Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že Andrej Babiš v debatě (video, 30:03) mluvil o tom, že vláda Petra Fialy „zaspala“ a plán na zastropování cen elektřiny představila až v polovině září. V této souvislosti pak uvádí, že současný kabinet „nevyřešil“ zastropování cen plynu.

K zastropování cen plynu sice nedošlo v případě velkoodběratelů, vláda nicméně v pondělí 12. září představila pravidla pro zastropování cen elektřiny i plynu pro maloodběratele. Premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že maloodběratelé – tedy domácnosti, živnostníci a drobní podnikatelé – zaplatí za silovou elektřinu maximálně šest korun za jednu kilowatthodinu (kWh) včetně DPH, plyn pak má stát maximálně tři koruny za kWh. Předseda vlády pak tuto informaci zopakoval i na tiskové konferenci, která se konala 14. září.

Při přepočtu na jednu megawatthodinu (MWh) byl cenový strop pro plyn stanoven na tři tisíce korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu upřesnilo, že se zastropování týká „všech subjektů připojených na hladinu nízkého napětí“, a to „včetně malých a středních podniků“ s ročním odběrem plynu do 630 MWh.

Pro úplnost uveďme, že vláda na tiskové konferenci konané 14. září představila také podobu a výši pomoci pro zasažené podniky, které spadají do kategorie velkoodběratelů elektřiny a plynu. Petr Fiala řekl, že dle tohoto návrhu budou moci čerpat pomoc malé a střední firmy, kterých se nedotkne zastropování cen energií oznámené 12. září. Nejedná se ovšem o zastropování cen, za které podniky energie nakupují, ale o finanční kompenzace. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu má být v rámci tohoto programu alokováno 30 miliard korun.

Na závěr tedy shrňme, že vláda nepředstavila plán na zastropování cen plynu pouze v případě velkoodběratelů. Kabinet Petra Fialy však oznámil zastropování cen plynu u maloodběratelů, jejichž roční odběr plynu nepřesáhne 630 MWh. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že novelu energetického zákona, která vládě umožňuje zastropovat ceny energií, schválila Poslanecká sněmovna 16. září. Prezident Miloš Zeman pak zákon podepsal 21. září, tedy den před konáním superdebaty. K zavedení omezení cen pak musela vláda vydat nařízení, v němž 5. října stanovila maximální cenu elektřiny a plynu na výše uvedené hodnoty. Podle předsedy vlády by se snížené ceny měly projevit již v zálohách za listopad, jak Petr Fiala uvedl také na zmíněné tiskové konferenci ze 12. září.

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že podle vyjádření (video) ministryně obrany Jany Černochové ze začátku října hodnota vojenského materiálu, který byl letos vyvezen z Česka na Ukrajinu, přesáhla již 47 mld. Kč. Přímo stát Ukrajině poskytl techniku a vojenský materiál v hodnotě 4,2 mld. Kč.

Výši této pomoci Ukrajině ze strany státu nicméně kritizuje opozice, například expremiér Andrej Babiš, který na toto téma již v červnu prohlásil: „Buďme solidární, pomáhejme, ale nesmíme ohrozit obranyschopnost naší země. Humanitární pomoc ve všech formách je samozřejmě na místě. Do dodávek zbraní na Ukrajinu už ale český stát investoval 3,5 miliardy a ministryně chce vládu požádat o dalších 700 milionů.“

Ministerstvo obrany však dlouhodobě zastává postoj, že je nutné v pomoci Ukrajině pokračovat. Již v květnu však zároveň představitelé ministerstva dodávali, že tomu tak ale nesmí být „za cenu ztráty obranyschopnosti České republiky“. Podobně se vyjadřovala i samotná Jana Černochová například v září, kdy uvedla, že pomoc Ukrajině ze strany státu nijak neohrožuje bezpečnost a obranyschopnost republiky.

