Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Tomio Okamura hovoří o soudcích obecně, avšak ve Spojených státech neplatí pro všechny soudce totožná (ani podobná) pravidla ustanovení do funkce. Volby soudců se používají pouze u soudců v jednotlivých státech (někde dokonce jen na některé úrovni). Federální soudci jsou všichni jmenováni prezidentem Spojených států. Jelikož jsou soudci voleni pouze v některých případech a nelze jednoznačně říci, jaké požadavky na funkci musí splnit ani jak dlouhé jsou jednotlivé mandáty, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Ustanovování soudců se ve Spojených státech amerických odehrává na dvou úrovních, a to na národní (federální) a státní (v jednotlivých státech). Na federální úrovni jsou všichni soudci (nejvyššího, odvolacích i prvostupňových soudů) jmenováni prezidentem Spojených států a následně schváleni Senátem. Toto jmenování zpravidla podléhá politické situaci – nominovaní jsou často sympatizanti prezidenta nebo politické strany, jejímž byl kandidátem. Soudci jsou jmenováni na dobu "dobrého chování", tedy na neurčito. Mohou být ovšem kdykoliv odvoláni(USCourts.gov).

Na státní úrovni jsou soudci voleni, a to obecně dvěma způsoby: soutěživé volby, v nichž proti sobě stojí kandidáti (nominovaní v různých státech různým způsobem) a jsou zvoleni voliči ve volbách. Druhým způsobem jsou retenční volby, ve kterých jsou dvoustranickými komisemi vybráni kandidáti, jejichž jména jsou předložena guvernérovi, který následně soudce ze seznamu vybere a jmenuje. Voliči následně pravidelně rozhodují, jestli konkrétního soudce ponechat nebo odvolat (Justice at Stake). Délka mandátu soudce se různí v jednotlivých státech a také v jednotlivých úrovních, může být od 2 do 15 let (USLegal.com).

Požadavky na federální soudce i na soudce v jednotlivých státech se velmi různí.

Návrhy služebního zákona Rusnokovy vlády a ČSSD se značně liší ve vztahu k výdajům. Sociální demokracie v návrhu ruší mnohé benefity a celkově snižuje výdajovou zátěž státního rozpočtu, naopak návrh Rusnokova kabinetu výdaje navyšuje až o 6 mld. Kč, v rámci kterých počítá i se zřízením zcela nového útvaru v rámci státní byrokracie. Výrok je tedy pravdivý.

Rusnokova vláda schválila novelu zákona o službě státních zaměstnanců, která by podle důvodové zprávy (doc., str.15) zatížila výdajovou stránku státního rozpočtu asi šesti miliardami korun. Hlavními výdaji by bylo zavedení příplatku za službu, zvýšená částka na pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti. Velkou změnou by bylo zavedení tzv. Generálního ředitelství, jakožto úplně nové instituce.

ČSSD předložila svůj návrh, který dle důvodové zprávy (pdf., str. 16-17) zohledňuje hospodářskou situaci v zemi a pokouší se tak zmírnit náročnost na státní rozpočet rušením některých benefitů, úpravou výše odbytného a odchodného, omezením ročních odměn či zrušením smluvních platů. Žádné nové benefity v návrhu uvažovány nejsou.

Nominální vyjádření zpráva neobsahuje, ale cíl snížení výdajů je z návrhu zřetelný. Naopak návrh Rusnokovy vlády počítá s vyššími benefity a dokonce zřízením nového útvaru. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Bratislavského jednání se sice zúčastnilo 16 zástupců států, avšak v několika případech to nebyli premiéři. Navíc v době, kdy návrh finálně schválil Evropský parlament, už nebyl ani Petr Nečas, ani Václav Klaus ve funkci, a neměli tak ani důvod veřejně takové skutečnosti oznamovat.

V Bratislavě premiér Slovenska Robert Fico skutečně zorganizoval na podzim 2012 jednání skupiny Přátel koheze, tedy sdružení chudších států, které podporují kohezní politiku.

Účastnilo se jej sice kromě Martina Schulze a dalších evropských politiků 16 zástupců evropských států, avšak nebyli to ve všech případech premiéři. Kypr, Řecko, Litva, Malta a Španělsko vyslalo jiné zástupce. Část výroku o „16 premiérech“ je tudíž nepřesná.

