Přehled ověřených výroků

Od padesátých let minulého století je oficiální státní ekonomickou doktrínou a ideologií Severní Korey tzv. čučche (ang. juche), což se dá volně přeložit jako ideologie absolutní soběstačnosti (ať už v rovině politické nebo ekonomické). Tato ideologie se postupem času stala v KLDR téměř náboženstvím.

Jak vyplývá z uvedených faktů, Severní Korea se pokouší o soběstačnost přes půl století, což potvrzuje pravdivost tvrzení Hynka Fajmona.

Koaliční smlouva (.pdf) bod 7.1 uvádí: “ Poslední rok předškolního vzdělávání zavedeme v zásadě jako povinný.V otázce povinné přípravy dítěte na základní vzdělávání od 5 let prosazujeme varianty které jsou v souladu s legislativou pro první stupeň základní školy ”.

Tenhle záměr potvrdil ministr Chládek i v rozhovoru pro deník Právo (dostupné na novinky.cz): “ U nás se vždycky reformy dělaly tak, že se s nimi začínalo odprostřed, jako třeba maturita. Já si myslím, že by se mělo začínat odspoda. Poslední rok před školou by měl být povinný ”.

Názory na nadužívanost vazby se liší a data International Centre for Prison Studies o počtu vazebně stíhaných je možné interpretovat několika způsoby, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V České Republice (záložka „Further information“) je vazebně stíhaných 14 % ze všech vězňů, zatímco v Německu jich je 17 %, ve Švédsku 24 %, ve Francii 25 % a v Norsku 29 %. Česko má tedy v mezinárodním srovnání nízké počty vazebně stíhaných v poměru k vězněným.

Pokud je však český počet vězňů způsoben tím, že jsou celkově nadužívány tresty odnětí svobody, je potřeba sledovat i míru vazebně stíhaných v populaci. ČR se zahraničí v počtu vazebně stíhaných výrazně nevymyká; zvláště poté, co jejich počet klesl za třináct let o více než polovinu. Na 100 000 obyvatel má nyní Česko 22 vazebně stíhaných, Německo 14, Švédsko 16, Norsko 21 a Francie 25.

V poměru na počet obyvatel je tedy sice v Česku o polovinu více zadržovaných ve vazbě než v Německu, avšak při více než dvojnásobném počtu uvězněných. Určení, zda je česká vazba proti německé nadužívaná tudíž závisí na měřítku, k němuž jsou data vztahována.

Počty neoprávněně držených ve vazbě se v tuzemsku bohužel neevidují. V roce 2012 zůstávalo ve vazbě déle než půl roku 300 lidí, do jednoho roku 156 a do dvou let 204 osob. Déle než dva roky ve vazbě žilo 33 obviněných.

Helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi přitom vyjádřil své „znepokojení nad nedostatkem konkrétních aktivit směřujících k reformě evropského systému vazby“ a žádal, aby se stanovily „společné minimální standardy pro užívání vazby. Systém vazby v členských státech EU se musí neodkladně reformovat, aby se ukončil tento neopodstatněný a často svévolný postih a zásadní porušení práv, které způsobuje.“

Po roce 2000 a velkém poklesu počtu vazeb však Výbor nezdůrazňoval nadužívání vazby jako specifického základního problému české justice. Varoval naopak před nadužíváním trestů odnětí svobody a upozorňoval na špatné podmínky ve vazebních věznicích.

Výzkum Fair Trials International (.pdf, str. 3) za hlavní problémy české vazby považuje její délku a přeplněnost věznic; o nadužívání se nezmiňuje.

Debata o vazbě se otevřela už v roce 2005 po sedmiměsíčním zadržováním Bohumila Kulínského. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec i někteří další politici považovali používání vazby v české justici za excesivní. Nejvyšší státní zastupitelství na to reagovalo poukazem na to, že počet vazebně stíhaných klesl za pět let na polovinu.

Výrok předsedy TOP 09 je hodnocen na základě veřejně dostupných informací o kauze Juraje Chmiel jako pravdivý.

Bývalý velvyslanec ČR v Austrálii Chmiel byl obviněn z toho, že se v této funkci dopustil při zadávání veřejných zakázek zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Konkrétně jeho kauzu popisuje např. Idnes.

Sám Juraj Chmiel se pro tisk nechal slyšet, že jeden ze svědků byl tím, kdo podal trestní oznámení. Toto potvrdil i Karel Schwarzenberg pro ČTK slovy: „Já ani ministerstvo zahraničí jsme trestní oznámení na pana Chmiela nepodali. Pokud je mi známo, trestní oznámení bylo podáno anonymně."

V souladu s trestním řádem pak policie na vyhodnotila podezření pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele jako důvodné, zahájila trestní stíhání a vzápětí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo žalobu.

