Přehled ověřených výroků

Na zavedení registračních pokladen se již několikrát shodli zástupci zaměstnavatelů a odborů na půdě tripartity. Jejich návrh na zavedení registračních pokladen byl však odmítnut vládou.

Zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů jednali o registračních pokladnách už v říjnu roku 2012, následně pak letos v dubnu.

Na Slovensku fungují registrační pokladny už od roku 2008 zákonem o používání elektronické registrační pokladnice, sbírka zákonů č. 289/2008 (.pdf). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Rozvahy, účetní uzávěrky a zprávy o plnění rozpočtu města výrok Bohuslava Svobody potvrzují.

V hodnocení vycházíme z výročních údajů o závazcích hl. m Prahy za roky 2007 (.xls, list Závazky 2007), 2008 (podobně), 2009 (podobně), 2010 (.doc, s. 4), 2011 (.pdf, s. 4) a 2012 (podobně). Konec roku 2012 je přitom poslední období, ke kterému máme přesné údaje.

Zastupitel Svoboda tvrdí, že zadlužení Prahy činí 30,5 mld. korun. Počítá tedy mezi "zadlužení" pouze dlouhodobé dluhopisy a bankovní úvěry města (nikoli např. přijaté zálohy a závazky dodavatelům). Výše takto počítaného dluhu se přitom vyvíjela následovně:

Dluhopisy Úvěry Součet 2007 14 849 16 555 31 404 2008 14 964 16 217 31 181 2009 9 499 15 838 25 337 2010 9 260 17 289 26 549 2011 9 386 16 524 25 910 2012 9 274 21 264 30 538

Je vidět, že dokonce i bez započítání vlivu inflace je celkový objem těchto dlouhodobých závazků Prahy stále nižší, než před rokem 2008.

Jako ukazatel výkonnosti ekonomiky bereme růst HDP a kvůli nutnosti nejaktuálnějších dat vycházíme z předpovědi Eurostatu na rok 2013. Na základě těchto podkladů hodnotíme výrok jako pravdivý.

V Řecku je pro rok 2013 předpovězen pokles HDP o 4,2% oproti roku 2012. Německo, Dánsko a Finsko se naopak mají polepšit růstem o cca 0,5%. Nejvýkonnější ekonomikou v tomto výčtu je Švédsko s predikovaným růstem 1,5%. Řádově nižší výkonnost řecké ekonomiky je zřejmá i z dat z roku 2012. Řecko je tedy skutečně řádově jinde, co se růstu ekonomiky týče.

V tabulce shrnujeme procentní změnu HDP států oproti přecházejícímu roku. Pro rok 2013 jde o předpověď. Všechna data jsou z databáze Eurostat.

20122013Řecko-6,4-4,2Německo0,70,4Dánsko-0,40,7Finsko-0,80,3Švédsko1,01,5

Volební program SPOZ na jejích webových stránkách takovou formulaci neobsahuje, výrok Martina Peciny tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Od roku 2013 je skutečně základní sazba daně z přidaného hodnoty 21 %.

V programu SPOZ v kapitole "Veřejné rozpočty" (.pdf - str.4; případně web) strana deklaruje: "Nejdůležitější příjmovou položkou státu je daň z přidané hodnoty. Zde budeme prosazovat sazby, tj. 10% a 21%." Dále na stejné místě strana uvádí, že: "Navrhneme vyšší zdanění luxusního zboží zvláštní zvýšenou sazbou DPH resp. spotřební daní." - tento návrh však není nijak konkretizován.

Pro úplnost dodáváme, že se základní sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 25% počítal "Návrh tezí dlouhodobého programu" (.pdf - str.7), který vypracoval Miloš Zeman. Ani v tomto dokumentu však není napsáno 21 až 25 procentní sazba DPH, jak Pecina uvádí. Konkrétně se v tomto textu píše: "Zde navrhujeme ponechání snížené sazby DPH pouze pro základní potraviny a léky na úrovni 10 % a zvýšení základní sazby DPH na úroveň 25 %."

Návrh sazby na základní sazbu DPH ve výši 21 - 25 % není ve Volebním programu na stránkách Zemanovců vůbec uveden. Ve vyrovnávací paměti webu jsme nalezli verzi programu, kde je ještě uvedeno citované rozpětí 21 až 25 %, ale tento dokument byl z oficiálních stránek smazán. V době hodnocení výroku (sobota 21. 9. 2013 - 12:00) však program SPOZ tento předvolební plán neobsahoval, výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Spis ,,Kosatka” vypracovaný českou policií k případu privatizace Mostecké uhelné byl skutečně uzavřen v roce 2005 s tím, že se nepodařilo prokázat žádný trestný čin.

Švýcarská strana se pak snažila Českou republiku kontaktovat od roku 2006. Výrok Andreje Babiše tedy na základě výše zmíněných informací hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Důvodem rezignace Petra Nečase na post předsedy vlády byl skutečně skandál spojený s šéfkou jeho kabinetu Janou Nagyovou, která nechala sledovat jeho manželku Radku vojenskou rozvědkou.

