Přehled ověřených výroků

V rozhovoru pro server Info.cz mluvil ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) kromě jiného také o schopnosti České republiky čerpat evropské dotace. Předseda Pirátů se o této problematice zmiňoval v kontextu hospodaření minulé vlády. Navzdory tomu, že vláda Andreje Babiše podle něj slibovala spoustu věcí, na které ve výsledku neměla dostatek finančních prostředků, v žebříčku čerpání evropských dotací posunula ČR na vyšší příčky.  

V následujícím se proto zaměříme na to, jak se v minulosti České republice dařilo dotace Evropské unie čerpat a zda v současnosti skutečně v žebříčku, který hodnotí, jak rychle čerpají členské státy peníze z fondů EU, obsadila 9. místo. Doplňme, že žebříček zohledňuje prostředky reálně proplacené Evropskou komisí z fondů EU jednotlivým zemím, a to za jedno programové období, které trvá 7 let. V současnosti dobíhá období 2014 až 2020, na vyčerpání všech peněz z tohoto programu má totiž Česká republika prostor (.pdf, str. 2) až do konce roku 2023. Pro toto období má k dispozici přibližně 25 miliard eur (v přepočtu cca 660 miliard korun). Nové období budou ohraničovat roky 2021 a 2027.

Z veřejně dostupných informací vyplývá, že např. během roku 2017, tedy v průběhu programového období 2014–2020, se Česká republika z 23. příčky hodnocení rychlosti čerpání dotací posunula na 18. V listopadu roku 2019 se vyšplhala ještě o jednu výš, přičemž jí Evropská komise v tu dobu proplatila již 37,7 % ze všech evropských prostředků určených pro ČR na dané období. První místo tehdy patřilo Finsku, kterému se v tu dobu podařilo vyčerpat již přes 60 % dotací. 

Ke konci května roku 2020 pak Česko zvýšilo tempo čerpání dotací a v žebříčku postoupilo o čtyři místa vpřed, na 13. pozici. Dostalo se tak do první poloviny zemí EU. Do konce května 2020 se českým příjemcům dotací vyplatilo přibližně 50 % celkových prostředků pro období 2014–2020. Ke konci listopadu 2020 to bylo přes 58 % všech dostupných prostředků, což Česko posunulo na 12. místo.

Na konci září 2021 ČR obsadila opět 12. příčku díky 66 % vyčerpaných evropských dotací. Na konci října téhož roku to pak bylo více než 70 % a země tak postoupila mírně vpřed, na 11. pozici.

Na 9. místo Česko dosáhlo na konci roku 2021. Českým příjemcům dotací se tehdy vyplatilo již 73 % prostředků. Podle webu DotaceEU, který spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj, je to dosud nejlepší umístění v tomto srovnání. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Evropská komise 8. března 2022 schválila návrh (.pdf) Akce soudržnosti pro uprchlíky v Evropě (CARE). Cílem tohoto programu je uvolnit finanční prostředky EU a zvýšit flexibilitu jejich využití tak, aby členské země Unie mohly poskytnout mimořádnou podporu lidem, kteří prchají před ruskou invazí na Ukrajině.

Zmíněný návrh obsahuje mimo jiné změnu ohledně čerpání peněz z evropských fondů. Tisková zpráva Evropského parlamentu uvádí, že země EU budou moci využít v souvislosti s uprchlickou krizí peníze z fondů politiky soudržnosti z období 2014 až 2020, „které dosud nebyly přiděleny nebo vyčerpány“.

Upřesněme, že objem peněz, které státy mohou z evropských fondů čerpat, je vždy určen na konkrétní období. Současné programové období se vztahuje k letům 2021 až 2027, minulé trvalo od začátku roku 2014 do konce roku 2020. Ministerstvo pro místní rozvoj na svém webu uvádí, že klíčovými nástroji politiky soudržnosti, o níž hovoří návrh CARE, jsou tzv. Evropské strukturální a investiční fondy. Mezi ně spadá Fond soudržnosti, který je určen na podporu chudších států Evropské unie, včetně České republiky, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond.

