Například pan kolega Pospíšil hlasoval pro vlády, které byly založeny na přeběhlících.
Výrok Jeronýma Tejce je hodnocen jako pravdivý, neboť poslanec Pospíšil skutečně podporoval vládu Mirka Topolánka (druhá), která byla postavena na 2 "přeběhlících" ČSSD.
Ve volebním období 2006-2010 byla sestavena druhá vláda Mirka Topolánka, která vznikla při rozložení sil 100:100 v Poslanecké sněmovně. To bylo možné díky tomu, že 2 poslanci zvolení za ČSSD (Melčák - Pohanka) vystoupili z klubu ČSSD a při hlasování o důvěře vládě opustili sál. Snížilo se tak kvórum potřebné pro zisk důvěry a kabinet ODS - KDU-ČSL - SZ tak získal důvěru.
V tomto konkrétním hlasování vládu podpořil i tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Stejně tak podporoval vládu v dalších hlasováních, která byla namířena směrem k vyjádření nedůvěry vládě.
Vláda nenakupovala žádné poslance, já to zásadně popírám.
Řeč je o probíhajícím vyšetřování ÚOOZ, v rámci kterého byli z korupce obviněni bývalí poslanci Petr Tluchoř, Ivan Fuchsa a Marek Šnajdr. Vyšetřování stále probíhá a není zcela jasné, jaké všechny konkrétní důkazy policie shromáždila a jaké jednání vedlo k obvinění. Nedá se tedy ani posoudit, jestli získané posty byly odměnou za odchod z vlády, či nikoli. Navíc platí presumpce neviny a do rozhodnutí soudu se faktická podstata výroku ověřit nedá.
Rezignoval (Jaromír Drábek), jak zjistil, že očividně důvěřoval někomu, komu by neměl důvěřovat.
Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek skutečně oznámil svoji rezignaci krátce poté, co byl jeho první náměstek Vladimír Šiška vzat do vazby. Rezignoval pak ke konci října 2012. Původně chtěl vyčkat s rezignací až na pravomocné rozhodnutí soudu.
A to naše zadlužení je nižší než zadlužení do roku 2008. 2009, 2010, 2011 dluhy Prahy byly nižší.
Rozvahy, účetní uzávěrky a zprávy o plnění rozpočtu města výrok Bohuslava Svobody potvrzují.
V hodnocení vycházíme z výročních údajů o závazcích hl. m Prahy za roky 2007 (.xls, list Závazky 2007), 2008 (podobně), 2009 (podobně), 2010 (.doc, s. 4), 2011 (.pdf, s. 4) a 2012 (podobně). Konec roku 2012 je přitom poslední období, ke kterému máme přesné údaje.
Zastupitel Svoboda tvrdí, že zadlužení Prahy činí 30,5 mld. korun. Počítá tedy mezi "zadlužení" pouze dlouhodobé dluhopisy a bankovní úvěry města (nikoli např. přijaté zálohy a závazky dodavatelům). Výše takto počítaného dluhu se přitom vyvíjela následovně:
Dluhopisy Úvěry Součet 2007 14 849 16 555 31 404 2008 14 964 16 217 31 181 2009 9 499 15 838 25 337 2010 9 260 17 289 26 549 2011 9 386 16 524 25 910 2012 9 274 21 264 30 538
Je vidět, že dokonce i bez započítání vlivu inflace je celkový objem těchto dlouhodobých závazků Prahy stále nižší, než před rokem 2008.
...stát je největším zadavatelem zakázek, stát. Jako státní Lesy, Ředitelství silnic a dálnic a další a další. Státní a polostátní podniky.
Při pohledu na objem zakázek, zveřejňovaných na portále o veřejných zakázkách ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že v roce 2012 (.xls) bylo z více než 10 tisíc zakázek v objemu přes 260 miliard korun celých 96 % zadáno z veřejného sektoru, ve finančním vyjádření se jednalo o 75 % utracených peněz. Nejvíce jednotlivých zakázek zadalo podle Informačního systému o veřejných zakázkách v roce 2012 Ministerstvo zemědělství (402), následováno Lesy ČR (304) a Ředitelství silnic a dálnic (264). Největší objem zakázek, téměř 47 miliard korun, vyhlásilo státem kontrolované ČEPRO, na druhém místě s 20 miliardami byla soukromá společnost OKD, a.s., zakázky za více než 12 miliard korun vyhlásily Plzeňské městské dopravní podniky, následované Českými drahami (8 miliard) a ŘSD (7 miliard).
Průběžným žebříčkům za rok 2013 vévodí co do množství opět Lesy ČR, ŘSD a Státní pozemkový úřad, co do objemu ČEPRO, Správa železniční dopravní cesty a Česká pošta.
Miroslav Tancoš má tedy pravdu v tom, že státní a polostátní podniky hrají prim v zadávání veřejných zakázek.
(A ty snídaně za korunu by se měly vrátit, jako byly na Kladně.) Ale do rozpočtu, já bych jim je dal zadarmo z vejplaty, prosím vás. A dělal jsem to celá léta.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě nedostatku dostupných informací.
