Přehled ověřených výroků

Již jednou jsme ověřili, že se v Otázkách Václava Moravce z 23. června 2013 koalice ODS, TOP 09 a LIDEM skutečně shodla na jednotné kandidátce na premiérku, kterou je Miroslava Němcová. Koalice dále 25. června oznámila, že disponuje podpisy 101 poslanců, kteří vyjádřili podporu Miroslavě Němcové.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný s ohledem nemožnost zjistit plat v soukromém zaměstnání zmíněné Marie Benešové a Martina Peciny.

Marie Benešová pracuje od roku 2005 v oblasti advokacie, bývalý poslanec Martin Pecina pak od roku 2011 působí jako místopředseda představenstva a generální ředitel VÍTKOVICE NP a.s. a VÍTKOVICE POWER ENGENEERING a.s. V případě státní sféry se ovšem plat ministra vypočítává podle zákona č. 236/1995 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Ministrovi (či ministryni) náleží plat, náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné.

V případě ministerského platu je podle zmíněného zákona pod § 3a určena jako platová základna od 1. ledna 2011 do 31. prosince roku 2014 suma 51 731,- Kč násobena koeficientem 2,06. Se zaokrouhlením na stokoruny jde o plat ve výši 106 600,- Kč. V případě náhrad stanovených v § 5 jde u ministra o 30 % platové základny, tedy 15 519,- Kč.

Naturální plnění podle § 6 (a §13 v případě členů vlády) potom zahrnuje body:

“a) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,

e) ubytování v místě sídla orgánu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt,

i) zřízení a užívání jedné účastnické telefonní stanice.”

Poslední položkou je odchodné (§ 7). Na odchodné má nárok každý člen vlády, který zároveň nezastává jinou pozici představitele státu po dobu tří měsíců. Výše tohoto odchodného se odvíjí podle délky působení ve funkci. Čerstvý příklad můžeme nalézt v bývalé vládě Petra Nečase, jejíž bývalí ministři Jan Kubice, Pavel Dobeš, Kamil Jankovský nebo Martin Kuba mají na toto odchodné nárok. Jedná se o jeden měsíční plat doplněný až o maximálně čtyři další platy podle počtu let v ústavní funkci.

Výrok ministra Chalupy je hodnocen na základě dohledaných informací o NP Šumava jako zavádějící.

Martin Bursík (tehdejší předseda Strany zelených) byl ministrem životního prostředí v 2. vládě Mirka Topolánka (koaliční vláda ODS, KDU-ČSL, SZ) a to po celou její dobu. Konkrétně byl ministrem od 9. ledna 2007 do 8. května 2009.

Údaj o sedmi stech výjimkách, které měly umožnit zasahovat i v těch zónách, kde by to jinak nebylo možné, veřejně uvádí také současný ředitel Národního parku Šumava, Jiří Mánek (Deník, Naše voda). Ten ovšem tento údaj vztahuje na období let 2007-2010, kdy Martin Bursík nebyl prokazatelně ministrem téměř polovinu z této doby. Tím pádem je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť Chalupa Bursíkovi přisuzuje odpovědnost i za období, kdy bývalý předseda Zelených nebyl v ministerské funkci.

O tom, že v době ministrování Martina Bursíka měla být bezzásahovost na Šumavě nastavena na 30 % ploch, se zmiňuje ve svém textu např. Hnutí DUHA.

Návrh důchodové reformy z dílny KDU-ČSL byl na jejich webu představen v roce 2011 (tedy před dvěma lety). Tento návrh nepočítá s druhým pilířem ve smyslu důchodové reformy Nečasovy vlády, ale pouze s možností dobrovolných soukromých úspor.

Lidoveckou petici proti vládní verzi důchodové reformy skutečně podepsalo přibližně 13 tisíc občanů, konkrétně jich bylo 13 599.

Tento výrok jsme původně špatně hodnotili jako nepravdivý. Po upozornění Radka Johna jsme hodnocení opravili a za upozornění mu děkujeme.

Radek John byl skutečně jedním z předkladatelů novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V samotném dokumentu (.pdf) s vyznačenými změnami oproti původnímu znění je hned na první stránce v § 48 ods. 1 patrné, že členy vyšetřovací komise nadále mohou být nejen poslanci.

Přehled zákonů, které předkládal Radek John (mezi nimiž je i tento zákon) najdete na stránkách Poslanecké sněmovny.

Výrok ministra spravedlnosti hodnotíme na základě dohledaných informací ohledně amnestie a problematiky vězeňství v České republice jako zavádějící.

Pavel Blažek předložil na jednání vlády 10. dubna 2013 " Měsíční zpráva o provádění amnestie ke dni 27.3.2013", což dokládá záznam (bod 11 v rámci bloku informace) z tohoto jednání.

