rusnok porušit.

Na základě zprávy Eurostatu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle tiskové zprávy (.pdf) Eurostatu z března 2013 je Praha 8. nejbohatším regionem EU.

V Programovém prohlášení vlády ČR v kapitole 3. Resortní priority, podkapitole 3.1 Ministerstvo financí stojí: “ Vláda podnikne nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku a v této souvislosti přijme přiměřená opatření v daňových a trestně právních předpisech ”. Kapitola 2 programového prohlášení, tedy Priority vlády, o přijetí opatření v této věci mlčí.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze dokázat přímou implikaci nově zvoleného rámce EU pro politiku v oblasti energetiky a klimatu a vyššími energetickými náklady českých výrobců.

Evropský parlament na základě hlasování vyzval, že státy EU do roku 2030 sníží emise CO2 o 40 %, budou mít podíl z obnovitelných zdrojů 30 % a zvýší energetickou účinnost o 40 %.

Podle Zprávy cen a nákladu na energie (. pdf EN) budou tímto nově zvoleným rámcem nejvíce zatíženy energeticky intenzivní části průmyslu, jako chemický, hutnický a papírenský.

Zpráva ale také udává (str. 137), že i přes zvyšující se cenu energií by mělo docházet ke zvyšování energetické účinnosti a náklady na energie by tak růst nemusely.

Výrok europoslance Tošenovského tak hodnotíme jako neověřitelný.

Miloš Zeman jmenoval (podepsal pověřovací listinu) v listopadu loňského roku celkem 6 velvyslanců, mezi nimi byla Livie Klausová (Slovensko), Vladimír Remek (Rusko, Moskva), Kateřina Lukešová (Španělsko), Hana Mottlová (Irsko), Ivana Hlavsová (Srbsko) a Vítězslav Pivoňka (Ázerbájdžán). Livie Klausová byla jmenována 5. listopadu, zbytek velvyslanců potom 16. listopadu. Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.