Jediné informace ke svačinám za korunu jsme našli v článku MF DNES z 1.6.2004 (Vladimír Stehlík: Poldi a svačiny za korunu) v jehož úvodu je následující: "Kladno, Rožmitál pod Třemšínem - Svačiny za korunu, velkolepé plány s Poldovkou i s památníkem v Lidicích, odkoupené vozy bývalých vládních činitelů včetně Tatry 613, mohutné mítinky na nádvoří Poldi, kde se zpívalo Kladno, ty černé Kladno a kde nebylo o emoce a silná slova nouze. Pokoušel se i kandidovat do Senátu, ale neuspěl. Tak dnes nejčastěji vzpomínají v Kladně na Vladimíra Stehlíka bývalí pracovníci tamních hutí."
Tak my jsme o tom, my jsme na to měli velice zajímavou programovou konferenci, nepletu-li se, je to rok nebo rok a půl, kde byl Jiří Čunek, byl tam Josef Baláž, který na ministerstvu pro místní rozvoj za Jiřího Čunka vlastně zpracovával koncepci, která se zabývala romskými vyloučenými lokalitami, a byl tam i Ivan Gabal a další odborníci, kteří se nakonec dokázali shodnout na tom, že je zde určité řešení, ale musí to být systematická práce s těmi lidmi.
Výrok se nepodařilo ověřit, protože na webových stránkách KDU-ČSL nejsou k dispozici bližší informace o zmíněné programové konferenci.
Je ale pravda, že během působení Jiřího Čunka na ministerstvu pro místní rozvoj v letech 200 -2009 byl Jozef Baláž členem Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Podle vládního webu by měl být její součástí dodnes.
Jenom v důchodech je to 350 mld., a na všech sociálních dávkách 450 mld. (Bartoš mluví o objemu, který je vyplácen ve zmíněných položkách - pozn. Demagog.cz)
Částky, které Ivan Bartoš uvádí, jsou mírně nepřesné. Ve státním rozpočtu pro rok 2013 (.pdf, strana 12) se počítá s výdaji na důchody ve výši 384 miliard korun, tedy nikoliv 350 miliard, jako tvrdí Ivan Bartoš. Při započítání dalších dávek (sociální podpora, nemocenská, hmotná nouze podpory v nezaměstnanosti či příspěvek na péči) se jedná přibližně o 480 miliard. V rozpočtu na rok 2012 (.pdf) se jednalo o 373 miliard na důchody, celkově pak opět přibližně 480 miliard korun. I s výhradou k poněkud podceněnému objemu peněz však hodnotíme výrok jako pravdivý.
Ústava nám říká nám: pakliže padne vláda, jsou zde dva pokusy prezidenta republiky jmenovat vládu novou. Pokud prezident v těchto dvou pokusech neuspěje, je zde ještě třetí pokus vložen tentokrát do rukou předsedy, předsedkyně Poslanecké sněmovny. Pokud ani tento třetí pokus nebude úspěšný, neboli hledá se stále východisko z toho, aby mohly být zachovány výsledky těch voleb, které se uskutečnily jako poslední v Poslanecké sněmovně, aby se vygenerovala vláda, která bude mít oporu právě v těch stranách, které jsou účastny v Poslanecké sněmovně. A teprve, když tyto tři pokusy selžou, tak ústava říká: dobře, třikrát zde byl marný pokus, a v tom případě je řada na předčasné volby.
Ústava stanoví tři pokusy pro sestavení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Podle Ústavy ČR vláda usiluje o zisk důvěry následovně: (dle čl. 68, odst. 3) vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat o důvěru Poslanecké sněmovny. Nezíská-li důvěru, je povinna podat demisi (čl. 73, odst. 2). Nezíská-li důvěru dvakrát, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 68, odst. 4) - třetí pokus je tedy vložen do předsedových rukou, jak pravdivě uvádí Němcová.
Pokud ani třetí pokus o sestavení vlády není zakončen získáním důvěry, je v pramoci prezidenta rozpustit Sněmovnu a vyhlásit nové volby (čl. 35, odst. 1).
A hlavně my chceme, aby Národní kontrolní úřad měl... Nejvyšší kontrolní úřad měl vlastně možnost kontrolovat všechny firmy. To dneska nemá. Všechny státní firmy. I politické strany, které dostávají peníze ze státního rozpočtu, by měl kontrolovat.
Konkrétní zmínku o rozšíření kontrolních pravomocí i na politické strany se nám bohužel nepodařilo dohledat. Zaslali jsme proto email přímo hnutí ANO 2011 a informaci doplníme ihned po obdržení odpovědi. Uvádíme alespoň dohledané informace, které potvrzují pravdivost první části výroku Andreje Babiše. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), jehož existence je zakotvena přímo v Ústavě České republiky (Hlava V., článek 97), má své pravomoci vymezeny zákonem (.pdf) č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Konkrétně se jedná o § 3. O podpoře novely Ústavy a zákona o NKÚ se hovoří i v resortním programu ANO 2011 (Bod č. 6 - Veřejná správa). Tato novela má podle ANO 2011 rozšířit kontrolní pravomoci úřadu " ve vztahu k samosprávě, majetkovým účastem státu, veřejnoprávním institucím, jako jsou pojišťovny, veřejné výzkumné instituce, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace územních samosprávných celků, Regionální rady regionů soudržnosti, Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková kancelář, veřejné vysoké školy a Česká národní banka. " Pro doplnění: Návrh na rozšíření pravomoci NKÚ byl podán vládou již v květnu roku 2011. Tato novela zákona byla nicméně nakonec zamítnuta Senátem a následně i Poslaneckou sněmovnou v lednu, resp. únoru roku 2013.