To, že státní pomoc Ukrajině „nijak nesnižuje“ schopnost české armády bránit zemi, pak v září zmiňoval také náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka na oficiálním twitterovém účtu Armády ČR:

Jeden z bojů, který se na ukrajinském území odehrál, byla bitva o Mariupol, která trvala od začátku války 24. února 2022 až do 20. května. Kvůli ruskému ostřelování bylo dle ukrajinských úřadů zničeno asi 95 % všech budov. Nejdéle odolávajícím místem byla oblast oceláren Azovstal, odpor vedl ukrajinský pluk Azov, spolu s dalšími ukrajinskými silami. I tito vojáci se nakonec po týdnech odporu na rozkaz ukrajinského velení také vzdali. Přibližně 2,5 tisíce ukrajinských vojáků, včetně zhruba 900 přímo z pluku Azov, tak padlo do zajetí Rusů. Dle dostupných informací měli být tito vojáci drženi na území samozvané Doněcké republiky a čekal je soud.

21. září ukrajinské úřady oznámily, že Rusko osvobodilo 215 ukrajinských zajatců, kteří bojovali o Mariupol, včetně členů pluku Azov. Kyjev výměnou za ně propustil 55 ruských zajatců a Viktora Medvedčuka, prorusky orientovaného ukrajinského politika. Součástí dohody bylo i to, že pět vojenských velitelů, včetně velitele pluku Azov Denyse Prokopenka a jeho zástupce Svjatoslava Palamara, bude až do konce války pobývat v Turecku.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že v případě propuštění ukrajinských velitelů šlo o výsledek osobní dohody mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O tom, že Turecko pomohlo dojednat výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou, tehdy informovala například agentura Reuters, ale i turecké zpravodajské servery. Sám prezident Zelenskyj poté tureckému prezidentovi Erdoganovi poděkoval na svém twitteru „za jeho vedoucí roli v osvobození našich lidí“. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Již v první polovině února 2022 ruské námořnictvo provádělo u jižního pobřeží Ukrajiny v Azovském a částečně Černém moři údajná vojenská cvičení a de facto převzalo nad těmito částmi kontrolu. O několik dní později poté došlo k přímému napadení ukrajinského území Ruskem.

Ovládnutím námořního prostoru v Černém moři začala ruská blokace ukrajinských přístavů, které byly naplněné obilím. Pro kontext zmiňme, že v roce 2021 byla Ukrajina 4. největším exportérem obilí na světě a například Světový potravinový program, který pod záštitou OSN poskytuje humanitární pomoc, odebírá 40 % pšenice právě z Ukrajiny. Kvůli blokádě přístavů by tak mohl mj. podle generálního tajemníka OSN Guterrese hrozit hladomor v některých zemích afrického kontinentu.

Po dobu blokády se objevovaly zprávy, že Rusko nejenže blokuje přístavy, ve kterých je obilí uloženo, ale že také samotné obilí pocházející od místních farmářů krade a převáží na poloostrov Krym, který Rusko protiprávně anektovalo již v roce 2014.

22. července 2022 došla ukrajinská a ruská strana k dohodě o obnovení vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Dohoda byla zprostředkována Tureckem a OSN, podepsána byla v Istanbulu.

V rámci této dohody by měly lodě s obilím pod kontrolou ukrajinských lodivodů bezpečně proplouvat Černým mořem a dále přes průliv Bospor na severozápadě Turecka, čímž by měly získat přístup na světový trh. Lodě, které plují zpět na Ukrajinu by měly být před příjezdem kontrolovány ukrajinskými, ruskými a tureckými úřady, aby se ujistily, že se do země nepašují zbraně. Doplňme, že dohoda se vztahuje např. i na vývoz olejnatých semen.

