Přehled ověřených výroků

Spojení Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky, tedy tzv. znovusjednocení Německa, byl proces, který byl dokončen 3. října 1990. V této době ještě existoval Sovětský svaz a protože Rusko bylo jednou ze svazových republik, nemělo samostatnou zahraniční politiku – budeme se proto zabývat pozicí Sovětského svazu.

Výrok Vladimíra Putina je hodnocen jako nepravdivý. Myšlenku znovusjednocení Německa podporovaly jen Spojené státy americké. Další země byly v této otázce rezervované nebo přímo proti a řadil se k nim také Sovětský svaz. Michail Gorbačov se uvolil k podepsání mírové dohody s Německem, která měla umožnit znovusjednocení Německa, až po dlouhém přesvědčování a nabídce finanční pomoci.

Dva týdny po pádu Berlínské zdi představil (ang.) tehdejší západoněmecký kancléř Helmut Kohl svůj 10bodový plán na znovusjednocení Německa. Prvním krokem měla být bližší spolupráce mezi Západním a Východním Německem. Dále mělo následovat vytvoření konfederace, která měla podle Kohlova plánu vyústit v utvoření federace a tedy sjednocení.

Nicméně Německo se nemohlo sjednotit bez souhlasu spojenců – tedy Spojených států, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. Po 2. světové válce totiž nebyla s Němci podepsána mírová dohoda a jak Západní, tak Východní Německo bylo stále pod částečnou vojenskou okupací a nemělo tak úplnou státní suverenitu.

Německá snaha o znovusjednocení se u evropských spojenců nesetkala s nadšením. Margaret Thatcher, tehdejší britská premiérka, byla proti (ang.) případnému sjednocení již před pádem Berlínské zdi a svůj názor nezměnila ani při pozdějším vyjednávání (avšak po čase se rozhodla jednání nehatit). Stejnou pozici zastával také francouzský prezident Francois Mitterand. Obě země se případného sjednocení obávaly kvůli německé minulosti a nebyly v tomto jediné – německého znovusjednocení se hrozilo také například Polsko (ang., str. 13) nebo Izrael. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir dokonce vyjádřil obavu (ang.), že sjednocené a silné Německo by se znovu pokusilo vyhladit Židy. Členové Evropského společenství jako Itálie nebo Nizozemí byli k otázce německého sjednocení rezervovaní (ang.).

Naopak podepsání mírové dohody a umožnění Německu se sjednotit prosazovaly Spojené státy (ang.), které také jednání týkající se Německa vedly. Američané (ang.) se na rozdíl od svých evropských protějšků neobávali německého expanzionismu, jejich jedinou starostí bylo, aby Německo zůstalo členem NATO.

Tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov se znovusjednocení Německa usilovně bránil (ang.). Měl k tomu ostatně řadu důvodů: Sověti by ve Východním Německu naprosto ztratili vliv a museli by se vojensky stáhnout z tohoto prostoru. Při vyjednávání o mírové smlouvě se navíc počítalo s tím, že by se sjednocené Německo přidalo k NATO. Podle tehdejších vyjednavačů Sověti údajně uvažovali také o vojenské intervenci (ang.) do NDR. Díky obratné diplomacii (ang.) a nabídce štědré finanční pomoci se nakonec americkým a německým vyjednavačům v čele s Helmutem Kohlem podařilo vymínit si Gorbačovův souhlas (ang.).

Program strany pro předčasné volby, který strana zveřejňuje na svých webových stránkách, podobný závazek neobsahuje.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. nový občanský zákoník), byl schválen 3. února 2012, tedy v době vlády Petra Nečase.

Podle webu k rekodifikaci působila při Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva již v devadesátých letech. Věcný záměr (.pdf) nového občanského zákoníku byl projednáván již v roce 2000 vládou Miloše Zemana. Přes dlouhodobost prací na novém zákoníku však závěrečná část procesu "připadla" na vládu Petra Nečase.

Ke zpoždění při přijímání doprovodné legislativy skutečně došlo. Některé doprovodné zákony byly však do Sněmovny předloženy již vládou Petra Nečase. Mezi těmito zákony byl také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který zapracovává rekodifikační změny do občanského práva procesního, jedná se tedy o procesní předpis. V té souvislosti došlo také k navržení změn dalších procesních předpisů, občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích. Tyto procesní předpisy byly schvalovány dodatečně po schválení nového občanského zákoníku, opačný postup by nebyl z legislativního hlediska vhodný (není např. jasné, jaké pozměňovací návrhy poslanci u hlavní hmotné normy schválí).

