Přehled ověřených výroků

Výrok Michala Babáka hodnotíme na základě dohledaných informací jako zavádějící, neboť pravdivá je pouze část výroku, ve které se hovoří o pozici marketingového ředitele. Na osobních stránkách poslance Václava Kubaty nalezneme jeho životopis včetně pracovních zkušeností. Dozvíme se tak, že pan Kubata pracoval jako ředitel úseku marketingu v České spořitelně a.s. v letech 2001 až 2009. O práci v Rakousku pro ERSTE se však tento životopis nezmiňuje. Jelikož se nám nepovedlo najít ani žádné informace o tomto pracovním poměru, považujeme tuto část výroku za nepravdivou.

Na základě §124 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o provozování jeslí jako zdravotnických zařízení, hodnotíme výrok Pavla Kováčika jako pravdivý.

Jak blíže uvádí ministerstvo zdravotnictví ve svém prohlášení ze dne 21. března 2013, prezident republiky podepsal 28. února 2013 zákon, ve kterém se uvádí, že "provozování jeslí jako zdravotnických zařízení podle dosavadních právních předpisů se ukončí nejpozději do 31. prosince 2013; do té doby není dotčeno právo provozovat tato zdravotnická zařízení ve stejném rozsahu, v jakém byla provozována ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona“. Tento nový zákon tak navazuje na předešlé legislativní změny ze dne 1. dubna 2012, podle kterých již jesle nepatří mezi zdravotnická zařízení. V prohlášení je také zmíněno, že "další řešení týkající se jeslí včetně pracovněprávních postupů je plně v kompetenci jejich dosavadních provozovatelů a zřizovatelů".

Skutečnost, že od 1. ledna 2014 tak už ministerstvo zdravotnictví nebude zřizovatelem jeslí a předá tuto službu do rukou soukromníků, zdůvodňuje na zpravodajských stránkách Českého rozhlasu mluvčí ministerstva tím, že "děti, které jsou umístěny v jeslích nevyžadují zdravotnickou péči v tom smyslu, že by se jednalo o děti nemocné nebo nějak hendikepované".

Na základě dohledaných informací ze stenoprotokolů PSP ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro jasné pochopení výroku nejprve uvádíme, že Bursík mluví o zákoně o podpoře obnovitelných zdrojů energií, konkrétně pak o jeho projednávání za vlády Jana Fischera. Poslankyně Šedivá /ČSSD/, která je zde také zmíněna, předkládala při původním přijímání tohoto legislativního opatření v roce 2005 pozměňovací návrh, který se důsledkem řady faktorů stal již nadále neakceptovatelným, nicméně ten není součástí samotného výroku.

Na 73. schůzi PSP ČR 25. února 2010 při druhém čtení návrhu zákona se poslanec Plašil /ODS/ přihlásil k následujícímu pozměňujícímu návrhu: "„Čl. IIPřechodné ustanovení

Ustanovení § 6 odst. 4 věty druhé zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se při stanovení výkupních cen neužije pro ty zdroje, které mají instalovaný výkon větší než 20 MW včetně a byly uvedeny do provozu do 30. dubna 2011."

(Celý text všech pozměňovacích návrhů - .doc, které byly rozeslány 26. února 2010, jsou dostupné jako sněmovní tisk číslo 968/3).

Jelikož původní vládní návrh (.doc - Čl. II) počítal se stanovováním výkupních cen pro rok 2011 a nespecifikoval žádnou kapacitu, která by měla výjimku, popisuje časové vymezení Bursík přesně.

Poté, při třetím čtení na 75. schůzi PSP ČR 17. března 2010, k tomuto konkrétnímu návrhu vyjádřil tehdejší ministr průmyslu a obchodu Tošovský neutrální stanovisko. Stenoprotokol z jednání: " Poslanec Oldřich Vojíř: (...) tak nyní bychom hlasovali o návrhu B (pozm. návrh poslance Plašila - pozn. Demagog.cz) . Podporuji. (Ministr stanovisko neutrální.)"

Dodejme ještě, že tento pozměňovací návrh byl v následném hlasování zamítnut.

Fakt, že byl účastník debaty náměstek ministra Šolc poradcem exministra Tošovského v době přijímání zmíněné legislativy, potvrdil v OVM i on sám.