Turecko se tedy stalo jakýmsi mediátorem při jednáních o částečném uvolnění blokády a pomohlo dostat ukrajinské obilí na globální trhy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pojem teroristický stát je v jednotlivých zemích světa vnímán různě. Některé země ho mají zakotvený ve svém právním systému. Pokud se země na takovém seznamu ocitne, vyplývají z toho pro ni různé důsledky. V případě mezinárodních organizací je však situace složitější. Na půdě Organizace spojených národů (OSN) se již řadu let (.pdf, str. 17) diskutuje o schválení Všeobecné konvence o mezinárodním terorismu, která by mohla pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ zavést. Žádný z návrhů tohoto dokumentu však ještě nebyl schválen, mimo jiné kvůli tomu, že se státy OSN nemohou shodnout na definicích jednotlivých pojmů.

Doplňme, že svůj seznam států podporujících terorismus mají například Spojené státy a Kanada (.pdf). Evropská unie ale takovou legislativu nemá. Upřesněme, že americká legislativa používá termín „State Sponsors of Terrorism“, v překladu tedy státy sponzorující či podporující terorismus. V současné době jsou na tomto seznamu čtyři země – Kuba, Severní Korea, Sýrie a Írán. Pokud se stát na tomto seznamu ocitne, američtí podnikatelé na jeho území nemohou investovat nebo s ním země může omezit diplomatické styky. Spojeným státům by zařazení Ruska do tohoto výčtu umožnilo také uvalit druhotné sankce na osoby nebo společnosti obchodující s ruskými vládními podniky, státními bankami a podobně. Dopady těchto opatření by podle některých odborníků mohly být pro Rusko velmi vážné.  

Mezinárodní pracovní skupina zabývající se ruskými sankcemi, která vznikla při Stanfordově univerzitě, ve svém doporučení (.pdf, str. 2) například zmiňuje, že by země měly označit Rusko jako stát sponzorující terorismus, a USA a Kanada by tak měly učinit „v souladu se svou existující legislativou“. Uveďme, že Ukrajina v září žádala USA, aby Rusko zařadily na svůj seznam. K tomuto kroku ovšem Spojené státy prozatím nepřistoupily. Kromě Ukrajiny Rusko za teroristický stát označily také další země, např. Estonsko, Litva a Lotyšsko. 

Na závěr tedy uveďme, že v mezinárodním právu není pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ definován (.pdf, str. 97), i když se o jeho zavedení na půdě OSN diskutuje řadu let. K označení daného státu za teroristický většinou přistupují státy (či EU) samy skrze vlastní legislativu či rezoluce a samy poté určují sankce nebo další opatření. 

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

O uskutečnění letošního cvičení sil jaderného odstrašení, známého také jako „Steadfast Noon“, informoval 11. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci před zasedáním aliančních ministrů obrany. Jak ve své řeči sám Stoltenberg uvedl, jedná se o plánovanou každoroční událost. Zmínil také, že cvičení je naplánováno na „příští týden“, tedy týden od 17. října.

Cvičení se účastnily armády 14 států Severoatlantické aliance, včetně stíhacích letounů, které jsou schopné nést i jaderné hlavice. Upřesněme, že manévry probíhají bez přítomnosti jaderného arzenálu. Cvičení, při kterém jednotky NATO trénují obranu spojenců, trvá jeden týden a každý rok ho pořádá jiná země NATO.

NATO běžně nezveřejňovalo přesné místo konání cvičení, v roce 2020 však Stoltenberg udělal výjimku, když navštívil leteckou základnu v Nizozemí před uskutečněním cvičení. Minulý rok se cvičení Steadfast Noon uskutečnilo nad jižní Evropou, letos se pak odehrálo v Belgii, Velké Británii a nad Severním mořem.

Co se týče plánování letošního cvičení jednotek NATO, Jens Stoltenberg na tiskové konferenci také uvedl, že cvičení bylo naplánováno již před invazí na Ukrajinu. Cvičení tedy probíhají každoročně a plánují se dlouhodobě. Z těchto důvodů výrok Jaroslava Bžocha (ANO 2011) hodnotíme jako pravdivý.