Výsledkem schůzky byla deklarace, na základě které chtějí státy klást důraz na kohezní politiku.

Podle finální dohody schválené Evropským parlamentem bude mít ČR možnost v letech 2014–2020 čerpat v rámci kohezní politiky 20,5 mld. euro. Tento obnos byl v průběhu vyjednávání navýšen a je označován za úspěch české diplomacie i proto, že Česko získává čtvrtou nejvyšší částku na jednoho obyvatele.

Návrh byl nejprve projednáván v únoru 2013 na Evropské radě. Po skončení Petr Nečas informoval o svém úspěchu v jednání, díky němuž získal o 900 mil. euro více oproti původnímu návrhu.

Evropský parlament však politiku definitivně schválil až v listopadu 2013, kdy už Nečas s Klausem nebyli v úřadech, a oficiálně veřejně již tedy neměli důvod takové věci oznamovat.

Zmíněný výnos, podle kterého měli kriminalisté informovat své nadřízené o citlivých případech, skutečně platil od roku 2007, tedy v době, kdy byl ministrem Ivan Langer a policejním prezidentem Oldřich Martinů.

Informoval o tom pozdější šéf protikorupční policie Tomáš Martinec, jeho slova potvrdil i bývalý náměstek policejního prezidenta Martinů Jiří Houba.

Tomáš Martinec toto nařízení zrušil bezprostředně po svém nástupu do funkce.

Odvolatelnost politiků (.pdf, s. 4-6) funguje kromě Švýcarska a Spojených států také ve Venezuele, na Filipínách a v kanadské provincii Britská Kolumbie.

Nicméně ve Švýcarsku (s. 5) se nepodařilo nikoho odvolat od roku 2003, v Britské Kolumbii (s. 6) neprošlo 23 petic z 24. I ve Spojených státech (s. 4) je tento prostředek využíván zřídka.

Institut odvolávání politiků tedy v uvedených zemích de iure funguje, není však příliš využíván. Tomio Okamura má nicméně pravdu v tom, že jím zmiňované země (a také některé další) mají prvek odvolatelnosti politiků zaveden a z tohoto důvodu (byť není hojně využíván) hodnotíme výrok jako pravdivý.

Klára Samková ve svém faktickém výroku naráží na problematiku tzv. gold-platingu. Ten popisuje stav, kdy dochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu Směrnic Evropské unie.

Důvody pro tuto cestu "implementace" evropské legislativy shrnuje článek uveřejněný na serveru EurActiv.cz. Jedná se např. o situaci, ve které Unie i národní vláda připravují ve stejné době předpis v totožné oblasti. Dále pak dochází ke gold-platingu v souvislosti s tím, že řada směrnic výslovně počítá s možností přísnější úpravy oblasti ze strany členského státu. Méně častým je pak stav, kdy EU řeší určité vztahy ve vymezené oblasti a české právo dosud nemá předmětnou úpravu ani v širší oblasti.

Článek také zmiňuje samostatnou oblast snah o to "schovat" za evropskou legislativu jinak obtížně prosaditelné vnitrostátní záměry.

Jako klasický příklad "českého" gold-platingu poslouží např. "koblihová vyhláška" (nutně upozorňuje tento článek na serveru Idnes.cz, či komentář uveřejněný na E15) či problematika "poplatků za prázdná média".

Dále, jak upozorňuje ve sledovaném článku serveru EurActiv.cz Petr Valenta z Hospodářské komory: "Samostatnou kapitolou jsou požadavky na podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, kde byla doporučení daná EU realizována v České republice velmi důsledně a ve velkém časovém předstihu".

Výrok hodnotíme s ohledem na data Českého statistického úřadu a vyjádření České národní banky jako pravdivý.

Od 2.11.2012 jsou úrokové míry ČNB na historickém minimu (xls.) a základní dvoutýdenní repo sazba se snížila na 0,05%. Sama Bankovní rada ČNB označila tuto sazbu jako technickou nulu, což v praxi znamená, že další snižování už není možné.

Odhad ČSÚ o HDP za 3. čtvrtletí 2013 skutečně ukázal recesní sklony ekonomiky, když meziročně klesl o 1,5% a poklesl také vůči minulému čtvrtletí (-0,5%).