Hranice odchodu věku do důchodu je pohyblivá a může činit více i méně než 70 let. Důchodový věk v České republice se odvíjí podle roku narození (u žen ještě na základě počtu vychovaných dětí). Přesně stanovenou dobu určuje tabulka České správy sociálního zabezpečení. U ročníků mladších než 1977 se pak důchodový věk stanovuje tak, “že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.” Je tak sice pravda, že u některých ročníků může činit věk odchodu do starobního důchodu i 70 let, může to však být s ohledem na rok narození více i méně. Hodnotíme proto výrok jako zavádějící.

Výrok senátora Jirsy je hodnocen jako zavádějící. Přestože popisuje vcelku přesně reálie kolem novely volebního zákona v roce 2000, tak není pravda, že tato úprava prošla v obou komorách ústavní většinou, jak konkrétně tvrdí.

Co se týká zmíněného volebního zákona, tak v roce 2000 byl novelizován tak, že zaváděl některé nové prvky, které měly posilovat silnější strany ve volbách (např. zvýšení počtu volebních obvodů). Tato novela, která prošla zákonodárným procesem, byla prezidentem Havlem (ten nejprve zákon také vetoval) skutečně poslána k Ústavnímu soudu (.pdf - usnesení ÚS), jenž ji v roce 2001 zrušil (ne však celou).

Co se týká hlasování v obou komorách, senátor Jirsa mluví o ústavní většině. Ta je definována jako nejméně třípětinová podpora všech poslanců/přítomných senátorů. V Poslanecké sněmovně je tedy třeba pro ústavní většinu nejméně podpora 120 poslanců a v Senátu se počet mění v závislosti na počtu přítomných.

HlasováníPodpora návrhu novely vol. zákonaPoslanecká sněmovna - 3. čtení Pro 117Senát Pro 40 (ze 79 přítomných) Poslanecká sněmovna - po vetu prezidenta Pro 124

Jak vyplývá s výše přiložené tabulky, ústavní většinou novela volebního zákona prošla pouze v Poslanecké sněmovně, a to až po vetu prezidenta Havla. Klasicky ve třetím čtení nedosáhla podpora ústavní většiny ani zde. Pro doplnění uvádíme, že tento typ zákona automaticky k prosazení ústavní většinu nepotřebuje, senátor Jirsa se na ni ovšem explicitně odvolává.

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010 slibovaly některé volební průzkumy ČSSD zisk až 30%. Další lehce pod touto hranicí jako například květnový průzkum společnosti SANEP. Skutečný výsledek sociálních demokratů pak byl 22%, což je výrazně míň než v uvedených průzkumech, až do této části je tedy výrok Pavla Kováčika pravdivý.

Zavádějícím ho ale činí tvrzení o tom, že se tento trend opakoval i v krajských volbách u strany Narodní socialisté LEV21, které Jiří Paroubek v současnosti předsedá. V předvolebních průzkumech (tabulka - "Kraje ČR" a zde příslušný kraj a průzkum), které si nechávala dělat Česká televize před krajskými debatami se ani jednou nedostala strana Jiřího Paroubka tak vysoko, aby mohla získat byť jen jednoho zastupitele. Například v Karlovarském kraji se tato strana nedostala ani ze sloupce "ostatní"(pdf.str.7.) a v reálných volbách pak dostala víc hlasů, než strany které skončily v průzkumu nad ní. Konečný výsledekv krajských volbách ale byl pro tuto stranu stejně neúspěchem - Národní socialisté získali v republikovém průměru pouhých 0.5 % hlasů.

Výrok Pavla Kováčika na základě zjištěných informací z předvolebních průzkumů hodnotíme jako zavádějící. Ve volebních výsledcích a preferencích ČSSD při volbách do poslanecké sněmovny rozdíl velký byl. Ovšem při volbách do krajských zastupitelstev byli Národní socialisté LEV21 marginální stranou jak v preferencích tak v konečných výsledcích, v některých případech jí předvolební průzkumy dokonce ubraly.

Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi v §15 jmenuje řadu subjektů, kterým je určena finanční náhrada, přičemž 20 % z celkové částky je určeno jiným subjektům, než Římskokatolické církvi.

V důvodové zprávě (.pdf) zákona se mj. dočteme (str. 26): “ menší církve a náboženské společnosti by v případě naturální restituce nedostaly v podstatě žádný majetek, neboť historicky neměly v českých zemích takové postavení jako římskokatolická církev ”.

