Přehled ověřených výroků

Následující výrok ruského prezidenta je rozdělen do 3 částí – v každé z nich se věnuje odlišnému aspektu demografických ukazatelů na Krymu. První popisuje celkový počet obyvatel Krymu a počet těch, kteří se označují za Ukrajince, a je hodnocena jako nepravdivá.

V roce 2011 na Ukrajině neproběhlo sčítání obyvatel, jež je nyní odloženo na r. 2016 (web sčítání, ang.). Nenajdeme tak aktuální údaje o jazykovém dělení Ukrajiny a musíme vycházet z dat uvedených na webu sčítání v r. 2001 pro Sevastopol a pro Autonomní republiku Krym (ARK), tedy pro obě administrativní jednotky na poloostrově Krym. Pouze pro celkový počet obyvatel existuje aktuální odhad (web sčítání, .pdf) zahrnující demografické změny od r. 2001.

Zjišťovali jsme, jaký je celkový počet obyvatel Krymu (v tis.):

v r. 2001 v r. 2014 ARK 2033,7 1967,2 Sevastopol 379,5 385,9 Krym celkem 2413,2 2353,1

Je vidět, že údaje k 1. 1. 2014 stejně jako ze sčítání 2001 ukazují podstatně vyšší počet obyvatel, než Putinem uváděných 2200 tisíc.

Dále už vycházíme jen z údajů sčítání r. 2001. Národnostní dělení Krymu bylo následující (v tis.):

ARKSevastopol Krym celkem Rusové 1180,4 270 1450,4 Ukrajinci 492,2 84,4 576,6 Kr. Tataři 243,4 1,8 245,2 všichni 2024 377,2 2401,2

Putinem uváděných 350 tis. Ukrajinců je však pouze 60 % z jejich počtu v r. 2001. Počet Ukrajinců mohl poklesnout, stěží však nastal tak radikální zlom. Použijeme-li údaje o populaci ARK a Sevastopolu z r. 1989 a údaje o národnostním složení z r. 1989 (ARK, Sevastopol), zjistíme, že v r. 1989 bylo Ukrajinců na Krymu přibližně 630 tis. Ani po rozpadu SSSR tedy nedošlo k takovým změnám, jaké naznačuje Putin.

Dodejme, že celkový počet obyvatel je v národnostní statistice jiný, než jsme uvedli výše. Jde nicméně o údaje z webu sčítání a chyba (méně než 1%) tak není na naší straně.

V obou ověřovaných částech výroku se prezident Putin výrazně odchyluje od skutečných hodnot demografických statistik. Počet Ukrajinců na Krymu uvádí dokonce o 40 % nižší, než zřejmě ve skutečnosti je. Obě tato vyjádření jsou tedy nepravdivá.

Protože se daný výrok týká osobního rozhovoru, hodnotíme jej jako neověřitelný. Ruského velvyslance Čižova jsme však požádali o vyjádření a v případě odpovědi hodnocení výroku upravíme.

Autenticitu použitých odposlechů nejsme schopni autoritativně posoudit, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ivan Langer má na mysli sérii knih Kmotr Mrázek (viz předchozí výrok). Zejména pak druhý díl nazvaný Kmotr Mrázek II - Krakatice.

Tato kniha údajně přináší úryvky policejních odposlechů nazasených na podnikatele Františka Mrázka a několik dalších lidí v jeho okolí, doprovázené komentářem autora.

Na možnou problematičnost interpretace těchto výňatků upozorňuje například novinář Přemysl Svora, který vydává knihu obsahující celé přepisy policejních odposlechů bez dalšího komentáře.

Na základě dohledaných informací a e-mailu Kláry Samkové hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Kláru Samkovou jsme kontaktovali ve věci výzkumu, z něhož vycházela. Z její odpovědi vyplývá, že si nechala udělat výzkum týkající se její osoby, avšak výsledky se ze strategických důvodů rozhodla nedat k dispozici.

Vztahem k Romům se také zabývají různé sociologické agentury:

Podle průzkumu společnosti STEM z r. 2012 by skutečně 38 % občanů pokládalo za „zcela nepřijatelné" mít za souseda Roma.

