Přehled ověřených výroků

Zdeněk Ondráček patrně naráží na kauzu úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma, a s tím související zadržení Víta Bárty a protikorupčního policisty Jana Petržílka.

Je pravda, že již od zveřejnění odposlechů v MF Dnes kolují spekulace, že BIS předala odposlechy Bártově ABL, což naznačuje i vývoj kauzy aktuálně vrcholící zadržením zmíněných mužů. Nicméně únik citlivých informací je stále v šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie, nelze tedy porušovat presumpci neviny a tvrdit, že k takovému jednání skutečně docházelo. Navíc tvrzení, které poslanec Ondráček učinil na základě jednoho případu, je značně generalizující a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Přidáváme pro kontext ještě část znění zákona, kterým se předávání informací od zpravodajských služeb ošetřuje:

Dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, mohou zpravodajské služby - tedy i BIS - podávat informace pouze prezidentu republiky, předsedovi vlády, členům vlády nebo státním a policejním orgánům. Jak bylo zmíněno, BIS také dle § 18 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.

Ruská federace byla v roce 2012 největším dovozcem ropy do Evropské unie. Její dovoz tvořil 31,38 % veškerého dovozu. Současně také Rusko v roce 2010 bylo největším dovozcem plynu do Evropské unie. Celkový export z RF tvořil 31,8 % z veškerých dodávek.

Země, které jsou nejvíce závislé na dovozu plynu z Ruské federace, jsou například Finsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Bulharsko. Tyto země jsou 100% závislé na dovozu plynu z Ruské federace. Plné závislosti se blíží také Rumunsko, Polsko a Česká republika.

Největším dovozcem ropy a plynu z Ruské federace je Spolková republika Německo.

Vzhledem k tomu, že je Ruská federace největším dovozcem ropy a zemního plynu do Evropské unie, je EU určitou měrou na dovozu z Ruské federace závislá.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dohodu, kterou 21. února podepsal ukrajinský prezident Janukovyč s opozičními předáky, pomohli domluvit tři ministři zahraničních věcí zemí EU společně s ruským ombudsmanem Lukinem.

Konkrétně se jednalo o německého ministra Franka-Waltera Steinmeiera, francouzského ministra Laurenta Fabiuse a za Polsko Radoslawa Sikorského.

V dohodě mimo jiné stojí: „...během 48 hodin po podpisu bude přijat, podepsán a zveřejněn zvláštní zákon, obnovující platnost ústavy z roku 2004. Signatáři také přislíbili do deseti dnů vytvořit koaliční vládu národní jednoty. Ústavní reforma, zavádějící rovnováhu do pravomocí prezidenta, vlády a parlamentu, má být završena letos v září“.
Do jaké míry dohoda zabránila nebo nezabránila krveprolití není možné objektivně stanovit, a proto to do hodnocení nezahrnujeme. Evidentně ale k takovým cílům mezinárodní asistence směřovala. Výrok eurokomisaře Füleho tak hodnotíme jako pravdivý.

Hlasování o " Vládním zákonu o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)" a jeho pozměňovacích návrzích (txt. str. 22 - návrhy Ladislava Urbana - KSČM a Ivy Šedivé - ČSSD) proběhlo 23.února 2005 a klíčový pozměňovací návrh E2 měnil znění zákona takto:

původní § 6 odst.4 zní následovně:

"Výkupní ceny stanovené Úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 90 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2007."

pozměňovací návrh E2:

V § 6 odst. 4 se číslo „90“ nahrazuje číslem „95“.

Reálný dopad tohoto návrhu byl takový, že regulátor byl omezen v možnosti snížit výkupní cenu ze solární energie. Nově byla schváleným návrhem Šedivé stanovena hranice snížení ceny energie z fotovoltaiky na maximálně 5 % ročně. Tento návrh popisuje například časopis Ekonom.

Pokud se podíváme na stenozáznam z jednání o tomto návrhu zákona, zjistíme, že hlasování o tomto konkrétním pozměňovacích návrhu mělo pořadové číslo 492.