Návrh CARE 16. března schválila Rada Evropské unie a 24. března i Evropský parlament. EU v návrhu CARE např. rozšířila možnost využití prostředků z fondů politiky soudržnosti z období 2014–2020 i v účetním období let 2021–2022. Členské státy a regiony EU také budou moci využít zdroje z Evropského fondu pro regionální rozvoj nebo z Evropského sociálního fondu „pro jakýkoli druh opatření na podporu lidí prchajících z Ukrajiny“, především na dočasné ubytování, zásobování potravinami a vodou, lékařskou péči nebo vzdělávání. Jedním z cílů návrhu bylo kromě jiného i zjednodušit úpravy programů a proces podávání zpráv – možnost využít financování z některých fondů tak např. „nebude vyžadovat rozhodnutí Komise“ a členské státy budou mít jen povinnost Evropskou komisi uvědomit. Na začátku dubna poté tyto legislativní změny vstoupily v platnost.

Dodejme, že Ivan Bartoš dříve také upozorňoval na to, že v případě Česka je už většina dosud nevyčerpaných peněz z fondů (za období 2014–2021) vázána konkrétními smlouvami. „Přestože Česká republika má většinu prostředků z evropských fondů již přidělenou konkrétním žadatelům, intenzivně prověřujeme možnosti návrhu v našich programech a možnosti pro partnery v regionech. Tato opatření mohou rychle pomoci jednotlivým regionům, ale zároveň je potřeba vnímat dlouhodobější dopady,“ uvedl k věci 10. března Ivan Bartoš. V námi ověřovaném rozhovoru Bartoš dále řekl, že východiskem by bylo využít miliardu eur z mimořádného fondu obnovy Evropské unie.

Na závěr uveďme, že Ivan Bartoš ve výroku mírně nepřesně zmiňuje, že minulé programové období skončilo v roce 2021. Období nicméně skončilo koncem roku 2020 a od ledna 2021 již běželo programové období nové. Shrňme, že Evropská komise na ruskou invazi na Ukrajině, která začala 24. února 2022, a na následnou uprchlickou vlnu, skutečně reagovala poměrně rychle a legislativní návrh CARE předložila 8. března. Balíček také opravdu urychluje možnost využití prostředků z evropských fondů, které byly původně určeny pro období let 2014–2020. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že v rámci Evropské unie funguje tzv. víceletý finanční rámec, který určuje rozpočtové priority EU vždy na 7 let (od roku 1993) a pro každou z priorit stanovuje horní limit výdajů pro jednotlivé roky. Na základě těchto finančních plánů se poté každý rok vytváří rozpočet EU, který musí splňovat tyto přijaté limity. Minulé programové období se odehrálo mezi lety 2014–2020, to současné se týká období 2021–2027.

Období 2014–2020

Minulé sedmileté programové období, v jehož rámci Česko z fondů EU dostalo k dispozici přes 655 miliard korun, skončilo na konci roku 2020. Díky tzv. pravidlu n+3 má nicméně Česká republika čas vyčerpat finance vyčleněné pro rok 2020 až do konce roku 2023.

Ze statistiky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) z 28. února 2022 vyplývá (.pdf, str. 3), že již bylo rozhodnuto o alokování téměř 700 miliard korun, což je dokonce o 6,6 % více, než jsou dostupné prostředky. MMR pro Demagog.cz uvedlo, že se jedná o „záměrné přezávazkování programů“, aby nakonec – např. kvůli chybám v žádostech – došlo k vyčerpání všech prostředků. Téměř 500 miliard, tedy zhruba 75 %, se pak již přímo proplatilo příjemcům dotací.

Dodejme, že na webu Ministerstva pro místní rozvoj lze stále ještě nalézt otevřené dotační výzvy, z nichž je možné získat prostředky z fondů EU, které byly přiděleny Česku na období 2014–2020.

