Já nejsem příznivcem toho, aby občané opět platili za chyba manažerské, zažili jsme to s bankami, kdy jsme pak všichni platili spoustu peněz za to, že se sanovaly banky.
Privatizace bank v České republice byla mimo jiné doprovázena vysokými transformačními náklady k jejichž uhrazení se zavázal stát (tedy daňoví poplatníci - občané ČR). Tyto záruky na sebe převzala tzv. Česká konsolidační agentura, která na konci roku 2007 ukončila svou činnost. Sanovány byly např. závazky nelikvidních klientů České spořitelny či Komerční banky. Známý je též prodej a sanace IPB.
My jsme pokládali předčasné volby od samého počátku, od okamžiku, kdy odstoupil Petr Nečas, za jediné skutečně zásadní řešení současné politické krize.
Na základě dohledaných informací z oficiálních webových stránek České strany sociálně demokratické je výrok hodnocen jako pravdivý.
V první tiskové zprávě ze 13. června, která se vyjadřovala k nastalé politické situaci, ČSSD jako řešení pokládala předčasné volby. Konkrétně se v tiskové zprávě psalo následující: " Za jediné demokratické a odpovědné řešení současné politické krize, vyvolané kriminálními problémy ODS, pokládá ČSSD dohodu parlamentních stran na rozpuštění Poslanecké sněmovny a uspořádání nových voleb v co nejkratším termínu. V tomto smyslu zahájí ČSSD neprodleně konzultace se všemi parlamentními stranami a také prezidentem republiky. "
Stejný způsob řešení ČSSD avizovala i v tiskových zprávách ze dne 17. června, 22. června, 25. června, atd. až do 6. srpna, tedy do dne před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě.
Řada důchodců si vybírá svoje důchody na poště.
Podle údajů MPSV bylo v roce 2012 v České republice 2 871 453 důchodců.
Jak informuje MPSV, bylo prostřednictvím České pošty v roce 2012, kdy byla v září zavedena tzv. sKarta, vyplaceno 1 395 479 důchodů. Jedná se o téměř polovinu vyplácených důchodů, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Rezignoval (Jaromír Drábek), jak zjistil, že očividně důvěřoval někomu, komu by neměl důvěřovat.
Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek skutečně oznámil svoji rezignaci krátce poté, co byl jeho první náměstek Vladimír Šiška vzat do vazby. Rezignoval pak ke konci října 2012. Původně chtěl vyčkat s rezignací až na pravomocné rozhodnutí soudu.
...stát je největším zadavatelem zakázek, stát. Jako státní Lesy, Ředitelství silnic a dálnic a další a další. Státní a polostátní podniky.
Při pohledu na objem zakázek, zveřejňovaných na portále o veřejných zakázkách ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že v roce 2012 (.xls) bylo z více než 10 tisíc zakázek v objemu přes 260 miliard korun celých 96 % zadáno z veřejného sektoru, ve finančním vyjádření se jednalo o 75 % utracených peněz. Nejvíce jednotlivých zakázek zadalo podle Informačního systému o veřejných zakázkách v roce 2012 Ministerstvo zemědělství (402), následováno Lesy ČR (304) a Ředitelství silnic a dálnic (264). Největší objem zakázek, téměř 47 miliard korun, vyhlásilo státem kontrolované ČEPRO, na druhém místě s 20 miliardami byla soukromá společnost OKD, a.s., zakázky za více než 12 miliard korun vyhlásily Plzeňské městské dopravní podniky, následované Českými drahami (8 miliard) a ŘSD (7 miliard).
Průběžným žebříčkům za rok 2013 vévodí co do množství opět Lesy ČR, ŘSD a Státní pozemkový úřad, co do objemu ČEPRO, Správa železniční dopravní cesty a Česká pošta.
Miroslav Tancoš má tedy pravdu v tom, že státní a polostátní podniky hrají prim v zadávání veřejných zakázek.
Ústava nám říká nám: pakliže padne vláda, jsou zde dva pokusy prezidenta republiky jmenovat vládu novou. Pokud prezident v těchto dvou pokusech neuspěje, je zde ještě třetí pokus vložen tentokrát do rukou předsedy, předsedkyně Poslanecké sněmovny. Pokud ani tento třetí pokus nebude úspěšný, neboli hledá se stále východisko z toho, aby mohly být zachovány výsledky těch voleb, které se uskutečnily jako poslední v Poslanecké sněmovně, aby se vygenerovala vláda, která bude mít oporu právě v těch stranách, které jsou účastny v Poslanecké sněmovně. A teprve, když tyto tři pokusy selžou, tak ústava říká: dobře, třikrát zde byl marný pokus, a v tom případě je řada na předčasné volby.
