Helena Langšádlová
A došlo ke shodě mezi koaličními stranami, která je především na tom, že Miroslava Němcová je naší společnou kandidátkou na premiérku České republiky.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Koaliční strany ODS, TOP 09 a LIDEM se skutečně shodly na kandidatuře Miroslavy Němcové na post předsedkyně vlády CR.
Za ODS informoval o tomto kroku uřadující předseda strany Martin Kuba:
"ODS považuje Miroslavu Němcovou za zkušenou političku s odpovídajícím morálním i politickým kreditem, za ženu s dlouhodobě ukotvenými pravicovými názory a člověka, který je schopný naší zemi důstojně reprezentovat i v zahraničí." Stanovisko TOP 09 vyjádřil předseda Karel Schwarzenberg:
"Proti samotné nominaci nelze nic říct. Paní předsedkyně si velmi vážím, mám ji rád a bylo by mi ctí s ní zasedat ve vládě..."
Proti nominaci Němcové nevystoupila ani třetí koaliční strana LIDEM. Toto stanovisko vyjádřila místopředsedkyně strany Dagmar Navrátilová:
"Pro mě je jméno Miroslavy Němcové příjemným překvapením, protože je reálné, že se v podstatě poprvé v historii dostane do čela vlády žena..." Jedinou překážku konsenzu na nominaci Miroslavy Němcové představovala otázka obsazení pozice předsedy Sněmovny po Němcové. I toto však již bylo vyřešeno a koalice oznámila, že dospěla ke shodě na vedení Poslanecké sněmovny v případě nástupu M. Němcové na post předsedkyně vlády ČR.
Jiří Dienstbier
Irsko mělo prostě jedny z nejnižších firemních daní v EU, stále si je drží na velmi nízké úrovni.
Výrok Jiřího Dienstbiera o firemních daních v Irsku hodnotíme jako pravdivý na základě inforamcí z Eurostatu, OECD a Worldwide-tax.
Firemní daně v Irsku (xls.) jsou od roku 2003 až do současnosti na úrovni 12,5 %. V Evropské unii má nižší sazbu pouze Bulharsko a Kypr (10%).
Tomu odpovídají i data ze zprávy Evrospké komise (pdf., anglicky, s. 10) z roku 2007 .
Tomáš Hudeček
Ta situace má nějaký vývoj a my jsme začali již před dlouhou dobou, jsou to již tři měsíce, o těch významných tématech jednat v rámci koalice a bohužel řešení těchto témat nedošlo k žádnému cíli, u některých dokonce jsme zjistili, že ty postoje jsou tak rozdílné, že to situace přirozeně přišla do té dnešní situace.
Bohužel nelze dohledat dokumenty, které by konkrétněji popisovaly jednání koalice a proto není možné výrok ověřit.
Jiří Domlátil
Já si myslím, že poplatky ve zdravotnictví v podstatě snižují důstojnost jak těch pacientů, tak těch lékařů, protože z toho lékaře nebo zdravotníka, jednou to pan doktor Hnízdil nazval, jako že to jsou vlastně jako zaměstnankyně veřejných záchodků nebo, že oni berou peníze po 30 korunách, nemá to velký ekonomický smysl.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Jan Hnízdil skutečně v minulosti regulační poplatky označil za nedůstojné, avšak spíše na straně lékařů než pacientů. Nepodařilo se nám dohledat, zda Hnízdil skutečně někdy použil přirovnání o „veřejných záchodcích".
Pro ilustraci přikládáme úryvek z Hnízdilova interview v Českém rozhlase:
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: ...Když se ještě vrátím na krok k regulačním poplatkům, vy jste říkal jednu zajímavou věc, že ta částka je nedůstojná. A překvapilo mě, že je nedůstojná podle vašeho názoru pro lékaře, jak jsem pochopil. Jan HNÍZDIL, lékař psychosomatik: Tak já jsem se skutečně nesetkal nikdy s jakoukoliv negativní reakcí pacienta. Ta částka je tak symbolická, nebo směšná, že nikdy neměl žádné námitky. Ale myslím si, že skutečně z toho psychologického hlediska manipulovat s mincemi je jako hodit někde na mostě flašinetáři pár mincí, aby zahrál.