Období 2021–2027

Pro Česko bylo v rámci evropského rozpočtu na období 2021–2027 určen zhruba bilion korun z unijních prostředků. Tato částka se skládá jak z financí určených na Národní plán obnovy (180 mld. Kč), které mají sloužit k zotavení ekonomik z koronavirové krize, tak z fondů pro zemědělce a na rozvoj venkova (200 mld. Kč). Největší část, přesněji 550 miliard korun (.pdf), bude moci Česká republika čerpat prostřednictvím fondů tzv. politiky soudržnosti. Upřesněme, že politika soudržnosti neboli kohezní politika slouží ke snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony Evropské unie. Méně rozvinuté státy a regiony tak získávají větší množství peněz. Česko má také k dispozici prostředky na transformaci energetiky z Modernizačního fondu, který nicméně běží mimo tento sedmiletý rozpočet. Během 10 let by jeho prostřednictvím měla ČR získat až 150 miliard korun.

Uveďme, že Česká republika již rozhodla o rozdělení peněz v rámci českého Národního fondu obnovy do jednotlivých oblastí. Stejně je tomu i v případě prostředků, které jsou na období 2021–2027 pro Česko vyčleněné z fondů politiky soudržnosti, jak nám ukazuje tabulka níže.

Informace o rozdělení prostředků ze zbývajících evropských fondů, tedy Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského zemědělského záručního fondu, se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat v souhrnné podobě. Uveďme však, že finance z těchto fondů tvoří jen necelou čtvrtinu z celkového objemu peněz, které Česká republika z EU v období let 2021–2027 může získat.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš ovšem v souvislosti se současným programovým obdobím používá pojem „projekty“. Projekt je nicméně až konkrétní záměr na získání některé dotace, který vytvářejí žadatelé o dotaci, např. obce, kraje, podniky, vysoké školy atd. Konkrétní projekty jsou však dohledatelné pouze za období 2014–2020. Pro současné období nejsou zatím otevřeny ještě ani dotační výzvy. Tyto slouží k tomu, aby v nich zájemci mohli zažádat o dotaci pro konkrétní projekt.

Na závěr shrňme naše hodnocení. O rozdělení prostředků z minulého dotačního období příjemcům skutečně již bylo rozhodnuto, ačkoliv se zatím proplatilo jen 75 % financí, jež má ČR od Evropské unie k dispozici. Co se týče současného období, Česko již u většiny prostředků (jmenovitě u prostředků z Národního fondu obnovy a z fondů politiky soudržnosti) naplánovalo, do jakých jednotlivých programů budou směřovat. Toto naplánování, či „zaplánování“, o němž ve výroku mluví Ivan Bartoš, se nicméně netýká přímo jednotlivých projektů. Vzhledem k této nepřesnosti tedy výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Nejprve si uveďme kontext výroku. Válka na Ukrajině, která způsobuje příliv uprchlíků do Česka, trvá již déle než měsíc. Od počátku ruské invaze 24. února do Česka podle odhadů přišlo okolo 300 tisíc uprchlíků. Ministr Bartoš hovoří o tom, že dobrý způsob, jak získat od Evropské unie v souvislosti s uprchlickou krizí peníze, je využít tzv. fond obnovy. Dle svého vyjádření proto navrhl, aby z fondu Česko pro tyto účely využilo jednu miliardu eur.

Upřesněme, že jako evropský fond obnovy se označuje nástroj Next Generation EU, který odsouhlasily v červenci roku 2020 všechny státy Unie. Cílem fondu je zmírnit dopady pandemie koronaviru, přičemž velký důraz se klade na zelenou politiku. Země Unie mají v rámci nástroje Next Generation EU k dispozici dohromady 750 miliard eur (v cenách roku 2018), přesněji mohou získat 390 miliard eur ve formě grantů a 360 miliard eur ve formě půjček.

Tyto prostředky mohou jednotlivé země čerpat prostřednictvím 7 programů. Suverénně největší objem peněz přitom připadá na Nástroj pro oživení a odolnost, a to 672,5 miliard eur. Česko z něj má získat 179 miliard korun ve formě grantů. Doplňme, že peníze z Nástroje pro oživení a odolnost mohou unijní státy čerpat poté, co připraví svůj národní plán obnovy. Ke schválení českého národního plánu obnovy došlo ze strany EU v září roku 2021.