Zákon tedy přiznává menším církvím a náb. spol. právo na náhradu, kterou by nezískaly při “naturální restituci”, tedy pokud by byl přímo nahrazován ztracený majetek. Žádný majetek tím ale Římskokatolické církvi nebere. Ta je stále osobou oprávněnou žádat o svůj neprávem odebraný (apod., dle §5 zákona) majetek. Menší církve a náb. spol. získávají pouze finanční náhradu, přičemž i důvodová zpráva zákona (např. na str. 21-22) uvádí i jiné důvody pro tuto náhradu, než je náprava křivd, jako je nutnost financovat platy duchovních.

Neplatí to pro všechny, dokonce ani pro některé z největších společností.

Mládek hovoří o velkých energetických, finančních a bankovních společnostech, když zdůvodňuje návrh ČSSD zavést zvýšenou sazbu korporátní daně pro velké firmy.

Podíly společností na energetickém trhu shrnuly (byť již v r. 2012) např. Lidovky, srovnatelné údaje uvádí Ihned či přímo skupina ČEZ. Najdeme však samozřejmě i podniky, které nejen krátkodobě mimořádných zisků nedosahují, např. petrochemický Unipetrol (Ihned).

Zvláště v energetickém sektoru s velkým podílem polostátního ČEZu je pak zřejmé, že podstatná část zisku ani nemůže odejít do zahraničí, jelikož se jako dividenda vyplácí státu (Ihned). Když naopak zahraniční skupina Erste vlastní většinu akcii České spořitelny, největší české banky (dle počtu klientů, jak sama uvádí), můžeme podle výroční zprávy (.pdf, r. 2012) banky zjistit, že Erste s cca 99 % akcií (str. 48) by mohla zisk ČS prostřednictvím dividendy odvést, dividenda však ze zisku banky představuje pouze 27 % v r. 2011, 33 % v r. 2012 (str. 68).

Že některé firmy odpovídají Mládkovu výroku, je zřejmé. Jeho tvrzení ovšem nemusíme ověřovat pro každou společnost, abychom viděli, že příliš zobecňuje a tudíž zavádí.

Na základě dohledaných zdrojů, které popisují Bursíkem zmíněný systém, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Martin Bursík tento systém v pořadu popisuje také jako tzv. Contract for Difference. V Britském veřejném prostoru lze najít zdroje, které jeho tvrzení o diskuzích a nastavení tohoto systému dokládají. Např. Out-Law.com popisuje možné fungování tohoto systému. Poměrně detailně je zde uveden také cenový dopad systému na koncového zákazníka. Další zmínky lze dohledat na webu listu Guardian, Financial Times či GOV.UK (sekce Electricity market reform).

Dle aplikace Data presentation system na webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, která umožňuje vytváření vlastních tabulek, se tržby lékáren od roku 2007 od zdravotních pojišťoven za léčiva (tedy za léčiva na recept; indikátor 4911) pohybovaly (s výjimkou roku 2009, kdy tržby překročily zmiňovaných 35 miliard o 185,429 milionů korun) pod hranicí 35 miliard Kč (viz. níže uvedená tabulka).

Tržby od ZP za léčiva (v tis. Kč)

rok ČR

2007 32 219 244 2008

31 231 356 2009

35 185 429

2010

33 752 703

2011

33 987 000

Tržby lékáren za volně prodejná léčiva (tedy léky "mimo recept"; indikátor 4914) v letech 2007-2009 rostly (viz. následující tabulka).

Tržby za volný prodej (v tis. Kč)
rok ČR

2007

6 637 591

2008

7 392 259

2009

7 764 682

2010

7 482 923

2011

7 663 780

S ohledem na skutečnost, že tržby lékáren za léky na recept v roce 2010 překročily hranici 35 miliard, kterou zmiňuje Zuzana Roithová a skutečnost, že tržby za volný prodej v letech 2007-2009 rostly, hodnotíme její výrok jako zavádějící.

Doplňujeme dokument ÚZIS, který nám Zuzana Roithová zaslala jako podklady pro své argumenty. Ukazuje, že výdaje na léky na recept skutečně dlouhodobě spíše stagnují. Nezmiňuje se však o lécích "mimo recept".