Já, my jsme na té výkonné radě v pátek, o které jsem tady už mluvila, se bavili také o možné spolupráci s Václavem Klausem. A nikdo z těch přítomných neřekl, že si představuje návrat Václava Klause do pozice ve vedení ODS nikdo to takhle nezmiňoval. Všichni zmiňovali, že by si přáli nějakou formu spolupráce.
Záznam ze samotného jednání výkonné rady ODS se nepořizuje, takže není možné výrok s jistotou ověřit.
Dostupný je pouze záznam z následné tiskové konference po jednání výkonné rady z 9. 8. 2013, kde se vedoucí představitelé vyjadřovali k možnosti sblížení ODS s Václavem Klausem. Současný úřadující předseda ODS Martin Kuba se vyjádřil takto: „Myslím, že na výkonné radě jsme se shodli na tom, že Václav Klaus je bezesporu jako zakladatel ODS a tvůrce její ideové podstaty a výrazný politik na pravici někým, s kým ODS komunikovat chce, chceme opravit ty vztahy,(...) my chceme mít dobré vztahy s Václavem Klausem. (...)Shodli jsme se na výkonné radě, že je třeba diskutovat o té formě, hledat jí a především se na ní také zeptat pana prezidenta Klause, což určitě při našem nejbližším setkání udělám. (...)"
...když Sociální demokracie navrhla, aby se Ústava zpřesnila v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta republiky, tak všechny ty naše návrhy kromě několika maličkostí byly ze strany ODS a TOP 09 odmítnuty.
Sociální demokraté před schválením přímé volby prezidenta navrhovali několik úprav prezidentských pravomocí. ČSSD navrhovala převést doposud samostatnou pravomoc prezidenta jmenovat členy bankovní rady do režimu kontrasignace či za souhlasu Senátu.
Proti prvnímu i druhému návrhu ve 3. čtení hlasovala ODS, TOP 09 i VV, a návrhy byly následně zamítnuty. Dodejme, že podobné omezení této pravomoci, pouze ze strany Sněmovny, navrhovala i KSČM, i tento návrh byl ovšem odmítnut napříč politickým spektrem, včetně hlasů ČSSD.
Zmiňovaní poslanci ODS a TOP 09 pak ovšem hlasovali ve prospěch dalších “omezovacích” návrhů ČSSD, konkrétně v oblasti abolice (práva zasahovat do trestního řízení) a za omezení imunity pouze na dobu funkčního období.
Později ČSSD také navrhla omezení pravomocí (.pdf) prezidenta v agendě milostí, proti však byli zástupci ODS a TOP 09.
Při analýze výroku nehodnotíme, nakolik se v případě změn, u kterých panoval konsenzus, jednalo o maličkosti či naopak zásadní změny. ČSSD, ODS a TOP 09 tak nalezly shodu na změnu Ústavy ve dvou oblastech (imunita, abolice), v případě bankovní rady a úpravy milostí se strany neshodly.
Výrok Bohuslava Sobotky tak hodnotíme jako pravdivý
Česká republika z něj (z Fondu solidarity EU - pozn. Demagog.cz) čerpala již třikrát, a to vždy v souvislosti s povodněmi (poprvé 129 milionů na zmírnění následků škod vzniklých v roce 2002, podruhé 5,1 milionů na škody z roku 2010 a naposledy 10,9 milionů na škody později v témže roce).
Vlasák popisuje čerpání České republiky z Fondu solidarity EU zcela přesně, jeho výrok je tak hodnocen jako pravdivý.
Stránky Evropské komise nabízejí detailní přehled (.doc - eng) o tom, nakolik bylo v minulosti od doby vytvoření Fondu již ze strany členských zemí z něj čerpáno.
Přehlednou tabulku, která ukazuje čerpání České republiky z Fondu solidarity EU, najdete na tomto odkazu.
Samozřejmě tím, jak jsme se stali členy Evropské unie, tak postupně dochází k tomu, že se pravomoce národní vlády přenáší do bruselského centra. Dneska musíme aplikovat a aplikujeme různé vyhlášky a nesmyslná nařízení kolikrát Evropské komise...