Podle České tiskové kanceláře řekl Ivan Bartoš 18. března novinářům v Bruselu, že „Česko by chtělo využít miliardu eur (24,9 miliard korun) z mimořádného fondu obnovy Evropské unie na stavbu ubytování a další náklady spojené s péčí o lidi prchající z Ukrajiny před ruskou invazí.“ O den dříve uvedl ministr Bartoš to samé na svém Twitteru.

Pokud by Česko chtělo využít peníze z fondu na jiné, než na dříve schválené účely, je podle analytika Nilse Redekera z Jacques Delors Centre v Berlíně možné národní plán upravit. Kritéria se dle něj ale měnit nemohou, stejně jako celkový objem peněz, se kterým národní plán počítá. Dojít by tak mohlo jen k přesunu financí z jedné kapitoly plánu do jiné.

Horská služba spadá pod resort Ministerstva pro místní rozvoj ČR, a proto je ministrem Ivanem Bartošem zmiňována společně s hotely a lázněmi. V tiskové zprávě ze 14. března Ministerstvo pro místní rozvoj ČR oznamuje, že Horská služba ČR poskytne některé prostory k ubytování uprchlíků z Ukrajiny. Blíže nespecifikuje, o jaké prostory se jedná. V této tiskové zprávě se také zmiňuje, že pokračují práce na možnosti zapojení lázní s volnými kapacitami, které by za přispění státu poskytly pro uprchlíky ubytování.

Hotely a lázně se skutečně do poskytování dočasného ubytování zapojily. Více než 70 ukrajinských uprchlíků nalezlo azyl například v Nových lázních v Teplicích, které poskytují i jídlo a další materiální pomoc. Ubytování pro uprchlíky nabídly i Lázně Bohdaneč nebo Luhačovice. Podle Deníku k „podobné praxi přistoupily skoro všechny lázně v Česku.“

Dalších 50 míst pro uprchlíky z Ukrajiny nabídl i hotel Šumava v Horšovském Týně na Domažlicku. Hotel Styria ve Chvalovicích poskytuje pomoc v podobě dočasného ubytování, stravy, léků a podobných k životu nezbytných věcí. K poskytování ubytování se připojila taktéž síť hotelů Pytloun. 6. března uvedl prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek, že hotely již poskytly uprchlíkům několik tisíc lůžek zdarma.

Ministr Bartoš také uvedl, že hotely a lázně měly poskytnout své kapacity na měsíc. Česká tisková kancelář vydala 11. března článek, ve kterém Václav Stárek tvrdí, že hotely mohou poskytnout svá lůžka uprchlíkům zhruba na měsíc, tedy do začátku dubna. Členy Stárkovy Asociace jsou i některá lázeňská zařízení. Námi zmíněné Nové lázně v Teplicích zase uvedly, že „můžeme z našich zdrojů pomoci po dobu zhruba jednoho měsíce“.

Dodejme, že 9. března rozhodla (.pdf) vláda o vyplácení příspěvku na kompenzaci za ubytování uprchlíků. Za dospělého činila částka 180 Kč, za dítě 100 Kč. 16. března následně schválila (.pdf, str. 2) zvýšení příspěvku na 200 až 250 Kč podle typu ubytovacího zařízení. Kompenzace mohou být vypláceny i zpětně do 24. února, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu, pokud ubytování zajišťuje kraj. Příspěvky poskytne vláda jen tomu, kdo má s krajem dohodu nebo uzavřenou smlouvu.

Programové prohlášení vlády Petra Fialy valorizaci životního minima a rodičovského příspěvku opravdu zmiňuje. Je zde přesně napsáno: „Zvážíme zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, např. u rodičovského příspěvku nebo životního minima.“ Tuto větu nalezneme v kapitole Sociální a rodinná politika.

