Přehled ověřených výroků

Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "

V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.

Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "

Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."

Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.

Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".

Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.

Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.

Jana Nagyová byla zatčena a obviněna ze sledování osob, zneužití pravomocí veřejného činitele a z podplácení.

Prostředky, ve kterých se vodí ti nejhorší vrazi, Jana Bobošíková zřejmě myslí pouta s poutacím opaskem, což je jeden z donucovacích prostředků uvedených v § 17 Donucovací prostředky v Zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky č. 555/1992 Sb. V odstavci 4 tohoto paragrafu se uvádí:

"(4) Při předvádění osoby ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písmeny b) , c) a e) (tedy i pouta s poutacím opaskem) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 (tzn. i proti osobám, které neohrožují život nebo zdraví, nepoškozují majetek nebo se násilím nesnaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence , výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody) . Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné."

Dle fotografií, na kterých je Jana Nagyová zachycena při převozu z policejního oddělení k Okresnímu soudu, je zřejmé, že policisté skutečně použili pouta s poutacím opaskem. Dcera Jany Nagyové Nikola Nagyová si následně na postup policie při zatýkání a na okolnosti vazby své matky stěžovala v dopise Jiřímu Čunkovi, který je předsedou senátního podvýboru pro lidská práva. V bodě 9 tohoto dopisu zmiňuje, že její matka byla při převozu k vazebnímu soudu spoutána tzv. medvědem, tedy pouty s poutacím opaskem. Jiří Čunek poté slíbil prošetření tohoto případu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť proti Janě Nagyové pouta s poutacím opaskem skutečně byla využita.

Z důvodu nedostatku relevantních veřejně dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle Ministerstva zdravotnictví ČR cenové regulaci podléhají jen ty léčivé přípravky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Léky, které ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, cenové regulaci nepodléhají. Ty tedy mohou výrobci léčiv uvádět na trh za libovolnou cenu a distributoři a lékárny mohou uplatnit libovolnou obchodní přirážku – vše reguluje „neviditelná ruka trhu“. Více o registraci léků na českém trhu zde.

Konečnou cenu léku tedy tvoří = cena výrobce obchodní přirážka DPH.

Cenová regulace:

V důsledku státem regulovaných cen léků na předpis se paradoxně snižuje jejich dostupnost pro české nemocné. Podle stanoviska AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) je cena léků v ČR v naprosté většině případů stanovována průměrem tři nejnižších cen z referenčního koše léčiv (všechny státy EU, vyňaty jsou Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Německo a Česká republika – stav po 1. 4. 2012), proto jsou u nás ceny na téměř nejnižší úrovni v Evropské unii. To je výzvou pro obchodníky s léčivy. „Nízkých cen se snaží využít překupníci, kteří levné léky určené výhradně pro české pacienty vyvážejí do zahraničí. Na jedné krabičce mohou snadno vydělat i několik stokorun. Jejich podnikání je v souladu s evropskou i českou legislativou, byť může ohrožovat zdraví českých pacientů,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.

Článek 4 aktu o přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ". (Smlouvy o založení Evropského společenství)

Výše zmíněný článek je dnes platný prostřednictvím článku 140 Smlouvy o fungování EU. Odstavec 1. tohoto článku obecně vymezuje některá kritéria pro přistoupení ke společné měně. Podrobněji jsou tato kritéria rozpracována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku. Obecně jsou známa pod názvem Mastrichtská kritéria. V odstavci 2. Smlouvy o fungování EU se pak praví: " Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států ".

V současné době neexistuje závazné datum přijetí eura. Na ČR se tedy vztahuje závazek přistoupení k hospodářské a měnové unii od podpisu Aktu o podmínkách přistoupení, jelikož není státem, který by si vyjednal výjimku ze vstupu do hospodářské a měnové unie podobně jako Velká Británie a Dánsko.

Výrok Karla Schwarzenberga na základě výše uvedených dokumentů tedy hodnotíme jako pravdivý.

