Přehled ověřených výroků

Podle znění Zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. může dle paragrafu 64 odst. 1 návrh na zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení skutečně podat skupina nejméně 17 senátorů či 41 poslanců.

Výrok senátorky Elišky Wagnerové hodnotíme jako pravdivý.

Podle dostupných informací byl Miroslav Kalousek, tehdy ještě jako předseda KDU-ČSL, po volbách v roce 2006 ochoten vstoupit do menšinové vlády s ČSSD za tolerance KSČM. Nejednalo by se však o explicitně uzavřenou vládní koalici s komunisty, nýbrž pouze o koalici legislativní, na úrovni Poslanecké sněmovny, při níž by komunisté umožnili vzniknout takovéto vládě a poté by zřejmě podporovali její legislativní návrhy (nedošlo by tak k sepsání koaliční smlouvy s KSČM a jejím zastoupení v exekutivních funkcích).

Proti takovémuto řešení se vzedmula vlna odporu uvnitř KDU-ČSL, především na krajské úrovni. Následně po jednání celostátního výboru lidovců předseda Miroslav Kalousek na svou funkci rezignoval. Podle jeho slov nikoliv z důvodů vnitrostranického tlaku, nýbrž z důvodu plánu Mirka Topolánka vytvořit velkou koalici s ČSSD.

Výrok Jiřího Pospíšila proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako pravdivý, a to na základě dohledaného vyjádření Miloše Zemana z listopadu 2012.

Miloš Zeman se v duchu Filipova výroku skutečně vyjádřil již před prvním kolem prezidentské volby. Mluvil o tom např. v pořadu Partie 4. listopadu 2012, kdy se konkrétně vyjádřil:

"Moderátor: je dost možné, že příští prezident bude jmenovat vládu, která by se nějak opírala o komunistickou stranu, ať už přímou účastí nebo tichou podporou, je to věc, která je pro vás i při tom, co jste říkal, co jste vzpomínal o své vlastní předlistopadové minulosti, je to pro vás představitelné?
Miloš ZEMAN, kandidát na prezidenta České republiky /SPOZ/:
Samozřejmě, je to pro mě naprosto představitelné, protože každý rozumný politik musí respektovat vůli voličů."

Informuje o tom také článek serveru iDnes ze stejného dne.

Výrok hodnotíme na základě informací z webu Ministerstva zahraničí jako zavádějící.

Za rok 2012 ČR poskytla humanitární pomoc ve výši 72,8 mil. Kč, z čeho pomoc Sýrii činila jen 16,5 mil. Kč a ne 20 mil.

Pro rok 2013 bylo na humanitární pomoc vyčleněno 73 mil. Kč, s toho 45,3 mil. Kč bylo schváleno na projekty ke 31. červenci 2013. Podle stránek Ministerstva v roce 2013 zatím do Sýrie prostřednictvím humanitární pomoci odešlo 18,7 mil. Kč a ne 19 mil. Přesněji: "dotační řízení se týkalo pomoci obyvatelstvu Sýrie...
v hodnotě celkem 9 mil, ..projekt na podporu syrských uprchlíků v Libanonu..v hodnotě 2,75 mil. Kč,...navýšena dotace na projekt SOS Sýrie organizace Člověk v tísni o 2 mil. Kč...,Částka 5 mil. Kč bude věnována na Regionální výzvu OSN na pomoc uprchlíkům ze Sýrie..". 19 milionů v letošním roce uvedl Jan Kohout víceméně správně, v loňském roce však výši české pomoci Sýrii výrazně nadhodnotil a jeho výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR v květnu 2010 skutečně získala ČSSD největší procento hlasů (22,08 %), a tedy i nejvíce poslaneckých mandátů (53).

Nepodařilo se nám dohledat žádné informace, které by nasvědčovaly úmyslu zákonodárců přijmout pouze provizorní úpravu daně z převodu nemovistosti. Důvodová zpráva zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, o provizornosti zákonné úpravy nehovoří. Doklady pro (či proti) tvrzení Jana Fishera se nám nepodařilo dohledat ani v důvodových zprávách pozměňovacích návrhů či v diplomových pracech. To ovšem nemusí znamenat, že to tak nebylo soudobě prezentováno.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Analýza ČSÚ (.pdf) z června 2012 potvrzuje, že ve srovnání tzv. komplexní zadluženosti (tj. souhrn veřejného dluhu a dluhu soukromého sektoru) je ČR na druhém místě v rámci EU (strana 14). Nejnižší komplexní dluh má Rumunsko, na třetím místě je Slovensko.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný s ohledem nemožnost zjistit plat v soukromém zaměstnání zmíněné Marie Benešové a Martina Peciny.