Při podpisu tzv. Lisabonské smlouvy se jednotlivé státy zavázaly k přenosu některých národních pravomocí na kolektivní orgány EU (u mnohých k tomuto přenosu došlo již dříve, například na základě tzv. Maastrichtské smlouvy). Lisabonská smlouva například zakládá celní unii, národní státy tedy nemohou rozhodovat o clech na zboží dovážené do země. EU má také právo upravovat některé otázky týkající se mimo jiné vnitřního trhu v unii, dopravy či energetiky.
Pojem vyhláška však v evropském právu neexistuje. Evropská unie používá následující právní akty:
Členské státy jsou tedy nuceny řídit se nařízeními a implementovat směrnice, jejichž případnou (ne)smyslnost si netroufáme hodnotit.
S malou výhradou k nepřesnosti pojmů hodnotíme výrok jako pravdivý.
A proto jsme také mohli teď okamžitě ve chvíli, kdy bylo jasné, že máme povodňovou situaci, říci, že teď okamžitě máme k dispozici 4 miliardy korun ve státním rozpočtu a 1,3 miliardy ve státním fondu dopravní infrastruktury. Že okamžitě hned tu první neděli, kdy vypukly povodně před týdnem, jsme okamžitě uvolnili 300 milionů korun, které byly okamžitě k dispozici starostů a primátorům postižených obcí a měst.
V neděli 2. 6. 2013 vláda schválila okamžitou pomoc ve výši 300 milionů Kč pro města a obce postižené povodněmi. K dispozici budou dále 4 miliardy korun ze státního rozpočtu a 1,3 miliardy ze státního fondu dopravní infrastruktury.
Podle České televize mohli a mohou obce okamžitě žádat o finance (ze zmíněných 300 mil. Kč.) prostřednictvím ministerstva financí.
Vyjádření Petra Nečase po mimořádném jednání vlády 2. 6. 2013: „Bude-li potřeba další finanční prostředky, vláda je okamžitě uvolní. Je například k dispozici 1,3 miliardy korun, které jsme připraveni okamžitě v horizontu maximálně dvou dní uvolnit ze Státního fondu dopravní infrastruktury na opravy a rekonstrukce silnic první, druhé a třetí třídy a také železničních tratí.“
Brífink po návštěvě v povodněmi postižených Zálezlicích 4. 6. 2013: "Již nyní na odstraňování povodňových škod a na rekonstrukci území máme v rozpočtu připraveno zhruba čtyři miliardy korun."
My už jsme nabídli generálnímu tajemníkovi OSN naše experty na chemické látky, on je přijal, zařadil do seznamu (...) Ne, to jsou pozorovatelé chemičtí, to bylo už 5. srpna jsem posílal ten dopis právě v souvislosti s tou misí, která tam posléze odjela. Čili ne žádné chemické jednotky, ale do pozorovatelské mise chemické (...) Ne, ne, ne, to bylo tři týdny před tím, co se stalo to v Damašku.
K tomuto výroku nebylo možné dohledat jakékoli relevantní informace, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí jsou z poslední doby o Sýrii pouze tři zmínky. První je z 30. července, ve které MZV informuje o schválení další humanitární pomoci. Následuje prohlášení o znepokojení ČR z toho, že v Sýrii mohlo dojít k použití chemických zbraní a o žádosti o vyšetření těchto obvinění (z 22. srpna). Zatím posledním textem k danému tématu je stanovisko MZV ČR k dění v Sýrii z 28. srpna, které bylo citováno i v médiích, např. na serveru lidovky.cz.
Vznikají nové záchranné mechanismy, které znamenají nové a nepředpokládané finanční závazky pro stávající i nové členy eurozóny, omezuje se suverenita už i v oblasti fiskální politiky.
Krajský zastupitel za ODS Skopeček zde hovoří o vzniku Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) a Paktu pro euro plus (EPP).
Na vzniku EFSF se v květnu roku 2010 dohodly státy eurozóny, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond. Tato instituce ve formě akciové společnosti sídlí v Lucembursku a má za úkol chránit státy eurozóny před finanční nestabilitou poskytováním finanční výpomoci.
Tento dočasný fond byl v září 2012 nahrazen stálým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM, Aj.). Přispívají do něj všechny země eurozóny.
Další zmiňovaný nástroj, Pakt pro euro plus (EPP, Aj.), pak definuje mantinely fiskálních politik členských zemí.
Výrok Jana Skopečka tedy hodnotíme jako pravdivý.