V případě povodní nebo obdobné krizové situace může ministerstvo financí čerpat z tzv. Rezerv na řešení krizových situací - což se v rozpočtu (str. 50 kapitola 398) České republiky pro rok 2013 rovná sto miliónům korun. Dále může, po vyčerpání této rezervy, ministerstvo financí čerpat (pdf. str. 3 čl. 6) z tzv. Vládní krizové rezervy (str. 50, kapitola 398), která činí 3,5 miliardy korun.

Ústava (čl. 63, odst. 1) skutečně nehovoří o jmenování velvyslanců. Prezident podle ní „přijímá vedoucí zastupitelských misí [a] pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.“ Miloš Zeman se navzdory tomu domnívá, že „Ústava České republiky naprosto jasně říká, že velvyslance jmenuje prezident s kontrasignací premiéra.“

Stránky Hrad.cz popisují praxi výběru velvyslance následovně: „osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Příslušné usnesení vlády schvaluje prezident republiky svým podpisem a postupuje je předsedovi vlády ke kontrasignaci.“ Tento popis dosavadní praxe odpovídá výroku, který proto hodnotíme jako pravdivý.

Spory o velvyslance se mezi ministerstvem zahraničí a prezidentem objevovaly ještě před nástupem Miloše Zemana do úřadu. Právník Jan Kudrna připomíná, že oba předchozí prezidenti využívali své pravomoci „k tomu, aby byla velvyslancem jmenována osoba, o kterou měli zájem.“ Nikdy však neshody o velvyslancích nepřerostly do takových rozměrů jako mezi prezidentem Zemanem a bývalým ministrem Schwarzenbergem.

Miroslav Kalousek původně patřil k jednomu ze zastánců nadzvukových letadel. Při projednávání úvěru na letouny Gripen v roce 2002 v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity.“ Zároveň hlasoval pro návrh na úvěry na letouny.

K případnému prodloužení pronájmu se však Kalousek stavěl zdrženlivěji. V roce 2010 upozorňoval, že je potřeba rozhodnout, „zda česká armáda opravdu potřebuje nadzvukové letectvo.“ V Událostech 19. března 2013 (video, čas 4:18) dále řekl: „Česká republika nemusí mít nutně nadzvukové letectvo, ale jsem s tímto názorem ve vládě téměř osamocen.“

Zápisy z jednání vlády ani Bezpečnostní rady státu nicméně neobsahují záznamy o hlasování po jménech, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například 1. února 2012 (.doc, str. 3) vláda jednala o zajištění ochrany vzdušného prostoru České republiky. 14 z 15 přítomných členů vlády tehdy hlasovalo pro přijetí materiálu předloženého ministrem obrany, proti nehlasoval nikdo.

Pro komparací míry zaměstnanosti těchto tří zemí můžeme použít data Eurostatu a nebo OECD. U Eurostatu jsou poslední dostupná data za rok 2012 a srovnání vypadá takto:

země míra zaměstnanosti

Česká republika 71,5 %
Polsko 64,7 %
Slovensko 65,1 %

U OECD jsou pak porovnávána data z prvního čtvrtletí roku 2013:

země míra zaměstnanosti

Česká republika 67,3 %
Polsko 59,5 %
Slovensko 60,0 %

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Česká republika si v obou srovnáních vede lépe než Polsko a Slovensko.

Tzv. "emisní disážio" znamená např. dle slovníku na serveru businesscenter.cz " rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou cenného papíru, pokud je emisní kurz nižší než jmenovitá hodnota cenného papíru ". Pokud prodáme cenný papír s emisním disážiem, znamená to, že tržní hodnota emitovaného cenného papíru (měnící se v závislosti na nabídce a poptávce po tomto cenném papíru) je nižší než jeho nominální hodnota. Pro prodávajícího je tedy výhodné prodat cenný papír s emisním ážiem, nikoliv s disážiem.

Bohužel se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, zda bývalý ministr Kalousek prodal či neprodal pohledávky s disážiem, a proto musíme jeho výrok hodnotit jako neověřitelný.