Marie Benešová pracuje od roku 2005 v oblasti advokacie, bývalý poslanec Martin Pecina pak od roku 2011 působí jako místopředseda představenstva a generální ředitel VÍTKOVICE NP a.s. a VÍTKOVICE POWER ENGENEERING a.s. V případě státní sféry se ovšem plat ministra vypočítává podle zákona č. 236/1995 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Ministrovi (či ministryni) náleží plat, náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné.

V případě ministerského platu je podle zmíněného zákona pod § 3a určena jako platová základna od 1. ledna 2011 do 31. prosince roku 2014 suma 51 731,- Kč násobena koeficientem 2,06. Se zaokrouhlením na stokoruny jde o plat ve výši 106 600,- Kč. V případě náhrad stanovených v § 5 jde u ministra o 30 % platové základny, tedy 15 519,- Kč.

Naturální plnění podle § 6 (a §13 v případě členů vlády) potom zahrnuje body:

“a) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,

e) ubytování v místě sídla orgánu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt,

i) zřízení a užívání jedné účastnické telefonní stanice.”

Poslední položkou je odchodné (§ 7). Na odchodné má nárok každý člen vlády, který zároveň nezastává jinou pozici představitele státu po dobu tří měsíců. Výše tohoto odchodného se odvíjí podle délky působení ve funkci. Čerstvý příklad můžeme nalézt v bývalé vládě Petra Nečase, jejíž bývalí ministři Jan Kubice, Pavel Dobeš, Kamil Jankovský nebo Martin Kuba mají na toto odchodné nárok. Jedná se o jeden měsíční plat doplněný až o maximálně čtyři další platy podle počtu let v ústavní funkci.

Kandidát TOP 09 na prezidentský post Karel Schwarzenberg ve své kampani v souvislosti s otázkou přijetí či nepřijetí společné evropské měny zdůrazňoval (např. v rozhovorech a diskuzích - IDNES, IHNED, EurActiv, ČT) především závazek České republiky euro přijmout, který vyplývá z účinných smluv, které jsou pro ČR závazné.

Jednoznačně deklarovanou ambici Karla Schwarzenberga přijmout euro do pěti let tak, jak je uvedeno ve výroku, však ze zkoumaných prohlášení a rozhovorů vyvodit nelze. Předseda TOP 09 v souvislosti s časovým horizontem pěti let hovoří o tom, že přijetí společné evropské měny je: "otázka, která bude k řešení snad za pět let." (rozhovor pro EurActiv) V pořadu Ekonomika ČT24 z 20. prosince 2012 pak Schwarzenberg např. uvádí následující:

"My jsme se k tomu zavázali. My jsme podepsali smlouvu, podle které se Česká republika v přístupové smlouvě Evropské unii zavázala. Takže to není otázka, jestli jsem pro, nebo proti. Nýbrž otázka je kdy. Tam máme bohudíky dost prostoru. Dle mého názoru teď ještě nedosáhneme ukazatelů, které by nám vůbec umožnily zažádat o přijetí do eurozóny. Obávám se, že to bude nějakých čtyři až pět let trvat. Pak bude tato otázka aktuální, pak se zahájí proces a pak rozhodne vláda, která v té době bude, a vedení národní banky, kdy bude za dlouhá léta vhodný okamžik k přijetí eura. Já bych velice varoval před tím, abychom byli nevěrohodní tím, že něco podepíšeme a řekneme – no, okolnosti se pro nás změnily, tudíž to podrobíme referendu."

Na základě výše uvedeného Skopečkův výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť, jak již bylo uvedeno výše, jednoznačně deklarovanou ambici Karla Schwarzenberga přijmout euro do pěti let nelze z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Předseda TOP 09 však zdůrazňuje závazek pro ČR euro přijmout, a právě období "za pět let" spojuje s aktuálností této otázky, kdy bychom mohli kritéria pro přijetí společné evropské měny splnit.

Vládní návrh (.pdf) zákona o úřednících stanoví určitá pravidla systematizace (v § 5 - § 8), tj. určuje základní podmínky, které musí splňovat struktura pracovních míst na úřadě.

Semelová a např. i Transparency international (ve své zprávě) kritizují, že tato struktura může být pravidelně měněna a místa úředníků mohou být rušena. Jedinou stabilní pozicí na úřadě má tak dle návrhu být místo státního tajemníka, který je (dle § 6) jmenován na 5 let. Ostatní místa však vedoucí úřadu může (dle § 5, odst. 1) reorganizovat ke konci každého kalendářního roku.