Prezident Miloš Zeman se od své inaugurace snaží demonstrovat svoje silné prointegrační a eurofederalistické postoje. Po vyvěšení vlajky Evropské rady na Pražském hradě se dalším jeho krokem stalo prohlášení, že by Česká republika měla v horizontu nadcházejících pěti let přijmout evropskou společnou měnu euro.
Vlajku EU vyvěsil (ČT) na Pražském hradě prezident Miloš Zeman společně s předsedou Evropské komise José Barrosem 3. dubna letošního roku.
20. dubna pak pro německý list Passauer Neue Presse (něm.) skutečně prohlásil, že si myslí, že v horizontu asi 5 let by Česká republika mohla do eurozóny vstoupit. Z českých médií převzal toto vyjádření např. server Aktuálně.cz.
Doporučení té komise do doby, dokud nejsou schválená Evropskou radou, jsou skutečně pouze doporučeními. A tato kondicionalita, že by snad měl být přijat zákon o státních úřednících, jako podmínka pro čerpání, čerpání peněz, je skutečně pouze, pouze neformální, není, není vymahatelná, není zakotvena v žádných evropských, evropských předpisech a dokumentech.
Evropská unie dlouhodobě kritizuje Českou republiku za neschopnost přijmout služební zákon o státní správě. V sérii doporučení z 29. května 2013, které každoročně vydává Evropská komise pro všechny členské státy, se v bodě č. 15 jasně píše o nutnosti přijmout zákon o úřednících. Komise však už 30. 5 uvedla, že pracovala se starým návrhem zákona a „kritiku zákona, kterou umístila na svém webu, zpracovali její úředníci a neschválili ji komisaři. Materiál tak nereprezentuje oficiální stanovisko Komise a sloužil jako souhrn podkladů pro vypracování doporučení pro Česko“.Přijetí služebního zákona je však do budoucna nutnou podmínkou pro čerpání financí ze strukturálních fondů EU. Zavedení zákona bylo také jednou z podmínek vstupu ČR do EU.
Série doporučení vydávaná Evropskou komisí závazná nejsou, avšak povinnost přijmout služební zákon pro ČR závazná je. Výrok ministra bez portfeje Petra Mlsny proto hodnotíme jako zavádějící.
...rozhodovalo se více než 160 členů ústředního výkonného výboru, to je velmi reprezentativní zastoupení sociálnědemokratické strany, a v tomto hlasování sociální demokraté rozhodli. (při tajném hlasování o mandátu lídra B. Sobotky do předčasných voleb - pozn. Demagog.cz)
Výrok Bohuslava Sobotky je hodnocen jako zavádějící, neboť i když počet členů ÚVV ČSSD je skutečně více než zmíněných 160, v tomto konkrétním hlasování se jich vyjádřilo pouze 151.
Celkově je členů Ústředního výkonného výboru ČSSD 194.
Při tomto konkrétním rozhodování hlasovalo celkem pouze 151 členů ústředního výkonného výboru ČSSD tedy méně než uvádí Bohuslav Sobotka. Pro to, aby se stal Sobotka kandidátem na premiéra, bylo pak 86 členů.
Ano, můžeme mít klidně prezidentský, poloprezidentský systém, ale tam je pozice prezidenta úplně jiná. Je odpovědný, je odpovědný. U nás máme neodpovědného prezidenta.
V poloprezidentské Francii byl prezident donedávna stejně neodpovědný, jako u nás.
Když Jiří Pospíšil hovoří o odpovědnosti, má zřejmě na mysli politickou odpovědnost: např. možnost, aby prezident byl sesazen parlamentem. Prezident ČR je částečně odpovědný (jak argumentuje např. ústavní právník Zdeněk Koudelka) díky ustanovení o velezradě (Čl. 65, odst. 2), přestože Ústava doslovně uvádí (Čl. 54, odst. 3), že ze své funkce odpovědný není.
V prezidentských systémech, kde je exekutivní pravomoc koncentrována v osobě prezidenta, je jeho odpovědnost zpravidla rozsáhlejší. Platí to v modelu pro tyto systémy, Spojených státech, kde prezident (dle Čl. II, odst. 4 Ústavy) může být souzen i za úplatkářství a např. i v latinskoamerických prezidentských systémech (příkladem je medializované odvolání paraguayského prezidenta v r. 2012, Economist).
"Poloprezidentský systém" je termín, který vytvořil politolog M. Duverger k popisu francouzské páté republiky a značí víceméně rovnoměrnou dělbu pravomocí v exekutivě mezi vládu a prezidenta. Francie je tedy modelovým příkladem poloprezidentského systému. Až do r. 2007 byl však francouzský prezident stejně neodpovědný jako ten český: podle původního textu (Čl. 68, fr.) francouzké ústavy z r. 1958 mohl být souzen pouze za velezradu. Teprve ústavní dodatek, schválený v r. 2007 (Deutche Welle, angl.) umožňuje proces soudu v parlamentu podle amerického modelu.