Ústava stanoví tři pokusy pro sestavení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Podle Ústavy ČR vláda usiluje o zisk důvěry následovně: (dle čl. 68, odst. 3) vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat o důvěru Poslanecké sněmovny. Nezíská-li důvěru, je povinna podat demisi (čl. 73, odst. 2). Nezíská-li důvěru dvakrát, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 68, odst. 4) - třetí pokus je tedy vložen do předsedových rukou, jak pravdivě uvádí Němcová.
Pokud ani třetí pokus o sestavení vlády není zakončen získáním důvěry, je v pramoci prezidenta rozpustit Sněmovnu a vyhlásit nové volby (čl. 35, odst. 1).
Transparency International říkal, že... nebo říkali, že zhruba u nás se díky veřejným zakázkám odkloní 100 miliard.
Podle spodních odhadů Transparency International se v ČR „ztratí“ deset až dvacet procent z veřejných zakázek. Neboť zakázky vyjdou ročně na 650 miliard korun, činila by tak odkloněná částka 65 až 130 miliard. Průměrem těchto hodnot je 97,5 miliard, tedy téměř totožná suma, která je uváděna ve výroku.
Tak s druhým pilířem, my jsme byli zásadně proti druhému pilíři.
Na základě informací z blogu předsedy strany LEV 21 Jiřího Paroubka hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jiří Paroubek na svém blogu během schválování důchodové reformy uvedl následující:
"Současná tzv. důchodová reforma byla vypracována pouze jednou stranou politického spektra a akceptovala vlastně stoprocentně návrh lobbistů penzijních fondů seskupených v tzv. Bezděkově komisi č. 2. Rozhodně nenaplňuje tolik potřebnou podmínku široké společenské a politické shody."
A dále:
"Národní socialisté chtějí jít cestou ochranou zájmů českých občanů, nikoli ochranou zájmů majitelů soukromých penzijních fondů, jak to učinila Nečasova vláda."
...když Sociální demokracie navrhla, aby se Ústava zpřesnila v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta republiky, tak všechny ty naše návrhy kromě několika maličkostí byly ze strany ODS a TOP 09 odmítnuty.
Sociální demokraté před schválením přímé volby prezidenta navrhovali několik úprav prezidentských pravomocí. ČSSD navrhovala převést doposud samostatnou pravomoc prezidenta jmenovat členy bankovní rady do režimu kontrasignace či za souhlasu Senátu.
Proti prvnímu i druhému návrhu ve 3. čtení hlasovala ODS, TOP 09 i VV, a návrhy byly následně zamítnuty. Dodejme, že podobné omezení této pravomoci, pouze ze strany Sněmovny, navrhovala i KSČM, i tento návrh byl ovšem odmítnut napříč politickým spektrem, včetně hlasů ČSSD.
Zmiňovaní poslanci ODS a TOP 09 pak ovšem hlasovali ve prospěch dalších “omezovacích” návrhů ČSSD, konkrétně v oblasti abolice (práva zasahovat do trestního řízení) a za omezení imunity pouze na dobu funkčního období.
Později ČSSD také navrhla omezení pravomocí (.pdf) prezidenta v agendě milostí, proti však byli zástupci ODS a TOP 09.
Při analýze výroku nehodnotíme, nakolik se v případě změn, u kterých panoval konsenzus, jednalo o maličkosti či naopak zásadní změny. ČSSD, ODS a TOP 09 tak nalezly shodu na změnu Ústavy ve dvou oblastech (imunita, abolice), v případě bankovní rady a úpravy milostí se strany neshodly.
Výrok Bohuslava Sobotky tak hodnotíme jako pravdivý
Samozřejmě tím, jak jsme se stali členy Evropské unie, tak postupně dochází k tomu, že se pravomoce národní vlády přenáší do bruselského centra. Dneska musíme aplikovat a aplikujeme různé vyhlášky a nesmyslná nařízení kolikrát Evropské komise...
Při podpisu tzv. Lisabonské smlouvy se jednotlivé státy zavázaly k přenosu některých národních pravomocí na kolektivní orgány EU (u mnohých k tomuto přenosu došlo již dříve, například na základě tzv. Maastrichtské smlouvy). Lisabonská smlouva například zakládá celní unii, národní státy tedy nemohou rozhodovat o clech na zboží dovážené do země. EU má také právo upravovat některé otázky týkající se mimo jiné vnitřního trhu v unii, dopravy či energetiky.
Pojem vyhláška však v evropském právu neexistuje. Evropská unie používá následující právní akty:
Členské státy jsou tedy nuceny řídit se nařízeními a implementovat směrnice, jejichž případnou (ne)smyslnost si netroufáme hodnotit.
S malou výhradou k nepřesnosti pojmů hodnotíme výrok jako pravdivý.