Dále není z výroku poslance Filipa zřejmé, o kterém nařízení vlády nebo vyhlášce ministerstva hovořil. Požádali jsme jej proto o vyjádření. To zaslal v následujícím znění: Pro upřesnění hledejte spojitost mezi odchodem bývalého náměstka pana Korbela, jeho aktivitou na seminářích o novém O2 nebo prací náměstka pana Mlsny (bývalého ministra), který musel nehotové věci (zejména správní řád soudní) udělat v co nejkratším možném termínu. Případně se zeptejte paní ministryně v demisi JUDr. Benešové, k jakému datu ukončila smlouvu s panem Eliášem. Nejsem z těch, kteří by někoho chtěli veřejně zostouzet. Ale pravdu jsem musel alespoň nastínit. Tímto vyjádřením poslanec Filip příliš neupřesnil, o kterém nařízení či vyhlášce nehovořil.

Vojtěch Filip tedy tvrdí, že nebyly vládou Petra Nečase připraveny žádné procesní předpisy. Jelikož však bylo ve skutečnosti takových předpisů připraveno a předloženo Parlamentu hned několik, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o konkrétním případě, který John použil, jako pravdivý.

Plukovník JUDr. Mojmír Pavelka, vedoucí územního odboru Policie ČR ve Znojmě, byl spolu s jeho dvěma podřízenými postaven mimo službu. Byli souzeni pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Policisté měli podle obžaloby v roce 2010 zařídit, aby bývalá manželka tehdejšího starosty Znojma Petra Nezvedy kvůli trestným bodům nepřišla o řidičský průkaz.

Okresním soudem ve Zlíně a zlínskou pobočkou Krajského soudu Brno byli zproštěni viny z výše uvedeného skutku.

Soud shledal plukovníka JUDr. Mojmíra Pavelku, nadporučíka Mgr. Petra Pokorného a nadstrážmistra Jiřího Hradeckého, kteří byli takřka před dvěma lety zcela bezdůvodně obviněni a následně postaveni mimo službu, zcela nevinnými, poněvadž skutek, z něhož byli obžalováni, se vůbec nestal. Takové bylo konstatování odvolacího soudu podle portálu Znojemsko.

Návratu policejních šéfů se snažili zabránit řadoví policisté na Znojemsku. Před časem sepsali otevřený dopis, který zaslali krajskému ředitelství policie, uvedl Znojemský deník 10. května 2013.

Kvůli dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, věc projednal Nejvyšší soud v Brně.

Jednání Znojemskému deníku Rovnost potvrdil 21. listopadu 2013 mluvčí NS Petr Knötig. „Ano, v této věci se skutečně pro podjatost vyloučil soudce Engelmann a v senátu, kterému bude předsedat jiný soudce, vůbec nezasedne. Doktor Engelmann totiž studoval s jedním z obviněných mužů," uvedl Knötig.

Dovolání podal nejvyšší státní zástupce už dvacátého května tohoto roku. „Podal jej v neprospěch obviněných policistů a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil usnesení Krajského soudu ze dne devatenáctého března tohoto roku a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2012 a přikázal věc Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, " sdělila již dříve mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Helena Markusová.

Stejný list uvedl 7. prosince, že " podle agentury ČTK tři znojemští policisté s konečnou platností nebudou potrestáni za údajné zneužití pravomoci. Dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v jejich neprospěch totiž Nejvyšší soud ve čtvrtek odmítl. Proti verdiktu tohoto soudu se už nikdo nemůže odvolávat, je tedy definitivní. Pro policisty to znamená jedno: Nikdy nic protizákonného nespáchali a mohou dál pro policii pracovat na svých funkcích."

Paragraf, který zrušil povinnost nakupovat vojenský materiál přes prostředníka, skutečně zapracoval v roce 2011 tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra do novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který byl následně schválen v létě roku 2011.

Návrh novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem společně předkládali ministr průmyslu, ministr zahraničních věcí, ministr vnitra a ministr obrany a byl vládou byl schválen (.pdf) 30. března 2011.