To že je česká ekonomika v „jakési chronické recesi“ potvrzují i data z 1. a 2. čtvrtletí 2013, které ukazují meziroční pokles o 2,4%, respektive o 1,3%. Navazují tak na celoroční ekonomický pokles v roce 2012 (-0,9%).

Centrální banka má více způsobů a nástrojů na uvolnění monetárních podmínek. Ty se dělí na přímé a nepřímé. Přímé se používají pouze zřídka při selhání nepřímých nástrojů. K uvolnění (expanzi) monetární politiky nepřímými nástroji dochází snížením úrokových sazeb ČNB, jak se stalo, nebo snížením povinných minimálních rezerv komerčních bank, a kurzovými intervencemi.

Ke snížení minimálních povinných rezerv nedošlo a sama ČNB volbu využití kurzových intervencí komentuje následovně:

„Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky. ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť použití kurzových opatření skutečně vyvolalo žádoucí impuls směrem k měnovému uvolnění, jak komentuje také ČNB: „Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit dezinflační tendence a pomohlo ekonomice se přeci jen trochu nadechnout.“

Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích, konkrétně § 17, lze za správní delikty spáchané potravinářskými podniky v souvislosti s porušením standardů udělit pokutu až do výše 50 milionů Kč.

Výroční zpráva (.pdf) Státní zemědělské a potravinářské inspekce za rok 2013 hovoří na straně 57 o celkově 1577 správních řízeních, v nichž byly uloženy pokuty v celkové výši 64 271 500 Kč. Průměrně tedy připadá na jedno řízení sankce ve výši 40 755 Kč.

SZPI vytvořila pro server Aktuálně.cz v roce 2012 tabulku udělených pokut. Celková udělená částka byla oproti roku 2013 přibližně poloviční.

Seznam nejvyšších potravinářských pokut udělených v roce 2012 SZPI ve srovnání s maximální možnou pokutou[v Kč] Tesco Stores ČR a.s.760.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.750.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.600.0001.000.000Ahold Czech Republic530.00050.000.000Penny Market s.r.o.520.0001.000.000Spar Česká obchodní společnost500.00050.000.000Ahold Czech Republic500.0001.000.000

Přestože na první pohled působí pokuty jako vysoké, ve srovnání s maximální možnou pokutou, výdělky daných korporací a zohledníme-li, že toto jsou nejvyšší udělené pokuty, skutečně nejde o vysoké částky.

V duchu tvrzení Zuzany Roithové hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na základě přehledu ambasád v České republice poskytovaného Ministerstvem zahraničních věcí hodnotíme výrok jako pravdivý.

Z adresáře vyplývá, že v současné době sídlí Velvyslanectví Státu Palestina na adrese Na Kazance 634/7, 171 00 Praha 7 – Troja. Zmiňovaná událost se však odehrála v budově v Internacionální ulici v Praze – Suchdole.Tvrzení, že v současné době nešlo formálně o budovu ambasády potvrzují i některé zpravodajské články (např. zde a zde), kde se shodně hovoří o budově budoucí palestinské ambasády.

Na základě dostupných údajů o jazykovém rozložení obyvatelstva na Ukrajině a analýz zabývajících se volební geografií hodnotíme výrok jako pravdivý.

Přiložené mapy přehledně shrnují oba aspekty výroku, přičemž levá horní mapa zobrazuje procentuální podíl ruského obyvatelstva na základě dat ze sčítání lidu v roce 2001. Na pravé horní mapě je pak patrné rozdělení země podle jazykového klíče na spíše ukrajinsky mluvící západ a spíše rusky mluvící východ.

Dvě spodní mapy následně srovnávají geografické rozložení výsledků druhých kol prezidentských voleb 2004 a 2010. I zde vidíme zřetelné rozdělení podpory jednotlivých kandidátů mezi východ a západ země.

Podobné rozdělení volební podpory bylo zaznamenáno též v parlamentních volbách v roce 2007 (ang). Přetrvávající rozdělení Ukrajiny potvrzují i výsledky parlamentních voleb konaných v roce 2012. I zde při aplikaci smíšeného volebního systému tvořil jádro volební podpory Strany regionů východ země, naproti tomu situace v západní části byla již méně jednoznačná. Slabší podpora Strany regionů v této oblasti přesto zůstává zřetelná.

Zdroj: The Washington Post