Přehled ověřených výroků

Podobné tvrzení zaznělo od místopředsedkyně TOP 09 Heleny Langšádlové v Otázkách Václava Moravce z 23. června 2013, které jsme také ověřovali.

Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý na základě naší analýzy. Ta se zabývá historií hlasování o důvěře vlády počínaje první vládou Václava Klause, která získala důvěru 14. července 1992.

Jediné hlasování o důvěře nově jmenované vlády v letech 1989 - 1992 proběhlo v ČNR po volbách v červnu 1990. Tehdy sestavoval vládu Petr Pithart na základě usnesení předsednictva ČNR, které je podepsáno mj. tehdejší předsedkyní ČNR Dagmar Burešovou. Programové prohlášení této vlády pak bylo schváleno na schůzi 3. července 1990, čímž byla vládě vyslovena důvěra. Je tedy zřejmé, že i při tomto hlasování o důvěře Česká národní rada měla svoji předsedkyni.

Vláda pod vedením premiéra Petra Nečase vznikla po řádných sněmovních volbách konaných 28. a 29 května 2010, a ačkoliv nejvíce hlasů a mandátů získala strana ČSSD (56), tak ostatní tři úspěšné strany – ODS (53), TOP 09 (41) a VV (24) – získaly dohromady 118 z celkových 200 mandátů, a sestavily tedy vítěznou koalici. Přehled zisků mandátů jednotlivých stran je uveřejněn na stránkách volby.cz.

Co se týče „stojedničky“, tak o té se v době (dne 7. srpna 2013) uvedení výroku jednalo, pravdou ale zůstává, že dle zástupců strany ODS, TOP 09 a LIDEM tato koalice disponovala podporou 101 hlasů – tedy nejmenším možným počtem hlasů, díky kterému by koalice mohla obvykle sestavit vládu s důvěrou parlamentu. O „stojedničce“ informuje například zpravodajské servery českátelevize.cz nebo ihned.cz.

Výrok Bohuslava Sobotky je tedy na základě výše uvedených oficiálních informací hodnocen jako pravdivý

Politický systém v USA skutečně bývá označován jako typicky prezidentský (.pdf, s. 62). Naproti tomu francouzský systém bývá označován jako poloprezidentský, nikoli prezidentský a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Důležitým rozdílem mezi těmito systémy je pak např. to, že v USA existuje výrazné oddělení moci výkonné od legislativní, prezident je hlavou exekutivy a není zde tedy přítomna funkce předsedy vlády. Ve Francii je pak moc zákonodárná s výkonnou více propojena, prezident má sice silné pravomoce (.pdf, s. 2), ale zároveň existuje i funkce předsedy vlády. Zde je zajímavostí tzv. kohabitace (.pdf, s.3), kdy se předsedou vlády může stát člen jiné strany než ze které pochází prezident.

Pražský dopravní podnik je skutečně samostatnou akciovou společností s jediným akcionářem, Hlavním městem Prahou, a to od roku 1991. Tuto informaci dokládá také záznam společnosti v obchodním rejstříku. Ve sbírce listin v obchodním rejstříku najdeme také závěrku společnosti, ze které je patrné, že Dopravní podnik je samostatná obchodní společnost a účetní jednotka.

Rozpočet města na rok 2013 pak počítá s kompenzací pro DP prostřednictvím příspěvkové organizace Ropid ve výši 10 miliard (z celkově rozpočtovaných 44 miliard výdajů města). Z toho plyne, že rozpočty obou organizací jsou odděleny, i když Praha přispívá nemalou částkou na provoz DP.

Výrok Bohuslava Svobody je dále hodnocen na základě zprávy (.doc) ratingové agentury Moody's z února roku 2010, která je jako poslední přístupná na webu Hlavního města Prahy. Tato zpráva se zcela konkrétně o Dopravním podniku zmiňuje, a to v souvislosti s okolnostmi, které rating této agentury ve vztahu k Praze oslabují.

Konkrétně se zde na straně 2 v sekci Oslabující aspekty uvádí: "Dopravní podnik jako podrozvahový závazek, který spotřebuje jednu třetinu výdajů města a 9 % čistého přímého a nepřímého dluhu města".

I přes oddělené rozpočty tedy finanční situace DPP podle Moody's, coby podrozvahový závazek, souvisí s udělovaným ratingem. Výrok Bohuslava Svobody proto hodnotíme jako zavádějící.

V říjnu 2012 kandidoval Tomio Okamura jako nezávislý kandidát na senátora v obvodu Zlín, kde porazil Stanislava Mišáka (ČSSD). V prvním kole pro něj hlasovalo 11 772 voličů, a v druhém kole mu dalo hlas 17 401 lidí.