Součástí tohoto zákona byl i kromě nové evropské směrnice i paragraf, který rušil povinnost ministerstva obrany nakupovat zbraně v zahraničí přes české prostředníky.

Legislativním procesem tato novela prošla v létě 2011 a upravený zákon byl vyhlášen 30. 8. 2011 ve Sbírce zákonů.

Na základě faktů dohledaných na webu Poslanecké sněmovny a vlády potvrzujeme pravdivost výroku Martina Stropnického.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dle dat z Ministerstva financí byl veřejný dluh před sedmi lety, tedy v roce 2006/2007, okolo 25 % HDP.

Na základě dat z Eurostatu byl veřejný dluh ČR na konci 2. poloviny roku 2013 46,5 % HDP, nikoliv tedy 48 %, údaj však považujeme v toleranci k údaji “kolem 48%”.

Pravdou je, že bychom neměli překročit hranici 60 %, neboť by to znamenalo neplnění Maastrichtských kritérií, která musí členský stát splňovat před přijetím eura.

Výrok Andreje Babiše je hodnocen jako nepravdivý, neboť jím udávaná částka na reprezentaci je ve skutečnosti o 180 milionů korun odlišná. Babiš nezapočítal do této sumy výdaje 3 kapitol rozpočtu ČR, nýbrž pouze jedné z nich.

Schválený zákon o státním rozpočtu (.pdf) na rok 2014 uvádí výdaje na sport ve 3 kapitolách – Ministerstvo vnitra (výdaje na sportovní reprezentaci), obrany (zajištění státní sportovní reprezentace) a školství, mládeže a tělovýchovy (sportovní reprezentace/všeobecná sportovní činnost).

Reprezentace OstatníVnitro (str. 20) 48 mil.

Obrana (str. 13) 129 mil.

Školství (str. 30) 1065 mil. 1918 mil. Celkem 1242 mil. reprezentace plus ostatní - 3160 mil.

Celkem ze státního rozpočtu jde do sportu ve třech kapitolách 1,242 miliardy, což je o 180 milionů víc, než ministr financí uvádí. Rozdíl vzniká lehkým podhodnocením těchto výdajů v kapitole školství a nezapočítáním výdajů z kapitol resortů vnitra a obrany. Souhrnný výdaj na sport pak Babiš v rámci tolerance popisuje korektně.

Pro ilustraci dodáváme bližší popis výdajů v rámci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, tedy těch, které lídr hnutí ANO opominul.

Vnitro za peníze mu určené provozuje Centrum sportu Ministerstva vnitra, to především připravuje sportovce pro reprezentaci ČR. Web ministerstva přímo uvádí například nejúspěšnější resortní sportovce roku 2013.

Ministerstvo obrany pak výdaje do sportu směruje také k reprezentaci ČR, pro představu dodáváme seznam členů týmu pro nadcházející hry v Soči, kteří jsou zastoupeni v armádním klubu Dukla.

Existuje řada příkladů, kdy byly využity horizontální směrnice pro sjednocování jednotlivých nařízení (.pdf) a směrnic (.pdf). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Alena Gajdůšková se takto vyjádřila 10. ledna 2014 v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Podle oficiálního webu Evropské unie platí v Unii 24 úředních jazyků, nikoliv 27. Čeština je nicméně skutečně jedním z nich. Evropský parlament je jednou z institucí EU a platí zde tedy stejná pravidla. Protože Alena Gajdůšková uvádí odlišný počet úředních jazyků, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Miroslav Kalousek pronesl (2:33) tento výrok v pořadu Události, komentáře 4. 10. 2013.

Na základě rezoluce a Charty OSN hodnotíme výrok jako pravdivý.

Rezoluce Rady Bezpečnosti OSN č. 478 z roku 1980 (písm. 5, odst. b) vyzvala státy, aby stáhly své diplomatické mise z Jeruzaléma. Rezolucemi Rady bezpečnosti jsou podle Charty Spojených národů vázány všechny členské státy OSN, tedy i všechny země Evropské unie.

Žádný stát v Jeruzalémě skutečně velvyslanectví nemá. Pouze Itálie a USA zde mají, kromě svých ambasád v Tel Avivu, konzuláty. Jako poslední státy stáhly svá velvyslanectví z Jeruzaléma Kostarika a Salvador v roce 2006 (str. 305).