V programovém prohlášení současné vlády se tedy přímo píše, že se „zváží" zavedení systému valorizace. Kabinet Petra Fialy neuvedl, že se tak určitě stane, ale pouze se nad touto možností zamyslí. Námi hodnocený výrok ministra Bartoše ale vyznívá jinak. Ivan Bartoš totiž řekl, že podle programového prohlášení vláda automatickou valorizaci zavede. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Dodejme, že ministr Bartoš následně zmínil: „Je to ale plán na čtyři roky, a představa, že to zavedeme v momentě krize, za pár týdnů, navíc když opozice blokuje sněmovnu kvůli čemukoliv, není úplně realistická.“

Ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu Ministerstvo obrany oznámilo, že Česká republika podepsala s Ukrajinou smlouvu o případné zdravotní pomoci ukrajinským vojákům na území ČR a také o darování 4 tisíců dělostřeleckých granátů ukrajinské armádě. 

Dodávka této munice se nicméně zpozdila kvůli nejasnostem o způsobu dopravení. Podle ředitele odboru komunikace Ministerstva obrany Davida Jareše však byla Ukrajině munice k dispozici již po podepsání smlouvy, ke kterému došlo 1. února.

České vlaky nakonec dopravily tento náklad na Ukrajinu až po zahájení ruské invaze, konkrétně 27. února, společně s další vojenskou pomocí v hodnotě 188 milionů korun. V rámci tohoto druhého daru, který vláda schválila 26. února, ukrajinská armáda obdržela přibližně 30 tisíc pistolí, 5 tisíc útočných pušek, 2 tisíce samopalů, 3 tisíce kulometů a 31 odstřelovacích pušek (12 Dragunovů a 19 Falconů). Dále Ukrajina dostala přes 3,5 milionu nábojů a prostředky potřebné k přepravě tohoto materiálu.

Pro další vojenskou pomoc se česká vláda rozhodla na mimořádném zasedání 27. února. Šlo o výzbroj v celkové hodnotě 400 milionů korun sestavenou podle ukrajinských požadavků. Z bezpečnostních důvodů nicméně nebyl obsah blíže specifikován, ministryně obrany Černochová pouze uvedla, že se nejednalo o lehké zbraně.

O další dodávce vojenského materiálu se ministryně Černochová zmínila například 13. března. Uvedla, že Česká republika doposud Ukrajině poskytla vojenský materiál v celkové hodnotě 725 milionů korun a momentálně je v plánu další dodávka vybavení za podobnou částku. Blíže materiál s ohledem na bezpečnost nespecifikovala. Tuto dodávku 16. března schválila vláda. Doplňme, že vláda na svém jednání 23. března poté odsouhlasila i poskytnutí balistické obrany či dalšího vojenského materiálu.

Česká republika je tedy skutečně velmi aktivní v dodávání vojenského materiálu na Ukrajinu. O první pomoci rozhodla již před začátkem invaze a další následovaly již během konfliktu. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pro srovnání doplňme, že například Německo ke konci ledna 2022 zaslalo na pomoc Ukrajině 5 tisíc vojenských přileb a přislíbilo finanční podporu pro stavbu polní nemocnice. Za tento zdrženlivý přístup bylo Německo ostře kritizováno. Ve stejnou dobu podpořila Ukrajinu Kanada vysláním menší vojenské jednotky a Velká Británie doručením protitankových zbraní a vysláním skupiny 30 vojáků, která má ukrajinské vojáky vycvičit v jejich používání.

Zástupci Ukrajiny v polovině března například uvedli, že podpora od Spojených států, která zahrnuje munici, protitankové střely Javelin a protiletadlové střely Stinger, „je zásadní“ a že Ukrajina dále potřebuje také letadla a pozemní protiletadlovou obranu. Ukrajinská velvyslankyně v USA 15. března také požádala o zbraně jakéhokoliv typu s důrazem na protivzdušnou obranu. „Protivzdušná obrana je něco, s čím potřebujeme naléhavě pomoci, abychom Ukrajinu ochránili před tímto brutálním útokem, který páchají ze vzduchu. Toto je priorita číslo 1.“

Podobné požadavky přednesl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před americkým Kongresem 16. března. „Vy víte, jaký druh obranných systémů potřebujeme: S-300 a další podobné systémy,“ prohlásil tehdy ve svém projevu. Upřesněme, že pod označením S-300 se skrývají mobilní raketové systémy protivzdušné obrany, které jsou určené k obraně před letadly i před řízenými střelami.