O činnosti inspekce ministerstva zahraničí pak informovaly například servery Idnes.cz či Deník.cz. Vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Karla Šrola zaznamenal server Deník.cz. Explicitně zde za MZV říká, že „... v celé kauze vystupujeme pouze v pozici poškozené strany," tedy se nepřipojili k žalobě.

Internetový zpravodaj Vz24.cz pak interpretuje zprávu České tiskové kanceláře o odstoupení MZV z pozice poškozeného, a to ke dni 12. 9. 2013, kdy usoudili, že žádná škoda způsobena nebyla a ani být nemohla.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý.

Není přesně jasné, co má ministr Babiš na mysli pod pojmem "600 miliard kešů", výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Pokud by se mělo jednat o pokladní hotovost v bankách, z přehledu ČNB vyplývá, že měly české banky k 31. 12. 2013 na účtech hotovost ve výši 43 miliard korun.

Podle zpráv E15 drží české banky vládní dluhopisy za více než 600 miliard, je ale otázkou, jestli se držení dluhopisů do splatnosti dá označit jako "keše".

24. ledna 2014 Andrej Babiš pro deník Insider uvedl, že Antonín Lébl by mohl být kandidátem hnutí ANO na pozici náměstka pro oblast sportu na Ministerstvu školství (dále "MŠMT").

1. února již však nový ministr školství Marcel Chládek ČTK sdělil, že se s Andrejem Babišem dohodl, že hnutí ANO bude moci nominovat svého člena na některý z dalších ministerských postů.Také se při této příležitosti zmínil o záměru zřídit tzv. národní radu pro sport, která by měla být zárukou transparentního čerpání a přerozdělování prostředků pro sport. To, zda dal Andrej Babiš na vědomí, že "přes to nejde vlak, že pražská organizace tam má pana Hulinského," se nám nepodařilo dohledat.

Autenticitu použitých odposlechů nejsme schopni autoritativně posoudit, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ivan Langer má na mysli sérii knih Kmotr Mrázek (viz předchozí výrok). Zejména pak druhý díl nazvaný Kmotr Mrázek II - Krakatice.

Tato kniha údajně přináší úryvky policejních odposlechů nazasených na podnikatele Františka Mrázka a několik dalších lidí v jeho okolí, doprovázené komentářem autora.

Na možnou problematičnost interpretace těchto výňatků upozorňuje například novinář Přemysl Svora, který vydává knihu obsahující celé přepisy policejních odposlechů bez dalšího komentáře.

Kriminalita v ČR skutečně neroste, s výjimkou roku 2011 se počet zjištěných trestných činů dokonce snižuje. Neplatí tedy, jak tvrdí Jiří Pospíšil, že by byla stále stejná a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj kriminality za posledních šest let vypadá následovně:

2008

343 799

2009 332 829

2010 313 387

2011 317 177

2012 304 528

2013277 399*

Údaje pro rok 2013 (.xls) jsou zatím dostupné jen do října 2013 včetně.

Není pravdou, že všechny ropovody a plynovody směřující z oblastí Ruska vedou přes Ukrajinu. Od roku 2011 je spuštěn plynovod Nord Stream, který vede po dně Baltského moře a spojuje Rusko a Německo. Na tento plynovod je pomocí plynovodu Gazela napojena i Česká republika.

Mimo zmíněný Nord Stream vede také infrastruktura přes území Běloruska. Celá mapa včetně dalších informací je dohledatelná v statistickém reportu organizace Eurogas (.pdf - mapa na str. 11) za rok 2013.

Ropovod Družba, který je hlavním ropovodem z Ruska do Evropy, se dělí na dvě hlavní větve sever a jih, kdy severní část ropovodu jde přes Bělorusko dál do Polska a Německa, což zobrazuje i přiložená mapa.

Na základě dohledaných informací o plynovodech i ropovodech z Ruska je výrok hodnocen jako nepravdivý. Je evidentní, že ne všechny součásti této infrastruktury vedou přes území Ukrajiny.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze dokázat přímou implikaci nově zvoleného rámce EU pro politiku v oblasti energetiky a klimatu a vyššími energetickými náklady českých výrobců.

Evropský parlament na základě hlasování vyzval, že státy EU do roku 2030 sníží emise CO2 o 40 %, budou mít podíl z obnovitelných zdrojů 30 % a zvýší energetickou účinnost o 40 %.

Podle Zprávy cen a nákladu na energie (. pdf EN) budou tímto nově zvoleným rámcem nejvíce zatíženy energeticky intenzivní části průmyslu, jako chemický, hutnický a papírenský.

Zpráva ale také udává (str. 137), že i přes zvyšující se cenu energií by mělo docházet ke zvyšování energetické účinnosti a náklady na energie by tak růst nemusely.

Výrok europoslance Tošenovského tak hodnotíme jako neověřitelný.