Přehled ověřených výroků

Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.

Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).

V Rakousku (dle rak. ministerstva vnitra, něm.) je k návrhu kandidáta na Spolkové prezidentství potřeba získat podporu nejméně 6000 občanů. Ti mohou podporu deklarovat vyplněním prohlášení (tzv. Unterstützungserklärung) na úřadě ekvivalentním obecnímu úřadu v ČR. Notářské či soudní potvrzení je pak pouze alternativou podpisu prohlášení na úřadě. Přímo notářské potvrzení tak není nezbytné.

Výrok na základě dostupných informací hodnotíme jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat žádné zdroje, které by osobu Miloše Zemana spojovaly přímo s autorstvím pamfletu Olovo. Na druhou stranu však materiál vznikl v okruhu nejbližších poradců Miloše Zemana a jeho jméno ve spojitosti s Olovem (nikoliv jeho autorstvím) média zmiňovala - např. Idnes, který na tuto kauzu upozornil. Aféra se úzce pojí s tehdejším týmem poradců M. Zemana a to konkrétně se jmény Vratislav Šíma a Zdeněk Šarapatka. První jmenovaný byl v kauze i stíhán, ale trestní stíhání bylo zastaveno. Oba jmenovaní byli během vyšetřování kauzy postaveni mimo službu jako poradci M. Zemana

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož trestní zákoník byl přijat 8. ledna 2009 a účinnost nabyl od 1. ledna 2010.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě průzkumů veřejného mínění agentur CVVM a STEM. Tyto průzkumy pocházejí z měsíce září, října a listopadu roku 2012.

Podle agentury STEM v průzkumu zveřejněného dne 5. října 2012 důvěra ve vládu stále klesá. Na otázku „důvěřujete následujícím institucím?“ v případě vlády zvolilo možnost „určitě ano“ a „spíše ano“ 17 % dotázaných. 83 % pak zvolilo „určitě ne“ a „spíše ne“.

Ve druhém dokumentu (.pdf, str. 2) „Důvěra ústavním institucím v říjnu 2012“ společnosti CVVM z 24. října 2012 můžeme vidět nízkou důvěru ve vládu ČR. Důvěřuje ji 12 % respondentů. Nespokojeno se současnou politickou situací je pak 81 % dotázaných.

Pro doplnění: Posledním průzkumem z 20. listopadu 2012 od agentury STEM je spokojenost s politickou situací. Zde je spokojeno (možnosti „spíše ano“ a „určitě ano“) 8 % respondentů, zbylých 92 % je nespokojeno. Zde však průzkum není rozdělen na jednotlivé instituce. Z následujících informací tedy můžeme hodnotit výrok Zuzany Roithové za pravdivý.

Přehled nobelistů od roku 1969, i s relativně podrobných popisem jejich hlavního přínosu, nabízí dokument (.pdf; s.j.) zpracovaný Ekonomickým ústavem Slovenské akademie věd. Ačkoliv je dokument velmi podrobný, bohužel se autoři u všech laureátů nevyjádřili k jejich přináležitosti k určité ekonomické škole, a proto nelze výrok Miloše Zemana potvrdit ani vyvrátit. Na oficiálních stránkách Nobelovy ceny také nelze dohledat podrobnější informace o jednotlivých laureátech.

Srovnání komplikuje fakt, že jednotlivé studie zabývající se mírou recidivy v jednotlivých zemích používají při výzkumu jinou metodologii a rovněž parametry nastavení výzkumu, jako zkoumaný vzorek, či zkoumané časové rozpětí jsou zcela jiné a tak je velmi obtížné, ne-li nemožné tyto výsledky navzájem porovnat a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pokud bychom se i tak do srovnání pustili, záleželo by s jakou zemí bychom ČR porovnávali. Podle Zprávy o stavu lidských práv v České republiceza rok 2011 je procento recidivy v ČR asi 65% (.pdf; str. 11). Pokud budeme porovnávat např. s Norskem, které má recidivu asi 20% nebo s dalšími severskými zeměmi, ve kterých se recidiva pohybuje mezi 24%- 31%, tak ČR v tomto srovnání vychází hůře. Avšak pokud srovnáme např. s Irskem, kde se míra recidivy pohybuje kolem 50% nebo s USA kde činí 67,5%, není větší míra recidivy v ČR již tak zřejmá. Takové srovnání však, jak již bylo naznačeno výše, díky odlišnostem v metodice výzkumů, dle našeho názoru není relevantní.

Výrok hodnotíme jako pravdivý ."Návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů vypracovala již v roce 2003 vláda vedená premiérem Vladimírem Špidlou. Sněmovna zákon schválila až v roce 2005, navíc jej částečně pozměnila.. Zákon tehdy odhlasovali poslanci vládní koalice (ČSSD, KDU–ČSL a US–DEU) a komunisté". Vláda P. Nečase přehodnotila svůj původní plán na snížení kompenzace zdražování výkonným energie z původních 11,7 miliard Kč na 9,7 miliardy a rozhodla se setrvat při původní částce - dodatečně tedy přidali zdroje. Částka 44 miliard představuje souhrnné náklady, ze kterých jsou podporováne obnovitelné zdroje energií.

Na základě dohledaných informací o zisku mandátu obou premiérů v roce 1992 a schváleného zákona o rozpadu ČSFR hodnotíme výrok jako pravdivý.

Petr Nečas byl zvolen ve volbách v červnu 1992 do České národní rady v Severomoravském kraji.

Životopis Roberta Fica uvádí, že byl jako poslanec zvolen také v roce 1992 do Národní rady Slovenské republiky.

Oba premiéři tak byli členy národních parlamentů od voleb v roce 1992. K samotnému rozdělení pak došlo na základě Zákona o zániku ČSFR (25. listopadu 1992).

Zákon č. 218/2002 byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na stranu druhou je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.