Nějakou formu negativního postoje dle průzkumů agentury STEM mezi lety 2010 – 2013 zaujalo od 67 % respondentů v r. 2010 do 75 % respondentů v r. 2012.

Ve výzkumu CVVM z r. 2013, který zkoumal sympatie k národnostním skupinám žijícím v ČR, vyjádřilo nesympatii k Romům 78 % dotázaných (.doc, s. 2).

Co se týče volebního výsledku strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, dostala v loňských volbách do Poslanecké sněmovny 6,88 % hlasů, což přibližně odpovídá vyjádření Kláry Samkové.

Česká republika se stala členským státem Evropské unie 1. května 2004. Jedním z hlavních prvků společného vnitřního trhu EU je princip volného pohybu zboží.

Ustanovení o volném pohybu zboží upravují (.pdf, str.3) články 34–36 Smlouvy o fungování Evropské Unie.

Při hodnocení výroku se opíráme o studie respektovaných organizací jako je OSN nebo Eurostat, na základě jejich dat je výrok označen jako nepravdivý.

Podle statistik Eurostatu mělo stávajících 28 zemí Evropské unie v roce 2013 dohromady 505 701 172 obyvatel.

Budoucím demografickým vývojem se zabývá množství studií, shrňme tady alespoň ty nejrelevantnější.

Predikce Eurostatu z roku 2013 předpovídá vývoj populace v jednotlivých členských státech, v roce 2050 by pak počet obyvatel EU27 (stávající stav bez Chorvatska) měl dosáhnout 524 milionů. K tomuto stavu by bylo nutné připočítat Chorvatsko, případně další státy, které by mohly do té doby přistoupit k EU, například Makedonie, Černá Hora nebo Turecko.

OSN publikovala v roce 2013 aktualizovanou predikci (en, .pdf) vývoje světové populace. Ta se dívá na Evropu jako celek a i v nejoptimističtější variantě vývoje počítá s růstem ze 742 milionů v roce 2013 na 804 milionů v roce 2050 (str. 26).

Nezisková organizace Population Reference Bureau pak Evropské unii předpovídá (en, .pdf) pro rok 2050 517 milionů obyvatel (str. 10).

Všechny zmíněné predikce zohledňují vliv migrace, obvykle propočítávají několik variant vývoje přistěhovalectví.

Klárou Samkovou zmíněných 1,3 miliardy migrantů můžeme najít v blogu zabývajícím se migrací na serveru EUspeak.eu, který píšou převážně studenti, autor se odkazuje na knihu Exceptional People: How Migration Shaped Our World and Will Define Our Future, která vyšla v roce 2011 v nakladatelství Princeton University Press.

Zde ovšem rovněž dochází k dezineterpretaci Samkovou, jelikož v publikaci se uvádí, že Evropa bude muset otevřít své hranice více než 1,3 miliardám migrantům, ovšem aby udržela své současné dependency ratio, tedy poměr mezi produktivní pracovní silou a ekonomický neaktivními. Nejedná se tedy o skutečnou predikci, ale pouze hypotetický model.

Jiné studie s podobným závěrem se nám najít nepodařilo, a i proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Senátor Jan Veleba je podle svých slov zastánce "rozumné míry potravinové soběstačnosti", uvedl to například v rozhovoru pro Český rozhlas.

Při své kritice současné zemědělské politiky České republiky používá senátor Veleba velmi často právě příklad s vepřovým masem. Stalo se tak i ve zmíněném rozhovoru:

" ...my jsme národ, který stále ještě základem jídelníčku v mase, tak je vepřové maso, tak my dovážíme toho vepřového masa už 50 %, na straně jedné a na straně druhé vyvážíme podle úrody, podle toho, jak se urodí 1,5 až 3 miliony tun obilí. Zčásti toho obilí se například v Německu a v Polsku vykrmí prasata a drůbež, zaměstnají lidi, nechá se tam přidaná hodnota a doveze se to k nám sem. (…) Čili určitá míra, já netvrdím 100 %, určitá rozumná míra soběstačnosti je podle mýho názoru docela zásadní záležitost a jde také o zaměstnanost. "