Miloš Zeman
Nu, a jinak se snažím neustále zdůrazňovat ve svých vystoupeních a celkem jsem měl už 200 setkání od ministrů až po představitele nejrůznějších společenských organizací, 200 setkání za ty 3 měsíce.
Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako nepravdivý, neboť oficiální zdroje samotného Hradu však ukazují, že jich měl zhruba "jen" 120.
Na základě informací z webu Pražského hradu (hrad.cz), který archivuje tiskové zprávy od nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta, jsme přišli na celkový počet setkání ve výši cca 120.
Data, která ukazují počet setkání prezidenta za jeho dosavadní účinkování (na základě webu Pražského hradu) si můžete stáhnout zde.
No, a když je to naopak velvyslanec, který pro svoji zemi v tom zahraničí nikdy nic neudělal, a to ještě nemluvím o případech, kdy ji poškodil, viz například jednání pana bývalého premiéra Topolánka s panem Sarkozym, kde neobratnou depeší tehdejšího velvyslance, pana Fischera, došlo ke zbytečnému skandálu a pan Fischer má teď jít do Rakouska jako velvyslanec.
V roce 2008 došlo k úniku údajného záznamu rozhovoru (zveřejněný v Reflexu č. 48/2008) mezi tehdejším českým premiérem Mirkem Topolánkem a tehdejším francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.
Ačkoli Pavel Fischer popřel autenticitu záznamu tohoto rozhovoru, faktem zůstává, že Národní bezpečnostní úřad vydal rozhodnutí o pochybení Ministerstva zahraničí ČR a uložil mu pokutu ve výši 77 000 Kč. Nelze však říci, kdo je konkrétně zodpovědný za toto pochybení. Není možné také jednoznačně určit, do jaké míry tento incident poškodil Českou republiku.
Pavel Fischer je skutečně kandidátem Ministerstva zahraničních věcí ČR na post velvyslance ČR v Rakousku.
Ludvík Adámek
Daniela DRTINOVÁ: Tak zpátky k té mojí předchozí otázce. Vy byste tedy kladli důraz na to, aby se neztrácely ze státního rozpočtu miliardy. Takto zachráněné miliardy byste směrovali do zdravotnictví, školství, do penzijního systému, tak je to ve vašem programu. Kolik takových miliard, podle vás, by z toho mohlo vzejít? Máte na to nějakou analýzu? Ludvík Adámek: Myslím, že to byla paní ekonomka Šichtařová, která řekla, že stát vybere na mandatorní výdaje dost, dokonce ještě asi o 100 miliard víc.
Markéta Šichtařová napsala, že se ročně vinou korupce vypaří až 100 miliard korun. Pokud by tedy nebylo korupce, mohly by se tyto finance použít na mandatorní výdaje.
Tomáš Vandas
Konkrétní, já vám konkrétní pravomoc (kterou ČR ztratila - pozn. Demagog.cz), například to, že Brusel, bruselská komise bude moci přidělit kvóty České republice v počtu imigrantů.
Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "
V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.
Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "
Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."
Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.
...rozdělení u jednotlivých úředníků situace, kdy v části svého úvazku on musí spolupracovat s politikem, v části svého úvazku on nesmí spolupracovat s politikem, jedná se o tu stejnou osobu, to se dneska v Praze běžně u zhruba třetiny úředníků děje.
Výrok Tomáše Hudečka hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat podrobné informace o pracovních úvazcích úředníků na pražském magistrátě.
Ivan Bartoš
Je možnost ta referenda slučovat, tak jako ve Švýcarsku.
Pokud svůj výrok Ivan Bartoš myslel, tak, že je možno hlasovat ve více referendech zároveň, má pravdu. Ve Švýcarsku je skutečně běžnou praxí, že referenda probíhají ve stejný den.
Podle švýcarské ústavy (s. 45-46, .pdf) je také v případě, kdy občanská iniciativa navrhne částečnou změnu ústavy a splní podmínky pro referendum, možno hlasovat o dvou návrzích zároveň. Prvním je návrh občanské iniciativy a druhým může být protinávrh Federálního shromáždění, pakliže ho podá. Volič má možnost hlasovat pro oba 2 návrhy. V případě, že tak učiní má ještě možnost uvést, který návrh preferuje. Nejedná se však v pravém slova smyslu o sloučení referend, spíše o možnost vícenásobné volby.