Přestože tedy prezident v Pospíšilem uvedených systémech může být odpovědný více než v ČR, nejde o pevné pravidlo.
Já bych jenom podotkl, že podle posledního ratingového hodnocení Prahy, podle Moody´s má Praha stupeň A plus A jedna stabilní a podle Standard&Poor´s stupeň A plus s pozitivním výhledem, kolik měst v Evropě má takovýto rating.
Praha má uvedený rating, podobně jako celá řada dalších evropských měst.
Praha je opravdu hodnocena agenturami S&P (přístup po registraci, potvrzeno také ve zprávě Lidovek.cz) a Moody's (také zde je nutná registrace), jak uvádí zastupitel Svoboda.
Zároveň u agentury Moody's nenajdeme mnoho evropských měst se stejným nebo lepším ratingem (jde např. o Vídeň, Oslo, Berlín či Bern), mj. proto, že jich agentura mnoho nehodnotí. Od S&P má však stejný rating i Brno (příp. dle Reuters, angl.), Ostrava disponuje stejnou známkou, pouze se stabilním, nikoli pozitivním výhledem. Mezi postkomunistickými zeměmi si česká města stojí dobře, ovšem v databázi S&P (po registraci) najdeme mnoho francouzských, švédských, švýcarských měst, příp. města jako Brusel, Vídeň či Birmingham, všechna s lepším či stejným hodnocením jako Praha.
Zastupitel Svoboda tedy pravdivě popisuje pražský kreditní rating, přikrášluje ovšem jeho hodnotu ve srovnání s jinými městy v Evropě.
Výsledkem je schodek, který permanentně přesahoval 100 miliard korun (myšlen je schodek za vlády Petra Nečase - pozn. Demagog.cz).
Vláda Petra Nečase byla jmenována v červenci 2010 a jak ukazují data ČSÚ (.xls), saldo státního rozpočtu skutečně v období této vlády přesahovalo 100 miliard korun. Vývoj schodku státního rozpočtu zpracoval i portál novinky.cz, včetně uvedení “zodpovědného” premiéra.
Tak buď řešení krize necháme na prezidentu republiky a ten si ve svých pravomocích podle článku 62 Ústavy, kdy jmenuje, odvolává předsedu vlády a vládu České republiky a samozřejmě rozpouští Parlament jenom, když ty tři pokusy nevyjdou nebo když ho o to požádáme ústavním usnesením.
Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.
Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Ano on rezignoval (Drábek), vypadá to velmi hezky, nicméně my jsme na to upozorňovali velmi dlouho, jak na výborech, tak na půdě poslanecké sněmovny a tam pan Drábek svoji zodpovědnost naprosto odmítal.
Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.
Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”
Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.
Tereza BERNARDOVÁ: Tak například kvóty pro ženy v politice. Daniela DRTINOVÁ: Ty jsem v programu neviděla. Tereza BERNARDOVÁ: Jsou v programu.
Strana LEV-21 skutečně má ve svém dlouhodobém programu (.pdf, s. 167) podporu kvót pro ženy v politice.
Tato část se nazývá " Politická participace žen", kde strana píše: " Nízká účast ženv zastupitelských orgánech prokazuje, že u nás nedochází k naplnění pasivního volebního práva. Ideálním nástrojem, jak ústavu skutečně i v tomto bodu naplnit, je nastavení systémů kvót."
Program byl vytvořen na Programové konferenci 9. června 2012.
Já jsem organizátorem první demonstrace proti Miloši Zemanovi na Hradčanském náměstí v červnu tohoto roku, kdy jsem já a řada občanských iniciativ svolali protest proti tomu, jakým způsobem prezident Zeman začal kopat do občanských práv a svobod, když nechtěl kvůli občanským projevům udělit titul profesuru Martinu Putnovi.
Ondřej Liška byl skutečně organizátorem demonstrace proti rozhodnutí Miloše Zemana nejmenovat Martina Putnu profesorem. Prezident sice později ustoupit a slíbil jmenovací dekret Putnovi podepsat, demonstrace se však přesto konala.
Jejím organizátorům totiž stále vadilo, že „zatímco ostatní docenti dostanou dekrety na ceremonii, Putna zůstane na ‚hanbě‘ a dekret dostane pouze od ministra někde v ústraní. Dále prý Zeman potvrdil, že se řídí osobními antipatiemi při svém rozhodování a zpochybnil autonomii vysokých škol.“
Na demonstraci dorazilo 23. května jen asi 200 lidí místo plánovaných 2000.
Tento protest tak byl skutečně naplánován jako první větší demonstrace proti prezidentovi. Demonstrace měla navazovat na několik dřívějších menších protestů (například 20. května a 21. května). Výrok tudíž hodnotíme jako pravdivý.