Údaje o počtech vojáků, které Rusko v rámci války na Ukrajině ztratilo, v posledních měsících zveřejnilo hned několik zdrojů. Objevují se údaje o počtech vojáků, kteří ve válce padli a také celkové počty „ztrát“, tedy padlých a zraněných vojáků. Jelikož Jan Bartošek mluví obecně o ztrátách, zaměříme se v následujících odstavcích primárně na tento širší ukazatel.

Údaje o lidských ztrátách zveřejňují obě bojující strany, tedy Ukrajina i Rusko, tyto informace je ale nutné vzhledem k probíhající válce brát s rezervou. Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil pravidelně zveřejňuje počty „zlikvidovaných“ (tedy padlých) ruských vojáků. K 11. říjnu 2022 se podle ukrajinské strany jednalo o 52 650 vojáků. Již v červenci ukrajinské oficiální zdroje mluvily o tom, že Rusko ztratilo 115 tisíc vojáků (z nich 36 tis. padlo).

Ruská strana konkrétní čísla pravidelně nezveřejňuje, dohledali jsme pouze vyjádření z března a poté září 2022. 25. března zástupce náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil přiznal 1 351 padlých a 3 825 zraněných vojáků, 21. září se pak ruský ministr obrany Šojgu zmínil o 5 937 padlých. Představitelé samozvané „Doněcké lidové republiky“ 14. října uvedli, že od začátku ruské invaze bylo zraněno 14 090 jejich vojáků, dalších 3 351 padlo.

Reálnější a aktuálnější odhad ruských ztrát pak nabízí další zahraniční zdroje. Podle náměstka amerického ministra obrany Colina Kahla ztratilo Rusko do začátku srpna přibližně 70–80 tisíc vojáků. Na konci července byli podle členky amerického Kongresu američtí zákonodárci Bidenovou administrativou informováni o tom, že Rusko ztratilo 75 tis. vojáků. O týden dříve odhadoval ředitel CIA William Burns počet ruských ztrát na 60 tisíc.

V polovině července mluvil v rozhovoru pro BBC náčelník britského obranného štábu Tony Radakin o cca 50 tisících padlých či zraněných ruských vojácích. Britský ministr ozbrojených sil James Heappey o měsíc později hovořil o čísle 80 000.

Doplňme, že nezávislý ruský web Mediazona ve spolupráci s BBC průběžně zveřejňuje počty padlých vojáků, jejichž totožnost se jim podařilo ověřit z otevřených zdrojů. Nejedná se tedy o reálný počet padlých, pouze přehled těch úmrtí, která jsou prokazatelná. K 7. říjnu 2022 Madiazona uvádí 7 184 padlých.

Jednotlivé zdroje se tedy na konkrétním počtu ruských ztrát neshodují, vícero z nich ale zmiňuje padlé a zraněné vojáky v řádu desítek tisíc. Výrok Jana Bartoška proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že senátor Jiří Dušek hovoří o negativním vztahu Andreje Babiše k českému Senátu. V kontextu výroku poukazuje na to, že Babiš Senát v minulosti opakovaně kritizoval, nicméně i přesto v několika případech do Senátu sám přišel. Konkrétně pak tvrdí, že byl Andrej Babiš na schůzích Horní komory nejvýše pětkrát.

Upřesněme, že Jiří Dušek mluví (audio, čas 2:38) o Babišově účasti během svého senátorského mandátu, který mu začal 15. října 2016. První schůze Senátu v novém složení se po tehdejších volbách konala v listopadu (.pdf) téhož roku. Za toto období, dle záznamů ze schůzí Senátu, vystoupil Andrej Babiš na plénu celkem 9x. Jako příklad zde uvedeme záznam z prvního a posledního senátního vystoupení Andreje Babiše za posledních 6 let.

Andrej Babiš se tedy schůzí Senátu během mandátu Jiřího Duška účastnil častěji, než tvrdí Dušek. Konkrétně Babiš přišel na devět senátních schůzí a není tedy přesné, že by se účastnil nejvýše pěti jednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.