Tento konkrétní materiál, který Blažek na vládě prezentoval, není dohledatelný, nicméně lze veřejně získat informace, které jsou aktuální k 31. březnu, tedy měly by v podstatě odpovídat tomu, co bylo prezentováno ministrem na zmíněném jednání vlády.

Podle informací ze statistik Vězeňské služby ČR bylo k 31. březnu 2013 (.pdf, strana 2) vězněno 16 226 osob, což odpovídá počtu cca 160 vězňů na 100 tisíc obyvatel.

Před amnestií odpovídal počet vězňů cca 230 na 100 tisíc obyvatel (prosinec 2012 (.pdf, strana 2) - 22 644, listopad 2012 (.pdf, strana 2) - 22 992, říjen 2012 (.pdf, strana 2) - 23 015).

Co se týče srovnání počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel, tak podle aktuálních dat z International centre for prison studies má ČR v tomto ohledu 154 osob na 100 tisíc obyvatel ve věznicích, což odpovídá přibližně údaji, který uvádí Blažek.

Maďarsko má pak na 81. místě v žebříčku 173 osob, Slovensko na 68. místě 205 lidí a Velká Británie zhruba 150 (ta však je v rámci tohoto žebříčku dělena na Anglii, Wales, Skotsko, S. Irsko). Není tedy pravdou, že by počty vězňů na 100 obyvatel byly zcela srovnatelné, např. Slovensko se od ČR odchyluje poměrně výrazně.

Evropská komise vydala takzvanou Bílou knihu (.pdf), s podtitulem „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“. Ta obsahuje opatření, která by jednotlivým členským zemím měla pomoci především s reformou důchodového systému, k zajištění přiměřeného zabezpečení pro budoucí penzisty. Jedná se však pouze o návrhy a doporučení, není tedy pro jednotlivé členské země závazná.

Evropa vydala také nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, sloužící převážně k zabezpečení pracovní mobility občanů jednotlivých členských států v rámci unie.

Jmenované oblasti však skutečně spadají převážně do kompetence národních vlád, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pražský dopravní podnik je skutečně samostatnou akciovou společností s jediným akcionářem, Hlavním městem Prahou, a to od roku 1991. Tuto informaci dokládá také záznam společnosti v obchodním rejstříku. Ve sbírce listin v obchodním rejstříku najdeme také závěrku společnosti, ze které je patrné, že Dopravní podnik je samostatná obchodní společnost a účetní jednotka.

Rozpočet města na rok 2013 pak počítá s kompenzací pro DP prostřednictvím příspěvkové organizace Ropid ve výši 10 miliard (z celkově rozpočtovaných 44 miliard výdajů města). Z toho plyne, že rozpočty obou organizací jsou odděleny, i když Praha přispívá nemalou částkou na provoz DP.

Výrok Bohuslava Svobody je dále hodnocen na základě zprávy (.doc) ratingové agentury Moody's z února roku 2010, která je jako poslední přístupná na webu Hlavního města Prahy. Tato zpráva se zcela konkrétně o Dopravním podniku zmiňuje, a to v souvislosti s okolnostmi, které rating této agentury ve vztahu k Praze oslabují.

Konkrétně se zde na straně 2 v sekci Oslabující aspekty uvádí: "Dopravní podnik jako podrozvahový závazek, který spotřebuje jednu třetinu výdajů města a 9 % čistého přímého a nepřímého dluhu města".

I přes oddělené rozpočty tedy finanční situace DPP podle Moody's, coby podrozvahový závazek, souvisí s udělovaným ratingem. Výrok Bohuslava Svobody proto hodnotíme jako zavádějící.

Vlajku EU vyvěsil (ČT) na Pražském hradě prezident Miloš Zeman společně s předsedou Evropské komise José Barrosem 3. dubna letošního roku.

20. dubna pak pro německý list Passauer Neue Presse (něm.) skutečně prohlásil, že si myslí, že v horizontu asi 5 let by Česká republika mohla do eurozóny vstoupit. Z českých médií převzal toto vyjádření např. server Aktuálně.cz.

Politický systém v USA skutečně bývá označován jako typicky prezidentský (.pdf, s. 62). Naproti tomu francouzský systém bývá označován jako poloprezidentský, nikoli prezidentský a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Důležitým rozdílem mezi těmito systémy je pak např. to, že v USA existuje výrazné oddělení moci výkonné od legislativní, prezident je hlavou exekutivy a není zde tedy přítomna funkce předsedy vlády. Ve Francii je pak moc zákonodárná s výkonnou více propojena, prezident má sice silné pravomoce (.pdf, s. 2), ale zároveň existuje i funkce předsedy vlády. Zde je zajímavostí tzv. kohabitace (.pdf, s.3), kdy se předsedou vlády může stát člen jiné strany než ze které pochází prezident.