V hlasování o tomto pozměňovacím návrhu pak hlasovala Kateřina Konečná pro přijetí. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Putinův výrok odpovídá vyjádření předsedy krymské volební komise Michaila Malyševa ze 17. března. Malyšev řekl, že referenda na Krymu se zúčastnilo 83,1 % registrovaných voličů a z nich pak 96,77 % hlasovalo pro připojení k Ruské federaci. Citovaly jej např. agentury ITAR-TASS (ang.), Reuters (ang.) či ČTK (dle Ihned).

Dodejme, že kromě uvedeného vyjádření žádné další doklady o výsledku referenda, např. data z jednotlivých částí Krymu, nemáme. Nejasnosti ohledně výsledku referenda uvádí zpráva ČT či vyjádření (ang.) britského ministerstva zahraničí.

Je pravdou, že z říjnových předčasných voleb se do dvousetčlenné Sněmovny dostalo 118 nových poslanců. Po volbách o tom informovala např. Česká televize a to jak v přiloženém textu, tak i v reportáži, která se nachází na konci tohoto textu.

Dle věstníku veřejných zakázek, který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo k zakázce na zajištění dodávek tabulek registračních značek 1.7. 2013 vydáno tzv. oznámení předběžných informací. Jde o první krok v celém cyklu zadávání zakázky, na který musí k jejímu plnému vyhlášení navazovat tzv. oznámení o zakázce a nakonec tzv. oznámení o zadání zakázky (viz. nápověda k věstníku, 8. otázka). Zakázka je v tomto smyslu tedy skutečně připravena.

O historii veřejných soutěží na registrační značky se zmiňuje např. server ČT24. Dle jeho informací firma HICON vyrábí pro stát značky již od r. 1994. V roce 2001 byla s firmou HICON uzavřena nová smlouva, ale bez veřejné soutěže.

Na základě evidence z věstníku veřejných zakázek a informací na serveru ČT24 hodnotíme výrok Zdeňka Žáka jako pravdivý.

Ve výroku nehodnotíme část o "mnoha dalších případech" (viz navazující výrok, který se věnuje otázce toho, co MD za poslední dvě desetiletí soutěžilo).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) č. 218/2002 Sb. je platný od 28. května 2002. Účinnosti má nabýt až od 1. ledna 2015. Nicméně až letos v květnu to bude dvanáct let od jeho platnosti.

Podle aktuálních údajů Světového ekonomického fóra, konkrétně Indexu globální konkurenceschopnosti pro roky 2013–2014 (.pdf), který sleduje celkem 148 zemí, se Skandinávské země (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) umístily na třetím (Finsko), šestém (Švédsko), jedenáctém (Norsko) a patnáctém (Dánsko) místě.

Tzv. Index lidského rozvoje (tzv. Human Development Index) zohledňuje tři proměnné – naděje dožití v daném státě, úroveň vzdělání a příjem. Jeho součástí tedy není Zemanem zmiňovaná “míra kriminality, míra ochrany životního prostředí”.

Podle nejnovějších údajů sledovaného indexu (statistika Organizace spojených národů) se sledované skandinávské země umístily na prvním (Norsko), sedmém (Švédsko), patnáctém (Dánsko) a dvacátém prvním (Finsko) místě.

Je možné konstatovat, že se skandinávské země umísťují na předních příčkách obou sledovaných indikátorů. Human Development Index však zahrnuje jiné, než Zemanem zmiňované proměnné. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Ačkoli Vít Bárta zastával post ministra dopravy od 13. července 2010 do 21. dubna 2011, což je sice více jak devět měsíců, jednal v této době skutečně s firmou Kapsch ohledně rozšíření mýtného systému a zásadní slevě na tuto výstavbu.

Sleva měla být dokonce tak zásadní, že představovala 100% ceny výstavby. Náklady měla dle bývalého ministra pokrýt přímo firma Kapsch nebo měly být zaplaceny z vybraného mýtného.

Dle tehdejšího mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelky Kapsch s tímto návrhem souhlasil, ačkoli podrobnosti nebyly uvedeny.