Agentura AP na konci února informovala, že prezident Zelenskyj v reakci na nabídku Spojených států k evakuaci z Kyjeva uvedl, že potřebuje „protitankové zbraně, ne odvoz“. Volodymyr Zelenskyj tehdy také na svém twitterovém účtu například poděkoval Německu za příslib dodání protitankových zbraní a protiletadlových střel Stinger.

Ukrajinský premiér Denys Šmyhal rovněž vyzýval ostatní státy, aby Ukrajině poslaly obranný vojenský materiál. Na začátku března například poděkoval Španělsku za jejich „dodávku útočných zbraní a další klíčové kroky“. Součástí této dodávky bylo více než tisíc protitankových granátometů.

Dále uveďme například Lucembursko, kterému premiér Šmyhal na konci února vyjádřil poděkování mimo jiné za protitankové střely, které „znamenají pro Ukrajinu mnoho“. Za pomoc poděkoval třeba i Nizozemsku, které poskytlo protitankové a protiletadlové zbraně. Dne 10. února, tedy ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, označil premiér Šmyhal dodávku protileteckých zbraní Stinger z Litvy za „včasnou a důležitou“.

Prosby o protiletadlové a protitankové zbraně přednesl také ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov ve svém videu pro americký Kongres na začátku ruské invaze. Ukrajina tehdy požádala západní státy o zbraně a vybavení. Diplomatům předala detailní dopis s požadavky. Podle tohoto dokumentu Ukrajina naléhavě potřebovala „přenosné protiletadlové raketové systémy a střely pro přenosné protitankové systémy, stejně jako neprůstřelné přilby a bojová obrněná vozidla“.

Důležitost protitankových a protiraketových střel zmiňovali prezident Zelenskyj a premiér Šmyhal už delší dobu. Stejný názor potvrzují i výroky dalších představitelů Ukrajiny, proto hodnotíme výrok jako pravdivý. Nutno podotknout, že Ukrajina i nadále potřebuje a shání protitankové a protiledlové střely a další vojenský materiál.

Polský premiér Mateusz Morawiecki v polovině března 2022 oznámil, že na mimořádném summitu NATO formálně předloží návrh k mírové misi na Ukrajině. Tento mimořádný summit NATO se poté uskutečnil 24. března v Bruselu. O myšlence mírové mise mluvil polský vicepremiér Jarosław Kaczyński už během cesty do Kyjeva 15. března. "Myslím si, že je nutné mít mírovou misi - NATO, možná nějakou širší mezinárodní strukturu - ale misi, která se bude schopna bránit, která bude působit na ukrajinském území," řekl Kaczynski. Bližší obrysy návrhu jsou ale zatím nejasné, a proto i Petr Fiala v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o různých možnostech případné mírové mise.

Premiér Fiala odlišuje mírové mise Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance. OSN od roku 1948 (.pdf) podnikla celkem 71 mírových misí, z nichž je v současnosti aktivních 12. Mírové mise OSN probíhaly na všech osídlených kontinentech mimo Jižní Ameriky a Austrálie. Nejvíce jich pak proběhlo v Africe.

Bosna a Hercegovina

NATO se účastnilo mírových operací pod záštitou OSN, pouze z vlastní iniciativy mírové mise nepodnikalo. V letech 1995 až 2004 například na území Bosny a Hercegoviny probíhaly operace IFOR, SFOR a SFOR II, které měly i několik desítek tisíc vojáků. Operace IFOR měla za úkol mír v Bosně a Hercegovině vojensky ustanovit, operace SFOR měly následně zajistit jeho udržení. Jednotky IFOR (.pdf, str. 3), SFOR (.pdf, str. 5) a SFOR II (.pdf, str. 3) přitom působily na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Dodejme, že Armáda České republiky označuje všechny tyto tři mise za mírové, stejně jako NATO (.pdf, str. 2-3). 