Petr Nečas k tomu uvedl následující: “ Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují politickou scénu i ODS. Já jsem velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou. A jsem si vědom toho, jaké to pro mne má konsekvence. Chci zdůraznit, že jsem si vědom své politické odpovědnosti a vyvozuji z ní tyto důsledky." (pozn. hovoří o své rezignaci na post premiéra)

Zásahy centrálního vedení strany ČSSD do sestavování kandidátek pro parlamentní volby byly napadeny jak v Moravskoslezském kraji (více na serveru Moravskoslezského deníku), tak v Olomouckém (více na serveru Mladé fronty), a ačkoliv v obou případech obvodní soud pro Prahu 1 návrhy zamítl, dle České televize může Lidový dům přímo zasahovat do sestavování kandidátek pro parlamentní volby. Jak dále uvádí, na březnovém sjezdu strany se měnily stanovy například tak, že „krajské lídry musí nejdříve schválit předsednictvo strany, až pak jdou před delegáty krajských konferencí. Pokud navíc některý kandidát poškodí dobré jméno strany, může ho z kandidátky předsednictvo vyškrtnout.“

Co se týče ostatních stran, tak především strana SPOZ v této věci připoutala mediální pozornost. Například lidovky.cz přinesly informace o tom, že předsednictvo strany udělalo oproti přání krajské konference asi deset změn na pražské kandidátce a kritické hlasy zněly také z kraje královéhradeckého, kde, dle senátora Vladimíra Drymla, kandidátka " nebyla navolena, přišla povelem od předsednictva.“ V případě strany KSČM také centrální vedení prosadilo změnu na úkor regionů v kandidátce, konkrétně v Jihomoravském kraji, jak blíže informuje o tomto případu Český rozhlas.

Strana ODS v tomto roce také schválila stanovy, na základě kterých bylo centrální vedení strany posíleno právě na úkor regionů. Podobně jako ČSSD změny nastaly z důvodu jakési kontroly, aby se zamezilo výskytu jmen, které by mohly stranu poškodit.

Je pravdou, že strana ČSSD nezasahuje do krajských kandidátek tak výrazně jako některé jiné strany, avšak na základě informací České televize, že centrální vedení strany ČSSD bylo v této věci posíleno, a může tedy zasahovat do zezdola již doporučených kandidátek, hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako zavádějící.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o progresi daně z příjmu právnických osob jako zavádějící.

Tereza Bernardová hovoří o tom, že někde od výdělku 8000 eur ročně je stanovena progrese, a to tím způsobem, že je-li tento příjem překročen, platí poplatník v jednotlivých pásmech vždy o 2 % víc.

Daňový systém v této oblasti popisuje web Finexpert.cz:

"- 0 % (do příjmu 8 004 €),
- 14 % (při příjmu 8 005 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 1,88 % až do příjmu 13 469 €, kdy platí sazba daně ve výši 24 %),
- 24 % (při příjmu 13 469 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 0,46 % až do příjmu 52 882 €),
- 42 % (při příjmu od 52 883 € do 250 730 €),
- 45 % (při příjmu nad 250 731 €)." Je tedy zjevné, že Bernardovou popisovaná progrese fakticky platí v pásmu výdělků 8005-13 469 Euro. Při vyšších výdělcích se však po každém zvýšení základu sazba zvyšuje již mírnějším tempem, což místopředsedkyně LEV21 zcela pomíjí.

Výrok Michala Haška hodnotíme jako zavádějící na základě výběru citací z Nálezů Ústavního soudu ČR, neboť ne všechny Haškem kritizované reálie fungování Poslanecké sněmovny popsal soud jako "ohýbání pravidel". Za pravdu (viz hodnocení níže) lze dát prvnímu místopředsedovi ČSSD ve věcech omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy. U zmíněných "nočních maratonů" však Ústavní soud uvedl, že je to "pouze" záležitost politické kultury a také již ústavně ustálená praxe.

Ve vztahu k uvedenému omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy se plénum ÚS skutečně kriticky vyslovuje např. ve svém Nálezu ze dne 27. 11. 2012 (Pl. ÚS 1/12). "214. Pokud jde o namítané sloučení rozpravy za současného omezení řečnické doby poslanců a počtu jejich vystoupení, Ústavní soud podotýká, že zákonodárce je při vytváření struktury právního řádu z hlediska jeho formálního rozdělení na zákony vázán atributy právního státu, mezi které patří zásady předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07]. Právě z nich lze dovodit požadavek, aby zákon ve formálním smyslu současně neupravoval více materií, jež nejsou vzájemně obsahově a systematicky provázány. Tomuto požadavku lze přiznat opodstatnění i ve vztahu ke způsobu, jakým jsou projednávány návrhy zákonů. Má-li totiž zákonodárná procedura umožnit jejich otevřené a kritické zhodnocení, je žádoucí, aby byl její předmět vymezen právě s ohledem na výše zmíněnou obsahovou souvislost, a k jeho projednávání tak došlo přehledným a srozumitelným způsobem. Z těchto důvodů sdílí Ústavní soud názor navrhovatelů, podle něhož je třeba § 54 odst. 8 jednacího řádu vykládat v tom smyslu, že sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich vzájemnou věcnou souvislost. Její sloučení k více vzájemně nesouvisejícím bodům by naopak vedlo k absurdnímu důsledku všezahrnující rozpravy, která by právě pro rozsah svého předmětu postrádala jakýkoliv rozumný smysl."

Popř. také v Nálezu ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10). "99. Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání. Zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat, toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady (že se nejedná o pouhou hypotézu lze doložit i na vyjádřeních některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze - viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem ze dne 22. 2. 2011). Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci 2. čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. 11. 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě (viz bod 31)."

K otázce "nočních maratonů v Poslanecké sněmovně" však např. ve svém Nálezu ze dne 29. 5. 2013 (Pl.ÚS 10/13) zaujímá "nekritické" stanovisko. "88.Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]."

Výrok hodnotíme jako pravdivý s doplněním, že momentálně je dle informací uvedených na webu České pošty ve funkci pouze 11 členů dozorčí rady. Nicméně na základě výročních zpráv je zřejmé, že standardně se dozorčí rada skládá skutečně z dvanácti členů. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.