Tento svůj argument pak opakuje i v prohlášení na svých webových stránkách, kde znovu zdůrazňuje možné výhody zvýšení potravinové soběstačnosti. Senátor Veleba tedy prokazatelně patří mezi zastánce této teorie.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Tomio Okamura hovoří o soudcích obecně, avšak ve Spojených státech neplatí pro všechny soudce totožná (ani podobná) pravidla ustanovení do funkce. Volby soudců se používají pouze u soudců v jednotlivých státech (někde dokonce jen na některé úrovni). Federální soudci jsou všichni jmenováni prezidentem Spojených států. Jelikož jsou soudci voleni pouze v některých případech a nelze jednoznačně říci, jaké požadavky na funkci musí splnit ani jak dlouhé jsou jednotlivé mandáty, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Ustanovování soudců se ve Spojených státech amerických odehrává na dvou úrovních, a to na národní (federální) a státní (v jednotlivých státech). Na federální úrovni jsou všichni soudci (nejvyššího, odvolacích i prvostupňových soudů) jmenováni prezidentem Spojených států a následně schváleni Senátem. Toto jmenování zpravidla podléhá politické situaci – nominovaní jsou často sympatizanti prezidenta nebo politické strany, jejímž byl kandidátem. Soudci jsou jmenováni na dobu "dobrého chování", tedy na neurčito. Mohou být ovšem kdykoliv odvoláni(USCourts.gov).

Na státní úrovni jsou soudci voleni, a to obecně dvěma způsoby: soutěživé volby, v nichž proti sobě stojí kandidáti (nominovaní v různých státech různým způsobem) a jsou zvoleni voliči ve volbách. Druhým způsobem jsou retenční volby, ve kterých jsou dvoustranickými komisemi vybráni kandidáti, jejichž jména jsou předložena guvernérovi, který následně soudce ze seznamu vybere a jmenuje. Voliči následně pravidelně rozhodují, jestli konkrétního soudce ponechat nebo odvolat (Justice at Stake). Délka mandátu soudce se různí v jednotlivých státech a také v jednotlivých úrovních, může být od 2 do 15 let (USLegal.com).

Požadavky na federální soudce i na soudce v jednotlivých státech se velmi různí.

Při hodnocení tohoto výroku vycházíme ze zpráv v médiích. Podle těch si ještě v roce 2009 stěžoval europoslanec Richard Falbr na nejednotnost českých europoslanců a dával za příklad slovenské europoslance, kteří se podle něj pravidelně scházejí před štrasburskou schůzí na snídani.

Od té doby však začaly fungovat podobné schůzky i mezi 22 českými europoslanci. Zprávy hovoří o tradičních úterních snídaních, kterých se v posledních letech zúčastnili například ředitelé veřejnoprávních médií, generální ředitelé Českých drah a SŽDC, zástupci Ministerstva dopravy, ministr pro evropské záležitosti nebo zástupci ČEPS a Svazu chemického průmyslu.

Ze zpráv vyplývá, že europoslanci si se svými hosty vyměňovali stanoviska k aktuální agendě, která pak mohli použít při tvorbě legislativy. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Podľa Jednacieho poriadku Európskeho parlamentu (.pdf), predsedníctvo má skutočne právomoci vo finančnej oblasti

Článok 23:

2. Předsednictvo přijímá finanční, organizační a administrativní rozhodnutí ve věcech týkajících se poslanců a vnitřní organizace Parlamentu, jeho sekretariátu a orgánů.

3. Předsednictvo přijímá finanční, organizační a administrativní rozhodnutí ve věcech týkajících se poslanců na návrh generálního tajemníka nebo politické skupiny.

Je mimoriadne zložité fakticky overiť, či Oldřich Vlasák skutočne dlhodobo presadzuje uvedené zásady, v jeho vystúpeniach na pôde EP za posledný rok tím Demagóg.sk podobné známky nenašiel. Avšak nevylučujeme, že mimo oficiálnych zasadaní tieto hodnoty podporuje. Napríklad oficiálne stránky ODS. Na základe uvedeného však výrok hodnotíme ako neoveriteľný.