Afganistán

NATO vedlo v Afganistánu mezi lety 2003 až 2014 vojenskou operaci ISAF, která měla mandát OSN. Mise měla za cíl pomoci afgánské vládě udržovat bezpečnost a vytvořit nové afgánské bezpečnostní jednotky. V Afganistánu působilo v jednu chvíli více než 130 000 vojáků NATO, kteří se zapojovali i do bojů. Jako mírovou operaci ji označuje zpravodajský server Natoaktual nebo Armáda České republiky. ISAF následně nahradila menší nebojová mise Resolute Support (.pdf), která spočívala „výhradně ve výcviku, pomoci a poradenství afghánským národním bezpečnostním silám a bezpečnostním institucím tak, aby co nejdříve mohly plně zajistit bezpečnost země.“ Nejednalo se tedy o klasickou mírovou misi, jejímž úkolem by bylo na místě zajišťovat udržování míru vlastními silami.

Makedonie

Mise NATO Essential Harvest proběhla v Makedonii v roce 2001. Jejím účelem byl výběr zbraní a munice od povstalců, jejich následná doprava a zničení. Trvala 30 dní a účastnilo se jí 3 500 vojáků. O pomoc tehdy NATO požádal prezident Makedonie. Armáda České republiky opět označuje tuto misi za mírovou. Mezi další operace v Makedonii patří Amber Fox, která měla zajistit ochranu mezinárodních pozorovatelů. Účastnilo se jí 700 vojáků, kteří se v Makedonii připojili k dalším 300 vojáků.

Na Amber Fox navázala mise Allied Harmony, která počítala se 450 vojáky. NATO na svých webových stránkách píše, že mise kromě ochrany mezinárodních pozorovatelů radila makedonské vládě ohledně převzetí odpovědnosti za bezpečnost v zemi. Dodejme, že operaci Allied Harmony označuje za mírovou samotné NATO. Žádná z těchto tří makedonských misí neměla mandát OSN. Jak jsme si však ukázali na počtech vojáků, nejednalo se o velké operace. Rada bezpečnosti OSN ale vydala (.pdf, str. 2) souhlasné stanovisko se zajištěním ochrany mezinárodních pozorovatelů.

Kosovo

Dalším příkladem mírové mise je KFOR, která od roku 1999 probíhá na území Kosova. Mezi její cíle patří především udržovat bezpečné prostředí v Kosovu, včetně veřejného pořádku, „a v případě potřeby vynucovat dodržování dohod, které vedly k ukončení konfliktu“. Operace je pod velením NATO a probíhá na základě mandátu OSN (.pdf, str. 5-6). Účastnilo se jí ze začátku 50 000 vojáků, včetně nealiančních států. I tuto misi lze označit za mírovou, uvádí to totiž NATO i česká armáda.

Zmínit můžeme také první humanitární operaci NATO Allied Harbour z roku 1999, která měla pomoci albánské vládě a OSN „při zajištění základních potřeb obrovského množství uprchlíků, kteří ze dne na den prchli z Kosova do Albánie".

Závěr

Na závěr si vše shrňme. Je poněkud obtížné přesně určit, které operace NATO lze považovat za mírové. Určitě mezi ně můžeme zařadit IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině, protože ji tak označuje samotné NATO a Armáda ČR. Totéž platí i u operace s označením KFOR, která působí dodnes v Kosovu. Operaci na území Afghánistánu ISAF pak považuje za mírovou česká armáda, stejně tak i zpravodajský web Natoaktual. Důležité nicméně je, že všechny tyto vznikly s mandátem OSN. 

Poněkud složitější je případ tří malých misí v Makedonii. Operaci Essential Harvest označuje za mírovou česká armáda. U mise Amber Fox jsme nenašli, že by ji někdo označil za mírovou. Nicméně z této operace vychází mise Allied Harmony, kterou už jako mírovou pojmenovalo samotné NATO. Tyto operace nedisponovaly mandátem OSN, nicméně z hlediska počtu vojáků byly podstatně menší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Mírových misí OSN se uskutečnilo již 71, a jsou tedy historicky běžné. Všechny větší mírové mise NATO probíhaly na základě mandátu OSN. Pouze 3 malé mise v Makedonii, které teoreticky také můžeme označit za mírové, žádný mandát OSN neměly.