Já jsem prosadil ještě, coby ministr, nový obchodní zákoník, který velmi zjednodušuje zakládání s.r.o..
Jiří Pospíšil hovoří o Zákoně o obchodních korporací, který se mu podařilo v Nečasově vládě prosadit, a který od 1. ledna 2014 zčásti nahradí dosavadní obchodní zákoník. Tento zákon schválila Poslanecká sněmovna v prosinci 2011 a Senát v lednu 2012.
Změny, které nový zákon přináší, se týkají mimo jiné společností s ručeným omezeným (s.r.o). Dosud byla stanovena minimální výše vkladu na 200 000 Kč, ale díky tomuto zákonu postačí k jejich založení základní kapitál ve výši 1 Kč (§ 142 ZOK). Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Hovoříme soustavně o tom, že je potřeba investovat do těch šetrných technologií a do i investic, které přinášejí největší multiplikační efekt. To znamená, to je například Zelená úsporám, kterou prosadili zelení ještě v době, kdy byli ve vládě...
Strana zelených skutečně dlouhodobě hovoří o kladení důrazu na investice do šetrných technologií, jak je například patrné z jejich volebního programu pro roky 2006 až 2010. V něm se například zaměřují na odklon od ropy prostřednictvím ekonomických nástrojů (bod 2.2), ekologickou daňovou reformu (2.3) nebo na kroky zaměřující se na ochranu klimatu (obchodování s emisemi, omezení výstavby jaderných elektráren; bod 2.4). Co se týče aktuálního volebního programu, tak v rámci bodu 3 s názvem Rozhýbeme českou ekonomiku Strana zelených prosazuje například snížení rodinných výdajů za energie pomocí podpory na zateplení domů a celkovou energetickou modernizaci budov.
Zelená úsporám je program Ministerstva životního prostředí administrovaný Státním fondem životního prostředí ČR a zaměřuje se na úspory energie a obnovitelné zdroje energie v rodinných a bytových domech. Zahájení tohoto dotačního programu proběhlo 7. dubna 2009, tedy v čase, kdy Strana zelených byla součástí vlády Mirka Topolánka (od 9. ledna 2007 do 8. května 2009) a kdy ministrem životního prostředí byl Martin Bursík, předseda této strany. Samotný program a základní postupy poskytování podpory je upravován směrnicí Ministerstva životního prostředí; více informací o tomto programu je k přečtení zde (.pdf).
Na základě informací z volebních programů Strany zelených a informací z oficiálních stránek Zelená úsporám hodnotíme výrok Ondřeje Lišky jako pravdivý.
Ale my musíme využít tento mechanismus. Dostali do nové situace. Ta situace nová spočívá v tom, oproti té předchozí době, že tady máme skutečně porušení mezinárodního práva válečný zločin par excellence a zločin proti lidskosti. Jsou tu o tom důkazy, že byly použity chemické zbraně, jsou tu určité indicie, zřetelné, rostoucí, které jasně ukazují, kdo byl za tím jejich použitím. Čili my nemůžeme, Mezinárodní společenství nemůže nereagovat ...
Zákaz použití chemických zbraní byl jako odpověď na zkušenost z první světové války zakomponován do Ženevského protokolu, který byl podepsán již v roce 1925. Na zákaz použití dále navázala Úmluva o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention) vytvořená v roce 1992, která již směřovala také na zákaz vývoje, výroby a shromažďování s cílem tyto zbraně zničit. Země Summitu G20 se shodly, že v Sýrii byly chemické zbraně použity, což konstituuje porušení mezinárodního práva. Deset ze zemí G20označily režim Bašára Asada za viníka útoku (jmenovitě se jedná o USA, Austrálii, Kanadu, Francii, Itálii, Japonsko, Jižní Koreu, Saúdskou Arábii, Španělsko, Turecko a Británii).
Zmíněná "předchozí doba" nejspíše odkazuje na válku v Iráku, která byla podpořena zprávami o existenci zbraní hromadného ničení v držení režimu Saddáma Husajna. Tato zpráva (Iraq dossier) byla připravena britskou rozvědkou a prezentována premiérem Tony Blairem jako důkaz, na jehož základě koalice v čele s USA provedla útoky na Irák i bez podpory rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Později se ukázalo, že Irák žádné zbraně hromadného ničení nevlastnil, protože jejich arzenál byl zničen v 90. letechv době sankcí OSN.