Volby do Senátu probíhají v 81 jednomandátových obvodech každé 2 roky v jedné třetině obvodů (ve 27).

Počet voličů v jednotlivých obvodech v 1. a 2. kole voleb do Senátu Parlamentu ČR se pohybuje zhruba kolem 100 tisíc voličů (viz. "voliči v seznamu"), jak je patrné z tohoto přehledu k senátním volbám 2012.

Okamura korektně popisuje obě faktické části svého výroku, proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Výrok ministra spravedlnosti hodnotíme na základě dohledaných informací ohledně amnestie a problematiky vězeňství v České republice jako zavádějící.

Pavel Blažek předložil na jednání vlády 10. dubna 2013 " Měsíční zpráva o provádění amnestie ke dni 27.3.2013", což dokládá záznam (bod 11 v rámci bloku informace) z tohoto jednání.

Tento konkrétní materiál, který Blažek na vládě prezentoval, není dohledatelný, nicméně lze veřejně získat informace, které jsou aktuální k 31. březnu, tedy měly by v podstatě odpovídat tomu, co bylo prezentováno ministrem na zmíněném jednání vlády.

Podle informací ze statistik Vězeňské služby ČR bylo k 31. březnu 2013 (.pdf, strana 2) vězněno 16 226 osob, což odpovídá počtu cca 160 vězňů na 100 tisíc obyvatel.

Před amnestií odpovídal počet vězňů cca 230 na 100 tisíc obyvatel (prosinec 2012 (.pdf, strana 2) - 22 644, listopad 2012 (.pdf, strana 2) - 22 992, říjen 2012 (.pdf, strana 2) - 23 015).

Co se týče srovnání počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel, tak podle aktuálních dat z International centre for prison studies má ČR v tomto ohledu 154 osob na 100 tisíc obyvatel ve věznicích, což odpovídá přibližně údaji, který uvádí Blažek.

Maďarsko má pak na 81. místě v žebříčku 173 osob, Slovensko na 68. místě 205 lidí a Velká Británie zhruba 150 (ta však je v rámci tohoto žebříčku dělena na Anglii, Wales, Skotsko, S. Irsko). Není tedy pravdou, že by počty vězňů na 100 obyvatel byly zcela srovnatelné, např. Slovensko se od ČR odchyluje poměrně výrazně.

Výrok ministra Chalupy je hodnocen na základě dohledaných informací o NP Šumava jako zavádějící.

Martin Bursík (tehdejší předseda Strany zelených) byl ministrem životního prostředí v 2. vládě Mirka Topolánka (koaliční vláda ODS, KDU-ČSL, SZ) a to po celou její dobu. Konkrétně byl ministrem od 9. ledna 2007 do 8. května 2009.

Údaj o sedmi stech výjimkách, které měly umožnit zasahovat i v těch zónách, kde by to jinak nebylo možné, veřejně uvádí také současný ředitel Národního parku Šumava, Jiří Mánek (Deník, Naše voda). Ten ovšem tento údaj vztahuje na období let 2007-2010, kdy Martin Bursík nebyl prokazatelně ministrem téměř polovinu z této doby. Tím pádem je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť Chalupa Bursíkovi přisuzuje odpovědnost i za období, kdy bývalý předseda Zelených nebyl v ministerské funkci.

O tom, že v době ministrování Martina Bursíka měla být bezzásahovost na Šumavě nastavena na 30 % ploch, se zmiňuje ve svém textu např. Hnutí DUHA.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Server Týden.cz přinesl v srpnu 2013 zprávu o tom, že Radek Šnábl: "u solárních sporů odhaduje riziko pro stát mezi 40 a 100 miliardami korun." Obdobnou citaci přinesl také server Aktuálně.cz, podle kterého Šnábl uvedl, že: "...hrozí škody ve výši desítek milard korun...."

Strana Suverenita - Strana zdravého rozumu má skutečně ve svém programu pro parlamentní volby jako jeden z bodů "dostat pod kontrolu státu velké podniky hospodařící se strategickými surovinami – vodou, plynem, uhlím, ropou, drahými nerosty, elektrickou energií a také s hlavními rozvodnými sítěmi a následné z toho vyplývající zlevnění cen energií a vodného".

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací uvedených ve volebním programu KSČM (viz. bod III - Změnu daňové soustavy).

Konkrétně je v něm potom uvedeno následující: " KSČM prosazuje zavést dvě daňová pásma u právnických osob podle ročního zisku (24 % do 10 mil. Kč ročního zisku, 32 % nad 10 mil. Kč ročního zisku). "