Doplňme, že o možnosti mírové mise zástupci členských států NATO jednali na zmíněném summitu v Bruselu. Polský návrh zde nezískal podporu, a NATO bude Ukrajinu dále podporovat především dodávkami zbraní.

K možnosti se dříve vyjádřili také světoví i domácí politici. Velvyslankyně USA při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová řekla v rozhovoru pro CNN, že Joe Biden nemá v plánu, aby se vojáci Spojených států účastnili případné mise na Ukrajině. Německý kancléř Olaf Scholz zapojení NATO do konfliktu odmítá. 

„Mírová mise by měla mít mandát Rady bezpečnosti a pokud ne, musíme se ohlížet na vyjádření Valného shromáždění, které by se vyjádřilo většinově. Bylo by potřeba asi 130 hlasů, a to by, myslím, bylo možné,“ řekla k věci ministryně obrany Jana Černochová s tím, že o podobě mírové mise je připravena jednat. Premiér Fiala, jak už dříve avizoval, o možném zapojení NATO jednal s prezidentem Zemanem.

Značná krize uvnitř Severoatlantické aliance se objevila s vládou bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, který stál v čele USA mezi lety 2017 až 2021. Ten Alianci často kritizoval a podle deníku The New York Times měl v roce 2018 přemýšlet o odchodu USA z NATO. Trump pravidelně kritizoval fakt, že evropské alianční státy nedávají na obranu 2 % HDP ze svých rozpočtů, k čemuž se zavázaly v roce 2006. 

Postoj USA k Severoatlantické alianci eskaloval ve slavná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který listopadu 2019 prohlásil, že „NATO momentálně zažívá mozkovou smrt“. Tato slova následně Donald Trump důrazně odsoudil. Macron zároveň varoval evropské státy, že se už nemohou spoléhat na obrannou pomoc ze strany USA.

Doplňme, že vnitřním i vnějším problémům NATO se věnovala analýza „70 let NATO: Aliance v krizi“, kterou v roce 2019 vypracovalo americké Belferovo centrum pro vědu a mezinárodní záležitosti univerzity Harvard Kennedy School. Zpráva například uvádí, že krizi v NATO způsobily mimo jiné právě postoje Donalda Trumpa. Za výzvy označila i snahu Aliance o odvrácení ruské agrese ve východní Evropě, ukončování války v Afganistánu nebo soupeření s Čínou. Zpráva dokonce zmiňuje, že Trumpova politika uvrhla NATO do nejvíce znepokojující krize její v historii.

Ze strany Petra Fialy jsme nedohledali žádné podobně kritické vyjádření vůči NATO. Jeho výroky směrem k alianci jsou naopak zpravidla velmi pozitivní. Příkladem budiž jeho tweet z roku 2020. 

Podle jiného vyjádření Petra Fialy neexistuje pro Česko jiná varianta než NATO. „Česká republika se bez spojenců neobejde. Jsem přesvědčen, že alternativa k našemu členství v NATO neexistuje a hledání takové alternativy například v podobě evropské armády by bylo jen plýtvání silami a penězi, kterých v obraně už tak nemáme dostatek,“ prohlásil Fiala v rozhovoru v roce 2020.  

Doplňme, že negativní hlasy vůči Severoatlantické alianci se dlouhodobě ozývají z některých českých politických stran. Bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip v roce 2017 uvedl (video, čas 33:25 a dále), že NATO nefunguje a lepším řešením by bylo, kdyby Evropě bezpečnost garantovaly Čína, Rusko a USA. V září 2021 poté zmiňoval, že Severoatlantická aliance by měla být „po debaklu v Afghánistánu“ rozpuštěna. SPD zase NATO v roce 2019 či 2021 několikrát označila za „mrtvou organizaci“. 

Ačkoliv se tolik neobjevovala přímo slova o „rozpuštění“ Aliance, četná kritika a krize uvnitř NATO byly často zmiňovány, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.